(3CD, PRO263, Projekt, 2011)
Steve Roach: Quiet Music: The Original 3-Hour Collection
3CD, PRO263, Projekt, 2011
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
Asi nejplodnější autor ambientní hudby na světě americký hudebník Steve Roach nás zavalil další náloží, tentokrát třemi CD. Nemusel je ovšem nahrávat, protože jde o reedici nyní remasterovaných alb vycházejících v letech 1983-1986 pod názvy Quiet Music. Tyto nahrávky se velmi proslavily a jistě stálo za to se k nim nyní vrátit pro ty, kteří je před skoro 30 lety nemohli slyšet.
Tehdy byla doba počátků new age music, relaxační a meditační hudby a pozitivního myšlení, takže alba byla právě do tohoto stylu zařazená na rozdíl od dneška, kdy je počítáme do stylu ambientní hudby. Je to sice jen otázka jakýchsi škatulek, ale každý z těchto stylů se něčím vyznačoval a tehdejší ambient formuloval spíše Brian Eno a lidi z jeho okolí. Oba styly využívaly ke hře především syntetizátorů a elektrického piana. Tyto nástroje se teprve začínaly rozvíjet, takže proti dnešním byly jednoduché a to, co lze z nich „dostat“, musel předvést opravdový hudebník. Právě proto, že si každý meditér, který sehnal peníze na syntetizátor, myslel, že to není problém na něj hrát, že to vlastně hraje samo, tak později new age styl ustrnul. Je sice pravda, že u akustických nástrojů, tedy klávesových, je třeba znát držení prstů a úhozy na klávesy, abychom dostali kvalitní tón, a u syntetizátorů ne, ale hudební talent se projeví vždy na jakémkoli nástroji. A to v případě Roache platí v plné míře. On sám také samouk musel jednoduchým hraním zaujmout a povedlo se mu to. Vlastně na všech třech albech použil pouze Oberheim systém, Rolanda a Yamahu. Tyto nástroje mu umožnily jednak hrát melodie a dále vytvářet nekomplikované akordické plochy. Až na výjimku obojí střídal a plochy pro podklad melodie volil velmi jednoduché, jen v kánonu využil bohatý varhanní rejstřík.
Na dvou albech si přizval jako hosta flétnistu Willa Morrise, jehož flétna se skvěle pojila zvukově s jeho syntetizátory. Na prvním albu si přizval do první skladby ještě na další syntetizátor Mikea Christophera, ale jinak vše nahrál ve vzácném, velmi podobném soustředění sám. Každé album je dlouhé kolem hodiny a obsahuje od dvou do pěti skladeb. Již tehdy se začínají projevovat některé osobité rysy Roachova stylu, jakými jsou například táhlé harmonické, uklidňující plochy, které se přibližují a vzdalují pomocí zesilování a zeslabování zvuku a jemně se chvějící, emotivně působící akordy.
Dnešní ambientní hudba se asi na míle vzdálila původním představám Briana Eno a rozdělila se do mnoha odrůd, takže už zdaleka není pouze klidná a snad i někdy také není pozitivní, spíše temná, a to i v případě Roache na některých jeho albech. To však rozhodně neplatí pro toto 3CD, které je velmi zklidňující a příjemně na uši i mysl působící.
© Jiří Mazánek
© okultura 20=
*
