(Trigon, Praha 2016)
Jaroš Griemiller z Třebska: Rosarium philosophorum, to jest růženná zahrada filozofská
352 stran, nakladatelství Trigon, sv. 12, Praha 2016, vydání první, vázané, 650 Kč
ISBN 978-80-87908-11-2
Dvanáctý svazek Knižnice Logosu je další drahocennou perlou v růžové zahradě alchemikálních florilegií vydávaných péčí nakladatelství Trigon.
Z ediční poznámky Ivo Purše se dovídáme, že jde o českou verzi spisu Rosarium philosophorum od Jaroše Griemillera z Třebska z roku 1578, uloženého v Národní knihovně, který vycházel pravděpodobně z tištěného vydání Rosaria ze sbírky Artis Auriferae, quam chemiam vocant, sv. 2, Basilej 1572, třebaže pracoval s rukopisnou verzí, která text v nezanedbatelné míře obohatila, pomine-li se názor, že autorem všech textových doplňků nad rámec překládaného textu je sám překladatel – tedy Griemiller.
Kromě četných citací (samostatně je uváděn autor citátu a následně citát) je jeho překlad mj. obohacen i o textové a obrazové doplňky z latinského traktátu Donum Dei, dedikační předmluvu, báseň De Arte Sacra, a řadu dalších poznámek od alchymických autorit.
Vejděmež v zahrádku!
Během svého alchymického bádání, shrnutého v pro psychologii převratném díle Mysterium Coniunctionis, C. G. Jung při konstrukci jednotlivých kapitol několikráte narazil na Rosarium philosophorum; už v kapitole o Protikladech čteme:
„Neobyčejně často je protiklad mužské-ženské personifikován jako král a královna (v Rosarium philosophorum také jako císař a císařovna), nebo jako servus (otrok), nebo vir rubeus (rudý muž) a mulier candida (bílá žena); ve „Visio Arislei“ jako Gabricus (Gabritius nebo Thabritius) a Beya, královský syn a dcera královská“ (srv. Jaroš Griemiller a jeho „růženná zahrada filozofská“, str. 266, incestní vztah „bratra“ a „sestry“ [např. „Gabritia a Beyi“], který má klíčovou roli).
Bez přípravných prací jest čtenáři nemožno uchopiti podstatu sdělení Rosaria. Vždyť co by si počal se slovy:
„Také kdokoli má Merkuriáše pravého, ten má Elixír, a že Elixír jest Merkuriáš umořenej nebo fixovanej s vuoní těla, nebo drak neumírá, leč s Bratrem a Sestrou svou.“?
Jáť sem ten jistej takovej Drak
Buduli vobrácen na vopak
Nepoletím více jako Pták
Griemiller vzápětí odpovídá:
„Kdo chce tohoto umění tajnost dojíti, ten musí poznati první materii těl našich, sic na darmo pracovati bude.“
Jinak řečeno – když uchopí, s čím se v Zahrádce pracuje, o čem jest „materie těl,“ začne mu nitro odpovídati a na svých procesech rozpozná i slova zde zaznamenaná. Proces jest procesí, „kráčení neb pochod vpřed, bez zastávky.“
Coniunctio, snoubení: „Lékařství naše jest složeno toliko z přirození. Kteréhožto Otec jest Panicem, Matka jest Pannou. Poď sem má nejmilejší, a vespolek se obejmeme, a porodíme Syna nového kterej by Rodičům podoben nebyl.“ [Tertium non data.]
„Protož Král, jehožto hlava jest červená, oči černý, nohy bílý, jest samo Mistrovství. Matka pak počala, a Otec se s ní nespojil, a s ní neležel.“
„Oči černý“ znamená viděti skrze proměněného Saturna, jenž se stal zlatem žhnoucího Slunce, neb tehdy potkává bádající Merkuriáše a dostává se mu od něj cenných rad ústy paní v Hermově Pastýři, Vidění IV, III, 2-5:
„Slyš! Ta černá barva je tento svět, v němž žijete. Ohnivá a krvavá je proto, že tento svět zanikne v krvi a ohni. Tou zlatou jste vy, kteří jste unikli tomuto světu. Jako se zkouší zlato v ohni, zda je pravé, tak jste zkoušeni i vy, kteří žijete v tomto světě. Bílá barva je budoucí svět, v němž budou přebývat vyvolení Boží. Bůh si totiž k věčnému životu vybere neposkvrněné a čisté.“
Já sem přemilostná zahrádka, všecka libou vuoní plničká, kdokoli se chce ve mně projíti, mé sladké vuoně oučasten býti, ten musí od mé milé matky, skrze mé filozofy všecky, ty milé a drahé klíče vzíti, s nimi dvéře mé otevříti, a tak bude moci utrhnouti ruožičku, a k ní hned přivoněti.
Kde by ovšem měl náš čtenář počíti svůj ponor do tohoto traktátu?
Od konce. Ivo Purš jest autorem rozsáhlé studie Jaroš Griemiller a jeho „růženná zahrada filozofská“. Zdroje, struktura a symbolika. Zejména od str. 273, kde se počíná kapitola Principy symbolizací v Rosariu philosophorum, následuje „Plodivý kořen přírody“ jako východisko laborace, přes Synkretickou ikonografii Jarošova Rosaria, až po komentovaný Přehled vyobrazení ke str. 349. Odtud se teprve pak může navrátit ku vchodu brány Ruože.
*
Těm pár, kteří budou pátrati v našem textu, koflíček jasu. Na str. 85 se praví: „Nižádným způsobem nebudeš moci kámen připraviti bez Duenech zeleného a tekutého, kterejž se spatřuje, že v minerách našich roste. Ó ty požehnaná zelenost, jenž všecky věci zplozuješ.“
Duenech jest antimon, Azoth Kamene, Zelený, „pak on začíná růsti“, přičemž ve tvaru Duenege jde o Zelený vitriol.
Narazili jsme však na ducha jména Lazmari, souputníka Merkuriáše, k němuž jsme nenašli vůbec nic. Může však jít o spojení dvou slov laz- a –mari, přičemž první upomíná na (lapis) lazuli, tedy i coeruleum, většinou modrou či azurovou barvu užívanou malíři jako Coelinová modř či Ceruleum modrá, neb jest i jirnice modrá (Polemonium coeruleum L.). Lazmari bychom mohli chápat jako to, co vyšlo z mare, mořské hlubiny, tj. „mořská modř“.
*
Opus bonum. Nezbývá než opět zdůrazniti, že další svazek alchymické knižnice Trigonu jest netrpělivě a bezpodmínečně očekáván, neb i z hlediska mundánního nemá tato obdoby.
*
© San
© okultura viMMxvi
