Volvox Globator, Praha 2016
H. P. Lovecraft & August Derleth: Strážci z hlubin času
540 stran, Edice Bibliotheca Cthulhiana sv. 0, Volvox Globator, Praha 2016, vydání první, vázané, 549 Kč
Překlad Jindřich Veselý. Ilustrace John Coulthart
ISBN 978-80-7511-323-8
John D. Haefele ve své obsáhlé faktografické knize A Look Behind the Derleth Mythos: Origins of the „Cthulhu Mythos“ (jehož titul evokuje starší studii Lin Cartera Lovecraft: A Look Behind the „Cthulhu Mythos“ o „historii rozšíření tzv. mýtu Cthulhu“), před nedávnem znovu vydané,[1] přibližuje soukromou korespondenci mezi H. P. Lovecraftem a Augustem Derlethem z let 1926-37 jako zjevně oboustrannou a poznamenává, že i když se to někomu může jevit jako rouhání, bude obtížné vyvrátit Derlethův vliv na Lovecrafta.
Aby však bylo možné jej v úplnosti pochopit, je třeba se znovu ponořit ke kořenům Derlethovy mytologie. Genese jeho nejranějších povídek řadících se k mýtu, a filosofie, o niž se opírají, vychází z hrstky Lovecraftových povídek, které si prošel počínaje Voláním Cthulhu, Hrůzou v Dunwichi a Šepotem v temnotách. Derleth následně připravil koncept tří povídek, pravděpodobně ještě dříve než si přečetl V horách šílenství, protože v nich ještě nenalézáme základní kosmický inventář, později převzatý z Lovecraftovy novely.
S. T. Joshi rovněž připomíná, že »Lovecraft přečetl mnohé z těchto povídek a shovívavě je komentoval v dopise Derlethovi těmito slovy: „Líbí se mi, jak se ostatní chopili mých božstev, jako je Azathoth & Nyarlathotep – & já na oplátku zase využiji Tsathoggua od Klarkash-Tona [Clark Ashton Smith], tvého mnicha Clithana, & Brana od [Roberta E.] Howarda.”[3]«
Faktografy a interprety Lovecraftova díla může konsternovat skutečnost, že poté, co se seznámil s nejranějšími Derlethovými povídkami (případně i s těmi, jež napsal společně s Markem Schorerem), začlenil Lovecraft do svých dalších děl z jeho příběhů více prvků, než se obecně tuší. Robert M. Price a Tani Jantsang například poukazují[4] na to, že s ohledem na Derlethovu zotročenou rasu Čo-čo se toho děje mnohem více, než že by šlo jen o pouhou letmou zmínku v Lovecraftově rozsáhlejší novele Stín z času nebo v povídce Hrůza v muzeu, kde John Rogers prohlašuje, že v Indočíně navštívil trosky města, v němž Čo-čo kdysi žili. Poprvé se objevila v Derlethově krátké povídce Věc, která šla s větrem (The Thing That Walked on the Wind) z roku 1933 a jedna z postav v ní odkazuje na „zakázané a prokleté obrazce lidu Čo-čo z Barmy“ a ještě téhož roku, právě s Markem Schorerem, v povídce Doupě zplozenců z hvězd (Lair of the Star-Spawn), rozšířil tuto pověst, když je popsal jako „holohlavé trpaslíky uctívající Lloigora a Zhara“ (fiktivní božstvo mýtu Cthulhu, jinde jako „Dvojí odpornost“). Frank Belknap Long je v Hrůze z kopců (The Horror in the Hills) rovněž zmiňuje.
Co se týče tzv. „posmrtné spolupráce“, jak to vidí S. T. Joshi, představuje sbírka Strážci z hlubin času (Watchers Out of Time) šestnáct[7] povídek, které podle něho sepsal převážně Derleth a nemělo by se prý uvádět, že jejich autory jsou „H. P. Lovecraft a August William Derleth”. Jenže, jak s ním John Haefele polemizuje,[8] Joshi nikde v celé historii nepředložil detailní důkazy potřebné na podporu jeho jinak zcela nepodloženého nactiutrhání. Joshi se domnívá, že „ve většině případů se příběhy opírají jen o jeden či více nápadů zaznamenaných v Lovecraftově sešitu s výpisky.“[9] V některých případech Derleth začlenil do svých povídek již existující pasáže, které Lovecraft napsal prózou.
Je jasné, že Derleth, podobně jako Lovecraft, snoubil poznámky se svým vlastním dílem. Promyšleně zapojil všechny ty dosud nevyužité mezi řádky, neboť předpokládal, že Lovecraft sám by to byl býval udělal, kdyby žil o pár let déle: „Jakmile se naskytne příležitost, začnu experimentovat s nápady na další povídky na základě těch, které zatím v poklidu odpočívají v mém zápisníku“ (HPL [v dopise E. Hoffmannu] Priceovi[10] 14. března 1935).“
V rozhovoru – otištěném v lovecraftovsky orientovaném fanzinu Etchings & Odysseys a nazvaném Etchings & Odysseys Interview: August W. Derleth – z roku 1959 se ukazuje, že Derleth považoval většinu záznamů ze „sešitu s výpisky“ za stručný obsah vyprávění. Když byl dotazován, zda Lovecraft napsal více takových výtahů shrnujících děj, odpověděl:
„Pravda… využil jsem… celou řadu z nich, protože jsem si myslel, že by z nich mohly vzniknout dobré povídky, a dokončil je.“ [11]
Haefele má za to, že Joshi je zmýlen povahou těchto povídek, když tvrdí, že „skoro každá povídka pocházející z této ‚posmrtné spolupráce‘ je povídkou řadící se výslovně k tomuto mýtu,“ což je zcela v protikladu k tomu, co píše sám Derleth, protože relevantní je tu to, co napsal na záložku sbírky The Survivor and Others, když ji představoval: „Je zde sedm povídek…, které příslušejí doslova ke každému období Lovecraftova díla.“ A následně jen tři označuje za příběhy „mýtu Cthulhu“: Okno v podkroví, Stín z vesmíru a Pozůstalý.
Podobným případem jest kniha spisovatele Richarda Lupoffa s názvem The Return of Skull-Face (1977), Lovecraftova fanouška a Derlethova dopisovatele, která vznikla „posmrtnou spoluprací“ s Robertem E. Howardem. A co je ještě daleko zajímavější, že o úvod k této knize se postaral Frank Belknap Long – patřící k nejbližším Lovecraftovým přátelům – aby tuto konvenci bránil!
„Není ani v nejmenším nic trestuhodného na spolupráci s již nežijícím autorem, bez ohledu na malichernou kritiku několika šťouralů. Posmrtná spolupráce mezi nadanými spisovateli si vydobyla v anglické literatuře prestižní místo, obzvláště v minulém století…“[12]
Derleth nemohl v roce 1954, kdy v září přestal po 279 číslech vycházet časopis Weird Tales – a poté, co napsal už většinu povídek do sbírky Pozůstalý – předvídat, že se mu později bude dařit vydávat a hlavně prodávat vše, co má jakoukoliv spojitost s Lovecraftem.
Dorothy McIlwraithová 15. listopadu téhož roku napsala: „Mám tu (povídky): Okno v podkroví, Předek, Wentworthův den, Peabodyho dědictví, Haloween pana Fauknera, a také Pečeť R’lyehu. Možná, že každý, kdo převezme WT, pochopí jejich hodnotu a to, že mají spojitost s Lovecraftem; nejsem si tím však jista…“
Pro Lovecrafta a jeho dílo platí to, co sám napsal:
„V jistých pásech prostoru nemůže existovat čas, a vstoupí-li někdo do takového pásu a zůstane v něm, může si na neurčito uchovat svůj život a mládí, nikdy netrpět látkovou výměnou ani stárnutím, leda v malých dávkách, když navštíví svou vlastní rovinu nebo nějakou podobnou.“[13]
Jde vlastně o odkaz na Yog-Sothotha, který „zná bránu… je klíčem i strážcem brány. Minulost, přítomnost, budoucnost, to vše obsahuje,“ protože „je klíčem k bráně, ve které se setkávají světy.“[14]
Je velmi pravděpodobné, že v onu chvíli a s tak chabými příjmy, jež Arkham House nesporně měl, bylo rozhodnutí vydat „spolupráce“ v podobě knihy zcela spontánní a impulzivní – a možná jen proto, že Ten, kdo číhá na prahu (The Lurker at the Treshold), jedna z mála Derlethových knih, která se pořád prodávala, byla tehdy zrovna rozebrána.
„Nejranějším náznakem, který jsem našel,“ píše Haefele,[15] „že Derleth uvažoval o vydání sbírky povídek ‚spoluprací‘ knižně, je zmínka v dopise Malcolmu Fergusonovi[16] z 25. března 1954: „Nedávno jsem dokončil řadu povídek vzniklých ‚spoluprací‘ s Lovecraftem, poznámky, osnovu a v obrysech i nástin toho, jak dopsat jeho nedokončené povídky; v zásadě vzato je doufám vydat knižně jako The Survivor and Others – třebaže náklady na tisk mohou být nakonec tak vysoké, že k tomu nedojde.“
Jenže pak už přišlo toto oznámení (z nakladatelství Arkham House Books):
„Už je to tady! Datum oznámíme později! The Survivor and Others od H. P. Lovecrafta a Augusta Derletha… Sbírka povídek, které H. P. Lovecraft začal psát nebo v obrysech naznačil na sklonku života a v duchu příběhů doslova z každého období jeho díla je dokončil August Derleth … Kniha pro všechny Lovecraftovy sběratele…“
Poslední příběh této sbírky – eponymní Strážci z hlubin času – zůstal po Derlethově smrti nedokončen a vyšel v knize pod stejnojmenným názvem The Watchers out of Time and Others v nakladatelství Arkham House až v roce 1974.
V předposlední větě této povídky stojí:
„Přečti si, co bys měl vědět, abys byl připraven a očekával Ty, Kdož Střeží, a naplnil to, co se má stát.“
Považujte to za pozvání od mistra fan-fiction z dob minulých, jehož dílo dnes už tvoří srdce tzv. lovecraftovského kánonu. Kolem jeho katafalku drží čestnou stráž všechna stvoření & stvůry bájného mýtu Cthulhu. Ïo!
∇
[1] John D. Haefele: A Look Behind the Derleth Mythos: Origins of the Cthulhu Mythos. The Cimmerian Press, LMG Books, 2014.
[3] S. T. Joshi: Cthulhu’s Empire: H. P. Lovecraft’s Influence on His Contemporaries and Successors. PDF, str. 28.
[4] Robert M. Price, Tani Jantsang: The True History of the Tcho-Tcho People (Pravdivá historie lidu Čo-čo) poprvé vyšlo ve fanzinu Crypt of Cthulhu, #51 Hallowmas, Cryptic Publications 1987; knižně ve sbírce The Horror of It All: Encrusted Gems from the “Crypt of Cthulhu”, redakce Robert M. Price. Mercer Island, Starmont House 1990.
[7] Antologie The Watchers Out of Time and Others, vydaná roku 1974 u Arkham House v pevné vazbě, obsahovala i kratší novelu The Lurker at the Threshold.
[8] John D. Haefele, str. 213n.
[9] S. T. Joshi: H. P. Lovecraft: A Comprehensive Bibliography. University of Tampa Press, Tampa 2009, str. 192n.
[10] Edgar Hoffmann Price (1898–1988) spolupracoval s H. P. Lovecraftem na povídce Branami Stříbrného klíče (Through the Gates of the Silver Key), viz např. H. P. Lovecraft: Volání Cthulhu. Příběhy a novely z let 1926-27. Plus, Praha 2011, in Komentáře a vysvětlivky (92), str. 341.
[11] John D. Haefele, str. 224.
[12] Ibid., str. 249.
[13] H. P. Lovecraft: Sny v čarodějnickém domě. Zlatý kůň, Praha 1992, str. 16.
[14] H. P. Lovecraft: Hrůza v Dunwichi. Zlatý kůň, Praha 1990, str. 21.
[15] John D. Haefele, str. 219.
[16] Malcolm Magoun Ferguson (1919-2011), téměř neznámý americký spisovatel, který přispěl do Weird Tales pouhými pěti strašidelnými povídkami, přičemž je u nich zřejmý Lovecraftův vliv. Harlan Ellison použije motiv jeho povídky Croatan (červenec 1948) ve své povídce Croatoan (F&SF, květen 1975) téměř o třicet let později. Povídku Terror Under Eridu (listopad 1949) lze považovat za poctu Lovecraftovi a připomene spíše jeho literární nádeničinu Uvězněn s faraóny než jakoukoliv povídku z „mýtu Cthulhu“. Byl Derlethův přítel, podporoval ho a je nedílnou součástí historie weird fiction. Viz např. http://darkworldsquarterly.gwthomas.org/weird-wednesdays-malcolm-m-ferguson-1919-2011/.
