→ Chaos-magie pro pandemonium
V chaos-magii se víra neuzavírá sama do sebe, nýbrž slouží jako pomůcka pro stvoření žádoucích účinků. Abychom to důkladně pochopili, je třeba se postavit tváří v tvář strašlivé svobodě, kdy Nic není pravdivé a Vše je dovoleno, čímž se chce říci, že všechno je možné, nic není jisté a následky mohou být příšerné. Smích zdá se býti jedinou obranou proti zpřítomnění Toho, který nemá dokonce ani reálné já.
Účelem chaos-rituálů je stvořit víru tak, že se chováme, jakoby taková víra byla pravdivá. V chaos-rituálech to „děláš jen tak,“ dokud toho nedosáhneš, dokud nenabudeš moci, kterou ti může víra zprostředkovat. Načež, máš-li trochu rozum, se tomu vysměješ a hledáš potřebnou víru pro cokoliv jiného, co chceš udělat příště, kterak ti Chaos káže.
Tak chaoismus hlásá smrt a znovuzrození bohů. Naše podvědomá kreativita a parapsychologické síly jsou víc než odpovídající ke stvoření nebo zničení jakéhokoliv boha nebo jáství či démona nebo jiné „spirituální“ entity, pro něž se rozhodneme, abychom v ně začali věřit nebo naopak víry v ně pozbyli, přinejmenším co se nás samotných týká a někdy právě tak i ostatních. Dosažené výsledky, jež častokrát nahánějí hrůzu tím, že stvoříme bohy rituálním aktem chování, kdy vypadáme, jako kdybychom věřili, že existují, by neměly přivést chaos-mágy do Abyssu jen proto, že přidělují konečnou realitu čemukoliv. Což jest omyl transcendentalistů, který vede k zúžení spektra jáství. Skutečná hrůza leží v ranku věcí, jež jsme schopni odhalit sami, ačkoliv dočasně musíme věřit tomu, že k účinkům tu dochází skrze něco jiného, ježto tak jsme schopni je stvořit. Bohové jsou mrtvi. Ať žijí bohové.
Mág je ten, kdo upsal svoji duši za příležitost podílet se větší měrou na realitě.
Magie se obrací k těm, kteří mají pořádnou dávku arogance a plodivé imaginace tuplovanou zesíleným podezřením, že jak realita, tak i lidský úmysl tu hrají stejnou roli co do kvality. Hra začíná u konce a hraje se čistě pro zábavu. Hráči si mohou vytvářet pravidla do jisté míry dle libosti a šidit třeba tím, že se chopí parapsychologických nástrojů, uznají-li to za vhodné.
Mág je ten, kdo upsal svoji duši za příležitost podílet se větší měrou na realitě.
Jen tehdy, není-li nic pravdivé a idea pravého já je odvržena, začíná být vše dovoleno. V mýtu o Faustovi se nachází obdobný příměr, jenže ten selhal ve snažení dovést toto konání ke svému logickému závěru.
Je třeba pouze přijetí jednoduché víry, aby se stal někdo mágem. Je to jakási meta-víra o tom, že víra je nástrojem k dosažení cíle. A dosažení tohoto cíle pozorujeme daleko snadněji u druhých než sami u sebe. Je obvykle velmi snadné vidět, jak jiní lidé a vskutku celé kultury jsou takovou vírou jak posilováni, tak i oslabováni. Víra vede k činnostem, které tuto víru dále posilují v kruhu, o němž mají za to, že je spíše magický než bludný, i kdyby výsledky zábavné nebyly. Prvním stupněm prohlédnutí této hry může být šokující osvícení, jež později vede buď k znuděnému cynismu nebo buddhismu. Ve druhém stupni člověk použije tohoto vhledu, aby u sebe zničil iluzi duše a stvořil mága. Uskutečnění této víry je spíše nástrojem než nějakým koncem, který by měl nezměrné následky, kdyby měl být plně akceptován. Nehledě na omezení daná fyzickými možnostmi, přičemž jsou tato omezení mnohem širší a mnohem nebezpečnější než si většina lidí dokáže představit, může člověk kteroukoliv víru, již si zvolí, uskutečnit, a to i včetně těch, které jsou zcela protikladné. Mág neusiluje o nějaký zvláštní a omezený cíl, spíše si žádá meta-totožnosti, která mu umožní být čímkoliv.
Takže vítejte v pandemoniu kalijugy, v níž nic není pravdivé a vše je přípustné. Neboť v těchto post-absolutistických dnech je lepší stavět na tekutých píscích než na skále, která tě jednoho dne, až se rozpadne na kousky, přivede do zmatku. Z filosofů dnes už nezůstalo nic jiného než udržovatelé užitečných sarkasmů, poněvadž bylo odhaleno tajemství, že universum žádné tajemství nemá. Vše je Chaos a zvláště evoluce nikam nesměřuje. To, co vládne universu, je čirá náhoda, a proto a jen proto je život úžasný. Náhodou jsme se narodili do světa náhod, kde jen zdánlivé příčiny vedly ke zjevným následkům a jen velmi málo toho je předurčeno, a to ještě díky Chaosu. Jelikož je vše libovolné a náhodné, pak jsou možná i tyto věty příliš nicotné a pejorativní a spíše bychom měli říci, že život, universum a vůbec vše je kreativní a magické.
Vychutnáváním stochastické reality se můžeme oddávat výlučně radovánkám nad magickými definicemi existence. I hýření může vést na místo, kde přebývá moudrost a na cestě k termodynamické rovnováze se mohou odehrát mnohé nikam nevedoucí záležitosti. Je marné hledat pevnou půdu pod nohama. Pevný bod je iluzí jako ta noha, na níž se stojí, a jáství, které se domnívá, že vlastní oboje, je nejprůhlednější iluzí ze všech.
Těžké vázy víry jsou děravé a potápějí se spolu se všemi záchrannými čluny a jinými důmyslnými plavidly. Budete tedy nakupovat na tržišti senzací a dovolíte svým koupěchtivým libůstkám ovlivňovat vaše pravé já? Nebo se osmělíte a s lehkým srdcem a čistě pro zábavu si ukradnete od každého kousek? Protože víra je nástrojem pro dosažení všeho, co člověk považuje za významné nebo rozkošné a senzace nemá jiný účel než tu senzaci. Tak si sám pomůže, aniž by jim musel zaplatit. Při každé příležitosti obětuj pravdu pro svobodu. Největší zábava, svoboda a naplnění není v tom, že jsi sám sebou. Malé plus je jednoduše v tom, že jsi čímkoliv, k čemu tě předurčila náhoda tvého zrození a osud. V pekle platí podmínka, že neexistuje žádná alternativa.
Díkuvzdání Chaosu, že jej nikdy nevyčerpáme.
Odmítni tedy obscenitu zosnované uniformity, řádu a důvodů!
Čelem vzad a přivrať tvář k příbojové vlně Chaosu, od níž filosofové prchli v hrůze z milénia!
Vyskoč na ni a surfuj po jejím hřebeni, bav se uprostřed bezmezné zvláštnosti a tajemství, jež najdeš ve všem, ty, kdož odmítáš falešné jistoty.
Stvořuj, nič, raduj se –
IO CHAOS!
*
© HORUS, MMII e.v.
U původních i přejatých příspěvků je © bděle střežen Svatým andělem strážcem. Proto: vari!
