Vzývání múzy Terpsichoré

Daemonia Nymphe:  The Bacchic Dance of the Nymphs – Tyrvasia

CD, Prik 083, Prikosnovenie, 2004
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

Daemonia Nymphe zní jako zaklínadlo – polobožské bytosti oživující přírodu, vyslovené s mocnostmi archaického náboženství, mu propůjčují tvořivou sílu. Hudba této řecké skupiny je oslavou mýtického starověku, pohanského času, plného bohů a posvátných míst. Vyrůstá z ducha dávné hellénské tradice, nástroje jsou vyrobeny jako co nejvěrnější kopie těch antických, avšak písně jsou skládány zcela svobodně.

Skutečné starořecké skladby zůstanou tajemstvím, neboť se žádný jejich zápis nedochoval. Navíc sám Spyros Giafakis, vedoucí skupiny, tvrdí, že jej tolik nezajímá přiblížit se způsobu hraní jeho předků, ale chce skládat současnou hudbu, v níž by ožil duch minulosti.

Hudba Daemonia Nymphe je vitální a pokoušející. Přináší hlučný rej nyktelií, noční slavnosti plné divokých mainad a bakchantek, zvuky tympánů a píšťal z horských úbočí, bušení kopyt satyrů, ale i klid křižovatek, střežených bohyní Hekaté a zvuk rohu ozývající se z mlhy nad Acherónem.

The Bacchic Dance of the Nymphs – Tyrvasia je druhé album Daemonia Nymphe, ale ve skutečnosti je starší než to první. Spojuje v sobě dvě limitované nahrávky z let  1998 a 2000. Obě mají v názvu taneční význam (tyrvasia je druh starořeckého tance), který nás může odkazovat do minulosti antického Řecka, v němž byla hudba těsně spjata s tancem. Skladby jsou většinou rytmické a plné neznámých nástrojů dávnověkých jmen jako krotala, varvitos, lyra, sistrum a zvlášť výrazné jsou různé flétny – Panova, sýrinx (pojmenovaná podle nymfy), píšťala aulos a patrně ještě jiné.

Narozdíl od starověké řecké hudby, která byla velmi jednotvárná a neznala např. polyfonní orchestraci (tj. hrálo-li více nástrojů, byly stejného druhu), jsou skladby Daemonia Nymphe velice sofistikované.

V první z nich, The Calling, pozvolný začátek s táhlými tóny flétny přejde v rychlý rytmus bubnů a perkusí a přidá se zpěv, připomínající spíše zpěvavou inkantaci, a poté se tempo ještě dvakrát změní. Uvnitř písní se děje spousta proměn, rytmické přednášení se prolíná se sborovým zpěvem, ženský hlas střídá mužský, je slyšet šumění deště, kterým se nese jasný zvuk flétny i skučení větru, do nějž se přidávají strunné nástroje a dominující rytmus bubnů a chřestidel.

Takové jsou převážně vokální skladby The Bacchic Dance of the Nymphs, Divined by Trophonios, Summoning Pan, která je přítomna i na předchozím albu v mírně pozměněné podobě pod jménem Invoking Pan, a Calling the Twelve Gods, kde vévodí vznosný flétnový motiv.

Odlišný charakter má krátká  The Bells of Archeron s odbíjením zvonů, do nějž pronikají echa fléten, a poslední Tyrvasia, kterou se dostáváme přímo do tanečního kola – jsou tu jen bubny a perkuse, jejichž rytmus se pomalu zrychluje a přidává se křik tanečníků, který nabývá na intenzitě a zůstává ještě chvilku poté, co bubnování dozní.

Necelých 40 minut desky je naplněno svébytnými skladbami, z nichž každá je malou slavností a vyvolává po svém ducha antických svatyní a arkádských krajin, plných dryád a Faunů.

*

© Jan Luffer
© okultura, MMV