(2CD, HCD 12, HORUS CyclicDaemon, 2011)
Coph`antae Tryr: Research Chronicles 2007-2009
2CD, HCD 12, HORUS CyclicDaemon, 2011
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
K hudbě, která je zachycena na 2CD Coph´antae Tryr, lze přistoupit různými způsoby – po formální stránce se jedná, jak bývá u českého vydavatelství HORUS CyclicDaemon jediným zvykem, opět o skvostné dílo v podobě osmipanelového digipacku vypravené s velkou péčí a smyslem pro nejmenší detail. Cover designu se ujal osvědčený Pavel Křepela s využitím akvarelů Veroniky Vlkové.
Grafické zpracování velmi šťastně souzní s hudbou Coph´antae Tryr, pod nímž se ukrývá tvorba Rusa Gurama Toruy, a jak naznačuje název Research Chronicles 2007-2009, jedná se o retrospektivu z uvedeného období; elektronický ambient navozující pocit rozlehlých prostor, někdy nepřístupně chladných a jinde prozářených světlem poznání, oduševnělostí. Krajina vyprávěná hudbou může popisovat neprobádané kouty podvědomí, vzdálené záhyby Universa, nekonečné vzdálenosti subatomárních částic, příběhy osamělých fotonů pod příkrovem luminiscence nebo snad ekologickou homeostázi.
K tomu všemu můžou ukazovat často prapodivné názvy skladeb nebo jejich kuriózní podtituly.
Výkladů může být rovněž mnoho přestože Guramův zájem o kosmos a fyzikální témata je patrný, stejně jako bizarnější smysl pro humor, není nutné hledat nějakou jednotnou koncepci.
To může ilustrovat trojice skladeb na split albu Counting The Days: Pholia – Matea – Teera.
Zatímco Pholia je latinský název pro leskoptev – ptáka z čeledi špačkovitých, Matea je poměrně rozšířené jméno hebrejského původu značící „Dar Boží“ a Teera je termín odvozený z latinského názvu (terra) pro planetu Zemi, je ovšem možné uvažovat také o americko-japonském projektu – satelitu Teera, který nás posledních deset let zásobuje unikátními a cennými fotografiemi Země zachycující atmosférické změny a jejich vliv na počasí z globálního hlediska. Například právě díky tomuto výzkumu získali vědci nové poznatky o vlivu „rosného bodu“.
2CD Research Chronicles 2007-2009 se pohybuje v oblasti dark/space/deep ambient s různorodými drones (tohle slovo používám celkem nerad, ale promo materiály jej obsahují a dneska je IN, i když třeba pro alikvótní zpěv nebo kytarovou zpětnou vazbu by je použil málokdo, přestože definici drones naplňují).
Do syntezátorových základů zvolna vplouvají další a další vrstvy orbitů, navozující dojem plynutí prostorem. Krajiny mezi mateční polévkou a orbity dále osidlují podivuhodné elementy složené tu z deformovaných mužských či ženských hlasů onde z morfovaných zvuků tradičních nástrojů nebo abstraktorů, budících dojem vesmírných nebo seizmických aktivit. Způsob práce se zvukem je tradiční, atmosféra se buduje pozvolna na dlouhých časových plochách v duchu staré ambientní školy z 90. let.
Hudbu Coph´ Antae Tryr můžeme porovnat třeba s Wasteland Transmissions, Instinct Primal, Phaenon, At Behest a dalšími…
Tolik asi k formální stránce 2CD. Hudbu však můžeme vnímat také jako muzak (v dobrém slova smyslu) pro chvíle rozjímání nebo meditace. Pak budeme bohatě odměněni více než dvěma desítkami zvukových skulptur, které mají šanci podpořit naši vlastní imaginaci a jako bonus zachytit i jejich chronologický vývoj, posun v časoprostoru. Guram se mistrně vyhýbá projevu, který mne celkem mrzí na současné nadprodukcí trpící ambientní scéně – bezúčelnému opájení zvukem a možnostmi různých softwarů, modulů a gadgetů.
Zdá se jako by mnozí autoři autor přestali být (nebo snad ani nebyli) skladateli, ale nějakými nadšeneckými architekty konstrukcí přeplněných zvuky tak, že se nedají obývat; nedá se v nich dýchat ani snít.
Enovské pojetí ambientu jako hudby na prahu slyšitelnosti, který je pozadím vlastní aktivity posluchače (protože dotváří) se mnohdy stává až zvukovou tyranií a ve smyslu wagnerovském (protože strhává).
Elektronické projekty z Ruska mají množství zasvěcených posluchačů možná právě proto, že jejich hudba nejsou jen atraktivní zvukové skořápky, ale jsou jaksi oduševnělé, a to způsobem, který je nám Slovanům přirozeně blízký.
Připomeňme alespoň pár dalších výjimečných jmen – třeba veterána experimentální scény Ivana Pavlova (Chessmachine, Звуки Му, Nice Box, CoH, SoiSong), úžasnou zpěvačku Radu (Rada & Ternovnik), nebo tajemného Romana Sidorova (Der Golem, Sedative, Staruha Mha), který bohužel 23. září 2003 spáchal sebevraždu (k tomu viz článek Tajemství 23 v TAMTO 111).
Guram Torua patří k mladší generaci ruských elektroniků, má však za sebou už řadu alb; to první Kyrleet vyšlo pod hlavičkou Coph´antae Tryr v roce2007 a limitovaná edice 57 (!) kusů CDr je dávno beznadějně rozebrána, resp. kromě těch, jež v limitované edici nabídlo s prodejem 2CD vydavatelství HORUS CyclicDaemon.
Je tedy skvělou zprávou, že Research Chronicles obsahuje znovu materiál první desky a další dosud nevydané skladby z nejstaršího období (část IV: Redoran), a také z období bezprostředně po Kyrleet (část II: Gridaltlryn), což skýtá dobrou možnost posoudit detailně hudební vývoj autora od pochmurnějších ság atmosférických poruch a seizmických vibrací až po vybroušené minimalistické solitéry období 2008/2009 (část I: Demirod).
Od úvodního polobožského klonu (anagramu) Demigoda – zde jménem Demirod – se pohybujeme chladným světem Věku draka s Imrekem, poslem Loghainovým, jehož jménem je Nezávislost, čekají nás další (duchovní) dobrodružství této vesmírné odysei, v jejímž centru majestátně vystupuje členitá a nejdelší kompozice Gridaltlryn (13:52); její magnetismus je tak silný, že bude nutné se ještě několikrát vrátit a znovu se dobíjet energií z nevýslovné luminiscence rozsvěcující jinak temný obzor odtud až k Aagoru. Na další cestě k Nikalatrodtu nás totiž mohou pohltit silové pole některé ze superhmotných hvězd, hmotnějších než 10 000 sluncí. A my si vzpomeneme, co nás jen stálo sil najít správný směr napříč elektromagnetickým příbojem v protisměrně polarizovaném poli v oblasti Nervy; špatný směr vystaví psychonauta riskantní nestabilitě trvající až k oběžné dráze Rymvuda.
Druhý disk dává nahlédnout světům Kyrleet a Redoran, a jak jsem vzpomněl, Kyrleet je znovu vydané debutové album, původně na značce Coldgraey (MF13), které se v archivu nachází mezi „soldout“. Úvodní text s obdivem vyzvedává vyzrálost autora, k čemuž se mohu jen připojit. Je to skutečně obdivuhodné vykročení, které vzdoruje opotřebování i po mnoha projekcích. Plně v duchu podtitulu úvodní skladby a titulní skladba – totální projekce.
Hudba Gurama Toruy se brání snadnému zaškatulkování bez výrazného osobního angažmá a procítění, a přitom je dostatečně blízká, aby rezonovala brzy a silně. Nakonec i název alba Kyrleet může v duchu Guramova humoru a různých hříček skrývat zašifrovaný odkaz ke konkrétnímu jménu známému z oblasti odborné literatury, týkající se například duševní inhibice a schizoidních mechanismů a nabízí tak možná jednu z možných nápověd, klíčů k inspiračním zdrojům pro ty, které je budou chtít hledat nebo je možné se soustředit do epicentra na vynikající Mor´dall, který vrhá pulsující světlo na vše kolem a můžeme jej použít podobně, jako astronomové používají cefeidy ke stanovení poměrů a vzdáleností v galaxiích.
V poslední době se Torua věnuje svému dalšímu projektu Aknode, který se od ambientního charakteru odklání ve stylu IDM a podle vlastních slov chystá na přelomu roku 2011/12 už druhé CD, která bude ještě tvrdší než debut Taste Of Me(n)tal Universe pro argentinský label Abstract Reflections.
Zároveň oznámil ukončení svého dalšího projektu Nedicry v duchu klasického dark ambientu, kde hrály významnou roli modifikované zvuky tradičních hudebních nástrojů, avšak stále s podobně silným rukopisem. Zůstaly po něm tři alba, z nichž to poslední Violation existuje jen ve formátu mp3.
Zajímavý pohled na Guramovu práci může nabídnout videoklip ke skladbě Core of Pulsar, které názvem možná odkazuje ke kosmické linii skladeb, podobně jako řada kompozic Coph´antae Tryr, ale děj nás podobně jako dvojznačný název alba Taste Of Me(n)tal Universe zavádí do poněkud jiných krajin. Jednoduchý klip se skládá z černobílých a jednobarevně tónovaných statických obrazů protkaných nápisy – stavby bez života – život není snadný pro snílky – cesta nikdy nekončí – sen. Silueta chlapce probíhá něčím, co vypadá jako středověký hrad nebo snad chrám, kde objevuje schodiště. Na jeho nejvyšším bodě zaplaveném září se objeví slovo – Světlo. Postava mu však nejde vstříc, vzdaluje se mu, sestupuje od něj dolů. Na dalších stupních se postupně objevují – Deprese – Bída – Štěstí – Láska – Důvěra – Strach – Naděje. Když se zdá, že jsme na nejnižším stupni, nejdál od (evidentně duchovního) světla, dojde ke změně perspektivy ve stylu M. C. Eschera a zjišťujeme, že nejsme vlastně dole pod schody, ale naopak nahoře, a úplně dole na skutečném posledním stupni (který nebyl dříve vidět) vidíme slovo – Naplnění.
Hodnocení: 4/5
© Smích
*
