O Králi věčnosti

Manfred M. Junius: Rostlinná alchymie – Praktická příručka. Jak připravit léčivé esence, výtažky & elixíry

352 stran, nakladatelství Trigon, sv. 12, Praha 2018, vydání první, vázané
ISBN 978-80-87908-21-1

Dvanáctý a závěrečný svazek Vladislavem Zadrobílkem koncipované třináctidílné ucelené řady alchymické Knižnice Logosu představuje český překlad zásadního díla moderní spagyrie od jejího předního představitele Manfreda M. Junia.

Profesor Manfred M. Junius (1929-2004) přednášel biologii na indické veřejné státní Kalkutské universitě, pracoval jako vedoucí výroby spagyrik ve firmě Australerba Laboratories a vedl Australskou školu ájurvédy v Adelaide. Svých znalostí západní alchymie nabyl v průběhu mnohaletého studia u Augusta Pancaldiho (1918-1986) ve Švýcarsku.

Spagyrická praxe představuje aplikaci starých alchymických či parachemických objevů a metod při přípravě tinktur, esencí a dalších výrobků z léčivých rostlin. Zatímco běžné tinktury a extrakty využívají jen část onoho velikého léčivého potenciálu rostlin, spagyrické metody jej „otevírají“ zúplna, aby projevily své nejsilnější léčivé vlastnosti.

Junius se snaží zájemcům přiblížit spagyrii, její pojmový aparát a základní spagyrické myšlenky a přitáhnout je rovněž k „začouzené kožené zástěře“.

Ze samé podstaty spagyrie rovněž vyplývá, že nikdy nemůže být úplná a je obtížné vyhnout se jisté nesouvislosti, neboť její široké pole tvoří jakousi mozaiku, která se skládá až ve spolupráci se čtenářem.

Předpokládají se základní znalosti botaniky a medicíny, v případě astrologie autor zdůrazňuje, že se „z úcty ke klasické tradici omezil na sedm planet starověku,“ třebaže moderní astrologie přibrala transsaturnské planety a některé další vlivy a rytmy.

Nejprve je třeba proniknout k podstatě tohoto umění předivem slov. Ve slově spagyria se skrývají dvě řecká slova: spaō, „prodloužit, rozdělit“, a ageirō, „spojit, svázat, sdružit“. Tyto dva procesy tvoří podstatu pravé alchymie: solve et coagula, připomíná se v první kapitole (str. 10), přičemž upomíná, aby se nezapomínalo zejména na ono coagula. Postřehuje, že moderní věda v některých ohledech již nastoupila cestu k integrální perspektivě, zejména v pracích moderních fyziků (Fritjof Capra, Fred Hoyle).

Druhá kapitola se zaměřuje na Radu Basilia Valentina (str. 41) a doporučuje jeho chymické spisy Dvanáct klíčů Basilia Valentina[1] a Triumfální vůz antimonu; Nicolase Flamela a jeho Vysvětlení hieroglyfických obrazů,[2] Klenot Filosofie a Veliké vysvětlení Kamene mudrců;[3] tabule z knihy Mutus Liber[4] z roku 1677 zdůrazňující, jak máme opakovaně studovat příslušné texty a rozjímat nad nimi v duchu: Ora, lege, lege, lege, relege, labora et invenies; veledílo lékaře, teosofa a paracelsiánského alchymisty Heinricha Khunratha Amphitheatrum sapientiae aeternae[5] z roku 1595 poukazující na druhé rytině na tytéž zásady práce: Vytrvalost – Modlitba – Práce, pokoru: „O Bohu nemluv bez světla,“ což lze doplnit Eckhartovým doporučením, že „lépe je o Bohu nemluvit vůbec“, až k Meyrinkovu „Bdělost, toť vše!“, zde ovšem Dormiens vigila, „Spě bdím.“

Třetí kapitolou (str. 50) Junius odhaluje Tři filosofické principy a prvky. Alchymistickou terminologii doplňuje indickou tradicí, pojmy z arabské kosmologie, a také čínským pojetím. Součinnost, souběh, soulad vtěluje se do rytiny knihy Viridarium chymicum stojící na jednotlivých dílech slov z alchymistického teorému V.I.T.R.I.O.L.

Tyto principy dále rozebírá ve čtvrté kapitole Rtuť, síra a sůl v rostlinném světě (str. 83), aby pokračoval Extrakcí tří filosofických principů z rostlin (str. 92) skrze esenciální oleje neboli volatilní síru, vařením ve vodě, destilací párou, destilací v olejovém separátoru, dále pak pro merkur separací a rektifikací (purifikací); o fixní síře odpařením „rostlinné polévky“ zůstavší po destilaci rtuti; a nakonec jak získat sůl soli (sal salis). Došel-li náš spagyrik až sem, docílil solve. Připomíná se mu, aby vedl pečlivě laboratorní deník umožňující nejen případné rozpoznání procesních chyb, ale také správné zopakování díla.

V šesté kapitole Hvězdy si slovy Paracelsa: „Hvězdy jsou léčeny hvězdami“ potvrdíme, že „každý muž a každá žena je hvězda.“ Obě vědy – alchymie i astrologie – spatřují za duchovní, duševní a tělesnou manifestací universa působení archetypálních sil, které tvoří řád – podle Paracelsa „primordiální řád“ –, a všechny věci v kosmu jsou vzájemně spjaty. Astrologie zkoumá tato spojení a v tomto smyslu má mnoho společného s meteorologií (srv. str. 138-9). Rémy de Gourmont ve Fyzice lásky říká:

„Víme, že písmeno R je sluneční, vizme třeba boha Ra nebo hebrejské písmeno reš, ale což třeba zvláštní prostonárodní rada Francouzů zdržet se ústřic v měsících bez r, což se vztahuje k faktu pohlavnosti. Od září do května jsou samci – mají varlata, vytvářejí sperma – delikatesou; od června do srpna, kdy jsou samicemi – vytvářejí vaječníky, naplňují se vejci, která uzráváním bělají – pozbývají chutnosti. V tom okamžiku děje se oplodnění, spermatozoidi zrození v období předcházejícím konají konečně svou povinnost. Příroda činí mateřství nechutným, aby své dílo zachránila.“[6]

Během přípravy esencí se spagyrik přizpůsobuje zejména na počátku práce planetárnímu rytmu, a v této souvislosti zaznívá i astrology citovaná věta: Sapiens dominabitur astris, „moudrý bude vládnout hvězdám.“

Proto od str. 146 následuje rozdělení bylin podle planetárního hlediska, dále se čtenáři dostane poučení o Dnech, hodinách a rytmu jednotlivých planet (str. 174n).

Kapitola sedmá, Příprava spagyrických tinktur a esencí, obeznamuje s nejzásadnějšími postupy; u tinktur jsou to spagyrické tinktury připravené macerací za studena, dále pomocí Soxhletovy extrakce, jak se připravují spagyrické esence z tinktur, z čerstvých rostlin pomocí fermentace nebo s použitím fermentabilních (kvasicích) cukrů; oddělením éterických olejů a následnou fermentací zbytků; podle metody Johanna Rudolfa Glaubera.

Navazující osmá kapitola (str. 222) poučí o Cirkulaci, neboli způsobu povýšení (exaltatio) léčivé síly esence z alchymistického hlediska.

Zásadní pro vnímání celého spagyrického postupu bude znalost Paracelsova rostlinného magisteria v osmé kapitole (str. 226), jak jej Paracelsus podává ve svých Archidoxis, v kapitole De Magisteriis. Neobejde se ani bez navazujícího dílka barona Urbigera,[7] o němž podává zprávu kapitola desátá, Urbigerovo circulatum minus, citovaného v celé šíři, neboť baron považoval tři popsané způsoby za původní a zcela své vlastní. Podle německého alchymisty Andrea Libavia[8] znamená circulatum „povznesení čisté tekutiny skrze cirkulační rozkládání a srážení v pelikánu teplem jakožto hlavním činitelem.“

V kapitole jedenácté, navazující na pátou kapitolu o alchymickém solve, se dovídáme o pojmech Elixír – clyssus – vegetabilní kámen, a opět k nám promlouvá Andreas Libavius (str. 255). Opus vegetabile Johanna Isaaca Hollanda v plném znění (str. 266) popisuje tři pracovní postupy, tedy přípravu rostlinného kamene ze suchých bylin, druhý vysvětluje přípravu z bylin čerstvých a třetí přípravu z medu, přičemž se nám dostává poučení, že Hollandus mluví o rostlinném kameni jako o quinta essentia – zde nám Trigon exaltoval běžné sloveso na pozoruhodné „označujován.“

Na konci knihy (str. 318) je ve dvanácté kapitole připojen obšírný přehled Alchymických značek a symbolů, výklad na téma Staré váhy (str. 329) je předmětem kapitoly třinácté a v epilogu (str. 330) je zamyšlení Jak je možné léčit? V závěru jest k dalšímu studiu přiložena Bibliografie (str. 337n).

Cenná ediční poznámka Habent sua fata libelli (str. 345n) z pera –zz- objasňuje pozadí vydávání knihy Manfreda M. Junia, o níž začal Vladislav Zadrobílek, autor mimořádné koncepce Knižnice Logosu, uvažovat krátce poté, co se oba seznámili během Juniovy návštěvy Prahy v červnu roku 1999. Knižnice Logosu začala vycházet od roku 200 a měla:

„českým čtenářům, zajímajícím se o pramenné materiály z oblasti alchymie, magie a hermetické filosofie, přinést to, co například německým hermetikům Theatrum Chymicum.“

Český čtenář by si měl uvědomit, že v souboru patnácti svazků (neboť k oněm regulérním třinácti přiřazuji rovněž titul Jaroš Griemiller z Třebska: Rosarium philosophorum, to jest růženná zahrada filozofská, a samozřejmě také dílo Michael Maier: Atalanta Fugiens) má poklad, který bude kromě zmíněného chymického divadla těžké dohledávat kdekoli na světě, a lze jen doufat, že tento rodinný klenot nebude jen oprašován (tedy případně dle potřeb zájemců dotiskován), ale i doplňován o další chymické démanty.

Opus bonum bonissimum.

*

© San
© okultura viiMMxviii

[1] Srv. Alchymistický bestiář Basilia Valentina a jeho následovníků. Trigon, Praha 2002.

[2] Srv. Záhadný alchymista Abraham Eleazar Žid. Trigon, Praha 2000.

[3] Srv. Černá Sulamit a Studnice zdraví a bohatství. Trigon, Praha 2001.

[4] Pod názvem Alchymie a její Němá kniha: Mutus liber s komentářem E. Canselieta a Pierra Dujolse se připravuje k vydání v nakladatelství Malvern.

[5] Srv. Divadlo věčné Moudrosti a teosofická alchymie Heinricha Khunratha. Trigon, Praha 2017.

[6] Rémy de Gourmont: Fyzika lásky. KDA, Praha 1906, str. 85.

[7] Srv. Urbigerovy sentence a aforismy o Velkém Elixíru v knize Tomáš Akvinský: Aurora Consurgens. Trigon, Praha 2008.

[8] Srv. Libavius: O kamenu filosofů v knize Sněm filosofů. Trigon, Praha 2006.