(CD, mc010, 2020)
Max Corbacho: The Unfolding Dawn (CD)
mc010, 2020
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
Španělský hudebník, sídlící v Barceloně, se od svého debutového alba Vestiges v roce 1998 stal velmi plodným autorem.
Jeho hudba prošla vývojem od přírodních inspirací, ať už z místa jeho rodiště na jihozápadě Španělska, nebo vyjadřování pocitů z hlubin oceánu, či naopak vlivu Měsíce, ke vznešenému zvuku katedrál a vesmírných prostor, až dokonce hudbě inspirované lucidními rostlinami & houbami. Zpočátku byli jeho vzory Robert Rich, Steve Roach či Vidna Obmana, ale časem si začal vytvářet svůj vlastní styl. Ten se vyznačuje často melodičností a křišťálovými, sférickými plochami. Jeho specialitou jsou prostorové reverby s opakovaným dozníváním. Protože využívá různé druhy programovaných, elektronických zařízení, vymyslel způsob, jak si samotné toto zařízení vybírá vzorky frází, barvu atd. bez příkazu hráče zvenčí.
V posledních letech se někteří ambientní autoři snažili hudbou vyjádřit různé přírodní jevy. Nejvíce asi Steve Roach a Mathias Grassow. Jsou to východ a západ Slunce, dokonce dobu před svítáním, bouři na obloze i v moři, ale třeba i zážitek ze skal, rostlin atd.
Na tomto albu se k nim Corbacho přidal, aby zachytil jedinou, skoro 74 minut trvající skladbou, rozvíjející se svítání, jak zní v překladu název CD.
Už při poslechu téhož námětu od jiných autorů můžete slyšet, že zachycení inspirace je vždy trochu jiné, takže těžko srovnávat, komu se to povedlo lépe. Řekl bych, že v hudbě je trochu slyšet inspirace Roachem, protože Corbacho využívá podobnou práci s vrstvami akordů, tedy jejich přibližování a vzdalování se a následné doznívání v čase a prostoru.
Ovšem tyto vrstvy neurčitých clusterů jsou velmi příjemné, nemají v sobě zvukově nic temného a působí jako jemný závan větru, přímo pohlazení. Zhruba ve 13. minutě se stávají hutnější a naléhavější, aby se postupně asi kolem 23. minuty ztišovaly skoro do vymizení.
Na chvilku nastane jakési pozastavení v čase, lehounké závany clusterů, v hudbě je velký klid a vyrovnání se se vším.
Skladba byla vytvořena v uzavření se ve studiu, o samotě, v době největší pandemie. Jsou zde dlouhé pomlky na doznění frází. Tato meditace trvá do zhruba 40. minuty, pak se vše rozpustí do vzhůru letícího, proměňujícího se harmonického clusteru. Chvilkami je lehký, potom zase naléhavý, podpořený hlubokými tóny.
Kolem 60. minuty už hluboké tóny nabývají na síle a naléhavosti. Na ně se nalepují roje flétnových tónů, které spolu stoupají, klesají a zanikají v tichu. Postupně nabývají vrchu křišťálové tóny, opět se hudba stává meditací, ztišuje se a spěje ke klidnému závěru.
Jako všechny takovéto dlouhé skladby vyžaduje toto album vaši plnou a soustředěnou pozornost. Pokud tak neučiníte, ztratíte souvislosti a těžko se zpět na hudbu napojíte. Je to prostě meditace, u níž musíte být bdělí a nepřemýšlet, odevzdat se.
© okultura, MMxxi
© Jiří Mazánek
