UFOlklór

III. Démonologie & mytologie UFO: Evangelium kosmické hrůzy

 

Válka na nebesích – Vzkříšení gnosticismu – Návrat UFO

„Gnostické téma planety Země coby kosmického vězení má předlouhou, a i jistou vznešenou tradici,“ píše Timothy O’Neill.[1] Řada gnostiků vnímala Zemi jako truhlu, morbidní hrob či peklo lapených a šílených duší zápasících v temné díře o světlo.

Koncem čtyřicátých let byl svět rozdělen mezi dvě velmoci a pevně zavládlo přikázání válečných bohů.[2] Návrat do světa, v němž platí předkřesťanská krvavá oběť bohům. Svým způsobem jaksi opakujeme židovsko-křesťanský mýtus v režimu „rychlého převíjení“. Jakmile porazíme pohanské bohy, Jehova se vrátí, aby je znovu potřel. Co se už jednou stalo, stane se znovu, leč mnohem rychleji. Tento návrat sebou přináší sled obrazů z hájemství politiky a technologie obdobný biblickým dějům. Heroldy Jehovy jsou neidentifikované létající objekty, se svým vlastním pronikavým světlem, horkem a radiací.[3]

Jaakko Närvä analyzoval náboženský rozměr víry v UFO a ufologii ve své práci Ufologie a zážitky spjaté s UFO jako náboženský fenomén.[4] Podle něj religionistické studie mají co nabídnout při pochopení ufologie a zážitků spjatých s UFO, neboť je lze analyzovat z historického, komparativního a sociologického hlediska. Närvä k tomu využil knihy a další tiskoviny ufologů a kontaktovaných osob, a s ohledem na tuto tématiku a poměrně neznámé Finsko je zajímavá kapitola Finská tradice UFO.[5]

Jedna ze starých gnostických nauk zastávala názor, že Bůh Stvořitel Starého zákona byl jistým druhem démona. Vznešený všemocný Bůh nemohl stvořit svět, neboť jinak by se v něm nenacházelo žádné zlo. Poněvadž však tady zlo je, je za skutečné stvoření odpovědný demiurg, nižší „bůh.“ Když Bůh uviděl, že zlo vešlo do světa, poslal svého Syna, aby to napravil. A protože Židé uctívali tohoto demiurga (Jehovy), drželi se přirozeně jeho přikázání, aby Syna člověka zničili, neboť se chystal zrušit povahu toho světa, jak jej tento demiurg stvořil. Velmi podobné obrazy se znovu objevují v moderní teologii týkající se UFO.  Podle ní jedna sekta zastává víru, že létající talíře z Plejád jsou poslové „vyššího mimozemského boha,“ jiní poslové pocházejí od „Hoovy“[6] (Jehova, Jahve, demiurg) a obracejí se na ty ubohé duše, jež se dosud neseznámily s nadřazeností dobrotivých mimozemšťanů z Plejád. Novognostické a antisemitské UFO hnutí založené na těchto prastarých názorech v současné době existuje a jeho počátky se kladou do počátku sedmdesátých let dvacátého století, kdy se začaly objevovat první případy mrzačení dobytku ve spojitosti s UFO a pořád ještě k němu dochází. Vychází zpravodaj s příznačným názvem Stigmata, který podobné případy monitoruje. Za pozornost stojí i Stillingsova[7] studie o mýtických a folklorních aspektech mrzačení dobytku. Jahve se v symbolice popkultury objevuje v souladu se svojí podstatou – dostává se mu obětin v podobě zvířat. Tento groteskní soubor metafor a symbolů může mít i pozitivní náboj. Bůh požaduje místo Izáka beránka. Ale doba hromadných lidských obětí během světových válek nemusí být ještě minulostí. Santería se rozšiřuje a počet dalších kultovních rituálů zahrnujících zvířecí oběti se zdá rovněž narůstat. Podobné praktiky byly součástí pohanského obrození mezi mladistvými v nacistických hnutích, takže takové chování lze považovat za zlověstné.

H. P. Lovecraft ve slavné povídce Z neznámého světa[8] naznačuje, že plaveme v černém moři nekonečna, v němž jsou úděsná stvoření, která nás vidí, my je však nikoliv, a v novele Volání Cthulhu popisuje zkoumání „Williama Channinga Webba, profesora antropologie na Princetonské univerzitě, který při cestě nahoru podél pobřeží západního Grónska narazil na izolovaný kmen či kult degenerovaných Eskymáků, jejichž náboženství – podivná forma uctívání ďábla – ho vyděsilo tím, jak bylo záměrně krvežíznivé a odporné. Sami o tomto ritu téměř nic nevěděli a tvrdili, že pochází ze strašlivě vzdálených věků, z časů ještě před stvořením světa. Vedle neznámých obřadů a lidských obětí byl součástí tohoto kultu také podivný rituál, zasvěcený nejstaršímu, nejmocnějšímu ďáblovi, zvanému tornasuk.“[9]

Erwin Schrödinger měl v Dublinu roku 1952 přednášku, na jejímž počátku své posluchače žertovně varoval, že se chystá říct cosi „zdánlivě šíleného.“ Když se zdálo, že rovnice, které napsal na tabuli, popisují řadu odlišných historií, sdělil jim, že „nejde o alternativy, nýbrž všechny se odvíjejí simultánně.“ Je to nejstarší známý odkaz na mnohovesmír či paralelní světy. Americký filosof a psycholog William James použil výraz „mnohovesmír“ už v roce 1895, avšak v poněkud odlišném kontextu.

Paralelní světy (mnohovesmír) představují formy konkrétní existence vesmíru, v němž se nachází vedle „našeho“ či jiného referenčního světa alespoň jeden další, relativně samostatný, relativně uzavřený (singulární, schopný relativně samostatného vývoje), relativně rozprostraněný a referenčnímu světu alespoň v něčem podobný (srovnatelný) svět, tedy alespoň někdy ve svém vývoji neprázdný a nelokální paralelní časoprostor vymezený alespoň čtyřmi základními parametry (dimenzemi) včetně času.[10]

Film Černočerná tma[11] se odehrává na planetě se třemi slunci, na níž jednou za 22 let dojde k jejich zatmění všech tří sluncí seřazením dalších planet této soustavy a nastane černočerná tma. Právě tehdy vylezou z jeskyní na povrch neskuteční masožraví predátoři a sežerou vše, co se hýbe. Je to dokonalá metafora hodící se na naši planetu, kde jsou lidé lapeni do pasti bezmyšlenkovitých a nesmyslných elektrokratochvílí, zatímco „kolem vás se vznášejí a prostupují vaším tělem v každičkém okamžiku vašeho života“[12] všechny možné inter-dimenzionální,[13] extra-dimenzionální[14] a ultra-dimenzionální bytosti. Jak Lovecraft poznamenává, že „jednoho dne do sebe zapadnou znalosti, jež doposud nebyly uvedeny v souvislost, a před námi se otevřou tak úděsné pohledy na skutečnost a na naše strašlivé postavení v ní, že z toho zjevení buď zešílíme, nebo uprchneme z nesnesitelného světla do klidu a bezpečí nového věku temna.“[15]

Kolem celé ideje našeho vztahu s Velestarými a Staršími bohy – kteří jsou, koneckonců, mimozemšťané nebo extra-dimenzionální nebo nadzemské bytosti – panuje značná mnohoznačnost. Má se zato, že nás stvořili jako vtip či stálý přísun potravy nebo genetický experiment pro pobavení. Charles Fort poznamenal, že to vypadá, jako by nás kdosi vlastnil a tohle může být odpověď pro ty, kdož po ní pátrají. Přátelské Vesmírné bratrstvo třebas i existuje, ale zkušenosti s UFO nám říkají, že tam venku může být skutečnost ještě daleko temnější a hrůzostrašnější.

Máme jisté vodítko, které nám říká, že tajemství se nacházejí nejen v geometrii, nýbrž i na poli topologie. Joseph P. Farrell se zhostil tohoto předmětu velmi fundovaně výkladem své topologické metafory, jež podle něj obsahuje klíč k tajemstvím R. A. Schwallera de Lubicze o prvotním rozštěpu nicoty v něco. Je naprostou pravdou, že dokonce i příchozí tam vocaď musejí uposlechnout těchto rovnic, mají-li fyzickou podobu. Bystří to náš rozmysl, jejž můžeme použít k filtrování a ochraně mysli přinejmenším aspoň po jistou dobu jejich přítomnosti. Existuje bohatá literatura o únosech mimozemšťany a setkáních s UFO, která v tomto ohledu mohou rovněž pomoci. Krajní podivnost[16] těchto návštěvníků lze vyvolat a využít, jakmile je její zdroj identifikován topologickými vědami.

Hlavní zájem magie spočívá v obcování s nevtělenými nebo mimozemskými inteligencemi.[17] Je třeba „souhlasit s Kennethem Grantem, že koncem čtyřicátých let dvacátého století se něco stalo a bylo otevřeno cosi na způsob brány. Ať už za to může Aleister Crowley, Jack Parsons nebo kdokoliv jiný, vynoření fenoménu UFO je bez diskuse klíčovým signálem, že jsme někým sledováni a testováni.“[18]

Když pomineme skutečnost příchozích tam vocaď, je tu zástup dalších, kteří vyvinuli zvláštní stroje a pohonné systémy, a jsou jak pozemského, tak i podzemního původu.[19]

Timothy O’Neill sestavil z dostupné literatury o tomto předmětu seznam těch, které v tom hrají nějakou roli. Jde o kritický přístup hodný následování, neboť máme-li tomuto fenoménu porozumět, pak musíme pochopit alespoň trochu, co ti Velestaří jsou zač a co pro nás znamenají: jsou to stvořitelé nebo ničitelé či obojí?

Možné faktory v situaci UFO jsou následující:

Je třeba si uvědomit během této diskuse, že existuje spousta různých pramenů, co se týče objektů, jejich posádek a zvláštních jevů je obklopujících a ty mohou nadto vycházet z odlišných zdrojů a nikoliv jen jednoho monolitického:

→ Skutečné mimozemské nebo extra-dimenzionální typy UFO
Extrémně vzácné, nicméně existují.

→ Skutečné ultraterestriální, podzemní a oceánské typy UFO
Mnohem běžnější. Jsou to paralelní obyvatelé připomínající člověka, avšak společný rodokmen opustili před mnoha stovkami tisíc let. Obývají podzemní prostory v zemské kůře a řadu podmořských míst. Jsou zdrojem kultury první civilizace a jejich věda je daleko před tou naší, třebaže jsme od nich mnohé pochytili k jejich nelibosti a zděšení.

→ Typy UFO odkazující na civilizační průlom
Německý výzkum na poli pohonných systémů a aerodynamiky od počátku dvacátých let… K civilizačnímu průlomu došlo výzkumem a vývojem v Německu na konci druhé světové války, jak o tom rozsáhle píše dr. Joseph P. Farrell ve vztahu ke zvýšenému výskytu UFO.  

V reakci na všechny tři typy pokročilých plavidel si hlavní světové mocnosti uvědomily potřebu vyvinout technologie, jimiž by mohly napodobit tato plavidla prastarých ras, i ta novější, třetího typu. Přicházelo to postupně, jak člověk začal dobývat kosmický prostor kolem Země a všímat si neobvyklých jevů provázejících – zjevně či skrytě – jednotlivé mise. Let kosmické lodě Gemini 10 s lidskou posádkou v roce 1966 byl v rámci programu Gemini osmým letem a v americkém vesmírném programu celkem šestnáctým. Jeden z nejkurióznějších snímků pořízených za letu ukazuje mysteriózní světla vpravo od kosmické lodi a planety Země.[20]

Extra-dimenzionální bytost či inteligence (a také intra-dimenzionální a mimo-dimenzionální) je druhem fantomatické nebo i reálné entity v dimenzi nacházející se za tou naší, tzv. na druhém břehu či straně. Obvykle zabydlují takové bytosti stránky románů science fiction, fantasy a nadpřirozena.

Inter-dimenzionální hypotéza [IDH nebo IH], je idea, kterou rozpracovávají ufologové jako Jacques Vallée, který říká, že neidentifikované létající objekty (UFO) a s nimi spojené události zahrnují návštěvy z jiných „realit“ či „dimenzí,“ které koexistují nezávisle na té naší. Jde o alternativu k extraterestriální hypotéze [ETH]. IDH rovněž zastává názor, že UFO jsou moderní manifestací fenoménu, který se vyskytuje napříč zaznamenanou historií lidstva, v níž byly věky a priori připisované mytologickým nebo nadpřirozeným bytostem.

Třebaže ETH využívali ufologové hlavně k vysvětlení UFO, někteří ji zavrhli ve prospěch IDH. Brad Steiger, badatel ve věcech paranormálních, napsal, že „se potýkáme s multidimenzionálním parafyzickým fenoménem, jenž jest z velké míry vlastní planetě Zemi.“ Jiní ufologové, jako např. John Ankerberg a John Weldon, obhajují IDH, neboť vyhovuje vysvětlení UFO jakožto spiritistického fenoménu. Když se Ankerberg a Weldon zamýšleli nad nepoměrem mezi ETH a líčením lidí, kteří zažili blízká setkání s UFO, napsali, že „fenomén UFO se prostě nechová jako mimozemští návštěvníci.“[21] John A. Keel ve své knize UFO: Operace Trojský kůň,[22] vydané roku 1970, spojil UFO s nadpřirozenými koncepty, jako jsou duchové a démoni, a naznačil, že mnohé aspekty moderních zpráv o UFO, včetně setkání s humanoidy, se často shodují s prastarými folklórními a náboženskými vizemi. Podle jeho teorie UFO fenomén vytvářejí „ultraterestriální“ bytosti, jež jsou schopny manipulovat s hmotou i našimi smysly, a které se v minulosti manifestovaly jako víly, skřítkové, démoni atd. John Keel vysvětlil titul následujícími slovy: „Naše nebe se v průběhu dějin jen hemžilo různými ‚trojskými koni‘ a podobně jako původní trojský kůň se zdají skrývat nepřátelské úmysly.“

Vývoj IDH jakožto alternativy k ETH se urychlil během sedmdesátých a osmdesátých let s vydáním knihy J. Allena Hyneka The Edge of Reality: A Progress Report on Unidentified Flying Objects, a titulu Messengers of Deception: UFO Contacts and Cults Jacquesa Valléeho, v nichž tuto hypotézu – každý po svém – obhajovali.

Někteří zastánci UFO akceptovali IDH kvůli mezihvězdným vzdálenostem, které činí mezihvězdné cestování za použití konvenčního pohonu nepraktické a nikdo nedemonstroval žádnou hypotézu antigravitačního pohonu nebo cestování nadsvětelnou rychlostí, jež by vysvětlovala mimozemské lodě. IDH nepotřebuje teoreticky vysvětlovat žádný pohonný systém, neboť IDH tvrdí, že UFO nejsou vesmírné lodě, nýbrž spíše prostředky umožňující cestovat mezi různými realitami.

Jednou z výhod IDH, již nabízí k zamyšlení Hilary Evans – britský archivář a badatel na poli UFO a jiných paranormálních jevů –, je to, že dokáže vysvětlit očividnou schopnost UFO zjevit se zničehonic na radaru a také zmizet z jeho dosahu, jakož i lidskému zraku. Vysvětluje i to, jak UFO vstupuje a opouští naši dimenzi („materializace“ a „dematerializace“). Evans kromě toho argumentuje i tím, že pokud je ta jiná dimenze trochu pokročilejší než naše vlastní, nebo je to naše budoucnost, pak by to vysvětlovalo tendenci UFO reprezentovat technologie blízké budoucnosti (vzducholodě kolem roku 1890, rakety a nadzvuková letadla ve čtyřicátých letech dvacátého století atd.). IDH se rovněž stal i kauzativním faktorem při vzniku náboženství orientovaných na UFO.

 

Metamentální démoni jako podivní zjevovatelé

Podle Berkeleyova metafyzického imaterialismu je realita fundamentálně postavena na mysli. Žijeme v systému, který se podobá spíše virtuální realitě, v níž mysl – jako entita – nebo „metamysl“ – je hnací silou všech přírodních jevů, jež pozorujeme, a sama o sobě je proudem vědomí, které funguje jako objekt – systém orientovaný na zpracovávání informací. Naše vnímání hmotných předmětů, které vidíme kolem sebe, je generováno „metamentálními objekty“ uvnitř metamysli. Každý takový objekt je vědomý a vládne jakousi základní kapacitou pro vnímání a svobodné rozhodování, je však pro něj charakteristické, že nemá žádnou vlastní inteligenci. V počítačovém žargonu je prostě „němá“ (neprogramovatelná). Je ještě jiný druh entity, již lze nazvat „démonem“, mající rudimentární formu inteligence, avšak postrádající plně rozvinuté uvažující vědomí a sebeuvědomění – ono vědomí, jež charakterizuje myslící bytosti jako je člověk (homo sapiens). Pojem daimōn (δαίμων, „bůh“, „božský“, „moc“, „osud“) se nachází v dílech Platóna, který jím označuje mocnou entitu zodpovědnou za vládu nad projeveným světem. Personifikaci zla v podobě démonů, ďáblů, duchů a zlovolných entit nacházíme v celém náboženském spektru.

V metamysli jsou entity, jež – ač nejsou plně vnímajícími bytostmi jako my – nicméně mají určitý stupeň autonomie, co se týče jejich konání. Mohou se projevovat v našich životech a navazovat s námi kontakt tak, že své určité vzezření projektují do proudu našeho vědomí. Může jít o konstruktivní způsob nahlížení na jistou řadu manifestací, jimž Vallée a další přisoudili shodné charakteristické rysy, jaké mají i UFO (jde např. o anděly a víly).

Mark Pilkington napsal vynikající studii Paměti stříbrného plátna s podtitulem Studie o vztahu mezi science-fiction filmy a UFO mytologií.[23] Vysledoval do určité míry symbiotický vztah mezi souborem metafor a symbolů, které se často objevují ve zprávách o UFO a bývají využívány ve filmových a televizních scénářích. Neobhajuje zjednodušený skeptický argument, že veškeré bizarní obrazy z hlášení o pozorovaných UFO vycházejí ze science-fiction. První epizoda Star Treku, Klec,[24] a následující dvojdílný příběh, Zvěřinec,[25] vysílaný později bez jakékoliv návaznosti na tento pilotní díl, obsahuje množství střihů z tohoto dílu. Obsah a zápletka děje téměř přesně zrcadlí známé scénáře únosu. Kapitán Pike je unesen mimozemskou rasou Talosianů nevelkého vzrůstu s velkou a plešatou hlavou, která ho vsadí do skleněné klece, v níž už se nachází žena. Tato rasa má mimořádně vyvinuté mozky a dokáže komunikovat telepaticky. Mají moc ovládat mysl lidí, a vytvořit jakoukoliv iluzi a halucinace, aby mohli telepaticky zakoušet extrémní lidské emoce, jichž už sami nejsou schopni. Chtějí po kapitánovi, aby se s touto ženou pářil a využili je jako dělníky k obnově a zalidnění své zmírající planety. Témata mimozemšťanů unášejících lidské bytosti a provádějících u žen umělé oplodnění, přicházejících z umírajících planet a užívajících implantáty, telepatii a kontrolu myšlení, se opakovaně objevovala v science fiction filmech a v literatuře už od 30. let dvacátého století v pulp-magazínech, a odmítat tedy spojení mezi pop-kulturou a mýty o únosech mimozemšťany je prostě absurdní.

Některá líčení UFO nepochybně připomínají velice věrně filmové scény, že je silně nepravděpodobné předpokládat, že hlášené zážitky nezrcadlí filmové příběhy. A naopak, je dobře známo, že filmové scénáristé a režiséři pokládají ufologickou literaturu za zdroj idejí a nápadů.

 

Bublinový mnohovesmír

„Globule – kulaté či vejcovité,“ jsou spojovány zejména se Setem coby Velestarým, jehož „maska byla shlukem koulí hrajících duhovými barvami: ohavný Yog-Sothoth, navěky zpěněný jako prvotní sliz v nukleárním chaosu za nejzazšími výspami prostoru a času!“[26]

Teorie chaotické inflace, v podstatě varianta teorie o kosmické inflaci, předpokládá, že mnohovesmír neboli vesmír jakožto celek, se rozpíná a bude tomu tak navždy, avšak některé oblasti vesmíru se rozpínat přestaly a vytvářejí různé bubliny (podobně jako póry naplněné kysličníkem uhličitým vznikajícím v kynoucím těstě při přípravě chleba). Takové bubliny jsou embryonální úrovní mnohovesmíru. U jednotlivých bublin může docházet ke spontánnímu rozpadu symetrie majícího za následek odlišné vlastnosti, jako třeba různost fyzikálních konstant.

Podstata pohonu mezihvězdné lodě, tzv. Alcubierrův pohon, spočívá v tom, že emuluje nadsvětelnou rychlost tak, že manipuluje se základními stavebními prvky časoprostoru. Teoreticky by tedy k cestě nadsvětelnou rychlostí stačilo kolem lodi vytvořit warpové pole,[27] a tím ji oddělit od fyzického vesmíru vlastní bublinou. Teoretický základ pro tento způsob cestování připravil fyzik Miguel Alcubierre v 90. letech dvacátého století.[28] Kosmická loď by před sebou drtila prostor způsobem podobným hypotetickému „velkému křachu“ (opak velkého třesku), protože za lodí by prostor opět vznikal. Vznikla by tak jakási prostorová bublina (neboli warpové pole), která by nebyla omezena fyzikálními zákony vesmíru.

Tato teorie využívá faktu, že rychlost rozpínání (a smršťování) vesmíru není ničím omezená, ani rychlostí světla. Stejně jako se vesmír při svém vzniku rozpínal rychleji, než je rychlost světla, mohla by se tak přemisťovat i kosmická loď, která by se však vlastně vůbec nepohybovala, takže by neporušovala teorii relativity – své místo v prostoru by měnil jenom warpový ostrůvek. Bublinu by od okolního vesmíru dělila tzv. zvláštní hmota, podivný kvantový stav, při němž má hmota negativní energii.

Před pár měsíci šokoval fyzik Harold White zástupce aeronautického průmyslu, když oznámil, že jeho tým vyvíjí v NASA warpový pohon s nadsvětelnou rychlostí. Jeho konstrukce by mohla jednoho dne dopravit kosmickou loď k nejbližší hvězdě během pár týdnů. Whitea to napadlo, když přemýšlel nad jednou rovnicí formulovanou Miguelem Alcubierrem. Michio Kaku tituloval jeho teorii „cestovním pasem do vesmíru,“ využívající kapsu, bublinu, v „kosmologickém kódu“ k expanzi a kontrakci časoprostoru.

„Pamatujte na to, že lokálně nic nepřekročí rychlost světla, ale prostor může expandovat a kontraktovat jakoukoliv rychlostí,” sdělil White reportérům. „Ovšem časoprostor je opravdu neohebný na to, aby vytvořil expanzní a kontrakční efekt, aby pro nás byl užitečný k dosažení hvězdných destinací v rozumném časovém horizontu, a vyžadoval by spoustu energie. Na základě analýzy, na níž jsem pracoval posledních osmnáct měsíců, by tu mohla existovat naděje. První výsledky naznačují, že jsem objevil něco, co bylo po celou tu dobu přítomno v matematice. Najednou jsem si uvědomil, že pokud zhustíte energetický prstenec negativního vakua – šiftující tvarově z pásu do tvaru koblihy a oscilující warpové bubliny, můžete silně zredukovat množství potřebné energie – a tím snad i převést tuto ideu do praxe.“[29]

 

Démonologie a theosofičtí mimozemšťané

Sakralizace mimozemšťanů původně vedla k chápání těchto vetřelců jako v podstatě dobrotivé mesianistické postavy – jakéhosi „technologického anděla“. K tomuto postoji hodně napomohla studená válka, během níž vznikla celá řada kultů UFO.[30] Mýtus přitahoval ty, kdož vyhlíželi mimozemské spasitele v době, kdy naše planeta byla politicky i vojensky nestabilní. A vzhledem k tomu, že kult UFO má kořeny v theosofické tradici, náboženské vnímání mimozemšťanů mělo sklon být podstatným způsobem poplatné konceptu moudrého a laskavého mistra. Při vytváření obrazu zlovolného mimozemšťana se kulty UFO a unesení neobrátili k theosofii a východním náboženským tradicím, nýbrž k mýtům a symbolům křesťanské démonologie. Kromě toho, při zkoumání původu a povahy démonologie soudobých kultů UFO a spirituality zaměřené na problematiku únosů UFO je třeba obrátit pozornost k významu západní popkultury, která – sama o sobě ovlivněná křesťanskou tradicí – přispěla k utváření jak populární démonologie, tak i UFO mytologie, a obojí se naopak spojilo do UFO démonologie.[31]

UFO skupiny a kontaktované osoby už od počátku 50. let prohlašovaly, že přijímají poselství od vysoce duchovně vyvinutých, morálně nadřazených, technologicky pokročilých a dobrotivých bytostí s hlubokým spasitelským zájmem o lidstvo blížícího se nukleárnímu sebezničení. V dané době probíhal rovněž zásadní technologický pokrok a úpadek náboženství. Bylo tedy méně pravděpodobné, že bychom se mohli nadít spásy ze strany tradičních náboženství, a jak Jung argumentoval, šlo o počátek kosmického věku, kdy si lidé začali vážně představovat život za hranicemi svého pozemského domova. Nelze se tedy divit, že politické a kulturní prostředí na konci čtyřicátých a v průběhu padesátých let dvacátého století vytvořilo živnou půdu pro fascinaci UFO a návštěvy mimozemšťanů.

Za pozornost rovněž stojí skutečnost, že velmi významný vliv v historii kultů UFO měla theosofická tradice, v níž se mluví o jiných světech a mimozemských civilizacích. H. P. Blavatská, zakladatelka moderní theosofie, hloubala nad existencí venušského „Pána plamene“, který podle výkladu Charlese Leadbeatera náležel k nejvyšší hierarchii vládnoucích mistrů. Dalším takovým byl Guy Ballard, zakladatel hnutí Já jsem, jenž pod pseudonymem Godfre Ray King prohlašoval, že se setkal s dvanácti Venušany, kteří mu zjevili, že Venuše je domovem rasy technologicky a spirituálně vyspělých bytostí.[32] Nepřekvapí tedy, že kulty UFO[33] ovládali lidé s theosofickou tradicí. Patří mezi ně i George Adamski, první a rozhodně nejvlivnější kontaktér, a také George King, zakladatel jednoho z nejstarších kultů UFO, společnosti Aetherius (1954).

William M. Alnor učinil pozoruhodné prohlášení: „Věřím, že UFO jsou skutečná, představují však ďábelská mámení z druhé strany. A věřím rovněž, že některé z létajících strojů, jež údajně přistály, mohou být dílem padlých andělů; nejsou hmotné povahy, jsou však skutečné.“ Randall Baer zase důrazně prohlašuje, že „v UFO se skrývá nesmírně mocná síla, ať už jde o cokoliv. Tato síla je dozajista démonické povahy a má mimořádnou schopnost vymývat lidem mozky.“ Douglas Groothuis, zakládající svůj názor na hermeneuticky podobném podezření, píše: „Křesťané by měli přehodnotit [a vnímat mimozemšťany] jako škodolibou maškarádu jistých velmi pokleslých démonických bytostí a příšer.“ „Reflexe klíčového tématu křesťanské démonologie, může odhalit úmysly těchto vesmírných démonů,“ píše Frank Allnutt, „jejichž cílem je mást lidi ohledně pravé podstaty spásy, totiž našeho Pána Ježíše Krista.“

Podrobnějším studiem zpráv týkajících se krajních podivností (nebo tzv. „zatracených dat”) se můžeme přiblížit pochopení podstaty těchto jevů, jinak selžeme a nepoučíme se z toho, co se nás pokoušel naučit Charles Fort. Informace, ať už jakkoliv bizarní či zvláštní, je třeba vzít v úvahu.

* * *

Konec třetí části.

 

okultura © iMMxviii
Psáno pro: Matrix & okultura.

 

---

 

[1] Timothy O’Neill: The Gospel of Cosmic Terror. Why Open the Gateways to Extra-dimensional Worlds and Entities? in The Fenris Wolf. Issue no. 7. Edda Publishing, Stockholm 2014, str. 174n.

[2] Srv. Aleister Crowley: Kniha Zákona (Liber AL vel Legis). Horus, Brno 1997. AL, III:46.

[3] Dennis Stillings: Meditations on Atom and Time. An Attempt to Define the Imagery of War and Death in the Late Twentieth Century in Adam Parfrey (ed.): Apocalypse Culture. Feral House 1990, str. 339.

[4] Jaakko Närvä: Ufology and ufo-experiences as religious phenomena. A theoretical research. (Ufologia ja ufokokemukset uskonnollisina ilmiönä: Teoreettinen tutkimus). University of Helsinki, Faculty of Arts, Department of Comparative Religion 2008.

[5] Christopher Partridge: UFO Religions. Routledge 2003. Srv. rovněž James R. Lewis,‎ Inga Bårdsen Tøllefsen: Handbook of Nordic New Religions. BRILL 2015, str. 116.

[6] Blíže k „Hoovah“ entitám viz Uri Andrija Puharich: A Journal of the Mystery of Uri Geller. Doubleday/Anchor Books, Garden City 1974, a Greta Woodrew: On a Slide of Light: A Glimpse of Tomorrow. Macmillan, New York 1981. Ohledně mimozemských bytostí z Plejád viz W. C. Stevens: UFO Contact From Pleiades: A Preliminary Investigation Report. AbundantHope 1983, http://abundanthope.net/artman2/uploads/1/UFO_CONTACT_FROM_THE_PLEIADES.pdf.

[7] Dennis Stillings: Mythopoeia on a Few Short Anomalies. Artifex 6, 4/5, August/October 1987, 1. 31.

[8] H. P. Lovecraft: Z neznámého světa in Spisy 1. Hrobka. Plus, Praha 2010. Srv. From Beyond.

[9] H. P. Lovecraft: Volání Cthulhu. Spisy 3. Plus, Praha 2011, str. 32.

[10] Srv. https://cs.wikipedia.org/wiki/Paralelní_světy.

[11] Pitch Black. Režie: David Twohy. USA 2000.

[12] H. P. Lovecraft: Z neznámého světa, str. 145.

[13] Vyskytující se střídavě mezi dimenzemi nebo mezi dimenzemi procházející.

[14] Nejlehčí supersymetrická částice [LSP] je kandidátem na temnou hmotu a částice temné hmoty musí být elektricky neutrální, jinak by rozptylovaly světlo, a tudíž by nebyly „temné“; jsou považovány za stabilní částice extra-dimenzionální teorie. Zlověstnou extra-dimenzionální entitou byl Dormammu, s nímž bojoval Dr. Strange.

[15] H. P. Lovecraft: Volání Cthulhu. Spisy 3. Plus, Praha 2011, str. 19.

[16]  Dr. J Allen Hynek prvně použil tento pojem (‘High Strangeness’) v souvislosti s proslulým „bahenním plynem“ v článku, který prezentoval v prosinci 1969 pro American Association for the Advancement of Science. Hynek přiděloval případům index „podivnosti“ jako prostředek ke klasifikaci zpráv o UFO. Tento koncept dále objasnil a definoval ve své knize The UFO Experience (1974), kde tato „krajní podivnost“ je „mírou četnosti informací, jež zpráva obsahuje, z nichž každou je obtížné vysvětlit zdravým rozumem.“

[17] Kenneth Grant: Beyond the Mauve Zone. Starfire Book, Londýn 1999, str. 274.

[18] Timothy O’Neill: The Gospel of Cosmic Terror, str. 181.

[19] Viz David Hatcher Childress, Richard S. Shaver: Lost Continents & the Hollow Earth. Adventures Unlimited Press 1999, str. 270n.

[20] Official NASA Gemini mission image shows ‘undeniable proof’ of UFO’s orbiting Earth. Ancient Code, viz https://www.ancient-code.com/official-nasa-gemini-mission-image-shows-undeniable-proof-of-ufos-orbiting-earth/.

[21] John Ankerberg & John Weldon: The Facts on UFO’s and Other Supernatural Phenomena. Harvest House Publishers, Eugene 1992, str. 10n.

[22] John Keel: UFOs: Operation Trojan Horse: The Classic Breakthrough Study of UFOs. Putnam Books 1970.

[23] Mark Pilkington: Screen Memories. An exploration of the relationship between science-fiction film and the UFO mythology, 1996. https://www.hedweb.com/markp/ufofilm.htm.

[24] Star Trek: The Cage. Režie: Robert Butler. USA 1966. Samotná epizoda Klec byla poprvé odvysílána až v roce 1988. NBC ji totiž zamítla pro příliš intelektuální vyznění a nahradila pilotní epizodou Star Trek: Kam se dosud člověk nevydal. Původní 35mm film se pak na dalších 22 let ztratil, a byl nalezen až v roce 1987 v hollywoodských laboratořích, takže pilotní díl diváci vidět nemohli.

[25] Star Trek: The Original Series: The Menagerie. Režie: Marc Daniels a Robert Butler. USA 1966.

[26] H. P. Lovecraft & August Derleth: Strážci z hlubin času. Volvox Globator, Praha 2016. Novela Ten, kdo číhá na prahu, str. 182. Srv. první část článku UFOlklór: I. Psychomytologie, pozn. č. 35.

[27] Srv. https://cs.wikipedia.org/wiki/Warp_pohon.

[28] Miguel Alcubierre: The Warp Drive: Hyper-Fast Travel Within General Relativity (1994).

[29] Srv. http://www.untold-universe.org/2017/12/nasas-stunning-breakthrough-its-first.html, česky zkráceně viz https://www.national-geographic.cz/clanky/nadsvetelny-warp-pohon-je-mozny-nasa-uz-na-nem-pracuje.html.

[30] Viz https://en.wikipedia.org/wiki/UFO_religion a https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_UFO_religions.

[31] Christopher Partridge: Alien demonology: the Christian roots of the malevolent extraterrestrial in UFO religions and abduction spiritualities. Religion 34, 2004, str. 163.

[32] Godfre Ray King: Unveiled Mysteries. Saint Germain Press, Chicago 1934.

[33] Podrobně viz https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_UFO_religions.