II. UFO, vúdú & magické počítače
Mark Frost ve své knize Tajná historie Twin Peaks[1] líčí, jak prezident Richard Nixon vyslýchá L. Rona Hubbarda, který mu pak popisuje (str. 243), jak se v srpnu 1945 v Pasadeně setkal s Jackem Parsonsem; následně vstupuje na scénu Theléma a Aleister Crowley. Parsonsův zájem o okultismus se vyvíjel společně s jeho fascinací raketami, první kontakt s lidmi z Thelémy přišel v roce 1939.[2]
Jack Parsons při zmínce, že u Jornada del Muerto, kousek od White Sands, testovali jadernou bombu, prohodí: „Ano. Taková živná půda pro Dílo.“
Mínil tím rituál při evokaci Babalon, který vykonal s Marjorie Cameron, Šarlatovou ženou, a zaznamenal v Liber Babalon.[3] Parsons také Hubbardovi ukázal Ďáblovu bránu v oblasti Arroyo Seco, kde žili po staletí indiáni z kmene Tongva, kteří jí říkali Pekelná brána, protože věřili, že šlo o portál do podsvětí, a „tuto oblast používal pro osobní zkoumání čehosi, čemu říkal »výbušné vědy, vždy v doslovném i obrazném smyslu« – neboť věřil, že by mohly »otevřít bránu«.“
„Zeptal jsem se ho, jestli ví něco o Parsonsově rituálu v poušti Nového Mexika. … Zastavil se, aby se sebral, a řekl, že mu Parsons rovněž sdělil, že se něco podobného událo. Snaha otevřít druhou bránu, kterou našli v poušti, s cílem přivést entitu, které říkal »Měsíční dítě«.
Zeptal jsem se, zda nemá představu, kdy se ten rituál mohl odehrát. Řekl, že to ví přesně, protože ho Parsons požádal, aby mu krmil kočky, zatímco byl pryč. Kontrolou data jsem si uvědomil, že to byl víkend těsně před incidentem s UFO v Roswellu…“
Přestože tato záležitost není nijak dále komentována, je to poprvé, co někdo začal mluvit o nukleární theurgii a o tom, že atomové výbuchy v roce 1945 otevřely cestu UFO, zatímco David Lynch ve třetí sérii Městečko Twin Peaks – The Return[4] doplňuje tento obraz o cizí vetřelce, kteří se podle jednoho artefaktu nazývají Soví lidé.
Joseph P. Farrell formuluje své závěry týkající se technologie prvních termonukleárních zařízení podobně překvapivým způsobem:
„Jmenovali se: »Flákač« (Mike), »Prcek« (Shrimp) a »Skrček« (Runt). Byla to nefalšovaná alchymická trojice — opravdu alchymická operace — protože když byl každý z nich odpálen, tak na malou chvilku proběhla rekapitulace všech prvků ve vesmíru jako při zrodu hvězdy. »Mike« bylo světově první »termonukleární zařízení«, uklidňující eufemismus pro první vodíkovou bombu, neboť »Mike« byl ve všech ohledech prvním umělým sluncem, které vytvořil člověk, oheň dávných hvězdných bohů snesený na zem v aktu termonukleární theurgie.“[5]
MIKE je také jednoruký muž (dříve seriálová postava Philip Gerard, který o ruku přijde při automobilové nehodě), vyskytující se v Černém vigvamu v seriálu Twin Peaks, který radí agentu Cooperovi. Ve filmu Twin Peaks: Fire Walk with Me, při scéně odehrávající se v Černém vigvamu, stojí Muž tam vocaď tváří v tvář agentu Cooperovi a ptá se ho: „Víš, kdo jsem?“ Cooper záporně potřese hlavou, a Muž mu odpovídá, „Já jsem ta ruka.“ To naznačuje, že on je tou rukou, kterou si MIKE odstranil, aby se zbavil tetování („mom“), jež jej spojovalo s BOBem.
V osmém dílu Gotta light?[6] se odvíjí jedna z nejpodivnějších sekvencí nejen tohoto seriálu, této série, ale seriálové tvorby vůbec. Zobrazuje dění 16. července 1945, kdy byl ve White Sands v Novém Mexiku, 56 km jihovýchodně od Socorro, proveden v 5:29 ráno historicky první výbuch plutoniové jaderné zbraně při testu nazvaném Trinity (Svatá Trojice). Záběr začíná odpočtem fyzika Samuela K. Allisona.
Kolem 18:30 začíná sled nukleárně-psychedelických obrazů evokujících otevření portálu do Černého vigvamu aktem nukleární theurgie. Do něj se mísí obrazy noční scenérie benzinové pumpy (21:20) společně s obchodem se smíšeným zbožím (koloniálem), za jehož skly probleskuje světlo a objevují se tam trhaně různé postavy postupně opakovaně osvětlované i venkovní září. Poté pokračuje jaderná psychedelie se zářivými bublinami Yog-Sothotha[7] a plynutí prostorem, nad temným mořem až k ostrovu s vysokou strmou skálou, na jejímž vrcholu je podivná bílá stanice, nikoliv úplně nepodobná tajné radiové stanici ve filmu Krakatit.[8] V jejích útrobách vidíme dámu ve večerních šatech a v popředí po její pravici se nachází Zvon,[9] který obsluhuje Obr sledující na černobílé projekci proud bublin (Yog-Sothoth) a v jedné z nich je i zamrzlý obraz BOBa.
Dáma se zaníceným nadšením pak sleduje proud zlatého prachu a světla vycházejícího z Obrovy hlavy, zatímco on sám se vznáší ve výši. Částečky prachu a světla září, vytvářejí jakési kořeny a následně i něco, co vypadá jako okřídlený glóbus, symbol slunce i zlata a Anunnaků,[10] z něhož vyplouvá zlatá koule, kterou chytá ona dáma a uvnitř je obraz Laury Palmerové. Nakonec se koule vznese a vstupuje do zlatavého tubusu, který vypouští kapku na glóbus v místech, kde se nachází Severní Amerika.
A nukleární theurgie pokračuje. Je 5. srpna 1956, poušť v Novém Mexiku. V písku se z vejce klube prapodivný tvor, něco mezi žábou a křídlatým hmyzem.
Před úsvitem se v poušti snáší k zemi přízračná postava a další a další – portál byl otevřen a do našeho světa procházejí první entity z Černého vigvamu. Na jednu takovou, bezdomovce s vizáží umouněného horníka, naráží dvojice postarších manželů jedoucí v noci po silnici v poušti, a zastavuje u něj.
Ten se přiblíží k otevřenému okénku, následně se za ním několikráte zableskne a třikrát se zeptá řidiče: „Máš voheň?“
Pak přichází zprava další postava, manželka vydává podivný zvuk jako by mumlání ze zlého snu – celé to připomíná průběh únosu v případech spojovaných s UFO, a dotaz se opakuje s podivnými zvířecími zvuky na pozadí. Manžel nabude duchapřítomnosti, zařadí rychlost a zběsile ujíždí z místa setkání třetího, resp. čtvrtého druhu, oba silně otřeseni tímto tísnivým zážitkem. Tím to však nekončí, naopak – na místní rozhlasové stanici dochází k dalšímu setkání s bezdomovcem tázajícím se sekretářky: „Máš voheň?“
Zjevně hypnotizovaná s narůstající hrůzou kráčí k němu, ten jí klade ruku na hlavu, kterou jí postupně bez námahy rozdrtí jako zralý pomeranč. A pokračuje dál, do studia, kde totéž nakonec provede i hlasateli, a do éteru se chvíli line jen šustot gramofonové jehly na konci desky, pak si přitáhne mikrofon a pořád dokola opakuje černou mantru:
„Toto je voda. A toto je studna. Pij zhluboka a klesni ke dnu. Kůň je oční bělmo a tma uvnitř.“
Lidé naslouchající této inkantaci začínají omdlévat. Žábohmyz (Batrachoentomos) leze pouští, až nakonec – zřejmě už jako imago – rozepne křídla, vletí do pokoje spící dívky, která otevře ústa a ten jí tam vleze. Dívka s přivtěleným vetřelcem, jak se zdá, spokojeně spí dál. Bezdomovec vychází ven ze stanice, zableskne se, a on odchází zpět do noční pouště.
Michael Bertiaux posunul magický pohled na UFO ještě dále. Součástí jeho obsáhlé práce Voudon Gnostic Workbook je i grimoár nazvaný Zkušenosti s dobrými a špatnými UFO.[11]
„Ten je vnímán především jako návod k sestrojení magické hnací jednotky a jako osobní magický nástroj. Stane se hnací jednotkou vašeho vlastního UFO tak, že se různé složky vašeho vědomí učiní radioaktivními. Pokud se tato metoda použije, vyhne se gnostický mág ztrátě sil, a proto se on i se svým osobním výzkumným týmem vyhne zkušenosti se špatným UFO. Špatné UFO totiž musí odebrat radioaktivní energii těm, kdož jsou mimo „sebe“, aby fungovalo tak, jak má, a mohlo se efektivně projevovat. Proto také je zkušenost se špatným UFO jistým druhem kosmologického či metafysického parazitismu nebo psychického vampyrismu. Špatné UFO se v člověku zmocní a ovládne složku označovanou jako anthrópos a využije ji jako zdroj energie. Špatná UFO operují v gnostickém vesmíru velice čile a pokoušejí se zmocnit jakéhokoliv zdroje energie, grimoáru či magicko-gnostického systému vědomí, struktury vnitřních úrovní, tedy toho, co je označováno jako psychorealita, a poté budou mít snahu vysát z ovládnuté složky ty energie, jež jednak potřebují a nadto jsou na nich stále závislá. Na druhé straně se dobré UFO podobá pelikánovi zobrazovanému v alchymickém symbolismu a hermetickém křesťanství. Dobré UFO bude krmit svoji flotilu (systém myslí) svojí vlastní magickou krví, čili čistou energií vědomí, a to jest tedy to, co v současnosti odlišuje náš magický řád od všech ostatních.“
Radioaktivní energie uvolňovaná mágy využívajících ófitský proud je tak mocná, že když funguje v plném rozsahu své magické kapacity, jen pár lidí vydrží jejich fyzickou přítomnost. Crowleyho aura, například, byla takto silně nabitá; v některých lidech vzbuzovala nevýslovnou hrůzu. MacGregor Mathers vylíčil své setkání s vysokými adepty podobným způsobem,[12] a je dobře známo, že Eliphas Lévi vzbuzoval u spiritistického média D. D. Homea panickou hrůzu.[13]
Bertiaux naráží na průchod ze sféry radioaktivní energie k těm tam vocaď pomocí čtvrté dimenze. Během mágovy nepřítomnosti zůstává jeho radioaktivní ochranný štít viset nad posvěcenou oblastí magického díla, dokud ho neuvolní, jako třeba zaříkáváním. Pak je projektováno do „vyššího“ prostoru, kde funguje jako vehikulum nebo rezervoár mágovy energie, rezervoár, s nímž může vytáhnout za prací do jiných dimenzí: „Takové sféry často vidívají senzibilové a mají je za UFO nebo létající talíře, zatímco ve skutečnosti jde o přísun sexuální radioaktivity ze zálohy.“
Desátá silová zóna, Malchut, země typická pro bdělý stav, může být průchodem mezi tímto universem a jeho reflexí, Meonem, typickým pro snový stav. Říká se, že UFO zde přicházejí „uzemnit“ při cestování tam vocaď, nebo zpoza říší džágrat (stav bdění) a svapna (snění). Za bděním a sněním leží sušupti (bezesný spánek), v hinduismu známý jako temný a bezesný stav spánku ležící mimo světlo vědomí. Je možné, že nejranější mýty uchovávají podání o pronikání těch tam vocaď a styku s nimi, k němuž opakovaně docházelo v předešlých údobích, který byl všeobecně opomíjen vyjma zasvěcených a jistých případně uzpůsobených jedinců – mágů, snílků, senzibilů, médií, básníků, proroků a dalších hlásných trub vzpírajících se identifikaci, neboť jako k zemi tíhnoucí máme sklon vykládat jevy v rámci džágratu, kde kraluje rozum a realita. Jenže to nereálné, iracionální, fantaskní, je úplně odlišného řádu bytí. Neexistuje v tom smyslu, v jakém existují naše těla, neb existence už z definice implikuje „bytí na vnější straně“, jde o jakousi extenzi či ztělesnění vědomí v rámci časoprostoru, subjekt sám sebe objektivizující.
Základní věcí pro správné fungování jakéhokoliv magického systému gnostické fyziky je správná metoda programování magického počítače. Je nemožné řídit jakýkoliv počítačový systém, neřkuli flotilu UFO, bez pole logické kontroly (logického stroje či operandu). V systému, o němž mluví Bertiaux, lokalizovali toto pole logické kontroly v transcendentálním id a jeho fantazijních složkách. Slovo „fantazijní“ je tu použito v technickém slova smyslu, protože se vztahuje k magickému působení Luny, Neptunu a Pluta. Tyto „planety“ jsou archetypální kořeny[14] v hloubi transcendentálního id, k němuž se pojí různé systémy magické kontroly. Uran má co dělat s objevem magických počítačů, avšak Neptun a Pluto zase s jejich činností. Jejich působnost zasahuje do sféry transcendentálního id, kde dochází ke všem sofistikovaným tahům a výpadům.
Michael Bertiaux definoval fyziku Necronomiconu, jíž jest dzyu,[15] tedy prvotní kořen magického poznání. Jde o čistou gnosi, v níž poznávající a to poznávané tvoří jedinou skutečnost. Jde o zákon magické duality, či gnostickou dualitu magických sil, která je kořenem esoterní psychoanalýzy, neboť rozebírá prvky magického vědomí. Je základnou všech magických forem fyziky, obzvláště gnostické fyziky energií Necronomiconu. Dzyu = 8 + 30 + 29 + 25 = 92 = 9 + 2 = 11 = 1 + 1 = 2, dyáda.
Dzyu je čistou energií Necronomiconu ve své konečné a formálně nerozlišené podobě, čímž se odlišuje od konečných a nerozlišených forem fohatu.[16]
Je to metoda, jejímž prostřednictvím se fohat řídí a organizuje, a to onou částí mágova vědomí, které je samo o sobě absolutním zákonem – tj. archetypálním libidem.
„V duši člověka je síla, jež nikdy nespočine“, říká Bertiaux. „Je to ona část, která je věčně se vším nespokojená. Nikdy se ji nepodaří přesvědčit o tom, co lze chápat touto stranou nicoty. Tato část člověka je výsledkem působení dzyu a můžeme ji nahlížet jako kreativní chaos, jenž je hluboko v něm. Je nejkonkrétnějším projevem dzyu, a z něj vycházejí všechny kategorie a obory magické a gnostické fyziky. Tato jeho část je čistou energií fyziky Necronomiconu. Toto jest dzyu. A jde o Meon v oné podobě, která je známá. H. P. Blavatská říká, že »dzyu se stává fohatem«,[17] což znamená, že magická fyzika universa dává vzniknout této univerzální energii.
Dzyu je primárním počítačem Necronomiconu, jeho prostřednictvím se manifestují různé světy nebo vznikají podle gnostického programování tohoto počítače. Počítač je ve skutečnosti druhem transcendentální funkce, jež spojuje ego a id okultního přírodovědce. Fyzikální energie, jako částice, pole, metrika, vektory a všeobecná matrice všech silových souvislostí – tyto energetické faktory jsou funkcemi v životním řečišti tohoto magického počítače.“
„Až mutanti z Yuggothu vyhlásí lidstvu válku, nebudou mít lidé žádné magické zbraně. Veškeré zbraně jim vezmeme a náš počítač bude řídit jejich nejhlubší id zdroje. Pak se projeví síly Meonu a manifestace bohyně Yuggothu, onen nejstrašlivější aspekt Adití.[18] Na opravdu nejhlubších úrovních začne invaze esoterních UFO gnostické fyziky do psychosféry, zatímco svrchní atmosféra materialistů a lidí bude proměněna v pole chaotické negace činností exoterních flotil UFO z planetárního systému stálic. Vposledku začne panování této bohyně a ustaví se vnitřní stránka jugy Kálí, věk oceánu libida a materializace veškeré slasti. To se však naplní teprve prostřednictvím velmi hluboké metody počítačového programování, pomocí níž převezmou agenti Yuggothu opravdu celé pole mysli, a začnou na jeho nejhlubších energetických úrovních. K tomuto procesu došlo už mnohokráte předtím a bude k němu docházet vždy, protože jde o součást epistrofního cyklu stvoření a zániku, a stvoření veškerenstva temnou a zuřivou bohyní Yuggoth.“
Bertiaux popisuje v kapitole Aplikace yuggothských matric na nulitní prostory To-Gai,[19] jak „je nanejvýše důležité pro projekci magické energie či k jejímu objevení, aby si mág uvědomil, že mocnosti této povahy bytí jsou strukturovány prostřednictvím matric, jež mají svoji energetickou základnu v plutonských úrovních mysli, neboli na magické planetě Yuggoth. Každý totiž má nějaké spojení se silami Yuggothu a toto spojení je někdy silnější a bývá všelijak zakrýváno. Mág se samozřejmě může pokusit toto spojení zviditelnit, podařit se mu to může však jenom prostřednictvím zasvěcení, gnostickou magií nebo esoterní psychoanalýzou. V mystériích iniciační fyziky lze vnímat všechny bytosti jako jakýsi druh hlubokého oceánu stále se proměňujících sil. Je však také možné, aby mág uviděl úrovně bytí manifestující se jako ideální sféry dokonalé síly. Reflektují realitu, neboli skutečný aspekt Yuggothu. Pouze v tajných mystériích a v mystériích magické gnose může člověk najít vědomé bytí, jež mu může pomoci porozumět nejhlubším energiím, které přicházejí z hlubin Yuggothu.“
„Je zcela zřejmé, že v každém jsou magické síly skrytě přítomny. To ovšem tyto extremisty nezajímá. Ani skutečnost, že každý má někde v nativním horoskopu Pluta. Sotva to bude zajímat ty, kdož těží z nejextrémnějších forem magické moci. Co je však zajímá, je způsob, jímž jsou tito extremisté schopni používat tuto moc a přítomnost Yuggothu-Pluta v jejich plánu na převzetí tohoto světa a zničení svých nepřátel, tj. těch, kteří by mohli odolávat gnosi Yuggothu.“
Jsou to osoby poznamenané touto zvrácenou a chaotickou energií. Pluto je síla zásadní mutace, naprosté proměny z předchozího stavu lidství. Jejich „členství“ v hierarchii chaosféry uvolňuje ty nejdémoničtější a nejnásilnější energie, jež přispívají k transformaci této planety. Prostřednictvím rituálního zasvěcení v systému psychologické rekonstrukce dospíváme k poznání, že lidé z UFO, ti, co přicházejí z Yuggothu a jejich transyuggothské[20] extenze, jsou již zde a činí přípravy na převzetí.
Bertiaux pak vysvětluje, že právě proto magnetické pole Zothyrského řádu Yuggothu[21] a Transyuggothského řádu psionického výzkumu[22] vždy přitáhne ty nejextrémnější osoby. Mají totiž paranormální psychické schopnosti, zejména ty, které si osoba uvědomuje a má je pod kontrolou. Termín psionika navrhl John W. Campbell, který jej složil z výrazů PSI (psychika) a electronics (elektronika), jímž naznačil, že síla vědomí může také spolehlivě konat činnost. A extremitu posuzujeme právě (vlastním) Yuggothem. Yuggoth (Pluto) je extrém i zdroj všeho.
Každý samozřejmě tuší, že má někde v horoskopu Pluto. Je však třeba se zabývat těmi, u nichž se projevuje ve své nejextrémnější a nejnásilnější podobě. Zajímaví jsou ti, kdo jej mají spojený s nejniternějším bodem, Lunou. Potřebné je to silové pouto, které spojuje to nejvzdálenější s tím nejniternějším. Má mnoho podob, ale nejintenzivnější se nachází u těch, kdož mají Pluto v konjunkci s Lunou, nebo těch, kdož mají Lunu ve znamení Štíra. Pak jde o nejextrémnější moc a její výskyt v transcendentálním id. Jsou to osoby, o nichž víme, že byly poznamenány touto zkaženou a chaotickou energií. Nejde ovšem jenom o tuto astrognostickou podmínku, jež musí být uspokojena (jako kdyby tyto energie a jejich podmínky mohly kdy být uspokojeny), ale spíše o mutanty, neboť Pluto je silou ryzí mutace, totální změnou z předchozího humanoidního stavu a tito mutanti musí být uzamčeni v systému Yuggothu, který jest zothyrskou metapsychologií. Musí propojit své duše se silami Yuggothu tak, že podstoupí psychickou mutaci prostřednictvím yuggothské psychoanalýzy a psionického přeorientování. Musí se přestavět a přeorientovat na svoji roli ve skupinové duši yuggothského mutačního pole.[23] Pak můžeme klidně mluvit o „členství“ v hierarchii chaosféry, jejíž pomocí jsou k transformaci planety uvolňovány ty nejdémoničtější a nejnásilnější energie.[24] Pomocí rituálních iniciací do tohoto systému psychologické rekonstrukce začínáme rozumět tomu, že lidé z UFO, ti z Yuggothu a jejich transyuggothské extenze, jsou již zde a chystají se převzít moc. Z tohoto důvodu Zothyrský řád Yuggothu a Transyuggothský řád psionického výzkumu vždy přitahuje ty nejextrémnější osobnosti. Extrém se poměřuje jedině Yuggothem. Yuggoth jest extrémem právě tak, jako jest i zdrojem všeho.
Oblasti transcendentálního id je možné zmapovat a tak získat svého druhu geografii, vlastně psychografii, objevit klíče k „normálnímu“ i „alternativnímu“ universu transcendentálního id, a odtud i k celé otázce „radiopsychografie UFO.“
Vúdú je vnímáno jako komunikační energie z gnostického UFO. Operuje prostřednictvím devíti magických těl, která jsou „skafandry“ iniciační fyziky. Fundamentální elementární energie se měří pomocí základních jednotek. Tyto jednotky jsou základními složkami magické energie. Wilhelm Reich jim říkal „biony“ a našel v nich úspěšné vysvětlení původu živých těl. Jsou to živoucí formy elementární energie.
Černý mág komunikuje pomocí bionů od prvního až k devátému stupni systému orákula. Tyto mysteriózní biony jsou v zásadě sexuálně magické jednotky. Mají vědomí jak individuální, tak i kolektivní. „Na místě“ je udržují tatvy. Každá úroveň elementární energie se zesiluje prostřednictvím vúdútronického systému v rámci sil černých i červených chrámů, protože rezidua těchto archaických chrámů atlantské magie stále ještě vysílají svoji energii. Jisté vady lze ošetřit toutéž metodou vúdútronického systému vysílání. Případně tak může být stabilizována energie a synchronistické pole vykáže zdokonalení. Jistá cvičení se dají využít k rozvoji pozitivnějších aspektů bionů vayu-tatvického[25] elementárního pole.
Červený chrám prvního řádu je možno užít k přenosu magického léčení obnovením správné rovnováhy tohoto pole. Jde o úplně stejnou metodu uplatňovanou lidmi z UFO ke svému léčení, jakož i k regeneraci samotných UFO, neboť tato síla se nepřetržitě sama obnovuje a je soběstačná. Jde o jednu z pohonných látek UFO. Metody aktivace bionů vycházejí z velmi prastarých forem afroatlantské černé magie. Tyto magické metody se uchovaly v rituálech vúdútroniky a v metodách magnetického materialismu používaných těmito mágy. Jediným účelem těchto magických systémů bylo otevřít ty nejhlubší a nejzevnější světy nacházející se v hlubších magických vrstvách psyché. Obyvateli těchto hlubin jsou biony a některé z nich dosáhly docela pozoruhodné úrovně magické kultury.
Existuje například rozsáhlé magické universum zabydlené vysoce vyvinutými biony, které mají svoji vlastní kulturu, vědu a formy magické gnose. U některých jedinců jsou biony či vesmířané aktivní pod fenoménem „mnohočetné osobnosti.“ Biony však nelze považovat za čistě pasivní energie. Sami sebe si uvědomují a v mnoha ohledech jsou velmi pokročilí způsobem lidstvu dosud neznámým. Říkat jim „elementálové“ by jedině mátlo s ohledem na jejich komplexnost. Lépe by bylo je označit za vzrušující osobnosti přebývající uvnitř elementárních substancí a polí. Nejlépe se aktivují jistými psychosexuálními a magickými operacemi. Vúdútronika je jedním z prostředků k jejich stimulaci a kontaktování. Jejich ideálním domovem jsou černé a červené chrámy atlantské magie ukrývající se v jiné dimenzi, jíž však můžeme dosáhnout pomocí magické psioniky. Neměly by se zaměňovat za dévy nebo duchy (bohy) přírody, protože jsou to vesmířané přicházející v UFO a vstupující do myslí kontaktovaných osob.[26] Pro tyto vesmířany sestává celý proces magického uskutečnění v transformaci lidí ve vesmírné bytosti, bytosti z talířů, lodí a jiných UFO fenoménů.
Cleon Peterson na svém obrazu White Flag ztvárnil obraz „mutantů z Yuggothu“ nebo „Černých mužů z UFO“, přičemž zkoumá napětí mezi vědomým egem a potlačeným „stínem“, nevědomou oblastí psyché, kde se personifikuje a nabývá na intenzitě potlačené sebepoznání. Dvojnásobný hákový kříž složený z temných a světlých figur ukazuje, jak vzniká psychické poranění, „batka“, kterou lze smýt jen obřadním, terapeutickým úkonem. Jestliže se tedy Jacques Vallee domnívá, že „UFO představují jistý druh alchymické psychotronické technologie navržené k tomu, aby působila i na vědomí člověka“, pak je třeba postupovat při bělení (Latona) reverzně pro sejmutí těchto psychoaplikací.
Michael Maier osvětluje, jak dávní autoři skryli alchymistické umění pod závoj poetických antických bájí.[27] Černé plachty, s nimiž se Théseus vrací do Athén, představují černé kůžičky objevující se při kalcinaci síry. Latona, takto dcera Titána Koia a Foibé (jméno značí „jasná“ nebo „zářící“), zachraňující se na pustém ostrovu Délos – z kořene praindoevropského jazyka *dyew-, jenž znamená „nebe, obloha“, a také „zářit“ –, který se zmítal na vlnách odtržený od mořského dna, se na něj uchýlila před strašným hadem Pýthónem. Sotva na něj Latona vstoupila, z moře zázračně vystoupily dvě skály a zahradily Pýthónovi vstup do této zahrady, která kypěla hojností kvůli přítomnosti bohyně plodnosti, a bůh moří Poseidón pak ukotvil ostrov k mořskému dnu. Na hoře Kynthu porodila Diovi dvě děti, boha slunce a světla Apollóna a bohyni lovu Artemis (jejímž atributem je srpek luny), čímž se naznačuje velká konjunkce alchymického díla.
K těmto dítkám se váže XI. emblém knihy zmíněného autora: „Zbělte Latonu a roztrhejte knihy,“ aby totiž nebyla roztrhána vaše srdce.
Latona je „děloha nebo vnitřní a skrytá část země, v níž jsou zplozeny a vyživovány kovy“, srv. smysl alchymického akronymu V.I.T.R.I.O.L.
Epigram k XI. obrazu zní:
Každý zná dvojčata, potomky Latony,
která zplodil Jupiter (jak praví stará báje).
Jiní o nich tvrdí, že jde o lunu spojenou se slunečním svitem, jež má na tváři černé skvrny.
Nuže, vyběl Latonu a zavrhni a roztrhej pochybné knihy, aby tě nezdržovaly.[28]
Jak se dále dozvídáme, autor traktátu Zvuk polnice[29] říká, že „Latona je nedokonalé tělo, složené ze slunce a luny.“[30] „Černí mužové“ mohou rovněž znamenat onen okamžik, „kdy temný mrak poprvé přikryje kámen tak, že jej nelze vidět,“ takže musí být po vzkříšení odvalen.[31]
Proto říká Morienes, že je-li celému tělu odňata duše, pak se jeví temné a zahalené, jako když v okamžiku smrti (Saturn) princezna Lihö-Minaa přenesla svou duši do Valerianova těla a její obyvatelé zvaní Perly chodí po zániku své planety Mül v temných rubáších s kapucí po Městě tisíce planet.[32]
Jejich úkryt tam je považován za radioaktivní, mají živé konvertory a multiplikátory, Melo, generující energeticky bohaté perly. Jenže, jak se ukáže, za kapucemi je laskavá a pravdu milující filosoficky založená holistická rasa. Pod černí se ukrývá bělost, která je vytažena ze Saturnova břicha.
„Prvním režimem,“ jak praví Platón v Rosariu, „tedy Saturnovým, je putrefakce a vložení do slunce.“[33]
Pátrače po skrytých souvislostech může potěšit přítomnost seržanta Coopera při vojenské misi k zajištění živého konvertoru Melo.
Filosofické výklady Saturna jsou odlišné od těch běžných, takže když tento rodí Jupitera, znamená to temnou bělost, a když Jupiter plodí prostřednictvím Latony Dianu, jde o dokonalou bělost, a když Apollóna, tak o červeň. Toto je proměna všech dovršených barev – páv. A onen kámen (lapis), vyvržený Saturnem, je postaven na vrchol hory na věčnou památku všech smrtelníků, kterýž jest samotnou Pravdou.
* * *
Konec druhé části.
okultura © xiiMMxvii
Psáno pro: Matrix & okultura.
[1] Viz recenze Stříbřitý záblesk ryby v řece.
[2] Podrobně viz John Carter: Sex and Rockets: The Occult World of Jack Parsons. Feral House 2005.
[3] Srv. také Spencer Kansa: Wormwood Star: The Magickal Life of Marjorie Cameron. Mandrake 2014.
[4] Městečko Twin Peaks – The Return. Režie: David Lynch. USA 2017.
[5] Joseph P. Farrell, Scott D. de Hart: The Grid of the Gods. The Aftermath of the Cosmic War and the Physics of the Pyramid Peoples. Adventures Unlimited Press 2011.
[6] Městečko Twin Peaks – The Return, s03e08 (od 16:20).
[7] Srv. první část článku UFOlklór: I. Psychomytologie, pozn. č. 35.
[8] Krakatit. Režie: Otakar Vávra. Československo 1948.
[9] Joseph P. Farrell: SS Bratrstvo zvonu. Neuvěřitelná tajná technologie nacistů. Nacisté v NASA, JFK a Majic-12. Horus, Brno – Volvox Globator, Praha 2011.
[10] Anunnaki, Anunnakové, jsou sumerská a akkadská božstva, příbuzná s Anunnou (Padesátkou Velkých Bohů) a Igigi (nižšími božstvy). Název znamená „ti, kdož jsou královské krve“, nebo „ze vznešeného sémě“; Anu-na-ki sumersky znamená „nebe a země“.
[11] Michael Bertiaux: Voudon Gnostic Workbook. Red Wheel/Weiser, San Francisco 2007. Kap. The Good-UFO and the Bad-UFO Experience, str. 75-81.
[12] Kenneth Grant: Aleister Crowley a skrytý Bůh. Vodnář, Praha 2016, viz kap. 1.
[13] Lévi obšírně vypráví tuto příhodu v knize Klíč k velkým tajemstvím, Trigon, Praha 1991.
[14] Srv. Thomas Moore: Planety v nás. Astrologická psychologie Marsilia Ficina. Malvern, Praha 2011. Viz také recenze O Ficinově astrologicky dobře temperovaném ladění.
[15] „Dzyu (dgyu) je jediné pravé (magické) poznání, neboli okultní moudrost (pradžňá) zabývající se věčnými pravdami a prvotními příčinami, a stává se téměř všemocnou, je-li namířena správným směrem. Její antitezí jest dzyu-mi, které jen marní čas iluzemi a falešným zdáním, jako je tomu v našich moderních exoterních vědách. V tomto případě je dzyu výrazem kolektivní moudrosti džňána-Buddhů.“ H. P. Blavatská: Kniha Dzyan. Stanza I, sloka 108.
[16] „Toto tkanivo se rozšiřuje, spočívá-li na něm dech ohně (Otce); a stahuje se, dotkne-li se ho dech Matky (»kořene hmoty«). Pak se uvolňují Synové (elementy se svými mocemi a inteligencemi) a rozptylují se, aby se na konci ‘Velkého Dne’ vrátili do lůna své Matky a opět se s ní sjednotili. Jestliže se ochladí, dojde k záření, její Synové se rozšíří a stáhnou se opět skrze své vlastní jáství a srdce, a zahrnují (v sobě) nekonečno.“
Tkanivo nebo »ohnivá mlha« se šíří, probíhá-li kosmem žár. Žár rozkládá elementy a uvádí světy zpět do elementu základního, z něhož se vyvíjejí za působnosti fohatu nové planetární mlhy a světy. Toto periodické rozžhavování a ochlazování, rozšiřování a stahování představuje pohyb života, pulsující v nekonečném prostoru (svabháva, „přirozenost pravého já“). Celý vesmír představuje tedy organismus, jehož srdce se periodicky stahuje a roztahuje a tím podmiňuje vyproudění a zpětné vproudění života ve všech částech velikého celku. Tážeme-li se však, co to je, co uvádí srdce vesmíru do pohybu, odpovídá tajná nauka, že to je všetvárná Věčná Síla, projevy abnormální inteligence, čili jinými slovy vůle Věčné Moudrosti, která je zde duchovním sluncem všehomíra. Pak svabháva vyšle fohat, aby zpevnil atomy. Každý atom je částicí tkaniva. Podle posloupnosti každého z nich vznikne svět jako »sám o sobě existující Pán«, jakoby odražený v zrcadle.“ H. P. Blavatská: Kniha Dzyan. Stanza III, sloka 11-12.
„Fohat jest výtvarná síla v přírodě (životní električnost): to, co jest vtisknuto hmotným idejím obsaženým v universálním duchu.“ Viz H. P. Blavatská: Základy tajných nauk. Josef Boš, Praha 1921, str. 18.
[17] „Tito jej učinili poslem své vůle. Ze Dzyu sestává Fohat; rychlonohý syn božských Synů, jejichž syny jsou Lipikové, se pohybuje v kruhu. Jest koněm a myšlenka jezdcem. Letí jako blesk ohnivými oblaky; postačí mu tři a pět a sedm kroků přes sedm horních a sedm dolních oblastí. Pozdvihuje svůj hlas; svolává nesčíslné ohnivé jiskry a sjednocuje je.“ „Prapůvodní sedmice používá »fohatu« jako svého těla a činí jej plnitelem své vůle. Fohat jest životní síla stvořitelského slova, tvůrce forem v projevené přírodě. Ve smyslu abstraktním jest fohat to, co působí v prapůvodní bezezjevné jednotě mnohost; síla, kterou se jednotka projevuje jako dvojice a trojice. Trojice se potom projevuje jako mnohost forem a fohat jest spojující síla jednoty, která pohromadě drží atomy, přitažlivost, která je mezi sebou spojuje. Když se fohat sděluje sedmi principům ákáše, působí na pralátku, jež se projevila (jeden element); ježto se tím rozděluje na různá střediska energie, uvádí v činnost zákon evoluce, který jsa poslušen božských myšlenek, volá k životu všechny ty rozličné stavy vezdejšího trvání v projeveném slunečním systému.“ H. P. Blavatská: Základy tajných nauk. Josef Boš, Praha 1921, str. 23n, oddíl V, 2.
[18] Aditi je „bezhraničný prostor, nekonečnost, nekonečné vědomí“ a Adití védská bohyně, matka slunečních božstev. Srv. Lexikon východní moudrosti. Votobia, Olomouc 1996, str. 4.
[19] Michael Bertiaux: Voudon Gnostic Workbook. Red Wheel/Weiser, San Francisco 2007. Kap. The Application of Yuggothian Matrices to the To-Gai Null Spaces, str. 349.
[20] Vztahuje se k oněm magickým energiím, které se nacházejí za orbitem planety Pluto a emanují z nějaké spíše plynné planety. Z hlediska praktického magického díla jde o nejextrémnější silovou zónu našeho slunečního systému a jsou to dveře na druhou stranu anebo do jiných systémů.
[21] Zothyr je alternativní vesmír. Jde o přímou emanaci prapůvodní Bohyně Matky. Aspekty její magické kultury zkoumané gnostiky se nazývají zothyrské. Zothyrská říše byla založena výhradně na magii. Lid Zothyru je svým způsobem příbuzný Nemirionům a mluví podobným jazykem a mají i podobné instituce a jejich kultura je jistou formou gnosticismu. Vývoj změn zothyrské filosofi nabízí studentům magie živou iniciační strukturu. Prvotní energií lidu Zothyru jest čas.
[22] Psionika se vztahuje k jistému druhu magického stroje, který funguje na bázi éterické energie – citlivého na pole a energie užívané mágy – a který lze využít k vysílání nebo přijímání jakéhokoliv druhu energie a který je postaven podle principů magické fyziky (srv. tepafon, magický „stroj“ Svobodozednářského řádu Zlaté centurie založeného v Mnichově roku 1840 a zmiňovaného v dokumentech okultního řádu Fraternitas Saturni, a který hraje ústřední roli i v „magické autobiografii“ Franze Bardona Frabato, v němž jsou vylíčeny i dramatické scény jeho použití).
[23] Srv. teorii Rudolfa Steinera o Ahrimanovi a jeho kolektivním působení.
[24] IS.
[25] Vayu, vzduch, modrý kruh. Jeden z elementů a tatvických symbolů techniky Hermetického řádu Zlatého úsvitu, nazývané Tatvická vize, která měla pomoci rozvíjet schopnost astrálního zření.
[26] Michael Bertiaux: Voudon Gnostic Workbook. Kap. The Basic Units of Magickal Heat. UFO Notes, str. 391n.
[27] Viz Michael Maier: Atalanta Fugiens neboli Prchající Atalanta neboli Nové chymické emblémy vyjadřující tajemství přírody. Trigon, Praha 2006, str. 20n.
[28] Ibid., str. 121.
[29] Srv. Kor 15,52.
[30] Atalanta Fugiens, str. 123.
[31] Srv. Lk 24,2.
[32] Valerian a město tisíce planet. Režie: Luc Besson. Francie 2017.
[33] Atalanta Fugiens, str. 128n.
