Erik Wøllo: Silent Currents (Live at Star’s End)
2CD, PRO00262, Projekt, 2011
Distribuce: HORUS CyclicDaemon*
Norský skladatel, kytarista a hráč na syntetizátory Erik Wøllo se nám nedávno připomněl společným albem The Road Eternal s americkým kolegou Steve Roachem. A už tu máme dokonce samostatné 2CD. Zdá se, že tito elektroničtí, ambientní hráči jsou velmi plodní a musí za rok vydat několik alb. Myslím, že to může souviset s tím, že na syntetizátory se lépe tvoří, protože vlastně rovnou nahrávají digitální zvuk, který lze potom snadněji ve studiu stříhat, než nahrané akustické nástroje či zpěv. Však také jen výjimečně někdo z těchto hudebníků zpívá. Přesto ani tato elektronická tvorba není snadná, protože kdyby neměli hudebníci nápady a neuměli pracovat se všemi těmi elektronickými zařízeními, mohl by hrát každý, kdo si je pořídí a vše by bylo stejné. Ale jak víte, tak tomu tak není.
Příkladem je právě toto 2CD. Dokazuje jeho obrovské skladatelské a hráčské schopnosti, protože je nahráno živě, a to zajímavým způsobem. V americkém státě Philadelphia existuje již od roku 1976 v rádiu Star’s End pravidelný noční pořad, do něhož jsou zváni hudebníci z celého světa, aby živě vysílali svůj koncert. Jedná se o styl elektronické a ambientní hudby. A právě toto 2 CD je záznamem pořadů Erika Wøllo z let 2002 až 2007, každé CD se zhruba 52 minutami hudby. Je zajímavé si poslechem porovnat rozdíl obou těchto koncertů, protože se liší, ale zároveň si uvědomíte, že se jedná o jednoho skladatele.
První koncert byl hrán, vysílán a natočen 27.4.2002. Ačkoli jde o jednolitý celek, je průběžně označen do 12 částí. Začátek je valící se, proměňující se stěnou zvukových vrstev, která se vás nesnaží zahltit a působí velmi příjemně. To vše se postupně vyjasní, aby se nad syntetizátorovým podkladem, který se ovšem ve svém základu přeměňuje do různých ploch, začala objevovat táhlá sóla především na kytaru. Pulzující rytmus se objevuje až v páté části. Ta se postupně zaplní dalšími zvuky, potemní a pomalu se převaluje, vytéká do proudění vzduchu. Přichází zajímavá, velebná osmá část s varhanním rejstříkem syntetizátoru. V deváté části se opět objevuje jakýsi čvachtavý rytmus a temné, naléhavé tóny. V další části máme příjemné, nerytmické rozjímání, svým podkladem trochu připomínající čínské ústní varhánky šó se sóly klouzající kytary. A přes krátkou lucidní, pouze rytmickou jedenáctou část se dostáváme k závěru, který je klidným spočinutím. Výsledný dojem nahrávky je příjemný, hudba je v jednom duchu a obsahy jednotných částí se do sebe přelévají přirozeně.
Druhé CD a druhé vystoupení v radiu Star´s End proběhlo 28.10.2007. Dá se říci, že rozdíl několika let přinesl v jeho hudbě hodně nových zkušeností. Jde opět o jednu asi 52 minutovou skladbu, tentokrát rozdělenou do 14 částí. Až na tři krátké pulzace tónů však nejsou užity žádné rytmické nástroje. Často máte dojem až snové hudby, v níž se střídají krátké sekvence nápadů přelévajících se postupně jeden do druhého. Použití kytar a syntetizátorů je jednolitější a jednodušší. Většinou jde o harmonické, akordické vrstvy, které nikam nespěchají, nejsou disharmonické a příjemně vás kolébají. Sóla kytar se objevují méně a nenápadně do toho všeho vnořená. Celé CD působí méně experimentálně a více hudebně. Projevuje se na něm jeho melodičnost a umění pracovat s elektronikou vřele a s citem.
Takže celkově shrnuto – obě CD jsou velmi zajímavá a každé z nich přináší něco zcela jiného. Stojí za to si je v klidu vychutnat.
© Jiří Mazánek
© okultura 20=
*
