Robert Rich: Ylang (CD)
SP021, SP, 2010
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
*
Robert Rich již působí na hudební scéně přes 30 let a za tu dobu vydal také kolem 30 alb sólových nebo s různými spoluhráči, takže to vychází vlastně každý rok na jedno album. To se s mnohem plodnějším Steve Roachem, který zřejmě ve studiu sedí pořád, nedá srovnat. Ale důležitější je samozřejmě kvalita a ne kvantita.
Během těch let procházel Robert Rich různými obdobími. Dá se mluvit o stylu elektronickém, minimalistickém, psychedelickém až tranzovním, lucidním, etnickém i ambientním. Často se skladby dostávaly do meditativních poloh. Tyto zkušenosti jistě Robertu Richovi prospěly k tomu, aby je pak začal propojovat do kompozic, kde je toto vše obsaženo. Vystudoval sice elektronickou a počítačovou hudbu, ale zároveň též psychologii se zaměřením na spánkový a lucidní výzkum. To potom využíval ve svých celonočních koncertech pro spící posluchače a zužitkoval v sedmihodinovém DVD Somnium.
Na toto nejnovější album si přizval hodně hostů a snažil se propojit své ambientní, post-rockové, jazzové a minimalistické představy s karnatickou neboli jihoindickou tradiční hudbou. Vedle tradičního bubnu mrdangamu a bambusové flétny bansuri, na něž hrají jihoindičtí hudebníci Sakthivel Muruganandhan a Sunilkumar Sankarapillai, si sám zahrál také na flétny, piano, steel kytaru, perkuse a elektroniku. Na bicí hraje Ricky Carter, ale uslyšíte i na housle Forresta Fanga a mnohé další.
Album je pojmenováno podle rostliny ylang-ylang, rostoucí v jižní Asii. Ta prý má v sobě obsaženy vlastnosti světla i stínu, lásky i poznání, země i nebe – čili obojí polaritu, mužskou i ženskou. Nevím, jak se to v léčitelství využívá, mně osobně příliš nevoní. Nicméně i některé další skladby jsou pojmenovány podle jiných bylin (Verbena 5:03, Vetiver 6:25).
Ovšem dvě nejdelší – jinak je délka kolem pěti minut – jsou jihoindické rágy Kaljan a Čarukéši. Rága má vždy vyjádřit nějakou náladu a k tomu využít předepsaných tónů a práce s nimi a pak pochopitelně improvizace. Zde Rich doplnil výkon jihoindických hudebníků zajímavými elektronickými plochami. Dá se říci, že všech devět skladeb alba se vyznačuje právě propojením výše zmíněných Richových zkušeností. I když se ve všech skladbách objevuje rytmus, jsou ve skutečnosti velmi rozjímavé. A nejen to – místy se dostávají do lucidních poloh, dokonce máte pocit jiného, paralelního, až pohádkového světa. Richovy elektronické plochy jsou sférické, zasněné a unášejí vás do vlastního vnitřního prožitku.
Zatímco flétna prozpěvuje jako ptáček, doprovázená bubnem, elektronické pozadí se táhne pomalu jako med a postupně si uvědomíte, jak je naléhavé a sugestivní. A to je jinačím způsobem u ostatních skladeb.
Celé CD má tak v sobě tuto zvláštní, naprosto osobitou náladu. Dalo to jistě velkou práci vše propojit, aby se to takto povedlo.
© Jiří Mazánek
© okultura, MMX