(Prik135, Prikosnovénie, 2009, CD)
Stellamara: The Golden Thread
CD, Prik135, Prikosnovénie, 2009
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
Lidová hudba, folklór nebo dnes spíše etnická hudba různých názorů velmi silně ovlivnila další vývoj populární hudby, vnesla do ní mnoho zajímavých hudebních postupů a také nástrojů, ale hlavně vytvořila nový hudební styl, nazvaný po čase velmi vágně world music. Začalo to pravděpodobně s černochy v USA a jazzem, ale brzy se začaly přidávat prvky hudby indické a arabské a tím byla cesta otevřena čemukoli. World music je většinou elektrifikovaná a jen ozvláštněná akustickými nástroji nebo do konce jen jejich samply. Jsou však kapely, které hrají především akusticky, uchovávají si takřka lidový ráz, jen třeba aranžmá tradičních skladeb je modernější, či vylepšené nějakým tím syntetizátorem. To je případ právě souboru Stellamara. Již svůj název si vytvořila z galštiny a latiny – dal by se přeložit jako Moře hvězd. Vzpomeňte si na poutní místo Santiago de Compostella – vzniklo prý zázračnou vizí jednoho rybáře a znamená Pole hvězd sv. Jakuba – prý nad místem, kde byl tajně pohřben.
Jméno je to pěkné, i když k vlastní hudbě nemá až takový vztah. Hlavní slovo či zpěv má Sonja Drakuličová, která má srbskomaďarské rodiče, ale žije v Los Angeles. Tu si vybraly učitelky ze slavného sboru Voices of Bulgaria, aby zvelebily její úžasný hlas. Sonja zpívala již od malička a postupně se seznámila se zpěvem východoevropským, balkánským, arabským, perským, tureckým a indickým. Nejvíce ji zaujal zpěv turecký – proto pár let putovala s vířivými derviši bratrstva Mevlevi – a potom také zpěv středověký. Když tedy zakládala kapelu, vybrala si k tomu vhodné spoluhráče. Dá se říci, že tak trochu podobně zaměřený soubor s různými názvy (Sarband, Vox, Labyrinth aj.) měl již dříve Bulhar, žijící většinou ve Francii, Vladimír Ivanoff. Ten byl hodně zaměřen na tureckou a středověkou hudbu a jejich vzájemné průniky do hudby křesťanské. My uslyšíme na albu skupiny Stellamara nejvíce písní tureckých, 3-4, ale i v dalších se objevují jejich prvky.
Dalším důležitým členem skupiny je Gari Hegedus. Tento multiinstrumentalista hraje na mnoho etnických typů louten od údu počínaje po saz, setár a tambur a k tomu na housle. Zároveň většinu skladeb aranžoval a některé sám složil. Velmi důležitou součástí instrumentáře je klarinet, na nějž hraje Peter Jaques a pak Rufus Cappadocia na pětistrunné violoncello vlastní výroby. Všechny perkuse citlivě zvládá Tobias Roberson. Není, ani u basů, využito žádné elektroniky.
Hudba Stellamara má velkou „šťávu“ a to nejen díky zpěvu, ale také velmi bezprostředním a špičkovým výkonům hráčů. Jde totiž o společný projev všech členů. Šest skladeb je tradičních, tři vlastní. Je krásné slyšet po dlouhé době hudebníky, kteří hrají opravdu srdcem, upřímně a jejich hudba je potom velmi emotivní a působivá.
© Jiří Mazánek
© okultura, MMX
*
