V dnešní nepřehledné záplavě duchovních nauk všeho druhu z celého světa trvá zájem i o tradiční evropské hodnoty směřující k mravnímu a inteligenčnímu rozvoji člověka, které vycházejí z esoterního křesťanství.
Jedním z představitelů tohoto směru je i spisovatel Karel Funk (*1948).
Sám se nevydává za učitele, ale říká o sobě, že je „hledající přítel hledajících“. Svým vlastním, často těžce zaplaceným poznáním dokáže druhým lidem na jejich cestě poznání a proměny pomáhat, snaží se být plně na místě, kam je právě postaven.
Karel Funk se zařadil mezi dušezpyty v okultuře hned již v počátcích svých komentářů k aktuálnímu dění ve společnosti.
V předvečer Valpuržiny noci jsem zahlédl jeden, který si zaslouží vystavení pro naše hloubavé čtenáře, s názvem »Octomilky a blábolmilky«, přičemž si jim dovolíme připomenout, co praví Salomon Trismosin u XXI. vyobrazení Splendor Solis:
„Fermentace trvá velmi dlouho a je třeba při ní prokázat velikou trpělivost, neboť ona se činí naším tajným ohněm, jenž je jediným otevírajícím, sublimujícím a putrifikujícím činitelem,“
a my tato slova vztahujeme především na skřípající soukolí societas…
Z úvah Karla Funka
Měli jste už někdy v kuchyni mušky octomilky? Při mé nepořádnosti se mi jich tu občas pár vylíhne. Chaoticky a bezcílně se motají vzduchem, dokud je nezláká cosi shnilého, zkvašeného. Tam přistanou. Asi to hledaly k obživě. A já pořád, proč je tak rád pozoruju: Nojo, jsou symbolické: část (nejen) našeho národa se jim náramně podobá: podobně se mátoží a místo zmátoření občas jen saje zkvašený nápoj od zkvašených autorit – počínaje některými církevními obézními tlučhuby papaláši (Ježíš ovšem hlásal chudobu), přes zdiskreditované bývalé prezidenty „spisovatele“, trpící alkoholicky-psychiatrickou paranoiou „spiknutí“, až po ty obskurní komunistické či další prokremelské pomatence-kolaboranty, byť z tzv. duchovních kruhů.
Ale ty octomilky se časem unaví, uhynou a zbude z nich smetí, které nutno nabrat na lopatku a vyhodit do odpadu. Kam jinam. Konečně mají konečnou. Pravda, čas u miniaturních octomilek je kratší, než u lidstva, ale i lidská příčinnost se kamsi zapisuje pro budoucnost.
Je to asi jen náhodná asociace: Nejen básník a vládní rada, ale i přírodovědec Johann Wolfgang von Goethe poznal a popsal přírodní zákon metamorfózy, tedy obdoby dějů v přírodním mikrosvětě a světě našem, kterýžto zákon lze aplikovat na různé oblasti a jevy stvoření, až po člověka. Třeba – list lípy se tvarem podobá lípě celé; větvička smrku je miniaturní podobou smrku celého; jablko mívá tvar jabloně… Tak nevím: hodlá se většina z nás metamorfovat = babišizovat do obrazu – „vzoru“ – zloděje a lháře? Mnozí jsou v tom iniciativní a úspěšní. Věřme a snažme se, aby se unavili jako ty octomilky. Záleží na každém z nás.
