(CD, ad202, ad21music, 2006)
Max Corbacho: Talisman (CD)
11 skladeb, 72:27, ad202, ad21music, 2006
Distribuce: HORUS CyclicDaemon*
The Talisman je novým ambientně space atmosférickým CD Maxe Corbacho.
Jedenáct kompozic napsaných v letech 2004 a 2006, založených na nových, přelomových harmonických a texturálních výzkumech. Intenzita, světlo, tma a atmosféra, většina skladeb pochází z dlouhých hlubokých meditačně improvizačních sezení.
Slovo talisman [z arabského tilasm, řeckého telesma, novořeckého telein: posvěcení ceremoniálu, posvěcovat, naplňovat; z telos: výsledek.] se vztahuje k magickému objektu, který může zajistit nositeli štěstí a magickou ochranu. V jungiánské psychologii se slovo talisman používá k označení rozhodujícího nebo klíčového symbolu ve snu nebo mýtu, který má povážlivý psychologický význam.
Zatím poslední album Maxe Corbacho z roku 2006 můžeme směle od první skladby zařadit – když už budeme škatulkovat – do stylu space-atmospheric ambient. Je na něm jedenáct vesměs kratších skladeb, nejkratší je přes tři a nejdelší přes deset minut. Protože však do sebe přecházejí, nemusíte to řešit a je lépe album vnímat jako velmi ucelenou jednu skladbu.
Sám autor ke zvuku poznamenává, že má některé své oblíbené syntezátory a přesně pro ně toto album skládal, aby využil jejich možností. Další zajímavostí je, že nechtěl přidávát žádné zvuky zvenčí, ale vytvořit vše jen z možností těchto elektronických zařízení.
V první skladbě Amnios je toto narušeno jen občasným využitím sborových hlasů. Jinak je tato skladba zvukovým výletem do vesmíru. Máte pocit obrovských prostor, letu jimi a nebo zase padání do nekonečna. Ač bez rytmu, je to zvuk plný dynamiky, pohybu, trochu jako na houpačce, kde se dostanete až nahoru do mrtvého bodu a pak zase klesáte, ale ne rychle. Plochy v sobě obsahují více vyšších tónů, trochu varhanní, kovově křišťálový rejstřík. Skladba končí velkým výbuchem tónů, ztišuje se a přechází do další (Reborn to Expansion). Ta je klidnější, drží se spíše v „usazených“, hlubších, táhlých akordech a celkem konvenční melodii. K té se připínají vedlejší, zvukově doplňující plochy. Trochu máte pocit, že se vše točí kolem vlastní osy. Aniž si to uvědomíte, tato ústřední melodie se postupně ke konci druhé nejdelší skladby stahuje do pozadí a vystupuje spirálovitě kroužící zvuk, který se ztišuje a nastupuje třetí skladba (Connected Spirits).
Ta nám nad ostinátním, hluboce znějícím spodkem využívá právě tohoto spirálovitého zvuku k občasným, pomalým motivům. Ty posléze podpoří hutný, varhanní akord. Skladebně to vše jde opět nahoru a dolů a protipohybem.
Varhanní rejstřík převezme hlavní motiv, je zahalený do teplého oparu tónů, zpomaluje a zjemňuje celou skladbu. Ta se ztišuje, ponořuje sama do sebe a přichází čtvrtá skladba. V její poloviční délce se objevují opět táhlé, teple znějící akordy, ve středních polohách. Hudba jako by pomalu, hluboce nadechovala a vydechovala a přitom jí hvízdala další melodie v nosních dírkách. Její název je sice Kruh stromů (Three Circles), ale představuji si více odpočívající Matku Zemi.
Přichází další část – Zahrada zjevených plamenů (Garden of Revealed Flame). Akordy mohutní, stávají se přímo chrámovým chorálem, jejich dynamika se zvětšuje, ale pohyb zůstává stejný. Celý prostor jen prostupuje více a více tónů o ně rozšířeného akordu. Pohyb se zpomaluje, až zastavuje, objevují se zvonivé tóny, ale zároveň zvuk akordu dostává neurčitou podobu. Jde do ticha a další skladby (Ruby for the Sun). Ta má v sobě velkou, potlačovanou energii, kterou tušíte při jejím pomalém uvolňování. Zvuk jako z hydroelektrárny, i s hučením v pozadí padajících vod, protíná buď příjemná, hluboká, pomalá melodie nebo jde spolu s ní ostře křišťálový zvuk.
Více se to nerozvine v krátké, čtyřminutové skladbě a mizí vše do další, jen o něco delší, ústřední Talisman. Ta využívá znovu dvou, na sebe navazujících táhlých melodií a pod nimi jemně hřmícího podkladu. Ztišením zase přecházíme do nové skladby (The endless Knot), stejně dlouhé. Její textura je obdobná, jen akordy přibírají více vyšších tónů a neznějí tak sametově, spíše chvílemi ostře roztříštěně, klouzají s drhnutím po sobě a nastupuje nejkraší, tříminutová, Větrná galerie (Wind´s Gallery). V ní se vše spojí do jednoho mohutného akordu a odpluje do prostoru a předposlední, skoro stejně dlouhé skladby Perla pro Měsíc (Pearl for the Moon). V ní se zvuk opět zřeďuje, odchází a vrací se v pomalých syčivých nádeších a výdeších. Vejde se do závěrečné Buněčné paměti (Cellular Memory). Ta má v sobě vznešenost, velkou prostorovost a trochu zamlženou tónovou neurčitost. Vše tak nějak plave v popředí, vznáší se v pozadí a okolo se občas objevují další zvuky. Pak se vše vcucne do jednoho hutného akordu, který se časem opět obohacuje dalšími tóny a za ním zní trochu jasnější, nová melodie. I ta má v sobě však jakýsi opar, když převezme hlavní slovo a přitom mizí dozadu. Tento ústup probíhá velmi pomalu, za ztišování až do konce skladby.
Celé album je velmi jednolité, má v sobě hodně prvků, které využívá Steve Roach, ale je osobité, dost vřelé a nepřeplácané mnoha motivy a dalšími plochami.
© Jiří Mazánek
© okultura, MMVI
*
