(CD, Projekt, PRO 379, 2021)
Steve Roach: As It Is (CD)
Projekt, PRO 379, 2021
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
Nejnovější album Steve Roache má název, který bych asi přeložil Jak to je a přidal k tomu ještě otazník. Podle poznámek autora jde o jakési zamyšlení a meditaci, prý i změněné stavy vědomí, nad současnou situací, změnami a transformací celého světa. Každému se něco děje, někdy si toho, bohužel, nemusí být vědomý, protože setrvává stále na svých představách, minulosti a přáních.
Album by mělo skladbami v podstatě mapovat cestu Roache v této složité době. To určitým způsobem i vyjadřují názvy šesti skladeb: Co odpadne, Prahová meditace, Nedosažitelný, Rovnoměrnost, Slzy na čas a Objevující se.
Kdo chce ale s Roachem sledovat jeho cestu a znamení na ní, musí to umět. Není to jednoduchá hudba a myslím, že ani Steve Roach. Řekl bych, že hodně přemýšlí a pomáhá mu v tom hledání hudbou, i samota a poušť, která je blízko.
Trochu mi to připomíná film Stalker od režiséra Tarkovského. Ten je vlastně také o hledání cesty člověka, která je u každého jiná a měnící se a nikdo mu obvykle neporadí, musí se snažit sám. A to chce právě Roach naznačit, že aby to dokázal, musí být silný a nepolevit.
Nenazval bych snad hudbu na tomto albu mystickou, jak píše Roach. Má typické rysy jeho tvorby, ale je temná jen na začátku, kdy se člověk potýká s překážkami a je ve zmatku. V tomto smyslu nejvíce straší a deptá třetí skladba Nedosažitelný. Jsou v ní překrývající se temné plochy a hledání znázorňující zmatek. Od čtvrté skladby se Roachova mysl začíná orientovat, proto název Rovnoměrnost.
Délka skladeb je obdobná, od 11 do 17 minut, ale na jedno CD se nevešla. Obvyklé skladebné postupy jsou opět využity, to jest přibližování a vzdalování zvuku, křížení ploch nebo linek frází, doznívání zvuku. Rozhodně to není hudba na koncertní pódia, spíše na velmi soustředěný poslech doma, a to ještě na něj musíte být naladěni a připraveni. Ovšem od čtvrté skladby Equanimity, Rovnoměrnost, nastává projasnění zvuku a tím i nálady. Také práce s plochami je rovnoměrná, nepřerušovaná, plynulá. Objevují se příjemné melodie, nenápadný, jemný rytmus a harmonie. Už se nehledá, kráčí se po nalezené cestě. Ve stejném, harmonickém duchu i skladebné technice pokračují zbývající dvě skladby. Na té poslední se dokonce na syntezátor podílela Roachova manželka Linda Kohanov.
Tato skladba je velmi vzdušná, viděl bych v tom jakési vyjádření naděje do budoucna a souznění manželů, protože si v podstatě rozprávějí dvě hudební linky.
Zdá se, že Roach se se současnou situací vyrovnal, protože nakonec album vyznívá velmi harmonicky, skoro jako z počátků jeho ještě new age tvorby.
