Josef Veselý: Magie
608 stran, nakladatelství Vodnář, Praha 2002, vydání první, vázané, cena 500 Kč
ISBN 978-80-86226-89-7
*
→ O matce všech podstat
Co je magie?
Goethův Faust chce vyzvědět: „…jaký je světa vnitřní tmel…“, kdežto Marlowův zas tvrdí, že „Pořádný mág je věru mocný bůh…“ U Shakespeara mezi řádky Bouře čteme zas‘, jak Ariel, mocný duch, vidí magické umění: „Vše se mění v moři změn v jistý šperk jak krásný sen,“ a Prospero o sobě prozrazuje: „Teď dochází můj záměr vrcholu. Jsem pán svých čar a duchů též; a čas jde vzpřímen s tíží. Jak je pozdě už?“ A Aleister Crowley jeho slova vysvětluje: „Každý úmyslný čin je magický čin.“
Josef Veselý napsal obsáhlé nové magické kompendium, jež vychází pár měsíců po jiné knize věnované magii – Lilith, a to Základy magie.
Třebaže nakladatelství Trigon vzdalo v roce 1991 hold významnému českému hermetikovi Janu Keferovi opětovným vydáním jeho obsáhlého díla nejen o magii pod názvem Syntetická magie, neměli jsme žádné dílo, které by přineslo současné pohledy na tento obskurní předmět a doplnilo předchozí obdobné počiny o historicky nové proudy a příklady z kvetoucí praxe.
Pražské nakladatelství Vodnář vyplnilo tuto zející mezeru, když nám předložilo další knihu Josefa Veselého, vzdělaného historiografa magie s vlastními hlubokými zkušenostmi. Jeho Magie je vskutku kompendiem, jež do jisté míry nahrazuje citlivou nepřítomnost řady dosud nevydaných magických, kabalistických, hermetických spisů, jež zůstávají pro malý zájem – rozuměj: hrstku opravdu zanícených praktiků – dostupné toliko v originále. I o tom se v úvodu dovíme; je tak určitou sebereflexí české hermetické scény, která strádá nejenom nedostatkem významných postav, ale v neposlední řadě také nedostatkem fundovaného zájmu.
Autor přiznává, že jeho kniha je převážně kompilací – to je čestné přiznání, které knize nikterak na váze neubírá, naopak se vyčleňuje z proudu celé řady „autorů“, kteří opisují bez uzardění a uvedení pramenů, z nichž čerpali… zase jenom ku škodě čtenářů, neboť ti pak nevědí, kam se v případě zájmu obrátit…, což v tomto případě neplatí, snad jenom mohla být uvedena nakladatelství, pokud by někdo hledal způsob, jak si určitý pramen obstarat.
Čtenáře bude zajímat, co v knize najdou. V prvopočátku budou seznámeni s definicemi magie, druhy, koncepty, působností a účelem magie.
Autorova vlastní kapitola, Koncepty magie, vyšla před časem v Revue HORUS.
Zajímavý kvůli souvislostem je pak pozoruhodný návod na vymisťování do astrálu od Františka Kabeláka (str. 60-61), doplňující v tomto směru jeho knihu Kniha tajemství velikého šému (Horus, Brno 1998), který nápadně připomíná Snové putování k neznámému Kadathu H. P. Lovecrafta (Zlatý kůň, Praha 1991), ať již nabádá ke skoku nebo sestupu „dolů“. Kabelák se svým popisem přibližuje toku myšlenek Kennetha Granta, když de facto má „…imaginovat zářící bod velikosti zrna čočky… letící k němu z hvězdných dálek… (až) se mu tento jeví ve velikosti sportovního disku, … (jehož) povrch není plochý, ale vypouklý… (pak) musí magik ‚ zavřít oči‘ a skočit střemhlav do středu disku“ (!), což jeví silné ufologické konotace pro podobnost s vědomou, tj. chtěnou návštěvou vnitřku UFO, k níž ho vyzývají ‚mimozemské bytosti‘, nebo nevědomou, vnímanou jako únos, a dále je tu významná role, kterou hraje dvojhvězda Sírius v problematice UFO, o níž se Grant široce rozepisuje ve většině svých knih věnovaných týfónské tradici. Písmeno Omega pak ukončuje astrální výlet a nás zaráží jeho podobnost s „branou“ či základním obrysem UFO. I Lovecraft upozorňuje (podobně jako Kabelák) na „pocit pádu do prázdna a pocit hrůzy“ před sestoupením po mramorovém schodišti o „sedmdesáti stupních“ (!) „do ledových pouští, tam kde na neznámém Kadathu, zahalaném mraky a korunovaném nepředstavitelnými hvězdami, ční tajný a noční hrad Velkých“. Sděluje, že „od počátku času pouze tři plně lidské duše překročily černé bezbožné propasti do jiných snových říší tam a zpět a z těch tří se dvě vrátily nadobro šílené. Na takových poutích existovala nevypočitatelná místní nebezpečí a také to otřesné konečné nebezpečí, jež nepřístojně blábolí vně spořádaného vesmíru…“ Že jde o pohled zezadu nebo tam vocaď na náš vesmír, není třeba dlouze vykládat.
V dalších kapitolách následuje výlet do astrálu: o astrálním světle a světě a jeho obyvatelích, o vymisťování astrálního těla a práci v astrálu.
Krok k analogiím přesune pozornost na živly, tři principy, planetární a zodiakální analogie.
Bylo namístě zabývat se kabalou? Odtud je blízko k evokační magii, takže alespoň úvod k ní se považuje za základní znalost, bez níž není radno vydávat se na stezky analogií, numerací a filiací.
Poté přichází tělo knihy o dispozicích a kvalifikaci pro magické úkony, magické přípravě, výrazových prostředcích (část o sigilách A. O. Sparea byla poprvé uveřejněna v Revue HORUS) a navazuje hlavní kostra o základních magických rituálech.
Jednotlivé předměty zastupují kapitoly o mentální, talismanické a sexuální magii, o magických zrcadlech a nástrojích. Zájem vzbudí v našem farmakognostickém věku pojednání o magických drogách.
Velmi zajímavou pasáží je v knize rozbor pracovních modelů v magii. Tento pohled je velmi šťastný pro svoji přehlednost a především neotřelost, má logiku a tudíž je určen přesně pracující mysli. Výtku si zaslouží jedině nevhodný překlad v podobě slova „henochiánský“, jevící nepřekonaný anglikanismus v příponě (-ian) a doplněný nadto ještě o českou příponu (-ský), a potom převod slova „æthyr“, které se snad mohlo objevit v původní transkripci, neboť známe ze starší češtiny pravopis (i významově) obdobného slova „éther“, nikoliv však s velkým písmenem na začátku (nejde o jméno), jak je v tomto případě uváděno autorem jako „étyr“ (str. 425). Větší ponor si možná zasloužila i díla Geralda Schuelera, který v loňském roce nečekaně zemřel (†2001), neboť Henochova magie skýtá mnoho zajímavých podnětů a obávám se, že z tohoto krátkého útržku čtenář mnoho nepochopí. Můžeme zde doporučit přepracované dílo Geoffreyho Jamese: The Enochian Magick of Dr. John Dee. The Most Powerful System of Magick in Its Original Unexpurgated Form (poprvé vyšlo 1984). Vydal Llewellyn Publications, St. Paul 1998. Kromě autorova úvodu jde v plném rozsahu o dílo Dr. Dee a magické pečetě byly převzaty přímo od Britské knihovny.
Na to navazují kapitoly o evokacích a invokacích s příslušnými ukázkami, zakončené kapitolkou o nekromancii.
Rozsáhlejší je místo věnované živlovým duchům včetně zpráv o praktických pokusech, které doplňuje zamyšlení nad riziky magie, pokud se jí kdo oddává. I zde najdeme mnoho zajímavého: důraz na harmonii osobnosti, zpětný odraz, posedlost, pakt, varovné signály, nehody, vampyrismus, psychická sebeobrana a nakonec okultní válka.
Co říci závěrem? Snad citát Karla von Eckartshausena povzbudí vás ku četbě:
„Celé tajemství pravé magie spočívá v zákonech božského sblížení. Čím více se člověk asimiluje s božstvím, tím působivější se stává jeho síla; tím nepochopitelnější je jeho bytí. Toto sblížení spočívá ve sjednocení vůle s poznáním nebo tepla se světlem, lásky s pravdou. Kde toto sjednocení není, nemůže být pravá moudrost; člověk může poznávat, může mít světlo, avšak jestliže světlo nepřejde v teplo, tj. poznání ve vůli, pak toto světlo brzy opět zhasíná…“
*
© LvcSan
© okultura 2002
