(CD, Projekt, PRO235, 2010)
Steve Roach: Destination Beyond
CD, 1 skladba | 71:41, Projekt | PRO235, 2010
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
Myslím, že je to letos již třetí album Steve Roache, přičemž na jednom spolupracoval s Erikem Wøllo a další dvě jsou samostatná. Již podle letošní produkce se dá usuzovat na to, co ho asi teď zajímá. Jde o kombinaci jeho rozsáhlých, atmosférických, přes sebe se převalujících zvukových ploch a rytmu, která je obohacuje a povyšuje k nějakému vnitřnímu, spíše nehudebnímu cíli – ať jím je relaxace, meditace, snění nebo prostě jiný stav vědomí. O to se právě pokusil na svém novém albu Dynamic Stillness.
Název tohoto alba bychom mohli zkusit přeložit jako místo někde jinde než tady, prostě neznámé, ba až tajemné, lákavé místo. V tomto smyslu nám zanechává Roach jedinou poznámku v bookletu. Vidíte místo na obzoru a myslíte si, že tam bude něco jiného, neobvyklého, neznámého než tady a toužíte tam jít, poznat to místo. Když to zkusíte, zjistíte, že je to nikdy nekončící hledání. Uvidíte další obzor a za ním zase další…
Myslím, že takto snít si může dovolit jednak ten, kdo na to má čas a založení, ale také ten, kdo bydlí na okraji pouště jako Roach. Tam, když se podívá, tak může opravdu stále nalézat něco nového a být tím inspirován. Mnohem hůře se takové horizonty hledají ve městě. To již chce větší představivost a sílu mysli.
Na CD je pouze jedna, asi 72 minutová skladba. Svou podstatou je velmi jednotná. Základem je bublající melodický pulz, který udržuje po celou dobu jednak napětí a jednak jakoby stále žene skladbu vpřed jako potůček pádící přes kamení. Tento pulz přestane jen asi dvakrát, kdy nastávají naprosto relaxační místa skladby – to je zhruba uprostřed a pak na konci, kdy vše pomalu zvukově odpadá. Nad tímto trochu rytmickým, melodickým zvukem se vznáší vskutku éterická, atmosférická melodie. Ta se točí v Roachově stylu stále dokola, sice se opakuje, ale zároveň trochu proměňuje. Podporuje jí další plocha, která není tak pohyblivá a obsahuje spíše basovou linku, ale není to drone. A nakonec se objevují dvě rytmické linky. Jedna je založena na basových tónech, které vytvářejí intenzivnější rytmus a připravují cestu perkusím, které se na ně navážou a vystupňují napětí, aby pak zase postupně zmizely. Takovéto intenzivní vlny se vytvoří asi třikrát během skladby.
Myslím, že to symbolicky znázorňuje touhu, už její dosažení a pak vzedmutí se nové tvořivé síly. Vše je hráno na syntetizátory, perkuse možná ne, ale spíše jde také o jejich sampl. Skladba neztrácí po celou dobu vnitřní návaznost, ale musíte ji, pochopitelně, poslouchat celou, bez přerušení. Pak v ní najdete i mimohudební smysl.
*
© Jiří Mazánek
© okultura, MMX
