(CD, PRO160, Projekt, 2004)
Steve Roach, Byron Metcalf, Mark Seelig: Mantram (CD)
PRO160, Projekt, 2004
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
Na webové stránce Steve Roache se tvrdí, že toto CD projevuje „úctu ke zpomalení času, které pomáhá na světlo přirozenému procesu přemítání“. Je zde pomalý rytmus velkého bubnu tepové frekvence srdce (hraje Byron Metcalf) jemně pumpující mezi vysoce posazenými hlasy, didgeridoo, bansuri a tambura. Ambientní mix zde vytvořený má organickou texturu přirozeného hudebního vystoupení. Mark Seelig a jeho flétna bansuri se prolíná sem a tam s dominující jemnou melodií a Stefin Gordon vyťukává na tamburu rytmus. Osm skladeb má jenom číselné označení a přelévají se jedna do druhé bez přerušení.
Jako živoucí, dýchající a meditativní víření v transu súfického tance se i Mantram Steva Roache, Byrona Metcalfa a Marka Seeliga zakládá na „úctě ke zpomalení času, které pomáhá na světlo přirozenému procesu přemítání“. Majestátní gobelín s organickými elektronickými texturami nabízí zvukový ekvivalent nalezené síly, která přichází, když se člověk zadívá na nadčasové obrazy mandal, jež se nacházejí v klasickém posvátném umění. Celé CD má konsistentní náboj, který vede spirálovitě vzhůru, když se opakovaně pouští.
Ukolébavý vlnící se zvuk vyvolává obraz indického subkontinentu, který se tají pod vzezřením syntezátorů, kytar a elektronických elementů představujících přirozenou součást nadčasové ceremoniální hudby. Mírné, kontemplativní, hypnotické – neuspěchané, se tam se převalí vlna groove a drones se malátně opakují v uspávajících spirálách a pak se pomalu vytrácejí, aby byly nahrazeny dalším vzestupným momentem v nové hudební větě.
Opulentní kaleidoskopická mandala v purpurových a kyanových tónech, ozdobená středovýchodními nápisy a motivy. Ústředním bodem je zde náznak čehosi galaktického – výbuch hvězdy, mlhovina – připomíná nám, že to není jenom nějaké opakování něčeho minulého. Celkový dojem je setkání minulého s budoucím – že hudba je evolucí nebo extrapolací tradičního a také obrazivost evokuje čas v obou směrech.
Osm etnicky zabarvených rytmických pláten patří jednoznačně do jediné uniformní galerie. Steve Roach vytvořil materiál „tribalistického“ rázu již dříve – ale toto CD mnohem důrazněji než kdy jindy je položeno do zvláštní nespecifikované středovýchodní země. Jsou tu melodie onoho druhu, kde flétna bansuri je primárně melodickým nástrojem (One 14:54) – avšak melodie jsou pevně zakotveny v ambientu (Six 11:34) a rozplývají se lehce do drones (Five 14:12) a zabarvené tóny hladce odplývají někam pryč. Jde možná o jedno z nejsnadněji poslouchatelných alb Steve Roache – je přijatelné už na první poslech.
Toto album se bude líbit etno-ambientním cestovatelům, kteří vytrvale hledají exotickou náladu (Seven 10:35), každému, kdo chce ambientní hudbu s globálním dopadem a introspektivním zklidněním. Karunesh zrovna nedávno vydal CD Call of the Mystic vystavěné na asijských zvucích – jenže, zatímco jeho hudba jenom rozvíjí jemné new age melodie, Mantram je mnohem střídmější, nestrukturované, hypnotizující a zamyšlené.
*
Translation © San
© Morpheus Music
© okultura, MMIV
