Traktát o odloučenosti
Duše od počátku, co začne postřehovat Boha, má pět vlastností:
- Musí se odloučit od „zde“ a „teď.“
- Nesmí se ničemu rovnat.
- Je čistá a s ničím nesmíšená.
- Je sama v sobě působící nebo hledající.
- Je obrazem.
Náš svatý bratr, mistr Eckhart, praví: „Duše nemá mít s ničím nic společného. Každému nic má být cizí – totiž všemu privatio nebo negatio (cokoliv stvořeného).
V duši je plnost celého bytí. Dobrota a pravda není nějaké něco, je to transcendentální bytí, které na tomto světě vůbec není.“
INFESTIS VNIVS MARTYRIS.
Maličko a neuvidíte mě. Ulpí-li něco na duši, neuvidíte Krista. Všechno stvoření je maličko vůči Bohu.
O poznání
Hledající intelekt je ten, který nikdy nespočine. Když duše má možnost poznat všechny ty věci, nikdy nespočine, v Bohu je každá věc stejná – není nějaká ušlechtilejší.
Poznání nepřibavuje žádnou myšlenku.
Boha lze uchopit jedině v jeho bytí.
Je poznání v původu; to je nestvořené.
Je poznání v představě; to je stvořené.
Toto je popis nauky o obratu: „Člověk o tom vůbec neví, že se má obrátit a přijmout Ducha svatého. Vnímáš věci tak, jak jsou okolo tebe. Ale ono to tak není! Když dojde k průlomu (do analogického bytí), nastane: nepoznání – známé, ale stále cizí a cizí, ale stále známé. Z vědění máme dospět do nevědění.
Duše je neustále v nebezpečí, že se převede do rozmanitosti (rozsev), a proto musí říkat, že neví a tím se sbírá (stažení projekcí) do božského (jednoty). Staré síly se musí stáhnout a uvést do nevědění a zapomenutí.
Neznámé poznání: nepoznávající poznání. Nepoznávající ve vztahu k všemu zdánlivě známému, ale vlastně stále cizímu – nepoznávající. A poznávající k tomu zdánlivě cizímu, ale stále známému. Ten, kdo je v křtu, má být v lidstvu jako vyšší ustavení člověka.
Docta ignorantia – učená nevědomost zdánlivě známé ví a zdánlivě znající pak má opustit, aby se dostala do nevědění a v něm se stala vědoucí. Musíme se dostat do přetvořeného vědění, ale nemá pocházet z nevědění, musíme vycházet z vědění do nevědění. To znamená pro světského člověka brát za základ nebeského tento svět, z analogického zrodit univocitní. Univokně-transcendentální vědění. Nevědění je tvoje nejvyšší dílo.
O božím přikázání
Jak zní program? Odloučit se od stvořeného, opustit jeskyni a navrátit se.
Co je Boží přikázání? Posloucháš automaticky. Nepotřebuješ to chápat, je to z radosti. Příkaz „pod Bohem“ je nepřijatelný.
To božské nemůže člověk spatřit, ledaže by sám byl jedno s Bohem (Ex 33,19-23 a dále 34,28-35).
O vůli
Vůle je vně a je za rozumem (je „pozadu“); též zlo, neboť je odpadem od dobrého a druhotné.
Vnější vůbec není, vše je neustále NEBESKÉ!
Všechno, co myslíme rozumem, je okamžitě analogizováno, přistupuje modus (způsob, „jak“) a dostává se do dvou úrovní, nikoliv už jedné (nebeské), totiž nebeské a padlé.
O duši
Program duše je nechání.
Nevědění je tvoje nejvyšší dílo.
Cesta je jiskra. Jiskra je imanentní, v základu duše.
Vztažnost a souvztažnost.
Pozemské a nebeské.
Jedno zanech, druhého se přidrž.
První loupí, druhým sdílíš.
První duši zakrývá, druhé ji nechá zaskvět.
Nevidět a vidět.
Vědět a nevědět.
Braní a nechání.
*
Dedikace:
Našemu Otci, kterýž Jediný jest. Našemu mistru, slovutnému Eckhartovi. H.R.Z.
