(CD, PRO00264, Projekt, 2011)
Soriah (with Ashkelon Sain): Eztica
CD, PRO00264, Projekt, 2011
Distribuce: HORUS CyclicDaemon*
Když těmto dvěma hudebníkům vyšlo v roce 2009 album Atlan, vzbudilo u mnoha posluchačů nadšení a údiv. Podařilo se na něm neobvykle přirozeně spojit prvky etnické s nejmodernějšími elektronickými technologiemi. Výsledkem byly skladby se silným hypnotickým, šamanistickým nebo přinejmenším tranzovním účinkem. Přitom oba hudebníci spolu již působili hodně let v různých klubech, ale také energeticky silných prostorách a místech, jakými jsou například chrámy, jeskyně a podobně. Zajímavé na tom je to, že Soriah využívá pouze akustické, etnické nástroje, především ze Střední Asie. Jsou to různé dvoustrunné loutny (došpulur) či malé cello igil, ale také citeru, indiánské flétny hliněné od Aztéků i cedrové ze Severní Ameriky a potom více druhů bubnů, především dombek, ale mnoho dalších perkusí. Nejvíce ze všeho je však oceňován jeho hrdelní alikvotní zpěv dle tuvinského stylu, v němž je řazen mezi pět nejlepších zpěváků na světě.
Ashkelon Sain hraje pro změnu na všechny druhy akustických i elektronických kytar, klávesové nástroje a veškerá elektronická zařízení i elektronické bubny. Skloubit spolu toto vše, aby vznikly skladby smysluplné, a ne tak trochu exoticky slepené, jako u většiny world music, to opravdu není snadné. Aby to bylo ještě zamotanější, využívá Soriah při zpěvu původní aztécký jazyk nahuatl. Dá se říci, že na albu Atlan svými prostředky ještě šetřil, na Eztice se pořádně „rozjel“.
Přečtete-li si některé kritiky od cizích novinářů, tak se jen rozplývají chválou. CD je skutečně nad poměry výjimečné, přesto bych byl střízlivější. Myslím, že právě to, že zde na Eztice zpívá mnohem více, začne působit trochu už méně působivě. Člověk, který se zabývá šamanismem nebo je schopen vnímat i stavy hudebníků při hře, dokáže rozpoznat, kdy se tvoří v jiném stavu vědomí a kdy se tento stav jen určitým způsobem napodobuje. V tomto směru je na albu pár skladeb „požehaných“, další jsou výborně odehrané, takže celkový dojem na mě je tím trochu oslabený. Musím však obdivovat neuvěřitelnou práci, jakou si dal Askhelon Sain s vytvářením elektronického pozadí. Aby to vše více působilo, jsou všechny skladby silně zahaleny, takže se odehrávají v jakémsi neskutečném světě, ale všechna ta elektronika umí oživovat akustické nástroje a zpěv a ještě je umocňovat, aniž se vlastně prosazuje.
Při podrobnějším poslechu si uvědomíte, jak textura více ploch, bubnů a zvuků spolupracuje a postupuje dohromady k vytvoření celkové atmosféry. To není tak snadné vymyslet a potom uskutečnit prakticky. Soriah si potom může ve svých recitacích zaklínat, protože toto pozadí mu vytvoří silný podklad. Představte si opravdového šamana jen s jedním bubnem, jakou musí mít obrovskou sílu ve svých slovech a zvucích, když tyto elektronické prostředky a pozadí nemá. Na to již přišli egyptští kněží, když využívali svých chrámových prostor k emotivnímu působení na lidi. Soriah také pracuje jen s dechem, a jsou tu i instrumentální skladby, ale hluboký hrdelní zpěv převažuje. Celkově je album více jednotné než Atlan, objevuje se více nápadů od obou hudebníků, alikvotní zpěv se více předvádí, takže se pak musí volit také více zlomů ve skladbách, aby zpěv stále účinkoval silně, tzv. „šamansky“. Ve Střední Asii by asi koukali jak blázni, co se dá z jejich pasteveckých písniček udělat a stejně tak Aztékové. Ale moderní svět chce silnější výrazové prostředky, aby s ním vůbec něco hnulo a probudilo se jeho cítění. A toto album s posluchači zaručeně hne.
© Jiří Mazánek
© okultura 20=
*
