Poznámka k tabulce »Mystérium«.
Vysvětlení tohoto dřevořezu se nachází na předcházející straně knihy, a také ve 13. kapitole.
Vysvětlení:
5 “znamení,” neboli “zvířetníkových komor” (dílů) – “Preadamité.” [vlevo i vpravo]
ROSIKRUCIÁNSKÝ SYSTÉM.
Struktura (symbolická) archy (argha, arc).
(Tvary – vnější a vnitřní – „archy Noemovy“ podle popisu Mojžíšova.)
* Místo, kudy „unikla“ znamení.
*
Starý svazek, z něhož je to vzato, je velmi starý a má titul:
*
Antiquitatum Iudaicarum LIBRI IX:
In quis, præter Iudaee, Hierosolymorum et Templi Salomonis accuratam delineationem, præcipui Sacri ac profani gentis ritus describuntur (auctore Benedicto Aria Montano Hispalensi). Adiectis formis aeneis. Lvgdani Batavorum. Ex officina Planteniana apud Franciscum Raphelengium – 1595.[1]
Noemova archa – prostředek úniku před potopou světa a mystický prostředek k pokračování lidského rodu (později rasy). Postdiluviální „znamení zvěrokruhu“ jsou zde korektně označena číslem „dvanáct“. Ostrovtipný čtenář by si však mohl povšimnout, že dvanáctkrát třicet se rovná tři sta šedesát, což není počet stupňů tohoto symbolického plánu. V této arše je dvanáct komor. Střední prostor je ten, jímž vylétla „holubice“ nebo „havran“ do „otevřeného prostoru“ při hledání svého nového domova ve znovu obnoveném světě, když vody „opadly“ nebo „ustoupily.“ Každá z dvanácti komor v přiloženém plánu zahrnuje 25 stupňů, což dává součet tři sta stupňů. Předpokládá se, že mýtickým tělem v arše je Noe. Očividně je to také symbolická postava „Spasitele,“ a jen obrazně je to postava Noemova; neboť ruce jsou „zkříženy,“ a ruce i nohy nesou znamení „zaseknutí“ – jsou to hřeby ukřižování (nebo utrpení). Dvacet pět, počet stupňů v každém prostoru nebo znamení této „archy Noemovy“, arca nebo (obří) schrána, jest počtem rytířů Podvazkového řádu, zároveň i s vyhrazeným „dvacátým šestým,“ neboli královským aneb panovnickým, křeslem. V tomto smyslu lze archu vnímat jako velkolepou mýtickou „ideu“ „Kulatého stolu“, a ten byl tento produktem ústřední mýtické „ideje“ tzv. „Sangrealu“ čili „Svatého grálu“. – Porovnej s dřevořezy a rosikruciánskými komentáři v obou těchto svazcích. Viz všeobecně i zvlášť celou sedmou kapitolu druhého dílu, která se vztahuje k „původu“ „Podvazkového“ řádu.
1. „Ukřižovaná“ růže
2. Znovu oživená růže
3. Dovršení
∴
[1] Starožitnosti židovské, kniha IX, v nichž, kromě Židů, Jeruzaléma a Šalomounova chrámu, jsou popsány přesně i obyčeje, obzvláště svaté, ale i prosté lidové obřady (autor Benedicto Aria Montanno Hispalensi). Adiectis formis aeneis. Paříž 1595.
*
17. kapitola z knihy Hargrave Jennings: Rosikruciáni – rituály a mystéria, kterou připravuje k vydání nakladatelství Horus.
*
Okultura e-© MMII
