(2CD, gterma030, gTerma, 2013)
Mathias Grassow: Sonnenwende (2CD)
gterma030, gTerma, 2013
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
*
Zdá se, že německý hudebník Mathias Grassow získal velikého fanouška ve švédském vydavateli Johanu Rehnovi (gTerma), protože mu v podstatě každý měsíc vydává jedno album. Při takové nadprodukci není tak snadné udržet vysokou kvalitu alb, obzvláště když je mezi nimi hodně dvojalb, jako například toto. Avšak Grassow to skoro vždy dokáže.
Další zajímavostí u Grassowa je jeho zájem o vše, co souvisí se sluncem. Tím se podobá tak trochu Stevu Roachovi, který na toto téma již také vydal několik alb. Je však zajímavé porovnat jejich rozdílné přístupy. Ze svého hlediska bych řekl, že oba to považují za jakýsi duchovní úkol, ale Roach ho zpracovává více sofistikovaně, což se projevuje ve složitě propracovaných, hudebních strukturách. Grassow jev chápe více přirozeně, kontinuálně a využívá k tomu postupy drone ambientu a minimalismu. Působení na posluchače je potom méně temné a emotivnější. Je to, samozřejmě, je můj dojem.
Toto 2CD se tedy opět zabývá sluncem a to tak, že každé z CD je věnováno jednomu slunovratu a na každém jsou čtyři skladby. Nejprve je to letní slunovrat. Ten bývá na severní polokouli 21.6., kdy je v roce nejdelší den. Všechny původní světové kultury oba slunovraty oslavovaly (zimní je 21.12.). Slunce pro ně, ale i pro nás, bylo a je zdrojem života, světla a radosti. První album se zabývá svítáním a postupným rozbřeskem. Je na něm krásná, půlhodinová skladba Drifting Dawn (29:48), asi bych to přeložil jako Rozbřesk s třpytícími se paprsky. V angličtině si to vyjadřují jednodušeji. Stejně krásná a poklidná je třetí skladba Into The Small Hours (19:34), nádherné minimalistické, skoro neznatelné spočinutí. Jenom jsem nepochopil název poslední skladby Seven Sisters (18:43), což je oblast křídových útesů v národním parku v Sussexu, jak to souvisí s tématikou slunce. Možná se na nich pěkně odráží.
Zimní slunovrat byl jistě oslavován více, protože byla nejtužší zima, nejkratší den v roce, nejméně světla a tepla. Proto se zapalovaly ohně, aby se přilákalo slunce zpět. Také hudba má v sobě více chladu a temných míst. Je hodně zahalená, jako by v sobě měla odstup a byla posluchači vzdálenější. Ze čtyř skladeb jsou tři dlouhé 20-30 minut, poslední je kratičká do pěti minut. Mají krásné názvy – The Sleeping Forest (22:50) Spící les, Pearls Of Ice (28:56) Ledové perly.
Grassow je skutečně mistr v práci s drones. Dokáže jich ve skladbě použít několik – jeden drží hluboký tón, druhý vyšší polohu a další tři se mezi sebou minimalisticky, ostinátně proplétají. Dokázat to udělat tak, aby to celkově bylo účinné, je vskutku umění. A právě to nám ukazuje na tomto výborném dvojalbu.
