Vyprávěli tu ságu králi Sverrovi, a on řekl, že takové lživé ságy (lygisögur) jsou ty nejzábavnější (skemmtiligastar).
Na počátku vědy stála magie. Prvním vědcem byl u národa, který je duchovním praotcem evropské civilizace, bůh Thovt. Všimněme si, že Thovt je bohem lunárním, stojí však ve službách solárního principu. On přinese Horovi oko (měsíc), které tento bůh ztratil v boji se svým strýcem Sutechem. Magie i věda představují nástroje, kterými člověk zachází se světem a jimiž svět tvoří. Jsou také nástroji bohyně Máji, iluze o tomto světě, smrtící krásy tohoto světa. Jsou vzájemně promíšené, ale lze mezi nimi rozlišovat, byť je jejich příbuzenství velmi úzké.
V každém procesu má ve skutečnosti rozhodující slovo cosi neuchopitelného, neviditelného, numinósního. Magie se nikdy od povědomí o této skutečnosti nemůže odpoutat a v tom smyslu stojí blíže Počátku věcí. Věda, spojená s magií, ona pojmová konstrukce magického světa, na které se dá stavět a čarovat, je svým zájmem obrácená do šera, do noci a k pramenům vod. Vyznačuje se pokorou. Naopak je tomu u vědy ve službách solárního vědomí, které se nemůže smířit s Neviditelným Hybatelem světa, a věda je zde nástrojem k tomu, aby jej popřela. Této vědě je však paradoxně vlastní také magie.
To dokládá neskutečně mocné a ve výsledcích zcela zjevné magické působení vědy. Jako by se ozvala moc tzv. „druhé pozornosti“, jak říká don Juan, či nevědomí. Veškerá pozornost vědy je nasměrována k uchopení světa, ale ten se jí zatím jejím nechtěným působením neustále proměňuje. Každý vědecký objev zásadní povahy mění celou povahu světa jako předmětu zkoumání a získávání. Rychlý vývoj, rychlé proměny moderní technické civilizace, jaké můžeme sledovat za posledních pár set let dokládají, že magický potenciál vědy je obrovský, pravděpodobně díky tomu, že jej nikdo záměrně neusměrňuje.
Lidstvo, které naproti tomu používalo jako nástroj zacházení se světem magii, se vůbec takovým efektem svých aktivit chlubit nemůže. Svět tradičních společností byl neměnný po desítky tisíc let. (Netrpěl také nikdy pocitem vykolejení z řádu věcí.) Takoví australští aboriginové se do Austrálie nastěhovali někdy před 60 000 lety, celou dobu tam usilovně čarovali a udržovali kontakt se snovým časem a v něm žijícími stvořitelskými předky a jediný jejich technický pokrok za celá ta léta představovaly objevy bumerangu, vrhače oštěpů a upevňování kamenných nástrojů do dřevěných násad. V Tasmánii dokonce došlo v určitém archeologicky doložitelném období k regresu na úroveň bez těchto vymožeností. Když se našinec rozhlédne kolem sebe, nic jej k úžasu nad dílem stvořitelských předků neponouká, a dokonce i zázrak božího stvoření se mu představuje zase převážně přetavený přes pána tvorstva.
Každý sen se uskuteční tak, jak se vykládá.
– Islandské přísloví
V čem je magická síla vědy? Tunguzští šamani nosili jako součást svého kostýmu náprsenku, na které měli zaznačeno, kolik lidí je v jejich úřadu uznává. Od toho se odvozovala síla šamana. Bohové, kteří si dokázali získat dostatek uctívačů byli mocnější, než ti, kterým se to nedařilo. Dnes se magicky (druhou pozorností) do světa neopírá jenom kouzelník nějaké vesnice a pár jeho duchů, ani velekněz byť i mocného boha a jeho města, ale lidstvo jako celek vnímající se v čase a prostoru a vědomě i nevědomě se usilující o věčnost. Rozměr pojmu „člověk“ díky vědě narůstá. Uvědomujeme si naši sounáležitost s lidstvem jako kosmickým fenoménem.
Z jiného pohledu se věci jeví rovněž tak, že zatímco magie respektuje skryté mocné síly světa, věda uznává jen síly odhalené. Nerespektované skryté síly jednají samy, jaksi komplementárně k vědomým záměrům, které je probudily. Výsledek magického aktu je přesně určený a očekávatelný pouze v jistém spektru podob vyšlo-nevyšlo. Naproti tomu vědu čekají samá překvapení z různých vedlejších efektů, protože jí zkrátka není vlastní moudrost, uložená třeba v nevědeckém systému knihy I-ťing, a která uznává nejneuvěřitelnější spojení mezi nejrůznějšími jevy. Proto nadchází čas, kdy se věda obrací k magii, ze které vzešla; takovým hledáním v šeru je výzkum chaosu.
„Žlutý císař zapomněl svou moudrost – a všichni byli spokojeni, že se rozplynou, smísí a znovu utvoří.“
– Čuang-c’
Věda a vědění vlastní magii mají ovšem také povahu odpovídající neblahým aspektům nepravé sefiry Daat, Poznání. Tak to vypadá, když se věda rozběhne směrem pozitivistického scientismu:
„Podle Ernsta Topitsche probíhá stále sílící proces ‚odkouzlení světa‘ a on má za to (nebo doufá), že si lidé tomuto procesu uvyknou tak dalece, že jeho průběh už ani jako takový nebudou pociťovat: Přizpůsobení citového života poznání bude dokonáno. Tímto způsobem se světonázorové problémy vyřeší samy od sebe; ne tím, že by našly odpověď, ale že budou bezpodstatné.“1
A všechno, co je v těchto spisech zachyceno nesprávně, musí ustoupit tomu, co se ukáže být pravdivějším.
– Ari Moudrý
Takový skleněný zámek se však buduje velice těžko a stále méně lidem se tam chce bydlet. Věda jako nástroj intelektu opatřuje informace, ale nikoliv prožitky. Nabízí mapy a ukazatele, ale člověk těch zemí tak snadno neokusí. Surfování po informacích internetu je opravdu jen klouzáním po povrchu. Etnolog Johanes Wibert si nechal od Indiánů kmene Sanema vyprávět o šamanech a dozvěděl se, že tito běžně poletují asi stopu nad zemí. Odporoval svým informátorům, že přece jasně vidí, že šamani chodí, jako všichni ostatní. Dostalo se mu odpovědi:
„To je proto, že ty ničemu nerozumíš.“
Podobně řekl jinému etnologovi šaman kmene Wašo:
„Nevíš vůbec, o čem mluvím a stejně na tom budou všichni, co budou tu tvoji zprávu číst.“ 2
*
Poznámky:
Májá, iluze; kouzlo; magická moc; závoj nevědomosti zastírající pravou tvář skutečnosti. Ve filosofických textech také označení pro manifestovanou skutečnost čili fenomenální (jevovou) realitu. V kontextu teistických tradic je to tvořivá moc Boha, často ikonograficky zobrazovaná jako jeho žena: májá je prakticky totéž co šakti.
1 H. P. Duerr: Sedna aneb Láska k životu, kap. 19, pozn. 44. HORUS, Brno 1997.
2 H. P. Duerr: Traumzeit, str. 136. Frankfurt am Main 1985.
*
© TAMTO 973 – Věda: rituál XX. století.
Okultura e-© 2002
