Jednou z autorit v popisu „plamene Hospodinova“ je bezesporu Kniha Zákona Aleistera Crowleyho, stejně jako Had Genese Stanislava de Guaity.
*
V první kapitole Knihy Zákona se říká, že Nuit „se sklání v extázi (!), aby líbala tajemnou řeřavost Haditu“ (AL, I:14). Další verš odhaluje symboliku Knihy a její alchymické pozadí: „Proto on (Hadit) je vždy slunce a ona (Nuit) luna. Avšak pro něj je okřídleným tajným ohněm a pro ni klenoucím se hvězdným světlem“ (AL, I:16).
A pokračuje: „Vzplaň na jejich čele, ó zářivý hade!“ (AL, I: 18), k tomu srovnej verš 2M 34,29-30. Podobné rysy, jež obsahuje výklad k Sefer Jecira – týká se rozjímání o nekonečnosti úhlopříčných hranic – má i verš „Poněvadž jsem Nekonečný Prostor, a Nekonečno Hvězd v něm“ (AL, I: 22). Víme, že hvězdou je „každý muž a každá žena“ (AL, I:3).
Nuit o sobě dává kabalistickými slovy vědět, že její slovo (jméno, sefer) je „šest a padesát. Dělte, sčítejte, násobte a porozumíte“ (AL, I:24-5). To znamená Vau-Hřeb a Nun-Ryba. Křesťanská symbolika je tu zjevná.
Podle Fabre d‘Oliveta kořen Nun-Vau (koncové Nun však má jinou číselnou hodnotu, tj. 700) se týká všeho, co je „rozkošnictví,“ „tělesná hebkost,“ „vlídnost,“ „bezstarostnost.“ V textu níže uvedenou metodou aiq bekar přijdeme na omračující sovislosti, když 700=70=7; tj. koncové Nun=Ajin=Zain – písmena OZ, Ajin-Zain, dávají slovo kozel, Pan (!).
Arabský kořen popisuje „umdlévání“, „být enervován“ (!). A konečně v etiopštině slovo thouni naznačuje zcela nezakrytě: „být zmožen rozkoší.“ To vše vystihuje Nuit velmi dobře (srovnej AL, I).
Je to však i 50+6=56, a 5+6=11.
Jedenáctka je v magii veliké číslo a naznačuje tajně nejvyšší magickou metodu. (AL, I: 60) „Mé číslo (sefar) je 11, a tak všechna čísla těch, kteří patří k nám“. 11 je i součtem čísla 65, numerace Božího jména Adonai (hebr. Alef-Dalet-Nun-Jod), Svatého Strážného Anděla.
A co je duchem (ruach, sipur) Nuit?
5×60=300.
300 je Šin, tradičně element Ducha, „plamen Hospodinův“, jeho „ohnivý keř.“
Hieroglyf písmene Šin (zuby) naznačuje zřetelně tři plamínky, tvořené třemi Jod.
Ostatně metodou aiq bekar lze dojít ke společnému jmenovateli: 300=30=3; 3krát Jod, tj. 3×10=30. A zase odkaz na „polykání“ božského ohně.
„Nádherný plápolavý modrý plamen, všeho se dotýkající, vše pronikající, & svým pružným tělem vzepjatým k lásce, a svými hebkými chodidly, které neubližují malým květinám: Ty víš! A znamením budiž má extáze, vědomí setrvalé existence, všudypřítomnost mého těla“ (AL, I:26).
„Je láska a láska. Zde jest holubicí a tam jest hadem. Zvolte si dobře! On, můj prorok, si vybral, znaje zákon útočiště a velké mystérium Domu Božího“ (AL, I:57; srv. atu XVI).
„Pěticípá hvězda (pentagram), s Kruhem Uprostřed, & kruh (Růže) je Červený. Pro slepé je má barva černá, ale modrá & zlatá je zřena vidoucími“ (AL, I:60).
„Miluji vás! Toužím po vás! Bledé nebo růžolící, zahalené nebo chlípné, já, která jsem všechno potěšení a nach a zpitost v nejskrytějším smyslu, já si vás žádám. Nasaďte si křídla, a probuďte svinutou slávu ve vás: přijďte ke mně! Na všech mých setkáních s vámi bude kněžka říkat – a její oči budou hořet touhou a bude před vámi stát nahá a roztoužená v mém tajném chrámu – Ke mně! Ke mně! vzývajíc plamen v srdcích všech ve svém milostném zpěvu“ (AL, I:61-2).
Hadit naproti tomu o sobě mluví dost jasně:
„Já, Hadit, jsem doplňkem Nu, mé nevěsty. Já nejsem rozprostřen, a Khabs je jméno mého Dómu“ (srovnej AL, I:8).
„Kdekoliv ve sféře jsem středem, kdežto ona, obvod, není nikde k nalezení“ (AL, II:2-3).
„Já jsem plamen, který hoří v srdci každého člověka a v jádru každé hvězdy. Já jsem život a dárce života, a přesto tím, že mne poznáváte, poznáváte nadto i smrt“ ((AL, II:6; srovnej Gn 3,3n; 4,1).
Hvězda a Had – Slunce a srpek Luny, muslimské symboly jako krev, kalich a oplatek křesťanské, víno a chléb pohanské.
„Slunce, Síla & Nádhera, Světlo; toto náleží služebníkům Hvězdy a Hada. Já jsem Had, který dává Poznání & Radost a jasnou svatozář“ (AL, II:22).
„Jsem tajný Had, stočený a připravený ke skoku: v mých záhybech je radost. Vztyčím-li svoji hlavu, já a má Nuit jsme jedno (!). Svěsím-li hlavu, a uštknu, pak je rozkoš na zemi, a já a ta země jedno jsme“ (AL, II:26).
„Slavnost za oheň a slavnost za vodu; slavnost za život a větší slavnost za smrt!“ (AL, II:41).
Staré tajemství duchovního vejce, z něhož se rodí Neofyt, prozrazují následující verše (AL, II:49-51), doprovodné barvy, modrá a zlatá a purpur-fialová (zóna lila) jako u židovských rituálních doplňků kněžského roucha (viz citcit).
„(Tohle je ze 4: je pátý (duch), který je neviditelný & v něm jsem já jako dítě ve vejci.) Modrý a zlatý jsem ve světle mé nevěsty: avšak v očích mám červený lesk; & mé skvosty jsou purpurové a zelené. Purpur nad purpur: to je větší světlo než světlo pohledu.“
„Tak, aby tvé světlo bylo ve mně; & jeho červený plamen je jako meč v mé ruce (srovnej Gn3,24), aby prosadil tvůj řád“ (AL, III:38).
A nakonec přichází čtenář opět ke kameni, přes popis jednotlivých alchymických fází, k rose, slze, krystalu.
„Nech ho, ať projde první zkouškou, & bude to pro něj co stříbro. Druhou, co zlato. Třetí, co kameny drahocenné vody. Čtvrtou, prapůvodní záblesky vnitřního ohně“ (AL, III:64-7).
„Je úspěch“ (AL, III:69), tvrdí Bůh Ticha & Síly se Sokolí hlavou, Pán Dvojité Hole Moci; hole Síly Kof Nia.
Kof Alef-Jod-Nun – Kof je 100 (Ryby, dagim, temeno) a Ain je Nic, numericky 61 (srovnej AL, I:46):
„Nic je tajným klíčem tohoto zákona. Šedesát jedna to nazývají Židé; já to nazývám osm, osmdesát, čtyři sta & osmnáct“.
8 je Chet, Opevnění Vítězného Města, CHIT=418, atu VII – Chariot, Vozka Chariotu a nositel Svatého Grálu, Rak (69). Jako vokála je to symbol elementární existence a představuje princip životních tužeb (kromě toho je Chet písmeno vyslovované s přídechem!); jako gramatické znamení se pohybuje mezi písmenem He, životem, absolutní existencí, a Kof, životem s relativní a asimilovanou existencí.
Alchymické fáze:
Rosa.
Slza.
Krystal.
Oheň.
80 je Pé, Ústa Spravedlivého (cadika), atu XVI – Věž, nebo-li Válka, Mars. Jako symbolický obraz představuje ústa člověka, jehož nejkrásnější atribut dokonale vykresluje, totiž vyslovování svých myšlenek. „Správné slovo není Jesod, ale PEŠOD!“
418 je ABRAHADABRA. „Stvořuji, když mluvím.“
Chit-Moudrost, Logos.
*
© San
© okultura, MMIV
