Josef Veselý: Sedm pekelných inteligencí v proměnách faustovské magie
180 stran, nakladatelství Vodnář, Praha 2004, vydání první, vázané, cena neuvedena
ISBN 80-86226-45-X
*
Po Slavných grimoárech minulosti, Magii a Satanismu se nám dostalo z pera Josefa Veselého, jednoho z předních českých znalců hermetických věd, další knihy – Sedm pekelných inteligencí v proměnách faustovské magie, kterou mu opět vydalo pražské nakladatelství Vodnář, tentokráte věnované faustovským magickým žaltářům.
Kniha obsahuje reprezentativní výbor, tedy nikoliv kompletní texty, jak by se mohl někdo domnívat, z faustovských žaltářů, zaměřený na problematiku evokace sedmi planetárních démonů. Text doplňuje rozbor faustovských magických metod a pracovních postupů, literárně-historická studie o Faustovi připisovaných grimoárech, přičemž na tomto místě autor navazuje na svoji předchozí knihu Slavné grimoáry minulosti, jakož i stručný nástin Faustova života včetně faustovské legendy.
Doktor Faust, učenec, magik a čarodějník se narodil kolem roku 1480 v německém městečku Knittlingenu (třebaže nárok na jeho rodiště si činí i další německá města) a zemřel asi v roce 1540.
Legenda o Faustově skonu vypráví, že když se blížil poslední den paktu, odešel Faust s několika známými magistry, bakaláři a studenty do vesnice Rimlichu u Wittenbergu, kde je po celý den hostil. Večer jim Faust řekl, že této noci bude od něho ďábel žádat jeho duši. Prosil je, aby odešli na lůžka a nebáli se, když by v noci slyšeli nějaký hřmot. Dále je požádal, aby jeho mrtvolu čestně pohřbili. Po dojemném rozloučení odešli jeho přátelé, ale nikdo z nich nemohl usnout. Mezi dvanáctou a jednou hodinou v noci se proti domu zvedl prudký vítr, takže se dům chvěl, jako by se měl zřítit. Studenti byli jati hrůzou, vyskočili z postelí a počali se navzájem utěšovat, ale nikdo z nich se neodvážil vyjít ze svého pokoje. Hostinský vyběhl z domu a ukryl se u souseda. Studenti, kteří nocovali blízko pokoje, ve kterém byl doktor Faust, slyšeli strašlivé pískání a syčení, jako kdyby byl dům plný hadů. V tom se otevřely dveře Faustova pokoje a bylo jej slyšet volat o pomoc a proklínat, avšak hlasem sotva slyšitelným. Po chvíli vše umlklo.
Když se rozednilo, vešli studenti, kteří celou noc nespali, do místnosti, kde byl přes noc doktor Faust, ale neviděli jeho tělo. Celý pokoj byl však postříkaný krví, stěny byly potřísněny mozkem a také zde ležely Faustovy oči a několik jeho zubů. Studenti začali naříkat a plakat a hledali všude, až konečně našli Faustovo tělo ležet venku u hnoje. Na mrtvolu byla úděsná podívaná. Tolik praví pověst, která, což je ostatně přirozené, si více všímá vnějších okolností Faustova života než jeho duchovního usilování, o němž věděli jen Faustovi nejbližší žáci.
Faustovi je přičítáno autorství asi dvaceti různých čarodějnických knih, z nichž některé jsou z hermetického hlediska velmi cenné. Opírají se o koncepci sedmi planetárních démonických inteligencí, s nimiž operatér pracuje. U nás je nejznámější zkrácená verze prvních dvou částí, která pod titulem Magia innaturalis vyšla česky již dokonce dvakrát (Praha 1940 a 1970) ve znamenitém překladu Františka Kabeláka. Ten k ní poznamenává: „Faustův originál je rozdělen do čtyř knih, z nich po prozkoumání rukopisu pokládám za autentické pouze první dvě knihy. Pozdějšími dodatky, které nemají valné ceny, jsou Poslední závěť a Kniha pečetí a znaků.
Avšak i Magia innaturalis není tím, čím by měla býti, neboť obsahuje mnohé omyly lidové magie pozdního středověku. Skutečným jádrem pasovského rukopisu je Magia innaturalis veliké závažnosti a praktické ceny magické, která je rozvržena hierarchicky do sedmdesátidvou kapitol.“
Podle Kabeláka je Magia innaturalis nejobsáhlejší a nepraktičtější rituální magickou knihou, jejímž autorem je jeden z největších znalců démonologie, který tento předmět suverénně a dokonale ovládal. „Právě ve své dokonalé a přesně propracované démonologii“, říká Kabelák, „liší se tato kniha od rituálů a žaltářů jiných autorů, kteří ve skutečnosti démonologii skrývali z důvodů v dřívějších století zřejmých, aby naopak zdůrazňovali tzv. síly a inteligence andělské, kterých, mimochodem řečeno, se jim snad nikdy nepodařilo v praxi použíti.“
Kabelák si velmi cenil hlavně znaků a charakterů, obsažených v této knize, které označuje za „skutečně živé a účinné,“ z čehož vyplývá, že Kabelák jich musel v praxi osvědčit. Faust při jejich tvorbě s prospěchem kombinoval metodu sigilizační s metodou extatického zření. Potud zastavení nad jedním z nejvýznamnějších magických děl.
S čím tedy bude čtenář obeznámen? Faustovský korpus obsahuje celkem dvacet zastavení, přičemž nepovažujeme za nutné v této recenzi je detailně vyjmenovávat – to ponecháme na čtenáři. Dále jsou to Faustovy evokační postupy a vždy po třech ukázkách [Magia innaturalis, Doktora Johanna Fausta Kniha zázraků, umění a divů aneb Černý havran neboli Trojnásobné zaklínání a Doktora Johanna Fausta Trojnásobné zaklínání a Magické velení duchům spolu s Černým havranem] z evokační magie jednotlivých planetárních vládců.
Pokud se nemýlím, byla tu použita nejméně jedna ilustrace Jaroslava Šprengera (v úvodu před titulem a potom na straně 90), což mělo být v úvodu nebo alespoň v tiráži vzpomenuto (už proto, že v bibliografii je uveden Slabikář doktora Johanna Faust, díl I., který vyšel právě v Litovli jeho péčí. Knize by dále prospělo, kdyby díla autorů byla důsledně psána kursivou, což by usnadnilo jejich uchopení v textu.
Dílo je určeno jak zájemcům o dějiny magie, tak i praktikujícím magikům, kteří zde najdou četné a podrobné návody k evokační praxi. Ti mají možnost zde srovnat jednotlivé evokační postupy, které se zachovaly ve stěžejních textech faustovského korpusu a autor je považuje za funkční. Tato nedbalá poznámka naznačuje, že s nimi úspěšně pracoval. Jak dále píše, kromě zásadní Magia innaturalis „může i práce s ostatními faustovskými žaltáři (od)vážnému zájemci umožnit zajímavý vhled do problematiky démonických vládců planetárních protisfér.“
V epilogu výstraha polovzdělaným ignorantům může být doplněna ještě douškou o duševní vyrovnanosti těch, kdož k evokacím chtějí přistupovat, aby místo zmíněných démonů náhodou nepotkali své vlastní.
OPUS BONUM!
*
© San
© okultura, MMIV
