→ Traktát o mystériu hostiny svatých a eucharistie
Náš svatý bratr, mistr Eckhart, praví: „Z toho pokrmu a nápoje, který jsem požil před čtrnácti dny, vzala síla mé duše to nejčistší a nejjemnější a zavedla to do mého těla a spojila to se vším tím, co je ve mně, takže nic není tak maličké – jako třeba to místo, k němuž můžeme přiložit špičku jehly – aby se to se mnou byl nesjednotilo a je vlastně zajedno se mnou jako to, co bylo počato v těle mé matky, když mi byl na počátku dán život.
Právě tak vlastně bere síla Ducha svatého to nejčistší a nejjemnější a nejvyšší, jiskérku duše, a vynáší to vzhůru, v požáru, v lásce, jak to teď říkám o stromu: Síla slunce vezme v kořenu to nejčistší a nejjemnější a vytáhne to až nahoru do větví a tam se to stane květem. Úplně stejně je vynesena jiskérka v duši ve světle a v Duchu svatém a takovým způsobem vynesena do prvního původu a stane se tak úplně zajedno s Bohem a spěje tak úplně do Jednoho a je ve vlastnějším smyslu jedno s Bojem, než ten pokrm v mém těle, ba o mnoho více, o kolik je čistší a ušlechtilejší.“
Proto říká „velká večeře“.
Nyní říká David: „Pane, jak velká a rozmanitá je sladkost a pokrm, který se skryl těm všem, kteří se tě bojí,“ (Ž 30,20). A kdo tento pokrm přijme s bázní, tomu nikdy skutečně nechutná; musíme Ho přijmout s Láskou, proto přemůže Boha milující duše Boha, takže se jí musí sám úplně dát.
„Pán vyslal své služebníky“ (Lk 14,17). Sv. Řehoř říká: Tito „služebníci“ jsou řádem kazatelů, já mluvím o jiném služebníku, to je anděl. Nadto chceme mluvit o jiném služebníku, to je rozum, o němž jsem už vícekrát mluvil, je na nejzevnějším obvodu duše, kde se dotýká andělské přirozenosti a je obrazem Božím. V tomto světě má duše společenství s andělem a dokonce i s těmi, kteří propadli peklu a přeci si uchovali ušlechtilost své duše. Tu stojí tato jiskérka holá bez jakéhokoliv utrpení vzpřímena do bytí Božího.
Ona (tj. duše) rovná se také dobrému andělu, který tu také stále působí v Bohu a je z Boha počat a všechna svá díla opět zpět do Boha přinese a Boha od Boha v Bohu přijímají.
Těmto dobrým andělům rovná se jiskérka rozumu, která je bez prostředkování stvořena Bohem, je nad tím vznášejícím se světlem a obrazem božské přirozenosti a od Boha stvořená.
Toto světlo nese duše v sobě.
Mistři říkají, že je síla v duši, která se nazývá syntheresis, tomu tak ale není. Toto (syntheresis) znamená tolik jako něco, co povždy visí na Bohu a nechce nikdy nic zlého. Ještě i v pekle je nakloněna k dobrému. Odporuje v duši všemu, co není čisté nebo božské.
A ustavičně zve k oné večeři.
Proto říká: „Vyslal své služebníky, aby přišli, že vše je připraveno“ (Lk 14,17).
Je síla v duši, která se nazývá syntheresis. Toto (syntheresis) znamená tolik jako něco, co povždy visí na Bohu a nechce nikdy nic zlého. Ještě i v pekle je nakloněna k dobrému. Odporuje v duši všemu, co není čisté nebo božské.
Nikdo se nemusí ptát, co přijímá v těle našeho Pána. Jiskérka, která tu stojí připravena přijmout tělo našeho Pána, stojí stále v bytí Božím. Bůh dává se duši stále, nově, v ustavičném vznikání.
Neříká: „Stalo se“ nebo „stane se“, nýbrž: „Je ustavičně nové a čerstvé jako ve vznikání bez přestání.“
Proto říká: „Je všechno nyní připraveno“.
Nyní říká Mistr, že spočívá síla nad okem, která je širší než celý svět a širší než nebe.
Tato síla bere všechno, co očima je viděno, a nese to všechno do duše. Tomu odporuje jiný mistr a říká: „Všechno, co skrze smysly je vneseno do oné síly, se nedostane do duše. Pročišťuje spíše, připravuje a vyzbrojuje ji, aby byla schopna čistě přijmout andělské světlo a božské světlo.“
Proto: Ale oni nepřijdou, kteří jsou pozvaní.
První říká: Koupil jsem statek, nemohu přijít (tj. vše, co je pozemské), (Lk 14,18).
Dokud ta duše má na sobě něco, co je pozemské, nepřichází na tuto hostinu.
Druhý říká: Koupil jsem pět volů, nemohu přijít, musím si je prohlédnout. Těchto pět volů je pět smyslů, každý smysl je rozdělen na dva (je to spřežení). Dokud duše následuje těch pět smyslů, nikdy k té hostině nepřijde.
Třetí řekl: Pojal jsem ženu za manželku: nemohu přijít.
Už jsem častěji řekl: Muž v duši, to je rozum. Rozum je namířen rovnou vzhůru k Bohu, to je muž a je jeden a ne dva; když se ale duše obrátí dolů, tak je ženou. Jedinou myšlenkou a jediným pohledem si oděje ženské šaty, a tak se na hostinu nedostane.
Nyní říká náš Pán velmi závažné slovo: „Říkám vám vpravdě: z těchto žádný nikdy mé hostiny neokusí.“
Tu řekl Pán: „Běžte ven do úzkých i širokých ulic.“
Čím víc se duše sebrala, tím je užší, a čím je užší, o to je širší.
„Běžte k plotům a do širokých ulic.“
Část sil duše je „ohrazených“ na oči a na jiné smysly. Ostatní síly jsou nevázané a neomezované tělem.
„Tyto všecky pozvěte a pozvěte chudé a slepé a chromé a nemocné. A ti vejdou k hostině a jinak nikdo“ (Lk 14,21-23,24).
Proto říká sv. Lukáš: „Nějaký člověk připravil velkou večeři“ (Lk 14,16).
Tento člověk je Bůh a nemá jméno.
Abychom se k této hostině dostali, k tomu nám dopomáhej Bůh.
Amen.
*
Dedikace:
Našemu Otci, kterýž Jediný jest. Našemu mistru, slovutnému Eckhartovi. H.R.Z.
*
© okultura MMIV
