„Doktor se stále díval z okna, z jedné strany bylo svěží jarní nebe, z druhé slovo, které ještě znělo v místnosti: mor. Slovo neobsahovalo jen to, co do něho vložila věda, ale dlouhou řadu fantastických obrazů, které se vůbec neshodovaly s tímhle šedavým a žlutým městem, v tuto hodinu poměrně rušným, spíš šumícím než hlučným, vcelku šťastným, je-li možné být zároveň šťastný i zasmušilý, a tento mírumilovný a lhostejný klid popíral téměř bez námahy staré obrazy morových epidemií, zamořené Athény, z nichž ulétli všichni ptáci, čínská města plná lidí mlčky zápasících s agónií, marseillské galejníky házející mokvající těla do hromadných hrobů, Velkou zeď v Provenci, kterou postavili, aby zarazili řádící vichr moru, Jaffu a její ohyzdné žebráky, promáčené a plesnivé postele na holé, udusané zemi v cařihradském špitále, nemocné, které vyhazovali pomocí háků, karneval maskovaných lékařů v době Černého moru, orgie živých na milánských hřbitovech, káry s mrtvými ve zděšeném Londýně, a dny i noci, stále vždy a všude naplněné nekonečným sténáním lidí. Ne, to všechno ještě nebylo dost silné, aby zabilo klid a mír tohoto dne.“[1]
V roce 1988 vedl Thomas Bass pro časopis OMNI interview s Lucem Montagnierem, francouzským virologem, který v roce 2008 získal Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Je pokládán za jednoho z objevitelů viru HIV, který je příčinou nemoci AIDS. Montagnier předkládá v rozhovoru některé zajímavé pohledy na evoluční význam virů a retrovirů.
„Omni: Jak byste definoval virus?
Montagnier: Je to parazit, který nemůže existovat mimo buňku. Můžeme to srovnat s kazetou ve vašem kazeťáku. Bez zařízení, které by jej přehrálo, je virus na nic. Viry jsou biologické objekty, nejsou to však živoucí objekty. Všechny geny v buňce jsou zapojeny do jejího správného fungování. Vždy je tu však nebezpečí, že nějaký gen z takové integrace unikne a začne spíše replikovat sám sebe, než aby replikoval DNA buňky. Tento fragment se chce ochránit, aby nezanikl, a tak se obklopí doplňkovými geny [uvnitř viru] a ochrannými proteiny. Tohle všechno se znovu vloží do zařízení, které jej přečte. To je virus.
Omni: Čím se liší retroviry od ostatních virů?
Montagnier: Retroviry jsou patrně prastaré geny, které se odloučily od buňky. Jsou to primitivní molekuly pokoušející se o návrat domů. Domovem je v tomto případě DNA chromozomů. Zatímco ostatní viry si vyvinuly nezávislejší existenci, retroviry si uchovaly vzpomínku na své počátky. Spousta retrovirů způsobuje u zvířat rakovinu a podezřívám je, že mohou rovněž stát za rakovinou i u lidí. Myslel jsem si, že jsem jeden takový objevil, retrovirus, který způsobuje rakovinu prsu, tehdy jsem však svůj výzkum přerušil a začal pracovat na AIDS.
Omni: Proč označujete virus AIDS za inteligentní?
Montagnier: Má obrovskou schopnost genetické variability. Neustále hraje ruletu a ponechává si jen dobrá čísla. Všechny retroviry jsou vysoce variabilní, protože jejich enzymy mají vnitřní schopnost dělat spoustu chyb. Co je však na viru AIDS překvapivé, je jeho schopnost tuto kapacitu plně využít. Vede dvojí život. Část doby vede vegetativní, larvální existenci, podobně jako kočka, která neustále spí – a když virus spí, nemutuje. Ale vede také noční život, kdy se probouzí a začíná se měnit, aby odolal imunitnímu systému.
Virus AIDS tu mohl vegetovat tisíce a tisíce let, než našel civilizaci, která ho podnítila k akci. Není vyloučeno, že společenské podmínky analogické těm našim vyvolaly již v minulosti epidemie AIDS. Promiskuitní civilizace s velkým množstvím sexuálních kontaktů a střídáním partnerů mohly skončit epidemií, která zahubila značnou část populace. To by mohlo vysvětlovat, proč všechna velká světová náboženství zakazují cizoložství. Kdybych byl ďáblem a měl stvořit zákeřný virus, který by se měl rozšířit a způsobit lidstvu největší problémy, byl by to virus AIDS. Při znalosti lidské schopnosti vyrábět vakcíny to byl právě tento virus, který našel Achillovu patu našeho imunitního systému.“[2]
Není to virus, který v průběhu let změnil svoji základní konfiguraci, nýbrž chování jeho hostitele. Civilizační podmínky vytvořily podmínky pro epidemii. O tom je Montagnier absolutně přesvědčen a pokračuje:
„Jsme civilizací krve, krevních transfúzí. Tato praxe existuje jen o něco déle než půl století, a poté přišla tzv. sexuální revoluce. Pro naše choroboplodné zárodky jsme vytvořili jediné světové prostředí. Globalizace kultury globalizovala i naše parazity. Dalo by se říci, že AIDS je nemoc Boeingu 747. Tyhle velké proudové letouny jsou jeho vektorem a bez nich by tu nebyla žádná epidemie AIDS.“[3]
Časopis OMNI připomněl, že Albert Camus napsal, že „mory i války najdou vždycky lidi nepřipravené“.[4] Montagniera se optal, zda byl on překvapen nemocí AIDS?
„Musím říct, že ano. Epidemiologové však už dlouhou dobu věděli, že jsme ohrožováni novými epidemiemi. Tatáž civilizace, která stvořila epidemii AIDS, by mohla podnítit další s ještě virulentnějšími původci infekcí. Dosud jsme nevyčerpali všechny choroboplodné zárodky v našich tkáních, jež lze přenášet sexuálním stykem. Největší nebezpečí se skrývá v nekonvenčních virech, které nevyvolávají žádnou imunitní reakci. Odolávají sterilizaci i všem známým lékům. Naše civilizace je v procesu selekce úspěšných choroboplodných zárodků budoucnosti – těch, které jsou schopny uniknout detekci našeho imunitního systému.“[5]
V sedmnácté epizodě druhé série[6] amerického televizního sci-fi seriálu Akta X nazvané End Game se Scullyová dozvěděla, že za zhoustnutím krve agenta FBI Barretta Weisse – jež bylo příčinou jeho smrti poté, co byla kontaminována výpary z krve mimozemského lovce – stál retrovirus, který vyvolal masovou tvorbu červených krvinek, a v laboratoři pak dokázali modifikovat jeho růst snížením teploty o 3 °C.
Scullyová konstatuje s mírným náznakem otázky: „Tomu viru vadí zima?“
Doktor upřesní: „Uspí ho. Tenhle retrovirus je potom dormantní.“
Když pak Muldera najdou v polární pustině na Aljašce ve stavu blízkém smrti, Scullyová přesvědčí lékaře, aby ho z teplé lázně, která měla jeho tělo zahřát, vytáhli a došlo tak k poklesu tělesné teploty – nezabíjelo ho podchlazení organismu, ale virus skrývající se v něm a reagující na teplotu jeho těla. Po dalším podávání transfúzí a agresivní léčbě antivirovými prostředky došlo k pomalému zlepšování jeho zdravotního stavu.
*
„Byly čtyři hodiny odpoledne. Pod těžkým nebem se město pomalounku vařilo. Všechny obchody měly stažené rolety. Jízdní dráhy byly prázdné. Cottard s Rambertem se dali ulicemi s podloubím a dlouho kráčeli beze slova. Byla to jedna z těch chvílí, kdy mor se učinil neviditelným. To ticho, ty mrtvé barvy a ta nehybnost mohly být stejně dobře výrazem léta jako epidemie. Člověk nevěděl, je-li vzduch těžký hrozbami nebo prachem a žárem. Musel ses rozhlížet a přemýšlet, abys ho zas uviděl. Prozrazoval se totiž negativními znaky. Cottard, který byl s morem nějak spřízněn, upozornil Ramberta například na to, že zmizeli psi. Normálně by totiž určitě posedávali na zadku na prazích domů a s vyplazeným jazykem by marně lapali po svěžím vzduchu.“[7]
*
Hermetická uzávěra laboratoří pracujících s biologickým materiálem, konkrétně viry, bakteriemi atd., odkazuje na skutečnost, že podobně jako mágové museli stát uvnitř svých magických kruhů, aby byli odděleni od působení a vlivů astrálně-démonických entit a chráněni před nimi, tak i únik patogenů z laboratoří po narušení hermetičnosti znamená opuštění magické klece a jejich naprosto nevázaný vývoj ve vnějším prostředí; jinak řečeno – dojde k posednutí. To nelze nazvat jinak než jako masakr. Pro představu nabízíme srovnání s tím, co nastalo, když došlo k narušení bezpečnosti při zachytávání entit přicházejících z Černého vigvamu.
V první epizodě[8] Twin Peaks: The Return sledujeme skleněný box nacházející se v New York City a v pracovní náplni Sama Colbyho je ho hlídat. Vysedává sám ve velké místnosti a jen zírá do prostoru před sebou. Příležitostně vymění ve videokamerách paměťovou kartu, dá si kávičku, kterou mu donese Tracey, dychtící strašně moc vědět, co se za těmi zamčenými dveřmi vlastně děje. V kritickou noc není pracovník bezpečnostní agentury na svém místě a Sam se dopustí té chyby, že jí dovolí, aby nahlédla, co tam každou noc dělá. Začne se věnovat milostným hrátkám v tom nejhorším možném okamžiku, ignoruje svou povinnost dohlížet na box. Box zčerná a peklo se rozpoutá poté, co z něj vystoupí šedivá bytost, později označená jako „Matka“, která semele Sama i Tracey v pozoruhodně krvavé a hrůzu nahánějící scéně. Později vyjde najevo, že k téhle anomálii došlo krátce poté, co se zvláštní agent FBI Dale Cooper navrátí z Černého vigvamu, zjeví se v okně, a pak se v tomto boxu vznáší, zatímco my vidíme Sama, jak hledá bezpečnostní službu. Co to všechno znamená?
Scéna ve Strojovně ve třetí epizodě líčí, jak se Cooperovi dostane pomoci od Naidy, ženy bez očí, která sídlila ve stavbě v purpurovém moři a byla spojena s pohřešovanou sekretářkou FBI Diane Evansovou, a také ho poučí, aby nepřitahoval pozornost „Matky“, která po něm zřejmě jde a ona to byla, jež ho v Černém vigvamu celou „dobu“ držela v zajetí. Jenže silné emoce plynoucí z milostného styku Sama a Tracey ji rozptýlily a odchýlily z jejího nasměrování.
Tou stvůrou zvanou „Matka“ byla Jau-Dei a přepisuje se jako Judy, o níž Gordon Cole mluvil v jedné z posledních epizod. Judy je opravdu pořádně nasraným duchem-bohem. Vypravěč v Twin Peaks říká, že se zrodila během testu první atomové bomby (srv. Jack Parsons a evokace Měsíčního dítěte), a poté ze sebe vydávila BOBa.
Porušení magického kruhu vede ke změně běhu evokace a evokatér namísto toho, aby byl nestranným a řídícím objektem, stává se submisivním subjektem vystaveným masivním a monstrózním účinkům vyvolané entity.
Wu-chanská Jau-Dei je jakousi miniaturizovanou verzí „Matky“ a po předchozí evokaci inteligence z Mordoru se souběžným zahříváním laboratorního pelíšku, retorty, opouští v nestřežené chvíli biovězení, laboratoř, magický kruh, „obsedává“ své první hostitele, mění jejich chování a – obrazně řečeno – začíná „stříkat krev“ zúrodňující kultivační prostředí, jež takto nabízí nepřeberné množství vhodných hostitelů.
Podobnou taktiku vidíme i u mimozemské Věci Johna Carpentera,[9] neustále se zdokonalující a posléze se blížící originálu svého vytouženého hostitele, jehož mimořádně lákavá kolonie – skýtající nadto teplo nejen tělesné, niterné, nýbrž i to zevní v jižněji položených zeměpisných šířkách – se nachází mimo ledovou izolaci polární stanice, kterou se snaží svým v kosmických dálavách nahromaděným intelektem a umem překonat. Slovy režiséra:
„Člověk je nejteplejší místo, kde se dá schovat.“
Věc, krom toho, umí kopírovat všechny své dosavadní hostitele, jen úplně „neví“, jak má správně vypadat to, co ji neustále pronásleduje a pálí ohněm, takže své „mimikry“ prostřednictvím metody pokus-omyl soustavně zdokonaluje, až v samotném konci příběhu vládne mezi posledními dvěma přeživšími nejistota, kdo z nich je ještě člověk a kdo už je – Věc.
Antroposofismus vnímá člověka jako nepoměrně širší a složitější entitu, než jakou zdánlivě jako jednotlivec je. Člověkem je všechno to, co on postřehuje – tedy to, co je nebo bylo jeho součástí. Jest ale i tím, co nepostřehuje, tedy to, co vědomě nepovažuje za svou součást. Paleovirologie je obor virologie, který se zabývá studiem dávných vyhynulých virů, tzv. paleovirů, jejich účinků na své hostitele, a jejichž existenci lze odvodit ze zbytků v hostitelských genomech, případně ze selekčních tlaků na hostitelské geny.
V genomu různých linií savců byly objeveny endogenní lentiviry a deltaretroviry, tj. nejstarší molekulární fosilie příbuzné s HIV a HTLV. Retroviry mohou vytvářet endogenní formy při infiltraci do zárodečných buněk svých hostitelů, a pak se přenášejí vertikálně a lze je považovat za genetické fosilie starých virů. U všech rodů retrovirů, s výjimkou deltaretrovirů, bylo jejich zastoupení v genomu hostitele identifikováno jako virová fosilie. K endogenizaci došlo v časovém intervalu před dvaceti až pětačtyřiceti miliony let. Tento objev uzavírá poslední velkou mezeru ve fosilním záznamu retrovirů a poskytuje důležité poznatky o historii deltaretrovirů u savců.[10] Objevy nových receptorů pro virus ptačí leukózy[11] a srovnání variant receptorů mezi blízce příbuznými hrabavými ptáky objasňují koevoluci viru a hostitele a mechanismy mezidruhového přenosu viru.
Klimatické změny způsobené člověkem vyvolávají tání permafrostu a z poslední doby jsou známy studie ruské státní laboratoře Vektor[12] zkoumající pravěké viry, tzv. zombie viry, které byly celé desetitisíce let uvězněné ve zvířecích tělech v permafrostu. Desítky metrů promrzlá půda, která byla v tomto stavu od doby ledové, je přirozeným úložištěm mrtvých těl zvířat, která v této oblasti zemřela – jak se permafrost rozpouští, těla se dostávají na povrch a mohou z nich unikat viry nebo bakterie. Tady byl také objeven dosud největší známý virus, Pithovirus sibericum, jehož stáří činí asi třicet tisíc let, takže pamatuje mamuty z poslední doby ledové. Byl nalezen v mrtvých schránkách měňavek uchovaných v sedimentech z období pleistocénu (stáří zhruba 2,6 milionů let) a tyto sedimenty byly vyneseny z více než třicetimetrové hloubky věčně zmrzlé země. Virus začal být po rozmrazení opět aktivní.
Když Montagnier hovořil o retrovirech, de facto prastarých genech, které se odloučily od buňky, považuje je za primitivní molekuly pokoušející se o návrat domů, tj. do DNA chromozomů u hostitelů, a podtrhuje, že si retroviry uchovaly vzpomínku na své počátky – tj. bytí u člověka. Antroposoficky vzato jde o sebezáchovný impuls vesmírného člověka zachovat evoluční tlak na celý jeho rodokmen neustálými ataky zvnějšku a selektivně třídit neživotaschopné mutace uložené u myriád vtělených jedinců.
Genetická informace virů je buď ve formě deoxyribonukleové kyseliny DNA, nebo ribonukleové kyseliny RNA. Virus podstrčí napadané buňce svou DNA a ona pak podle takto dodané informace vyrobí další viry. Viry s RNA se nazývají retroviry, aby ale mohly donutit hostitelskou buňku namnožit svou genetickou informaci, musí nejprve svou RNA přepsat do DNA. Za tímto procesem stojí reverzní transkriptáza, enzym, který katalyzuje proces přepisu genetické informace z RNA do DNA a jde o jeden z nejstarších enzymů, které jsou dodnes přítomny v živých organismech.[13]
V naší DNA jsou uloženy mnohé druhy virů, které se v ní uhnízdí, a ty jsou pak předávány dalším generacím. Lidský genom obsahuje až sto tisíc kopií různých virů, nebo spíše jejich zbytků, a v těle jich máme mnohem více než vlastních genů, kterých je zhruba dvacet pět tisíc až třicet tisíc. Podle toho, kdy se určité viry, retroviry a prastaré elementy dostaly do lidského genomu, lze dokonce usuzovat na dějinné události, protože do DNA se totiž vše zapisuje jako do knihy. S jistou nadsázkou lze říct, že máme k dispozici něco jako virovou kroniku sahající opravdu velmi hluboko do historie. Většinu kopií máme společných se šimpanzem, dá se tedy říct, že je máme v genomu déle než pět nebo šest milionů let. Máme však ještě starší elementy, společné se všemi primáty. A ty úplně nejstarší máme dokonce společné pravděpodobně třeba s mouchou. Ne všechny zbytky virů jsou však škodlivé. Výjimkou potvrzující pravidlo je například látka syncytin, jehož působením se v těle tvoří placenta. V jeho prapůvodu leží gen virového původu náležející jednomu z mnoha lidských endogenních retrovirů. Za schopností člověka reprodukovat a vyživovat nový plod tedy stojí – virus, resp. jeho gen. Člověk jako virus, virus jako člověk.
*
Přistoupíme-li k následujícímu, jinak jistě šprýmovnému zamyšlení Františka Nováka s určitým odstupem a seriózností, můžeme odtud vydobýt zarážejícím způsobem osvětlující pasáže. Nejprve však musíme uchopit jeho zaujetí pro skrytou polaritu samohlásek „i/y“. Píše k tomu v dopise Jaromíru Typltovi:
„V samohlásce ‚i‘ má čichové myšlení informaci o vlastnosti zvané rozmnožování nebo množení, z něhož vznikají ZDROBNĚLINY, v nichž se vyskytuje ČAS.“[14]
Jaromír Typlt v článku dodává, že „Novák hlásku I vnímal čistě sluchově, foneticky, a bez ohledu na pravopis ji zaměňoval s Y, kdykoliv uznal za vhodné“.[15]
František Novák našel pravou příčinu vzniku koronaviru, totiž NETOPÍRA, což je ZDROJ TEPLA, jenž nedokáže zabezpečovat lidskému životu požadované ŽIVOTNÍ NAPĚTÍ neboli ŽIVOTNÍ TONUS, a tak tedy celosvětovou koronavirovou krizi podle něj nezavinilo nic jiného než oslabení jisté části lidského těla, „protože se v ní patřičně NETOPÍ!“[16]
Nebude se snad jevit jako nepatřičné připomenout dnes již klasickou skladbu Laurie Andersonové s názvem Language Is A Virus (From Outer Space),[17] což je citace z textů Williama S. Burroughse.[18] Zpěvačka sama k tomu dodává: „Proto raději slyším tvé jméno, než abych viděla tvou tvář.“ Tato metafora krásně vystihuje sílu i nebezpečí, které představuje úkol sdělit „tok celosti“, jak Heather Raikesová popisuje rheomode, a vysvětluje, že technologie by mohla být vnímána nejen jako kanál pro komunikaci a výkon, ale radikálněji jako prostředí, v němž subjekty slouží jako kanály pro zkušenost.
Virus funguje autonomně, bez lidského zásahu. Připojí se k hostiteli a živí se jím, roste a šíří se z hostitele na hostitele. Jazyk nás infikuje; jeho síla nevyplývá z jeho přímé schopnosti komunikovat nebo přesvědčovat, ale spíše z této nakažlivé povahy, ze schopnosti kousků jazyka naroubovat se na jiné kousky jazyka, šířit se a reprodukovat, přičemž jako hostitele používá lidské bytosti. Pojem mem – který v roce 1976 zavedl Richard Dawkins, aby ilustroval obor memetiky – krystalizuje tento pohled na komunikační proces. Georges Bataille podobně tvrdil, že komunikaci lze nejlépe pochopit z hlediska nákazy. Podle něho není žádný člověk ničím víc než kanálem pro komunikační proces, kanálem pro myšlenky, které jím procházejí:
„Pokud je kniha, jak se mi zdá, komunikací, pak je autor pouze článkem mezi mnoha čteními.“
Autor je prostě uzlem sítě, kterou procházejí myšlenky.
*
Teplo Františka Nováka není nikterak vzdáleno Paracelsovu konceptu teplo-sucho a vlhko-chlad aplikovanému na lidskou psýchu, což lze mj. přiblížit takto: vůle jest oheň alchymistova athanoru, je-li tedy něčím fascinován, „zahoří pro něco“, „zapálí se milostnou vášní“, dochází k zahřívání pícky a matérie v ní je prostoupena teplem a odvádí se chlad a vlhkost. Arés se odvazuje a svazuje s Afrodíté.
Joscelyn Godwin navrhuje,[19] abychom si Boha Stvořitele představili jako alchymistu, pak jeho dílo prošlo v alembiku nejprve tzv. mokrou cestou, jako se to stalo v případě Atlantidy, a nyní následuje to, čemu se říká suchá cesta. Ta je daleko rychlejší, a bude-li úspěšná, nádoba vyvede úžasné výsledky, je však velice nebezpečná, protože jsou v nádobě extrémně vysoké teploty, a právě jim je naše hmota v zapečetěné, tj. hermeticky uzavřené, nádobě vystavena. Pročež nám ani tak nehrozí vodstva kdysi zaplavující Atlantis, nýbrž nekontrolovatelná transmutace prvků v ohnivém kotouči jaderného výbuchu. Volba suché cesty stojí za nebývalou akcelerací historických událostí posledních pěti set slunečních let (zhruba týden kosmického času).
To, že tento alchymista podle všech příznaků tak dlouho absentoval, je nepochybně také důvodem, že se někteří začali domnívat, že je mrtvý nebo dokonce nikdy neexistoval. Suchá cesta totiž vyžaduje, aby byl tyglík nemilosrdně žíhán, až látka uvnitř už neskýtá žádnou výživu zeleným rostlinám, ani se tam nemůže objevit rosa. Zdá se, že alchymista naposledy intervenoval v sedmém století po Kristu se vznikem islámského náboženství, které se opodstatněně považuje za poslední z řady. Nyní čeká, zda mu události v lahvici dovolí ji s triumfem znovu otevřít, nebo je v posledku vystřídá zmar veškerého Díla. Mnohé z toho bude záviset na chování látky samotné, které může dost těžko nějak ovlivnit, je však ovládána hvězdami a úrovní, do níž byla předtím přivedena.
Není divu, že nadcházející století si sotva kdo dokáže představit. Západní civilizace se zcela jistě liší ode všech ostatních známých civilizací a esoterici mají tendenci reagovat na tento rozdíl dvěma způsoby: buď to jsou „tradicionalisté“ a považují ji za anomálii, neřkuli – slovy René Guénona – přímo za monstrozitu, která se mohla objevit pouze s koncem temného cyklu, kalijugou. Připomeňme si jeden z jeho typických projevů: „Chtíč bude považován za společensky přijatelný a pohlavní styk se stane základním životním požadavkem“ (srv. výše Montagnierovy vývody ohledně AIDS).
Dále jsou tu „evolucionisté“, pro něž je západní zkušenost, se všemi jejími úchylkami, nutným stupněm ve vývoji lidstva jakožto celku. První skupina naříká kvůli západnímu materialismu, sekularismu, úpadku tradičních náboženství a ztrátě filosofické jistoty. Ta druhá velebí vývoj individuálního vědomí, osvobození od dogmatu a globální povědomí.
Alchymická analogie, kterou Joscelyn Godwin použil, se snaží udržet oba protiklady v rovnováze, aniž by upřednostňovala jeden či druhý, protože shledává takový stav jako mnohem přínosnější pro vhled než dualistické stranění některému z nich. Fáze Velikého díla, v němž se právě nacházíme, je – obecně řečeno – plná obskurností, kvůli naší neznalosti pravé vlastní podstaty, a vládne jí putrefakce plynoucí z válek, bídy a ekologické spouště.
*
Pandemie je epidemie velkého rozsahu zasahující do více kontinentů. Jde tedy o výskyt onemocnění s vysokou incidencí na velkém území za určité časové období. Pandemie pro svůj vznik obvykle potřebuje zcela nový typ patogenu, se kterým se organismus ještě nesetkal. Nezná jej a nemá proti němu vytvořeny žádné protilátky.
Fosilní záznamy neumožňují odhalit pandemie nemocí v geologické minulosti planety, avšak některá velká vymírání byla touto příčinou vysvětlována. Například americký paleontolog Robert T. Bakker se domnívá, že druhohorní dinosaury mohla na konci křídy před šestašedesáti miliony let vyhubit pandemie, způsobená výměnou megafauny mezi východní Asií a Severní Amerikou.
Černá smrt, mor řádící v Eurasii v letech 1347 až 1353, zabila přibližně sedmdesát pět milionů lidí.[20] De facto se stala poslem intelektuální revoluce. I umění zaznamenalo bouřlivý rozvoj. Do módy přišly goblény a tapiserie, užívané jako závěsy, jež měly chránit domovy boháčů před údajně vzduchem se šířící nákazou, a na mor svým dílem také reagovala celá plejáda malířů. V neposlední řadě pak černá smrt přinesla i hluboké změny ekonomické: nástup poměrů, které Norman F. Cantor nazývá turbokapitalismem – rolníci, kteří morovou ránu přežili, rychle bohatli a položili základy ke vzniku svobodného selského stavu v Evropě.[21]
Protože se mor opakovaně vracel, vzbuzovalo toto zakořeněné a neúprosně se vracející zlo v lidech „stav nervozity a strachu“. Když se na město snášela hrozba nákazy, obvyklý postup rozhodujících míst byl ten, že úřady nechaly podezřelé případy vyšetřit lékaři. Ti často vyslovili smířlivou diagnózu, která předjímala přání městských úřadů. Pokud však byly jejich závěry pesimistické, byli k provedení oponentského posudku vyzváni jiní lékaři nebo chirurgové, kteří počáteční znepokojení rozhodně rozptýlili (srv. A. Camus, Mor).[22] Všechny morové kroniky také opakovaně hovoří o přerušení obchodní a řemeslné činnosti, zavřených obchodech, a dokonce i kostelích, přerušení veškerých zábav, vylidnění ulic a náměstí, umlklých zvonech. Všechny zprávy o někdejších epidemiích se zmiňují o mrtvolách na ulicích. Morem zasažená města již nebyla s to pohřbívat své mrtvé. Potřeba utišit zlobu mocností nadřazených člověku se spojovala s uvolněním agresivity, kterou v každém lidském společenství napadeném epidemií vyvolávala úzkost. Žádná zpráva o moru se neobejde bez zmínky o těchto kolektivních projevech násilí. Fáma se tedy rodí z nahromaděného znepokojivého napětí a je zároveň plodem psychologického rozpoložení poznamenaného vzájemnou součinností různých hrozeb a strastí, jejichž důsledky se nakonec sčítají. Fáma, která se vymkne jakékoli kontrole prostřednictvím kritiky, má tendenci zveličit moc demaskovaného nepřítele a učinit z něj střed ďábelsky propletené sítě pomahačů (srv. vakcinace vs. selekce a čipová totalita, antivaxeři atd.). Čím bude kolektivní strach intenzivnější, tím více budou mít lidé sklon věřit na rozsáhlá spiknutí, která prorůstají až do našeho okolí.[23]
Podobně jako přiboudliny – takto směsice těkavých produktů lihového kvašení, tj. vyšších alkoholů, z nichž nejcennější etanol byl pečlivou destilací vyproštěn z vězení kvasu – přecházejí při nepozornosti lihovarníka do dokapu, tj. posledního destilátu – pakliže unikly z odlučovače přiboudliny, nebo snad dokonce když tato důležitá součást rafinačního přístroje chybí, ať už kvůli nevybavenosti destiléra nebo špatné péči a zanedbávání dobrého ducha špiritusu – až společně s metanolem otráví tělo a zatemní duši i mysl, tak i při Velké destilaci vyvíjejí jisté společenské, silně nabuzené živly pro majoritní část společnosti velmi toxickou myšlenkovou infekci.
Když se pak objeví studie jako Psychiatrické nežádoucí účinky vakcín proti COVID-19,[24] nebo Psychóza vyvolaná očkováním jakožto etiologie, o které musíme v době COVID-19 uvažovat,[25] jde o vodu hnanou na jejich mlýnská kola a rozběsní je doběla.
Jen namátkou několik pozoruhodných názorů od náhle se vynořivších „specialistů – virologů, doktorů, epidemiologů, psychologů a sociologů“:
„U těchto nových experimentálních mRNA vakcín se nezvratně zasahuje do lidské DNA.“
„Očkovat se skutečně nenechám. Začínám mít obavy, že to bude důvod k perzekucím.“
„Táta je normálně zdravý jako řípa. Nikdy jako nemocný. Jen taková klasika. Ale ten víkend mu nic nebylo. V pondělí šel na testy a přišla mu SMS, že je pozitivní. Okamžitě dostal horečky a lehnul. Takže psychóza. A my nic. Za mě je to pořád nějaká nemoc, vir. Který tady vždycky byl. Ale vládou a médii byl vyvolán strach v lidech z toho viru, pak ochabne imunita a je hotovo.“
„Moje sestra je zdravotní sestra. A po očkování je nyní dost v hajzlu se zdravím. Leží a nemůže ani mluvit.“
„Plánujete genocidu. Každý, kdo propaguje vakcíny, je vrah. Senioři umírají po první vakcíně ve velkém.“
Ve světě balnibarbském přichází občas a zcela znenadání balnibarbská tma. V ní a za ní neobstojí proti rozhorlenému lidu českému ani bamlanivimab,[26] přičemž každému soudnému člověku musí být jasné, že z království balnibarbského vychází jedině světlo a že nově přibyvší do temnot není vítaný host, zvláště budí-li dojem, že jest světlonošem a máchá kolem sebe loučí. Možná by se přitom mělo obzvláště zdůraznit, že Laputu drží ve vzduchu společná vůle předků, nic se tam neděje, nic tam nemá smysl, a kdo tyto pravdy profanuje, obdrží facku z davu. Po uzávěře se světu zatmělo před očima, nastalo Velké zatmění a lid má tuto tmu balnibarbskou za světlo. Nigredo společnosti bylo následováno tou nejsilnější putrefakcí, s níž jde ruku v ruce zoufalství a beznaděj: Všechno se děje někde jinde. Boudlení a nic než boudlení. Leckdy i přiboudlení.
S postkovidovými lapáliemi se svěřila například starostka Loštic na Šumpersku,[27] kdy zřejmě těkavé vedlejší produkty při výrobě olomouckých tvarůžků ovinuly nosy místní omladiny a o poschodí výš, kde prodlévá mysl, padla balnibarbská tma:
„Mohlo to vypadat jako klukoviny, ale když se některým lidem děje obtěžování denně, hraničí to se šikanou. A když osmdesátiletému člověku bouchl dělobuch přímo u oken, částečně přišel o sluch. Rozumím tomu, že děti vymýšlejí různé věci, ale nemělo by to překročit nějakou únosnou mez.“
Mezi jejich další gaudia patří pak zvonění na zvonky, mazání vazelíny na kliky, házení kamení či dělobuchů. Těmito a dalšími způsoby mladí výtržníci znepříjemňovali na podzim život místním obyvatelům. Podobné případy jsou po covidových omezeních běžnější než dřív. Děti trávící čas bez dozoru jsou totiž po uzávěrách divočejší a nespoutanější, mají i psychické problémy, odborníci jsou však přetíženi. Zejména první uzávěra provázená strachem z neznámé pandemie vyvolala následně hermetizaci, zvyšování tlaku v retortě vedlo k nadměrnému zahřívání, resp. přehřívání, a lidské masy se dostaly z předchozího relativně mírného pokroku v mezích zákona[28] do revolučních perturbací, neb jejich komplexní pohyb coby masivního tělesa byl ovlivněn jinou silou, jakou byl COVID-19, jenž jako další masivní těleso ve Velké hře vyvolal gravitační přitažlivostí slapové síly, které následně smetly všechny a všechno na rozpálené dno našeho athanoru. Paracelsus upozorňoval operatéry, že jest nutno díla horkosti prokládati díly chladu, jinak hrozí prasknutí alembiku a zkažení Díla.
Evolučně selekční tlak pandemie se promítá mj. i do obchodně architektonických plánů developerských společností, které již začaly přemýšlet o tom, jaké společenské změny však nastanou po pandemii a jak se bude vyvíjet bezpečnost zdraví a hygieny?[29]
Byla již prokázána účinnost automatických posuvných dveří v kancelářích, průmyslu nebo obytných prostorách, neboť ochrana společnosti jakožto celku začíná u jednotlivce. Musí se zavést kontrola kapacity zaručující, že se nebudou tvořit tlačenice. Masa je totiž přírodní úkaz, nebezpečný živel a dravý živočich. Dav je politicky nepřijatelný, neb se nedá ovládat, jak si můžeme přečíst ve slavném eseji o davové psychologii.[30]
V blízké budoucnosti bude nejistota a strach z otevření dveří s rukou na klice extrémně vysoká. Automatické dveře nabízejí nezbytnou a nutnou alternativu. A co teprve kliky flašinetů? Zmar!
Ψ
Psáno pro Analogon, únor 2023
[1] Albert Camus, Mor. Edice Světová četba, sv. 315, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1963, str. 24.
[2] Interview: Luc Montagnier. OMNI, vol. 11, 1988:12, str. 132.
[3] Ibid., str. 130.
[4] Albert Camus, Mor, str. 23.
[5] Interview: Luc Montagnier, str. 134.
[6] End.Game. The X-Files, S02E17. Režie: Nick Marck. USA 1995.
[7] Albert Camus, Mor, str. 83.
[8] Městečko Twin Peaks – The Return, režie: David Lynch. USA 2017.
[9] The Thing. Režie: John Carpenter. USA, 1982, 109 min.
[10] H. Farkašová, T. Hron, Pačes J, P. Hulva, P. Benda, R. J. Gifford, D. Elleder, Discovery of an endogenous Deltaretrovirus in the genome of long-fingered bats (Chiroptera: Miniopteridae). Proc Natl Acad Sci U S A. 2017 Mar 21;114(12):3145–3150.
[11] Ptačí leukóza je jedním z důležitých virových onemocnění domácích slepic a krůt. Její klasické formy se vyskytují v drůbežích chovech po celém světě. Virus lze snadno prokázat, ale spolehlivá léčba neexistuje a postižené chovy se likvidují, což způsobuje velké hospodářské ztráty. Geneticky modifikované slepice, pomocí molekulárního nástroje CRISPR/Cas9, pak odolávají retrovirům.
[12] Viz http://www.vector.nsc.ru/.
[13] Srv. V naší DNA se skrývají viry. Meteor, 27. březen 2018, https://dvojka.rozhlas.cz/v-nasi-dna-se-skryvaji-viry-7527844.
[14] Jaromír Typlt, „František Novák, blízký přítel Času“, Analogon 98 [III-2022]: Ruce – nejen Nástroje, Spolek Analogon, Praha 2022, str. 86.
[15] Tamtéž.
[16] Tamtéž.
[17] Jazyk je virus (z vesmíru). Viz https://www.youtube.com/watch?v=KvOoR8m0oms.
[18] Konkrétně jde o koncept z románu Lístek, který explodoval (Argo, Praha 2019), a citaci ze sbírky dosud nepřeložených esejů The Electronic Revolution.
[19] Joscelyn Godwin, Harmonies of Heaven and Earth. Mysticism in Music from Antiquity to the Avant-garde. Inner Traditions, Rochester 1995, str. 96–99.
[20] Srv. Klaus Bergdolt, Černá smrt v Evropě. Velký mor a konec středověku, Vyšehrad, Praha 2002.
[21] Norman F. Cantor, Po stopách moru. Černá smrt a svět, který zrodila, BB art, Praha 2005.
[22] Karel Černý, Mor 1480–1730. Epidemie v lékařských traktátech raného novověku, Karolinum, Praha 2020.
[23] Jean Delumeau, Strach na Západě ve 14. -18. století /I. Obležená obec. Argo, Praha 1997. Jean Delumeau, Strach na Západě ve 14.-18. století /II. Strach doléhající na většinu. Argo, Praha 1999.
[24] Balasubramanian I, Faheem A, Padhy SK, Menon V., Psychiatric adverse reactions to COVID-19 vaccines, A rapid review of published case reports. Asian J Psychiatr. 2022 May;71:103129. doi: 10.1016/j.ajp.2022.103129. Epub 2022 Apr 13. PMID: 35447503; PMCID: PMC9006421.
[25] Alphonso H, DeMoss D, Hurd C, et al., Vaccine-induced psychosis as an etiology to consider in the age of COVID-19. Prim Care Companion CNS Disord. 2022;24(6):22cr03324.
[26] Coronavirus (COVID-19) Update: FDA Authorizes Monoclonal Antibody for Treatment of COVID-19. Viz https://www.fda.gov/news-events/press-announcements/coronavirus-covid-19-update-fda-authorizes-monoclonal-antibody-treatment-covid-19.
[27] Žerty přerostly v šikanu místních. Děti ztratily sociální návyky, míní experti, iDNES, 7. února 2023, https://www.idnes.cz/olomouc/zpravy/psychicke-problemy-covid-sikana-klukoviny.A230206_707172_olomouc-zpravy_hrs.
[28] Jaroslav Hašek, Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona, Československý spisovatel, Praha 1963.
[29] Srv. What will cities be like after the coronavirus? Manusa (nedatováno), https://www.manusa.com/en/blog/what-will-cities-be-like-after-the-coronavirus.
[30] Srv. Elias Canetti, Masa a moc. Academia, Praha 2018.
