V roce 1922 vydal velký irský novelista James Joyce své přelomové dílo Odysseus. Vypráví se, že když měl komentovat tehdejší dobu, napsal: „Naladil jsem se tak, až se temnoty dostavily“ (I have to turn my head until my darkness goes).
Roku 1966 se protagonisté kultovní britské rockandrollové skupiny The Rolling Stones na počest tohoto výroku vyznali z toho, že chtěli „vidět slunce vymazané z oblohy“. A děti britského impéria vyzývali k tomu, že mají všechno „vidět černě!“[1]
Americká CIA od samého počátku své existence rekrutovala klíčové vědecké osobnosti a lékaře pro rozvíjení technologií kontroly myšlení, ať už pomocí psychotropních drog nebo psychologického kondicionování. Projekt MKUltra, jak je v současnosti vnímán, je jen špičkou ledovce.
Vzestup Čtvrté říše
Písmena „MK“[2] v názvu MKUltra označuje sponzora projektu, Technical Services Staff (TSS, v roce 1973 byla tato organizace přejmenována na Office of Technical Service, OTS),[3] což je složka americké Ústřední zpravodajské služby (CIA). „Ultra“ mělo naznačit vůbec nejtajnější klasifikaci od konce druhé světové války. Předtím, než projekt obdržel název MKUltra, byl označován různými jmény, například též Projekt Bluebird. Ponuré počátky Projektu Bluebird lze vystopovat až k tajemstvím zachráněným z ruin Třetí říše, tajemství tak závažných, že zůstávají do dnešního dne neodtajněné.
V roce 1947 zahájilo americké námořnictvo svoji vlastní verzi Projektu Bluebird, jenom jej pokřtili jako Projekt Chatter. Roku 1951 metastázoval Projekt Bluebird do Projektu Artichoke, jehož pozůstatky byly roku 1953 převedeny do Projektu MKUltra. Neexistují žádné informace o Projektu Bluebird, avšak memorandum k Projektu Artichoke, datované do ledna 1952, klade rafinovanou otázku: „Dokážeme kontrolovat jedince až do okamžiku, kdy i proti své vůli vykoná naše příkazy, a dokonce navzdory základním přírodním zákonům, jako je pud sebezáchovy?“[4]
Henry Puharich a Jose Delgado
V roce 1947 získal Henry (Andrija) K. Puharich lékařský diplom na Northwestern University díky speciálnímu výcvikovému programu vyvinutému pro americkou armádu. Ještě na škole se začal zajímat o obor kognitivní vědy a napsal zásadní článek nazvaný A Theory of Nerve Conduction,[5] v němž postuloval zásadu, že neuronová vlákna vyzařují a přijímají energetické vlnění v pásmu ultrakrátkých vln, pod infračerveným vlněním a nad radarovým spektrem, což z nich činí velmi účinné biologické rádio, vysílač i přijímač.
Puharichova teorie byla pro Jose Manuela Rodrigueze Delgada čirým zjevením. V době, kdy byl Puharichův článek uveřejněn, byl na univerzitě v Yale a panuje všeobecné přesvědčení, že byl v CIA hlavním technickým vědeckým poradcem neslavného Projektu MKUltra. Zhruba o půl dekády později byl Delgado spoluautorem prvního vědeckého článku o implantování elektrod do lidského mozku. V průběhu dalších dvou dekád pak napsal 134 vědeckých publikací o elektrické stimulaci koček, opic a lidí.
Delgado byl rozený šoumen a jednou předváděl býka s jeho patentovaným „stimulačním přijímačem“ implantovaným do mozku; nechal na sebe zaútočit býka uprostřed arény v Córdobě. Zcela nevzrušen stiskl tlačítko na dálkovém ovládání a zastavil to rozzuřené zvíře uprostřed výpadu.[6] Byl otevřeným proponentem lepšího světa založeného na kybernetické kontrole myšlení. Napsal na toto téma dokonce knihu s názvem Fyzikální kontrola myšlení: na cestě k psychocivilizované společnosti.[7] Byl naprosto ideálním padouchem, zatímco Puharich pracoval v zákulisí. Puharich jako stážista na pozici nemocničního lékaře pokračoval v experimentech s drogami, jež sponzorovala farmaceutická společnost Sandoz Chemical Works, která vyvinula LSD. V této době byl ovlivněn pionýrským dílem Josepha Bankse, zakladatele parapsychologie, a po dokončení stáže na universitě studoval mimosmyslové vnímání (ESP) jako rozšíření a doplněk vlastního výzkumu nervového vedení.
Puharich kdysi poznamenal, neboť měl vždy náladu na „vysvětlování“, že se „pokoušel prokázat, … že mozek je oblast, do níž je soustředěna buněčná energie celého těla“. Říkal: „Tuto buněčnou energii bych označil za ‚dynamiku‘. Dovolil bych si dokonce spekulovat, že je možný přenos této dynamiky z jedné osoby na druhou.“[8]
(laboratoř Jeong, University of Colorado Boulder)
Puharich poukázal na to, že se v obecném povědomí udržuje názor, že „existují lidé, kteří se umí nadchnout a rozjařit, a pak jsou ti, kteří jsou prostě otrávení a vyčerpaní. Z toho lze vyvodit, že existuje nějaký bezdrátový a bezdotykový přenos této vitální substance.
Pokud by bylo možno přenést tuto dynamiku z jednoho organismu do druhého, proč by nemělo být možné přenést jinou funkci mysli – myšlenky – z jedné mysli do druhé? Je rovněž myslitelné a lze si představit, že tato dynamika nepřechází volně jen mezi osobami, nýbrž se rozptyluje do atmosféry.“[9]
Puharich potkal roku 1949 Eileen Garrettovou, zakladatelku Parapsychologické nadace sídlící v New York City. Ta jej představila Johnu Hays Hammondovi Jr., jenž se pro příštích deset let stal jeho nejbližším přítelem, a podle Puharichových vlastních slov i jeho „mentorem“. Wikipedie oslavuje Hammonda jako „otce rádiového ovládání“. To znamená odesílání signálů do dálkově ovládaných zařízení.
Hammond, typický produkt university v Yale a od narození děsně zazobaný, zemřel ve věku sedmdesáti šesti let v roce 1965, vlastnil přes 800 zahraničních a domácích patentů k více než 400 vynálezů, především na poli rádiového ovládání a námořní zbrojní techniky. Roku 1929 si Hammond nechal postavit zámek se zvedacím mostem dominující přístavnímu městečku Gloucester Harbor ve státě Massachusetts. Nyní je to museum nabízející prohlídky legendární sbírky románského, středověkého a renesančního umění.[10]
Vyšetřování MKUltra
Většina fakt týkajících se MKUltra pochází z listinných důkazů a svědectví získaných Rockefellerovou komisí, poté činností Churchovy komise, a nakonec i z dochovaných jednotlivých výpovědí z oficiální zprávy, k nimž se tyto komise dokázaly dobrat. Zprávu připravil úřad generálního inspektora v roce 1963, kdy bylo v rámci programu MKUltra údajně ukončeno nedovolené podávání drog testovacím subjektům bez jejich vědomí.
Zpráva definuje MKUltra jako „výzkum a vývoj chemických, biologických a radiologických materiálů vhodných k použití v tajných operacích pro řízení lidského chování.“ Dále se tam říká, že „byly navrženy dodatečné postupy ke kontrole lidského chování… pro vyšetřování vyplývající z povahy stanov MKUltra, mezi něž patří ozařování, elektrošoky, nejrůznější metody psychologické, sociologické, antropologické a grafologické, zastrašování, paramilitaristická zařízení a prostředky.“[11]
Všechny ostatní spolehlivé informace o MKUltra byly poskládány z výpovědí provedených během výslechů v senátu v roce 1977. Představují celkem sedm krabic dokumentů obsahujících asi osm tisíc stran, které CIA poskytla v témže roce v reakci na žádost FOIA.
Silně cenzurované dokumenty se dostaly na veřejnost počátkem roku 1977, i když Richard Helms, ředitel CIA od 30. června 1966 do 2. února 1973, nařídil veškerou dokumentaci týkající se MKUltra zničit.
Tato várka dokumentů se dochovala jenom díky správnímu omylu. Jde o rozpočtové údaje a poskytují něco informací nad rámec toho, co již získala Rockefellerova komise a Churchova komise. Další dochované informace pojící se s MKUltra byly oficiálně odtajněny v červenci 2001.
Legenda o MKUltra se zrodila na konci roku 1974, když žurnalista Seymour Hersh v článku otištěném deníku New York Times obvinil CIA z provádění experimentů na amerických občanech a z rozmanitých zločinných skutků spáchaných na americké půdě v průběhu šedesátých let. Počátkem roku 1975 v reakci na národní pobouření prezident Gerald Ford ustanovil komisi prezidenta Spojených států, která měla vyšetřit činnost CIA na domácí půdě. Fordova komise byla známa jako Rockefellerova komise, protože ji vedl tehdejší viceprezident Nelson Rockefeller.
Vezmeme-li v úvahu dobře známou skutečnost vztahu Rockefellerovy nadace s Irou Einhornem, samozvaným „planetárním katalyzátorem“ a bez pochyby i hlavní postavou MKUltra, ne-li přímo spoluprací se samotným Puharichem, pak účelem Rockefellerova vyšetřování nebylo potěšit všechny ty senátory a kongresmany, kteří neměli vůbec ponětí, o co jde. Zahájili své vlastní vyšetřování formálně označené jako „zvláštní výbor amerického senátu“, jehož úkolem bylo studovat vládní operace s ohledem na činnost rozvědky, později vešel ve známost jako Churchova komise, protože jí předsedal senátor Frank Church.
Admirál Turner
Admirál Stansfield Turner sloužil jako ředitel CIA v letech 1977 až 1981. jeho úkolem bylo napravit škody, k nimž došlo během reforem za vlády Carterovy administrativy. Byl to křesťansky orientovaný vědec a sám byl reformátor, hlavně ale hlasitým kritikem agenturní kultury utajování. Turner posléze v knize z roku 2005 s názvem Burn Before Reading: Presidents, CIA Directors, and Secret Intelligence obhajoval rozpuštění CIA.
Jako úřadující ředitel CIA svědčil Turner v sedmdesáti dvou senátních slyšeních, kde šlo o „149 vedlejších projektů MKUltra, z nichž mnohé vykazovaly jisté spojení s výzkumem behaviorální modifikace, získáváním a testováním drog, nebo dokonce jejich tajným podáváním.“[12]
Pozornosti málem ušly důsledky experimentů s kontrolou myšlení, k nimž Turner řekl později pár vět v tom smyslu, že existovalo rovněž „33 dalších vedlejších projektů týkajících se jistých aktivit rozvědky, na něž dříve obdržela peníze MKUltra, ale neměly nic společného ať už s behaviorálními modifikacemi, drogami nebo toxiny, či jinými úzce souvisejícími záležitostmi.“[13]
Turner dále svědčil i o tom, že existovalo na „80 institucí, kde tato činnost probíhala“. Patřilo k nim „44 kolejí či univerzit, 15 výzkumných nadací či chemických nebo farmaceutických společností a jim podobných, 12 nemocnic nebo klinik, s nimiž byly spojeny univerzity a 3 trestní instituce.“[14]
Celý zbytek slyšení zdánlivě sestával ze zjevně se kajícího Turnera a jeho doprovodu ze CIA, vespolek káraných rozzuřeným senátorem Tedem Kennedym a dalšími přísedícími politickými diváky.
Sidney Gottlieb
A bylo tomu tak i během sedmdesátého pátého a šestého slyšení, kdy se mluvilo o experimentech na dobrovolnících, z nichž byl obviňován dr. Sidney Gottlieb a Technical Services Staff provozované CIA. Gottlieb odešel do důchodu v roce 1972, a jak se ukázalo, měl opravdu mizernou paměť. Nepatřil k Turnerovu doprovodu. Vše, co Turner mohl udělat, bylo vypadat kajícně a sypat si popel na hlavu, jako když se ho skeptický Kennedy zeptal, proč „každý jednotlivý dokument, který personál prohlížel, nesl Gottliebovo jméno, a vy nám tu říkáte, že už není třeba se ničeho obávat, že máme k dispozici veškerá fakta, a přitom s námi Gottlieb vůbec nemluvil?“[15] Gottlieb nikdy nepromluvil; lidé jako Gottlieb nikdy nepromluví…
Gottlieb – jehož skutečné jméno zní Joseph Scheider – byl žid z Bronxu mající koňskou nohu. Měl diplom z chemie z Kalifornského institutu technologie, lépe známého jako Caltech, což byl předchůdce Jet Propulsion Laboratories (JPL, Laboratoř proudového pohonu). Caltech pokračuje v řízení JPL až dodnes, podobně jako JPL řídí a provozuje NASA.
Gottlieb zřejmě působil v Caltech zrovna v té době, kdy Jack Parsons spolu s Theodorem von Kármánem, židovským aerodynamickým géniem, který utekl počátkem třicátých let z Německa, dával dohromady JPL, aby se pak v Caltech ujal místa ředitele Guggenheim Aeronautical Laboratory. Kármán byl přímým potomkem „Pražského Maharala“, jak byl nazýván Jehuda ben Becalel, legendární kabalistický mistr ze šestnáctého století.
Podobně jako Delgado se Gottlieb narodil, aby sehrál určitou roli. Když se v roce 1951 ve věku třiatřiceti let ukázal ve dveřích CIA, kde se snažil získat zaměstnání jako expert na jedy, museli si lidé v CIA myslet, že jim ho poslal nějaký odborník na obsazování rolí z oddělení filmového studia. Bledý, vyzáblý a bezvýrazný Gottlieb mohl Petera Lorrea poučit o pár věcech, kterak vypadat strašidelně. Kdyby se narodil o dekádu či dvě dříve, mohl si sednout do cukrárny Rosie Gold na rohu ulic Saratoga a Livonia Ave v Brooklynu, hrát tam karty, a přitom si v kapse pohrávat se sekáčkem na led, zatímco čeká na smlouvu s Murder Incorporated.[16]
Podle Wikipedie byl Gottlieb znám v TSS jako „Černokněžník“ a „Podvodník s ušpiněnýma rukama“. Další říkají, že mezi přáteli, které nezabil, byl znám jako laskavý a oddaný „mrzáček“. Když šel do důchodu, bylo velmi nesnadné jej polapit a krátkou dobu dokonce provozoval v Indii se svou manželkou leprosárium. Zemřel v roce 1999, když poslední roky svého života trávil v hospici péčí o pacienty v terminálním stádiu.
Ewen Cameron
Když začala pracovat Rockefellerova a Churchova komise, tak to, co CIA nemohla hodit na Gottlieba, hodila na dr. Ewena Camerona. Cameron byl fanatický anglofil a Skot. Účastnil se norimberského procesu a Němce patologicky nenáviděl, což ospravedlňoval svými pseudovědeckými teoriemi.
Ve své knize Life is For Living z roku 1948 Cameron obhajoval názor zabránit Němcům, aby mohli mít děti nebo dosáhli jakékoliv mocenské pozice, protože podle jeho mínění byli geneticky a kulturně predisponováni vést války.
Je jistě velkou ironií, vezmeme-li v úvahu obvinění, která byla vznesena proti národnímu socialismu, že Cameronovy ideje byly založeny na eugenice. Cameron si zaníceně v duchu představoval anglosaskou říši bez Němců a striktně regulovanou behaviorální vědou.
Jeho metody „psychického donucování“, za účelem dosažení rozkladu osobnosti, redefinují mučení jako krásné umění. Byl líčen jako entusiastický sadista a všeobecně praktikoval jakýkoliv představitelný druh lékařské zlomyslnosti na každém, kdo se mu kdy dostal do spárů a přihlížel nedobrovolně jeho „práci“ a byl zůstaven jeho „péči“. Cameron byl ve skutečnosti dočista šílený a s ohledem na operaci Paperclip musel v sociálních kruzích CIA představovat vynikající nápad. Když zčistajasna roku 1967 zemřel během výstupu na horu, což z něj učinilo ideálního obětního beránka, měli u něj zřejmě udělat pitvu.
Utajování v CIA
Mnohé z toho, co bylo prostřednictvím FOIA získáno, bylo začerněno, a Turner odmítl jmenovat přinejmenším jednadvacet institucí i jednotlivé vědce zapojené do projektu MKUltra.
Citoval přitom výjimku 3 z nařízení FOIA – která smluvně stanovuje, že agentura nesmí prozradit „záležitosti, které jsou… výslovně vyňaté z odtajnění podle ustanovení…, ledaže by takové ustanovení… odkazovalo na zvláštní typ záležitostí, jež mají být utajeny.“ CIA tvrdilo, že jde o informace vyžádané na základě výjimky 3, 102(d) (3) zákona o státní bezpečnosti z roku 1947, která jasně říká, že „ředitel ústřední zpravodajské služby je odpovědný za ochranu zpravodajských zdrojů a metod proti neoprávněnému odtajnění.“[17]
Legislativní boj pokračoval až do roku 1985, kdy Nejvyšší soud v kauze CIA v. SIMS pod č. 83-1075 konečně rozhodl. Soud vynesl následující verdikt: „Přidržujeme se názoru, že ředitel ústřední zpravodajské služby se správně odvolal na výjimku 3, 102(d) (3) zákona o státní bezpečnosti z roku 1947, aby zabránil odtajnění totožnosti jednotlivých vědců v projektu MKUltra, neboť jde o chráněné ‚zpravodajské zdroje‘.“
„Věříme také, že FOIA nepožaduje, aby ředitel odtajnil institucionální přičlenění takto utajených vědců ve světle tohoto zápisu, který podporuje rozhodnutí agentury, protože i takové zveřejnění by vedlo k nepřijatelnému riziku prozrazení totožnosti.“[18]
Vezmeme-li v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu, můžeme s jistotou říci, že interní úřední přípis CIA ohledně MKUltra zůstal k dnešku neodtajněn s výjimkou toho, co chtěli sami zveřejnit.
V interním úředním přípisu řediteli CIA, vydaném společně s dokumenty FOIA v roce 1977, se pak hodnotí dokumentace jako neškodná. David S. Brandwein, tehdejší ředitel TSS, v něm jásá, že „v nově vypátraných svazcích nebylo nic, co by naznačovalo, že by činnost MKUltra byla mnohem rozsáhlejší nebo kontroverznější, než naznačovala zpráva (Churchovy) zvláštní senátní komise. Jestli vůbec něco, tak opak je pravdou.“[19] Arogantní Brandwein pak v tomto přípisu pokračuje a naléhá na ředitele, aby „vydal patřičně dezinfikovaný materiál“ nejprve senátu, a pak následně zákonodárcům.“[20]
Podle Alfreda W. McCoye – což potvrzuje Wikipedie a prakticky každý, kdo se zabývá „podsvětím kriminálních syndikátů a stálým pozorováním mezinárodní politiky“ – je nepochybné, že CIA záměrně odvedlo pozornost od vyšetřování MKUltra směrem k jeho „nejabsurdnějším“ programům. Podle názoru McCoye tomu tak bylo proto, aby se odvedla nežádoucí pozornost a uniklo se nechtěnému zkoumavému pohledu na prvořadé zaměření projektu, což podle jeho pocitu byly metody mučení.“[21]
Bez ohledu na jejich skutečné záměry to, co vysvitlo z celého případu, byla skutečnost, že CIA balamutila ty, kdož vyšetřovali činnost MKUltra, a následný dojem ze zpravodajských operativců byl ten, že se chovali jako členové studentské skupiny o velikonočních prázdninách. Premisou totiž je, že profesionální špioni, ti nejlepší na světě, kteří odsloužili spoustu let many ve válečných zónách, šmahem dopovali sebe i ostatní v nejbližším okolí svou úplně novou hračkou z laboratoří Sandozu – LSD. Prostě klasický případ „utržených z řetězu“ a „všichni kluci jsou stejní“…
Nejprve chtěli po každém v TSS, aby si vzal LSD. Dva agenti si drogu sami naordinovali, pak si sedli do prázdné místnosti a dělali si poznámky, jak droga působila na toho druhého. To se pak rychle zvrtlo v to, že agenti potají jeden druhému „osladili“ ranní kávu. Je znám případ, jak jeden agent běžel úprkem v hrůze po ulici hlavního města, aby unikl příšerám, jež viděl v každém autě. Ovšem daleko nejznámějším případem byla podivná smrt dr. Franka Olsona.[22]
Frank Olson
V brzkých ranních hodinách 28. listopadu 1953 se Olson, bakteriolog a specialista na biologické zbraně z Fort Detrick (dříve Camp Detrick) a nasazený na projekt MKUltra prostřednictvím TSS, vrhnul po hlavě z třináctého podlaží hotelu Statler a rozstříkl se na chodníku dole jako brouk na předním skle auta.
Makabrózní spektákl, možná i jakési sdělení, rozehrané přímo před Madison Square Garden v centru Manhattanu. Spadal pod náměstka ředitele TSS Roberta Lashbrooka, jedinou osobu v hotelovém pokoji, když tam dorazili místní úředníci. S Olsonem jej totiž sdílel.
Lashbrook sdělil, že v době, kdy se Olson vrhnul z okna, spal. Když mu hotelový manažer, který do pokoje k nim dorazil jako první, oznámil, že jeho přítel je už jen skvrnou na chodníku, Lashbrook šel k telefonu, vytočil nějaké číslo a řekl: „Olson je mrtvý.“ Pak zavěsil, šel do koupelny, seděl na záchodě s hlavou v rukách.
Olsonovi, jak se následně ukázalo, podstrčil trochu LSD tehdejší ředitel TSS Gottlieb při setkání na farmě v Marylandu o devět dnů dříve. Olson utrpěl nervový otřes. Úplně absurdní je skutečnost, že Lashbrook jej pak vzal do New York City, aby ho ošetřil dr. Harold Abramson, alergolog a pediatr, který pracoval pro CIA…
Nikoho nepřekvapí, že smrt byla označena za sebevraždu. Když se tento incident dostal prostřednictvím Rockefellerovy komise v pětasedmdesátém znovu na přetřes, obdržela Olsonova rodina od prezidenta Forda pozvání do Bílého domu kvůli osobní omluvě, a dost možná jako cvičení v kompenzaci obdrželi 750.000 dolarů,[23] což bylo maximum, které jim podle amerických zákonů mohli přiřknout.
V roce 1988 CIA vyplatila Cameronovým kanadským obětem stejnou sumu. Ty peníze dostaly přes námitky kanadského premiéra Briana Mulroneyho i rozzuřené konzervativní vlády, která měla údajně spousty důvodů to u kanadských soudů zbytečně protahovat, dokud soudící se osoby kvůli vysokému věku neumřou. V této souvislosti bývá citována věta ředitele CIA Williama Webstera: „Někdy vidíte příležitost udělat správnou věc, tak ji prostě uděláte.“[24]
Tato částka se však Olsonovu synovi nezdála být dostatečně vysoká, který se v polovině devadesátých let, po smrti své matky, rozhodl tělo svého otce exhumovat a nechat provést pitvu, kterou provedl dr. James Starrs, profesor práva a forenzních věd ze Střediska pro právní vědy při Univerzitě George Washingtona. Oproti původní lékařské zprávě nenašel Starrs na těle žádné řezné rány ani oděrky, jež by tam musely být, kdyby bývalo tělo prošlo střemhlav oknem.[25]
Starrs však objevil hematom na levé straně Olsonovy lebky, o němž vyslovil domněnku, že jej mohlo způsobit kladivo, a totéž kladivo mohlo být použito k rozbití okna během příprav na Olsonovu ranní lekci létání. Uzavřel to tím, že forenzní nálezy svědčí o „zlé a drsně provedené vraždě.“[26]
Olson obdržel doktorát z bakteriologie v roce 1938 na Universitě ve Wisconsinu. Potom sloužil jako kapitán chemických jednotek armády (Army Chemical Corps). Ti, kdož tam slouží nyní, si říkají Dračí vojáci (Dragon Soldiers), podle svých modrých a zlatých výložek na uniformě schválených v roce 1986, jimiž byl nahrazen původní kobaltově modrý smaltovaný benzenový šestiúhelník překrytý dvěma zkříženými zlatými retortami. Ten starý fungoval od první světové války.
Nový odznak je blasonován latinským mottem Elementis regamus proelium, což znamená „Nech nás rozhodnout bitvu pomocí elementů.“ V levém dolním rohu pokosem rozděleného erbu vidíme na modrém poli sukovitý strom s pahýly kořenů, jako ty, co se nacházely v zemi nikoho na bojištích první světové války. V pravém horním rohu je ve žlutém poli zobrazen chlór dýchající zelený drak alchymistů, od něhož tito dračí vojáci odvozují své jméno.[27]
V roce 1943 byl Olson civil. A jako civil byl rovněž rekrutován Irou Baldwinem, aby pracoval pro armádní laboratoř biologických zbraní v Camp Detrick. Baldwin byl Olsonovým resortním poradcem na UW a úzce spolupracoval s armádou a Georgem W. Merckem na vybudování přísně tajného programu biologických zbraní pro Ameriku. Merck, absolvent Harvardu, byl synem a dědicem Friedrikea Mercka, který emigroval z Německa v roce 1891 a založil společnost E. Merck and Co. na 62 Wall Street. Před první světovou válkou byla E. Merck and Co. pobočkou německého chemického kolosu Merck KGaA.
Po deseti letech se Olson stal hlavním bakteriologem armádních laboratoří pro biologické zbraně (Army Biological Warfare Laboratories). Někdy v průběhu těchto let se stal i zaměstnancem CIA v TSS.[28]
Oficiální zpráva o Olsonově smrti byla přinejmenším vágní. CIA rodině předala uzavřenou rakev, údajně z toho důvodu, že měl rozdrásanou hlavu. Lashbrook, třeba pohřeb navštívil, se nikdy neobtěžoval Olsonově rodině sdělit, že tu noc, kdy Olson prošel oknem, byl vlastně na pokoji.[29]
V letech 1950 až 1953 dojížděl Olson pravidelně do Anglie, kde spolupracoval s britskými mikrobiology v Porton Down, který se nachází poblíž Salisbury ve Wiltshire, a jde o anglickou reálnou odpověď na románové představy o Frankensteinově zámku.[30] Tuzemští imperiální šílení vědci si tu hráli se svými nejnovějšími hračkami, jež po dozvucích druhé světové války nabyli jako válečnou kořist z Třetí říše. V této pokladnici hrůz byl mj. tabun, sarin a soman; v té době šlo o nejsmrtelnější nervové plyny, které člověk znal.
Když tam s nimi Olson pobýval, stal se svědkem britské podoby toho, co CIA ne úplně eufemisticky nazývala jako „terminální experimenty“. Přinejmenším v jednom případě Britové zavraždili jednoho ze svých vojáků, nevědomého dobrovolníka, který si myslel, že se účastní výzkumu léčení běžného nachlazení. Podle svědků zemřel se strašnou pěnou u úst a zkroucený v agonii jako plž posypaný solí. Pokoušeli se totiž zjistit, kolik je německého nervového plynu třeba k zabití člověka…[31]
Olson ohlásil znepokojivé pocity, jež v něm toto divadlo zanechalo psychiatrovi dr. Williamu Sargantovi, nejlepšímu odborníkovi na tomto poli v celé Anglii od Porton Down až po Harley Street. Sargant samozřejmě působil pod patronátem britské rozvědky a z výkonu své funkce tajného agenta MI 6 hned na místě poctivě zhodnotil Olsona jako bezpečnostní riziko.[32]
Někdy v létě roku 1953 podnikl jednu ze svých častých cest do Německa. To, co tam viděl, ho změnilo, k smrti jej to vyděsilo… a lidé, kteří ho znali, říkali, že to byl po návratu do Anglie úplně jiný člověk. Nebyl nadále způsobilý vykonávat svoji funkci hlavního bakteriologa v programu MKUltra. Obrátil se znovu na Sarganta a sdělil mu, že chce pryč ze CIA. Sargant, vždy loajální voják impéria, okamžitě oznámil Olsona své spojce v MI 6.[33]
Bylo už řečeno, že od té chvíle byl Olson chodící mrtvolou.
Olson zjevně nebyl diplomat, přesto mu byl vydán diplomatický pas už v dubnu roku 1950. to mu dovolovalo přenášet váčky nepodléhající celní kontrole. Annie Jacobsenová před časem ve své knize Operation Paperclip nepřímo naznačila, že Olson veskrze využíval „lety do Frankfurtu, aby si autem odskočil do Camp King.“
Tam podle dokumentů získaných prostřednictvím FOIA a výslechů Olsonova dřívějšího kolegy Normana Cournoyera prý Olson jako agent impéria používal „u sovětských vězňů nekonvenční výslechové metody.[34]
Vždy se předpokládalo, protože CIA na to neustále činila narážky, že Olson používal během terminálních experimentů psychoaktivní drogy na sovětských špionech zajatých Gehlenovou organizací, předchůdcem a zakladatelem německé Spolkové zpravodajské služby (Bundesnachrichtendienst). Jenže Olson jednal podle instrukcí dřívějšího ministra zdraví Třetí říše, nechvalně známého Reichsgesundheitsführera dr. Kurta Blomeho.[35] Za války byl Blome expertem na poli bakteriologie.[36]
Stále znovu a dokola se objevuje opakující se téma, jež se stalo akademicky ortodoxní tradicí MKUltra, totiž téma „lysergových snů“.[37] Je dobře zdokumentováno, že LSD byla v Camp King podávána, děly se tam však mnohem ohavnější a strašlivější věci a do impéria je importoval personál z Porton Downu, Fort Detricku a Edgewoodu…
Olson byl bakteriolog, šéf celého programu. Pokud někoho na tak vysoké úrovni a v tu dobu nadopovali v zájmu CIA dávkou LSD, pak to musel být Puharich, v těchto záležitostech jejich prvotřídní expert. Počátkem roku 1953 byl Puharich „převelen“ poté, co prezentoval v Pentagonu svůj článek o jasnozřivosti v zastoupení instituce s názvem Essentia Research Associates. Sloužil v hodnosti kapitána v armádním chemickém centru v Edgewoodu v Marylandu.
Šílení vědci
Edgewood Arsenal, součást zkušebního místa Aberdeen, je jednou z nejtajnějších vojenských základen v Americe, a to už hodně dlouho. Vysoký plot táhnoucí se kolem nevěstící nic dobrého, jak tomu nasvědčuje hned první dojem, uzavírá přibližně třináct tisíc akrů.
Je to hřiště chemických jednotek armády. Nachází se v odlehlé oblasti Chesapeake Bay asi dvacet mil od Baltimoru a zhruba sedmdesát mil od Fort Detricku.
Během čtyřicátých a padesátých let byl Edgewood v rámci operace Paperclip destinací pro vybranou směsici těch nejzlovolnějších šílených vědců Říše.
Řada experimentů na lidech v programu MKUltra se odehrála právě tady pod vedením dr. Raye Treichlera, asistenta ředitele zdravotních laboratoří Edgewoodu a zaměstnance TSS. Alergolog dr. Harold Abramson, který byl podle zdravotních záznamů Olsonovým „terapeutem“ v NYC, a jak se ukázalo, i jeho leteckým instruktorem, pracoval rovněž v Edgewoodu.[38]
Ira Einhorn – nedávno usvědčený z vraždy Holly Madduxe a odpykávající si doživotí – trvá na tom, že Puharich, kdysi jeho mentor a dobrodinec, byl Gottliebův – neboli „mrzáčkův“ – vykonavatel a poskok, který ordinoval halucinogeny. Einhorn také prohlásil, že Puharich byl až po krk namočen do lekce, kterou Olson dostal a za úsvitu skončila jeho „výletem“.[39]
Dokonce ani Joint Intelligence Objectives Agency (JIOA), pověřená v rámci operace Paperclip a Projektu 63 přivedením všech národně socialistických vědců do Ameriky za každou cenu, tam nedokázala dr. Kurta Blomeho dopravit. Hollywood by přitom sotva dokázal vymyslet lepšího nacistického génia zla.
Blome se opravdu před agenty Alsosu chvástal, že měl v úmyslu doručit Sovětům dýmějový mor v duchu nařízení Heinricha Himmlera z roku 1943, kterým plánoval ignorovat moratorium Adolfa Hitlera na biologické a chemické zbraně ve Třetí říši. Sověti zabrali Blomeho laboratoř předtím, než k tomu mohl přikročit, což byla jediná věc, která ho zastavila.
Všeobecně se ví a je to zaneseno ve veřejném archivu, že Blome nařídil všechna ta zvěrstva proti Polákům, když na východní frontě experimentoval s biologickými zbraněmi Hitlerovi za zády. Blomeho metodou, jak nakládat s Poláky, bylo učinit je nezpůsobilými tak, že je nakazil tuberkulosou, která je zabila. Občas dokonce používal tuto nákazu k tomu, aby prováděl „eutanazii“ u těch, kteří byli příliš zesláblí, aby mohli pracovat v lágrech.
Blome byl přesto během norimberského procesu v roce 1947 zbaven všech obvinění, a o dva měsíce později se čtyři zástupci z Fort Detricku a programu CIA týkajího se biologických zbraní ukázali v Německu, aby s ním provedli pohovor. To, co jim sdělil o biologických zbraních, je bezpochyby přivedlo do extáze, avšak kvůli prohlášením, jež učinil před Alsos, bylo „nepřípustné, aby mohl imigrovat“ do Ameriky. Namísto toho, když všechny legální tahanice selhaly, byl Blome v roce 1951 nasazen na práci v chemických jednotkách armády jako hlavní doktor v Camp King.[40]
Až do dnešních dnů CIA rutinně opakuje znění odpovědi v kauze Glomar na všechny žádosti FOIA ohledně dokumentace o tom, co Blome agentům z Fort Detricku řekl a na co přesně dohlížel, když pracoval pro chemické jednotky armády v Camp Kingu.[41]
Po dlouhé soudní bitvě přiznal roku 1976 americký odvolací soud CIA právo odpovědět investigativní reportérce Harriet „Hank“ Phillippi Ryanové z FOIA na žádost o informaci ohledně výzkumné lodě Glomar Explorer jednoduše tak, že „nemohou ani potvrdit ani vyvrátit existenci požadovaných dokumentů“. CIA nyní z této věty učinila standardní odpověď, jak legálně odbýt všechny žádosti FOIA, jimž nechce vyhovět, aniž by musela uplatnit výjimku 3, 102(d) (3) zákona o státní bezpečnosti z roku 1947.
Ze zápisků v deníku z 18. dubna 1944 popraveného Wolframa Sieverse:
„Reichsgeschäftsführer nebo vrchní ředitel Ahnenerbe [řekl], že Blome prováděl experimenty s neutronovou radiací.“
Zápis z 26. dubna 1944 naznačuje, že Blome rovněž zvažoval pokusy na lidech, konkrétně s bakteriálními patogeny, třebaže přesně neuvádí jakými, ani nejde do detailu, co vlastně Blome s neutronovou radiací prováděl.[42]
Je však známo, že během pohovoru s agenty z Fort Detricku Blome doporučil použití [bakterie] Serratia marcescens; enterobakterie stejného druhu jako Yersinia pestis, takto bakteriální patogen způsobující dýmějový mor a Blomeho setrvalý favorit.[43]
Říše biologických a chemických zbraní
V září roku 1950 plula námořní minolovka šest dnů v tichosti pár mil od pobřeží San Franciska. Rozprašovala v aerosolu rozptýlenou [bakterii] Serratia marcescens do pověstné městské mlhy, s níž se mísila a postupovala směrem do vnitrozemí, aby saturovala nic netušící občany.
Tento tajný experiment dostal od námořnictva název Operace Sea-Spray, byl označen jako „test náchylnosti“ či „rizikový test“, a šlo o první zaznamenaný exkurs do šílenství rozpoutaného americkými ozbrojenými silami, třebaže k dnešku je o něm známo velmi málo.[44] O týden později bylo hospitalizováno jedenáct pacientů v nemocnici při Stanfordské univerzitě kvůli infekcím v močovodu, jež byly rezistentní vůči všem známým antibiotikům. Jedna osoba zemřela, když [bakterie] Serratia marcescens kolonizovala její srdce.[45]
Námořnictvo, samo se sebou docela spokojené, odhadovalo, že k infekci došlo nejenom všech obyvatel v San Francisku, ale též v Albany, Berkeley, Daly City, Colmě, Oaklandu, San Leandru a rovněž v Sausalitu. Předběžný odhad činil na osm set tisíc obyvatel, z nichž mnozí byli významnými osobnostmi vzkvétajícího obranného průmyslu na západním pobřeží, a ti všichni v průběhu testovacího období vdechli miliony zákeřných baktérií.[46]
Ve zprávě z roku 1951 čteme: „Vzbudilo pozornost, že úspěšný útok biologickými zbraněmi v této oblasti může být proveden z moře, a že efektivní koncentrace lze dosáhnout na poměrně velké rozloze.“[47] V nedávno odtajněném výcvikovém filmu námořnictva z roku 1952 se předvádí, jak námořní síly nadšeně útočí na pobřeží San Franciska s tím, co s bědováním označují za „poněkud primitivní rozprašovací systém“.[48]
O něco později tento film ukazuje, jak při útoku z moře na jihovýchodním pobřeží Spojených států používají námořní síly „fluorescentní stopovací částice“; pokryvnost byla odhadnuta na zhruba dvacet tisíc čtverečních mil ve vnitrozemí států Georgia, Jižní Karolína a Severní Karolína, protože byly využity příhodné povětrnostní podmínky.[49]
V případě „fluorescentních stopovacích částic“ šlo o eufemismus užívaný tehdy v Americe a Anglii pro sulfid zinku a kadmia. Kadmium klasifikovali jak Britové, tak i Američani za druhé světové války jako chemickou zbraň.
Tady to všechno teprve začínalo. V roce 1962 za Kennedyho administrativy bylo na základě nařízení vydaného v lednu předchozího roku náměstkem ministra obrany Robertem McNamarou americké ministerstvo obrany pověřeno zahájit Projekt 112; komplexní a přísně tajný „testovací“ program, o němž o padesát let později Američané neví zhola nic.
Projekt 112, společně s vedlejším Projektem SHAD (Shipboard Hazard and Defense), oficiálně pověřil ghúly ve Fort Detrick a jejich protějšky – dračí vojáky – aby zaútočili na své vlastní kamarády ve zbrani i na samotné občany, o nichž se předpokládalo, že jsou chráněni proti chemickým a bakteriologickým zbraním, eufemisticky označované za simulanty.
Tento projekt byl v souběhu s dalšími jemu podobnými a uskutečnil se napříč celým impériem od Kanady po Austrálii a od Ameriky po Velkou Británii. Bez jakéhokoliv poučení bylo námořní mužstvo na palubách přinejmenším třinácti amerických válečných lodí v rámci Projektu Shad vystaveno simulovanému útoku jak chemických, tak i biologických zbraní.
Ministerstvo obrany nikdy nezveřejnilo uvažované, neřkuli zjištěné dlouhodobé zdravotní následky u námořníků na palubě těchto lodí. Ve skutečnosti byla existence Projektu 112 i Projektu SHAD armádou kategoricky popírána až do května roku 2000, kdy byla vysílána investigativní reportáž CBS Evening News, v níž byly oba odhaleny.
„Testy“ byly globální, i když Projekt SHAD se odehrával hlavně v jižním Pacifiku, ale koordinovaly a řídily je chemické jednotky armády z Deseret Test Center ve Fort Douglas v Utahu. Administrativní podpora přicházela z Dugway Proving Ground vzdáleného asi 80 mil, a to přemostěním obvyklých kanálů ministerstva obrany a hlášení šla přímo do Společného štábu (Spojený výbor náčelníků štábů) a zástupců americké vlády sestávající v tomto případě z ministra obrany, ministra zahraničních věcí a ministra zemědělství. Deseret Test Center fungovalo v letech 1962-1973.
„Simulační experimenty“ na amerických občanech pokračovaly oficiálně až do roku 1966. je velmi pravděpodobné, že tento masakr pokračoval až do roku 1969, kdy ho teoreticky dal k ledu prezident Nixon prezidentským výnosem, který „jednoznačně“ zastavil výzkum biologických zbraní a válečný potenciál biologických látek.
Je známo, že do roku 1966 americké ozbrojené síly napadly biologicky i chemicky své vlastní občany přinejmenším 239krát v osmi amerických městech, mezi nimi i New York City, největší finanční centrum světa…[50]
Nic ovšem nepřekoná šaškoviny v koloniích, protože ministr obrany Velké Británie pustil z řemene šílence z Porton Down přímo ze svého obývacího pokoje.
Zprávu o jednašedesáti stránkách vydalo na přelomu jednadvacátého století ministerstvo obrany Velké Británie se seznamem stovek takových útoků – vždy eufemisticky nazývaných experimenty – na britské občany. V pokusech s „fluorescentními částicemi“ v letech 1955 až 1963 byli obyvatelé Cornwallu bombardováni sulfidem zinku a kadmia ze vzduchu a Somerset postřikován z auta, jako když se hubí komáři – látka je přitom známa jako příčina rakoviny plic.[51]
Ve stejnou dobu, kdy prováděli Britové pokusy s „fluorescentními částicemi“, Američané dělali „experimenty“ s pokrytím velkých oblastí (Large Area Coverage Trials), jež vešly ve známost jako Operace LAC, a tak to pokračovalo od konce roku 1957 až do roku 1958.
Tentokráte chemické jednotky armády použili americké vojenské dopravní letadlo Fairchild C-119 Flying Boxcar vypůjčené od letectva k provedení opakovaných přeletů nad srdcem americké země a saturování většiny americké a velké části kanadské půdy sulfidem zinku a kadmia.[52]
V Anglii k Operaci LAC došlo v letech 1961 až 1968, kdy byl více než milion lidí podél jižního pobřeží Anglie, od Torquay po New Forest zasažen z moře kulturami E. coli a Bacillus globigii, jež prý měly imitovat antrax. Spojeným úsilím amerických vědců s jejich britskými protějšky byli nešťastní obyvatelé jižního Dorsetu v letech 1971-1975 postřikováni „masivními kvanty Serratia marcescens“.
Máme všechny důvody se domnívat, že Blomeho mazlíček byl bakteriální volbou rovněž v tzv. The Sabotage Trials (sabotážních pokusech), k nimž došlo v letech 1952 až 1964. Šílenci z Porton Down si vybrali za cíl vládní budovy a londýnskou podzemku včetně jedné stanice přímo pod Whitehall a provedli na ně s těmi nejchatrnějšími výmluvami útok bakteriálními „markery“ opět jen proto, aby prověřili zranitelnost cílů.[53]
Blomeho bakteriální mazlíček
Jen pár lidí na Západě je si vědomo environmentálních modifikací v Americe a v Anglii ve třicátých letech a následně za druhé světové války, a přitom nejde o úředně uznané blázny, prohlašují-li, že Serratia marcescens produkuje jasně červeně oranžový tripyrrolový pigment nazývaný prodigiosin,[54] který jako marker usnadňuje sledování testů bakteriologických zbraní. Většina literatury dostupné veřejnosti říká, že až do padesátých let byl S. marcescens považován za neškodného nepatogenního „saprofyta“.[55]
To je ovšem nesmysl, protože už roku 1896 bylo v Německu známo, že tento „organismus má na svědomí více úmrtí než mnoho jiných patogenních baktérií“.[56]
Blome možná docela dobře využíval [baktérii] Serratia marcescens jako marker na formace nepřátelských vojsk a k experimentům se zajatými Sověty a Poláky, jenže by nikdy nedoporučil, aby ji jeho noví mecenáši nasadili ve svých zemích na vlastních občanech.
Serratia marcescens je gramnegativní baktérie. Jednoduše to znamená, že síti podobná vrstva zvaná peptidoglykan, uzavírající buněčnou plasmatickou membránu, nezachytí v testu Gramova barvení – promývání roztokem 96% etylalkoholu či metyalkoholu do plného odbarvení – dostatečné množství používaného krystalického růžového barviva. Grampozitivní baktérie mají hustější peptidoglykanovou vrstvu tvořící zhruba 90 % její hmotnosti po vysušení v protikladu k pouze 10 % u gramnegativních baktérií.
Grampozitivní baktérie jsou mnohem citlivější na ionizující radiaci než gramnegativní baktérie,[57] což jim dává daleko méně nadějí přežít radiační mutagenesi; proces, při němž je genetická informace baktérie změněna proto, že je vystavena ionizující radiaci.[58]
V případě neutronové radiace, formy nepřímé ionizující radiace, které Blome bezpochyby vystavoval své mazlíčky, způsobuje radiace zesílenou difusi. V průběhu času zesílená difuse vedla k tomu, čemu se říká „mikrostrukturální evoluce“[59] u takových anorganických látek jako je oxid zirkoničitý, oxid uraničitý, korund (spinel), pyrochlor a karbid křemíku; keramické materiály využívané při stavbě částicových urychlovačů a reaktorů.
To, co je nad rámec povídání o mikrostrukturální evoluci, a toho je opravdu hrozně málo, je že Office of Naval Research (Úřad pro námořní výzkum, ONR) rozděluje nejvybranější vládní granty nejnadanějším atomovým vědcům, kteří se rozhodli pracovat na tomto poli.
ONR tomu říká 3D tisk neboli aditivní výroba, také inkrementální nebo přírůstková výrobní technologie, kterou vylíčil Puharichův žák Gene Roddenberry ve své přelomové televizní sérii Star Trek. Namísto sestavování, řekněme, lodního šroubu, jak vysvětluje ONR, kdy jde o odebírání materiálu, jako třeba při obrábění, je objekt vytvořen pokládáním souvislých vrstev materiálu – takto jejich fúzováním dohromady na atomové úrovni,[60] dokud není celý projekt dokončen. Každá z těchto vrstev může být považována za úzce rozříznutou horizontální sekci daného objektu.
Když ve Star Treku Scotty potřebuje novou součástku pro svůj warpový pohon, namačká jednoduše do lodního počítače čárový kód a o pár hodin později na něj už čeká hotová, vystavěná počítačem z atomů. Podle Roddenberryho bude tato technologie dostupná nejdříve za 250 let, ale ONR je mnohem optimističtější.
Vedle předjímání blízké budoucnosti tímto způsobem se předpovídá, že „ať už to budou [příjemci] dividend na finančním trhu nebo následek kulturní změny“, tak „příštích 30 let přinese dramatické zvýšení naší schopnosti tisknout součástky na vyžádání“.[61]
Roddenberry, který – vedle svého vztahu se vždy pochybným Puharichem – si nechával od něho radit při psaní svých scénářů, ale možná ještě pochybnějším poradcem, pokud je to vůbec možné, byla Rand Corporation…[62]
Mutující baktérie
Nedošlo k tomu někde v útrobách nyní už navždy zapečetěných podzemních citadel národního socialismu, třebaže není pochyb o tom, kde se tato metateze odehrála. Všechno to začalo na univerzitě ve Wisconsinu skoro deset let před vypuknutím druhé světové války, zdánlivě předtím, než bylo možné byť jen vytušit náznaky další světové války.
Původní bakteriální kmeny dodal Baldwin do Fort Detricku právě z univerzity ve Wisconsinu, která je pravděpodobně také odpovědná za převoz své malé válečné kořisti přes oceán do Porton Downs.[63]
Armáda zničila všechny záznamy o tom, co se dělo ve Fort Detrick v letech 1942–1955 a je příhodné, že každý, kdo by o tom mohl něco říct, je už mrtvý. Ale poznámka z 19. února 1943, nacházející se v archivu Baldwinových písemností, zmiňovala objednávku dr. Fildese na šarži spór B. subtilis. Sir Paul Fildes byl hlavním bakteriologem britského programu biologických zbraní.
Imperiální volbou původního kmene baktérií byl zjevně B. subtilis var. niger, jemuž říkali „rudý kmen“.[64] Jde však jen o nesprávný název podle taxonomické klasifikace, možná i záměrně. Nejpřesnější označení této baktérie je B. atrophaeus var. globigii, jejíž nejbližší známý příbuzný kmen je Bacillus subtilis.[65]
B. subtilis se také nazývá „bacil senný“, protože se běžně nachází v gastrointestinálním traktu přežvýkavců jako je skot; jde o zvíře, u nějž dochází v Americe za posledních padesát let k alarmujícímu zvýšení úmrtnosti a chirurgickému mrzačení. Nikdo nebyl nikdy přichycen při činu a u těchto zvířat obvykle chybí krev, různé vnitřní orgány i řitní otvory…
Wikipedie o B. subtilis říká, že jde o „jednoho z bakteriálních šampionů co se týče produkce vyučovaného enzymu“. Nehledě na baráž extrémně komplikovaných mikrobiologických testů a skutečnost, že mezi nimi nemůže dojít k nějakému snadné výměně DNA, pak onen „vojenský kmen“ lze odlišit od B. subtilis jen jeho černou barvou, připomínající inteligentní „olej“ z Akt X…[66]
Místo fakt byla veřejnosti předložena informace, která ji měla přesvědčit, že impérium hledá vhodnou baktérii využitelnou jako marker pro Bacillus anthracis, aby se mohly rozběhnout testy v polních podmínkách. Nic by nemohlo být absurdnější.
B. anthracis je flobertka. Japonci ji v třicátých letech a počátkem čtyřicátých let s malým nebo nulovým účinkem použili proti Číňanům v Mandžusku. Je smrtelná pro zvířata, nikoliv pro lidi. Podobně jako Blome, s nímž s vyměňovali informace, zjistili i Japonci, že dýmějový mor je daleko účinnější.[67]
V roce 1944 bylo již možné léčit B. anthracis penicilinem.[68] Ve skutečnosti Fildes s ní už v letech 1942-43 provedl testy v polních podmínkách na ostrově Gruinard, nacházejícím se severozápadně od pobřeží Skotska. Nakazil pět milionů kusů dobytka [baktérií] B. anthracis, a tak je připravil ke shození na Německo. Odhady ukazovaly, že tento „zákusek“ vybije 30 % německého dobytka.[69]
Jenže Fildes se nikdy nedostal k tomu, aby shodil na Němce své antraxové dobytčí zákusky. Není pochyb o tom, že nejvyšší spojenecké velení si bylo dost dobře vědomo faktu, že by na to Blome škodolibě reagoval, tentokráte s Hitlerovým požehnáním, a použil by dýmějový mor, který by zabil více než 30 % populace Velké Británie…
Forenzní důkazy použité bakteriology pro taxonomickou identifikaci kmene z Fort Detricku naznačují, že baktérie při testech ve Fort Detrick, Porton Down, Edgewood a Dugway Proving Ground znovu a znovu mutovala.[70]
Ti nejlepší bakteriologové z Ameriky i Británie, kteří byli po ruce, na tom museli pracovat dnem i nocí. Po válce musela CIA vyhodit svého hlavního bakteriologa Franka Olsena z okna přímo před Madison Square Garden, aby toto tajemství uchovala. Během války bylo impérium při boji s národním socialismem na hranici mezi životem a smrtí. Program biologických zbraní byl právě tak důležitý jako projekt Manhattan, nebo možná i víc. Hledali zbraň, s níž by bylo možné vyhrát.
Je doloženým faktem, že bakteriologové kultivovali ty kmeny, které vykazovaly zvýšenou míru sporulace.[71] Je tomu tak tehdy, když jisté druhy baktérií, téměř výlučně grampozitivní, nejsou schopné tolerovat své prostředí a vyčerpají všechny možnosti se přizpůsobit, pak začnou vytvářet endospory.
Tato baktérie se dělí uvnitř své buněčné stěny. Jedna strana pak absorbuje tu druhou. To, co tam zůstane, je nezničitelný mnohovrstevný obal obsahující genetický materiál, cytoplasmu, nezbytné enzymy a vše ostatní, co je potřebné k udržení aktivity, která je nyní deset milionkrát pomalejší než metabolický proces rostoucích baktérií.
Když umírají mateřské buňky, buněčná stěna degraduje a uvolňují se endospory. To se nazývá sporulace. Jsou-li podmínky endospory příznivější, nepřechází úplně do dormance, vyčká na změnu a proces transformace se obrací zpět k vegetativním buňkám.[72]
Nikdo netuší, jak dlouho může baktérie přežít jako endospora. Objevila se tvrzení, že došlo k oživení endospor starých čtyřicet milionů let.[73] B. subtilis je neoddiskutovatelně světovým šampionem ve sporulaci…
Patogen vyměňující si geny
Bakteriologové vždy považovali gramnegativní baktérie za schopné sporulace, protože postrádají vnější kapsulu nezbytnou k tvorbě endospor. Ovšem nedávno byl analyzován vzorek odpadních vod z úpravny a čističky splašků v Saku v Japonsku a zjistilo se, že se v něm nachází baktérie vytvářející endospory, z nichž se vyvinula S. marcescens se signaturou červeného pigmentu prodigiosinu.[74]
Tato baktérie byla schopna hydrolyzovat vařené maso; jinými slovy řečeno, rozložit ho a rozštěpit na další složky tak, že reaguje s vodou. Jsou to náznaky prozrazující, že šlo o S. marcescens, jenže u žádné baktérie rodu Serratia (rod gramnegativních pohyblivých bakterií z čeledi Enterobacteriaceae) nebyly nikdy nalezeny žádné endospory. Ty jsou charakteristické pro rod Bacillus, který je vždy hojně přítomen v tancích v úpravnách odpadních vod,[75] zejména B. subtilis, využívaný k normalizaci pH odpadních vod.
Při srovnávacích testech byly použity jako kontroly S. marcescens a B. subtilis a byla nalezena mysteriosní baktérie označená za nový poddruh S. marcescens; začalo se mu přezdívat KREDT. Jde o první zaznamenaný případ Enterobacteriaceae, velké rodiny extrémně nebezpečných patogenů, k níž naleží jak S. marcescens, tak i Yersinia pestis, kdy došlo k tvorbě endospor. Má se zato, že se tak stalo kvůli přítomnosti vysokých koncentrací magnesia a křemičitanů v upravené vodě, takže S. marcescens si dokázala vyměnit geny [se zástupcem rodu] Bacillus…[76]
B. subtilis může být jedním z bakteriálních šampionů v produkci vylučovaných enzymů, ovšem už Blome dobře věděl, že nehraje stejnou ligu jako S. marcescens.
B. marcescens vytváří narůžovělý olejnatý film objevující se v koupelnách, které se pravidelně neprovádí desinfekce. Kdekoliv je vlhkost, příhodná teplota a nedostatek čerstvého vzduchu, a nezáleží na tom, jak extrémní jsou ostatní podmínky prostředí, tam S. marcescens nejen přežívá, ale i roste. Prosperovala dokonce v desinfekčních prostředcích, antiseptikách, dvakrát destilované vodě i v krvi člověka.[77]
Při kultivaci s teplotou kolem 37° Celsia je S. marcescens bledě bílá. Pokud má dostatek živin, je intenzita rudě pigmentovaného prodigiosinu v jednotlivých buňkách regulována populační hustotou, čímž se prodigiosin samotný stává tím, čemu mikrobiologové říkají autoinduktor.
Autoinduktory regulují v baktériích expresi genů. Má se zato, že baktérie využívají autoinduktory stejným způsobem jako hmyz feromony. V obou případech se konstituuje jazyk vyjádřený chemickou manipulací na molekulární úrovni, kde se koordinuje hromadná inteligence úlu nebo včelstva. Věda v tomto případě odkazuje na quorum sensing.[78]
Byly napsány tucty teoretických prací na téma používání prodigiosinu u S. marcescens jakožto prostředku pro quorum sensing. A tucty dalších byly napsány o využití quorum sensing v robotice. V uplynulém roce 2006 byla na konferenci v San Francisku s názvem „Bio Micro and Nanosystems“ dodána stočtyřstránková prezentace pod názvem Swarm intelligence for cooperation of bio-nano robots using quorum sensing.[79]
Chemická manipulace v přírodě
O patogenech je známo, že napadnou tělo hostitele molekulární manipulací chemických látek. Nejextrémnějším případem je houba Ophiocordyceps unilateralis, o níž se někdy mluví jako o zombie houbě, protože svého hostitele, totiž mravence, promění v zombie, které žije jen proto, aby posloužilo životnímu cyklu svého parazita. Takový mravenec zanechá svého života v kolonii ve stromech, aby se vydal na vlhká temná místa v půdě dešťového pralesa, jako by byl sám houbou. Nakonec vyleze na větev, sevře kusadly list a umírá s tím, jak houba pronikne do hlavy a dojde ke sporulaci.
V případě parazitických červů Spinochordodes tellinii a Paragordius tricuspidatus to funguje tak, že svého hostitele, kterým je cvrček nebo kobylka luční, donutí skočit do vody, kde se utopí. Červ pak vyleze z plovoucí mrtvolky hmyzu a odplave pryč, aby si našel samičku k páření. Studie o P. tricuspidatus ukázaly, že produkuje efektor, což je malá molekula, jejímž prostřednictvím manipuluje s centrálním nervovým systémem cvrčka. S. tellinii reprodukuje proteiny využívané v signálních dráhách hmyzu. Tyto chemické signály, jimiž parazit napadne tělo svého hostitele, se nazývají mimetické molekuly.[80]
Vědecké studie ukázaly, že komáři přenášející Plasmodium falciparum, parasitického prvoka způsobujícího malárii, mají nejenom zesílené predátorské smysly, ale je třikrát pravděpodobnější, že budou přitahováni pachem člověka.[81]
Toxoplasma gondii je parasitický prvok způsobující toxoplazmózu, nemoc rozšířenou po celém světě. Odhady naznačují, že je nakaženo přes 30 % světové populace. Bylo zjištěno, že T. gondii pozměňuje chování nakažených hlodavců, svého zprostředkujícího hostitele, který využívá jako vektor, aby se zvýšila šance, že hlodavce sní kočka, cílový hostitel a také jediné zvíře, v němž se dokáže pohlavně rozmnožovat. Nakažení hlodavci ztrácejí veškeré zábrany před kočkami, svým největším přirozeným predátorem.
U lidí je infekce prvokem T. gondii držena na uzdě imunním systémem a toxoplazmóza se obvykle neprojeví (je asymptomatická). Jenže studie ukázaly silnou korelaci mezi touto nemocí a schizofrenií. Některé studie naznačily, že ženy s toxoplazmózou budou daleko pravděpodobněji podvádět své manžele, muži zase budou agresivnější, a obě pohlaví budou mít pomalejší reakční dobu.[82]
Baktérie mohou manipulovat se svým hostitelem ještě daleko subtilněji. Subtilis latinsky znamená „být jemný, být exaktní“ nebo „být puntičkářsky pečlivý, striktní a precizní“. Bakteriologové mají nyní podezření, že mikrobiom v žaludku člověka může vlastně diktovat vzory chování u svých lidských hostitelů, což bude mít pravděpodobně za následek to, že baktériím dopřejeme jejich oblíbené a potřebné živiny…[83]
Jack Heart je literární pseudonym George Esposita známého svým širokým záběrem bádání i články se širokou a pestrou paletou námětů nabízející vysoce kvalitní informace a autentickou alternativu mainstreamovým příběhům. Píše hlavně pro VeteransToday.com, provozuje ale i vlastní blog pod názvem The Human: Jack, Orage & friends. Jack Heart writings.
Orage je badatel a expert na rozpoznání vzorů, který asistuje Jacku Heartovi v jeho literárních snahách. Své články vystavuje na blog mensch orage – connections from around the world.
Jack Heart and Orage © 2016, převzato s laskavým svolením autora.
Psáno pro časopis NEXUS © 2016, převzato s laskavým svolením Matrix 2001 / Gaia.
[1] I see a red door and I want it painted black / No colors anymore I want them to turn black / I see the girls walk by dressed in their summer clothes / I have to turn my head until my darkness goes … I want to see it painted, painted black / Black as night, black as coal / I want to see the sun, blotted out from the sky / I want to see it painted, painted, painted, painted black. Keith Richards, Mick Jagger: Paint It Black © 1966 Abkco Music, Inc. Viz https://www.youtube.com/watch?v=O4irXQhgMqg.
[2] Písmena MK jsou fonetickou zkratkou slov Mass Control, „ovládání mas“.
[3] OTS byla odpovědná za podporu tajných operací CIA se zajištěním věcí technického rázu, tajných identit a převleků, padělků, tajného písma a kryptografie, a zbraní.
[4] G. H. Estabrooks: Hypnosis comes of age. Science Digest, duben 1971, str. 44-50.
[5] Teorie nervového vedení.
[6] Viz https://www.youtube.com/watch?v=23pXqY3X6c8.
[7] José M.R. Delgado, Ruth Nanda Anshen: Physical Control of the Mind: Toward a Psychocivilized Society. Harpercollins 1969.
[8] Phillip Coppens: Chapter 1. A Man for All Psychics. The stargate conundrum. The US Government’s secret pursuit of the psychic drug.
[9] Ibid.
[10] Tento zámek se v rámci populární kultury stal v roce 2012 předmětem vyšetřování The Atlantic Paranormal Society kvůli paranormálním aktivitám a námětem scénáře TV pořadu Ghost Hunters.
[11] Interim Report of the Advisory Committee on Human Radiation Experiments. Appendix, str. E-1.1 to 1.6, str. 240 (PDF), viz https://web.archive.org/web/20071128230208/http://www.arts.rpi.edu/~pellr/lansberry/mkultra.pdf.
[12] Testimony Of Adm. Stansfield Turner, Director Of Central Intelligence, str. 21 (PDF), viz https://web.archive.org/web/20071128230208/http://www.arts.rpi.edu/~pellr/lansberry/mkultra.pdf.
[13] Ibid.
[14] Ibid., str. 23.
[15] Ibid., str. 65.
[16] Italsko-americká a židovská mafie.
[17] US Supreme Court: CIA v. SIMS. FindLaw, April 16, 1985, viz http://caselaw.findlaw.com/us-supreme-court/471/159.html.
[18] Ibid.
[19] Senate MKUltra Hearing: APPENDIX B, Documents Referring To Discovery Of Additional MKULTRA Material, str. 147 (PDF), § 3, viz https://web.archive.org/web/20071128230208/http://www.arts.rpi.edu/~pellr/lansberry/mkultra.pdf.
[20] Ibid., str. 148, § 7.
[21] Alfred McCoy: A Question of Torture: CIA Interrogation from the Cold War to the War on Terror. Metropolitan Books, New York 2006, str. 8, 22, 30.
[22], M. A. Lee, B. Shlain: Acid Dreams, the Complete Social History of LSD: the CIA, the Sixties, and Beyond. Grove Press 1985. Viz rovněž seriál Wormwood (Netflix).
[23] Kevin Dowling, Phillip Knightley: A secret that could destroy the CIA. The London Mail, Aug 23, 1998. Viz http://www.frankolsonproject.org/Articles/LondonMail.html.
[24] Alfred W. McCoy: Science In Dachau’s Shadow: Hebb, Beecher, And The Development. CIA and Canada. Journal of the history of the behavioral sciences. Vol. 43(4), 401–417, str. 409. Wiley Periodicals, Inc., 2007. Viz https://archive.org/stream/ScienceInDachausShadow/Science-in-Dachaus-Shadow#page/n0/mode/2up.
[25] H. P. Albarelli: A Terrible Mistake: The Murder of Frank Olson and the CIA’s Secret Cold War. District Attorney Robert Morgenthau Investigation. Kap. 3, 2009. Viz https://books.google.cz/books?id=Ov-0BQAAQBAJ&lpg=PT977&dq=Dr.%20James%20Starrs%20rankly%20and%20starkly%20suggestive%20of%20homicide&pg=PT977#v=onepage&q=Dr.%20James%20Starrs%20rankly%20and%20starkly%20suggestive%20of%20homicide&f=false.
[26] Ibid.
[27] Albert J. Mauroni: Where are the WMDs? The Reality of Chem-bio Threats on the Home Front and the Battlefront. Illustrated, Annotated. Naval Institute Press, str. 4.
[28] Michael Ignatieff: What did the C.I.A. do to Eric Olson’s father? The New York Times Magazine, April 1, 2001.
[29] CIA Secret Experiments. National Geographic Documentary, 6:00-7:17. Youtube, 10/2/2015. Viz https://luismmx.blogspot.com/2015/03/national-geographic-cia-secret.html.
[30] Ibid., 9:30-10:00.
[31] Ibid., 10:00-13:23.
[32] Ibid., 13:23-14:27.
[33] Ibid., 21:50-22:44.
[34] Annie Jacobson: What Cold War CIA Interrogators Learned from the Nazis. The Daily Beast, 2/11/14. Viz http://www.thedailybeast.com/articles/2014/02/11/what-cold-war-cia-interrogators-learned-from-the-nazis.html.
[35] Ibid.
[36] Blome spolupracoval s Jednotkou 731 (Nana-san-iči butai), což byl krycí název pro Jednotku biologického a chemického výzkumu Japonské císařské armády během 2. čínsko-japonské války (1937–1945) a druhé světové války, na japonském programu biologických zbraní, v jehož rámci si Němci a Japonci vyměňovali informace, vzorky a vybavení prostřednictvím ponorek, přičemž poslední z nich vyplula z Japonska dokonce ještě v květnu 1945. Blomeho vlastní institut v Posenu se designem v mnohém velice podobal zařízení Jednotky 731 v Pingfangu v Mandžusku.
[37] M. A. Lee, B. Shlain: Acid Dreams, the Complete Social History of LSD: the CIA, the Sixties, and Beyond. Grove Press 1985.
[38] Linda Hunt: Secret Agenda. The United States Government, Nazi Scientists, and Project Paperclip, 1944-1990. May 29th, 1991, str. 96-97. Viz https://wikispooks.com/wiki/File:Secret_Agenda.pdf.
[39] Phillip Coppens: Chapter 1. A Man for All Psychics. The stargate conundrum The US Government’s secret pursuit of the psychic drug.
[40] Linda Hunt: Secret Agenda. The United States Government, Nazi Scientists, and Project Paperclip, 1944-1990. May 29th, 1991, str. 105. Viz https://wikispooks.com/wiki/File:Secret_Agenda.pdf.
[41] Jeffrey Kaye: FOIA request regarding Kurt Blome files. March 5, 2014. MuckRock, 10/8/2015. https://www.muckrock.com/foi/united-states-of-america-10/foia-request-regarding-kurt-blome-files-8638/.
[42] Ute Deichmann: Biologists Under Hitler. Harvard University Press 1996, str. 417, pozn. č. 60.
[43] Dave Emory: FTR #480: Plum Island, Lyme Disease and the Erich Traub File. Spitfire, October 3, 2004. 479 a 480, bod 16. Viz http://spitfirelist.com/for-the-record/ftr-480-plum-island-lyme-disease-and-the-erich-traub-file/.
[44] Viz https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Sea-Spray.
[45] Rebecca Kreston: Blood & Fog: The Military’s Germ Warfare Tests in San Francisco. Discover, June 28, 2015. http://blogs.discovermagazine.com/bodyhorrors/2015/06/28/san-fran-serratia/.
[46] Ibid.
[47] Ibid.
[48] Naval concepts of chemical and biological warfare. 2:32. Sage of Quay Radio, 10/20/2015. Viz https://sageofquayradio.blogspot.com/2015/10/declassified-1952-footage-released-us.html.
[49] Ibid., 3:50.
[50] Rebecca Kreston: Blood & Fog: The Military’s Germ Warfare Tests in San Francisco. Discover. Science For The Curious. June 28, 2015. Viz http://blogs.discovermagazine.com/bodyhorrors/2015/06/28/san-fran-serratia/.
[51] Antony Barnett: Millions were in germ war tests. The Guardian. Politics, Sunday 21 April 2002. Viz https://www.theguardian.com/politics/2002/apr/21/uk.medicalscience.
[52] Ibid.
[53] Ibid.
[54] 4-methoxy-5-((5-methyl-4-pentyl-2H-pyrrol-2-yliden) methyl)-2,2′-bi-1 H-pyrrol.
[55] J. Anía Basilio: Serratia. Medscape. Oct 21, 2014. Viz http://emedicine.medscape.com/article/228495-overview.
[56] A. Hejazi, F. R. Falkiner: Serratia marcescens. Vol. 46., 1997, str. 1. Viz http://jmm.microbiologyresearch.org/content/journal/jmm/10.1099/00222615-46-11-903?crawler=true&mimetype=application/pdf.
[57] S. K. Prasad: Biological War. Google Books, 2009, str. 118. Viz https://books.google.cz/books?id=sf5hhl5xoLQC&lpg=PA118&dq=Gram-positive%20bacteria%20are%20more%20sensitive%20to%20ionizing%20radiations&pg=PA118#v=onepage&q=Gram-positive%20bacteria%20are%20more%20sensitive%20to%20ionizing%20radiations&f=false.
[58] Radiation Mutagenesis. World of Microbiology and Immunology. 2003. Encyclopedia.com. 22 Oct. 2015. Viz http://www.encyclopedia.com/.
[59] Radiation Effects in Nuclear Ceramics. Advances in Materials Science and Engineering, 2012. Hidawi Publishing Corporation, 10/23/15. Viz http://www.hindawi.com/journals/amse/2012/905474/.
[60] Dr. Lawrence C. Schuette: 3-D Printing Offers Unlimited Potential for Navy. Navy Live (The Official Blog Of The United States Navy), May 18, 2013. Viz http://navylive.dodlive.mil/2013/05/18/3-d-printing-offers-unlimited-potential-for-navy/.
[61] Ibid.
[62] Abrams Hap: The Rand Corporation. Opsec News, 3/14/2013. Viz http://www.opsecnews.com/the-rand-corporation/.
[63] Henry Gibbons: Genomic Signatures of Strain Selection and Enhancement in Bacillus atrophaeus var. globigii, a Historical Biowarfare Simulant. Results. Historical investigations of BG provenance, 25 Mar 2011. Viz http://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0017836.
[64] Ibid.
[65] Ibid., Bioinformatic analysis of sequence data.
[66] Srv. San: Lingua Genesis IV, viz https://www.okultura.cz/WordPress/lingua-genesis-iv/.
[67] Nicholas H. Bergman (editor): Chalenges To The Norm. Bacillus anthracis and Anthrax, (2011). Viz https://books.google.com/books?id=ZvoB2V8mEmgC&pg=PT449&lpg=PT449&dq=Bacillus+anthracis+japanese&source=bl&ots=2wREDKqrNb&sig=JcFlqmsgd_8sdG21PC3BU5k93ak&hl=en&sa=X&ved=0CDcQ6AEwBGoVChMIrdzQm8fkyAIViVg-Ch2A8glF#v=onepage&q=Bacillus%20anthracis%20japanese&f=false.
[68] CDC. A History of Anthrax. Centers for Disease Control and Prevention, September 1, 2015. Viz http://www.cdc.gov/anthrax/resources/history/.
[69] R. C. Spencer: Bacillus anthracis. National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine. J Clin Pathol, Mar 2003, 56(3), str. 182-187. Viz https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1769905/.
[70] Henry S. Gibbons: Genomic Signatures of Strain Selection and Enhancement in Bacillus atrophaeus var. globigii, a Historical Biowarfare Simulant. PLoS ONE 2011, 6(3): e17836. Viz https://doi.org/10.1371/journal.pone.0017836.
[71] Ibid., Discussion.
[72] Sporulation. World of Microbiology and Immunology. 2003. Encyclopedia.com. 27 Oct. 2015. Viz http://www.encyclopedia.com/.
[73], R. J. Cano, M. K. Borucki: Revival and identification of bacterial spores in 25- to 40-million-year-old Dominican amber. Science 1995, 268: str. 1060–1064. Viz https://www.sciencemag.org/content/268/5213/1060.
[74] Bindu Ajithkumar, Vasudevan P. Ajithkumar, Ryozo Iriye, Yukio Doi and Tadashi Sakai: Spore-forming Serratia marcescens subspsakuensis subsp. nov., isolated from a domestic.wastewater treatment tank. International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology, 2003, 53, str. 253-258. Viz http://ijs.microbiologyresearch.org/content/journal/ijsem/10.1099/ijs.0.02158-0?crawler=true&mimetype=application/pdf.
[75] Ibid.
[76] Ibid.
[77] A. Hejazi, F. R. Falkiner: Serratia marcescens. Vol. 46., 1997, str. 1. Viz http://jmm.microbiologyresearch.org/content/journal/jmm/10.1099/00222615-46-11-903?crawler=true&mimetype=application/pdf.
206 –S. Chandrasekaran: Swarm intelligence for cooperation of bio-nano robots using quorum sensing. Bio Micro and Nanosystems Conference, 2006. BMN ’06, 15-18 Jan. 2006. Viz .
[78] Quorum sensing je proces, jehož prostřednictvím mezi sebou bakterie komunikují. A to tak, že produkují a rozpoznávají signální molekuly známé jako autoinduktory. Tyto autoinduktory koordinují bakteriální genovou expresi a regulují buněčné procesy. Ovlivňují také virulenci, což je schopnost mikroorganismů vyvolávat infekci. Výzkumy ukazují, že bakteriální druhy s nefunkčním quorum sensing vykazují méně vážné infekce. Viz rovněž Lenka Matějová: Komunikace v mikrobiálním světě: Jak a proč si bakterie povídají, https://www.vscht.cz/popularizace/doktorandi-pisou/paldrychova.
[79] S. Chandrasekaran: Swarm intelligence for cooperation of bio-nano robots using quorum sensing. Bio Micro and Nanosystems Conference, 2006. BMN ’06, (15-18 Jan. 2006. Viz http://ieeexplore.ieee.org/xpl/login.jsp?tp=&arnumber=4129442&url=http%3A%2F%2Fieeexplore.ieee.org%2Fxpls%2Fabs_all.jsp%3Farnumber%3D4129442&.
[80] D. G. Biron: Behavioural manipulation in a grasshopper harbouring hairworm: a proteomics approach. The Royal Society. Published 22 October 2005. Viz http://rspb.royalsocietypublishing.org/content/272/1577/2117.
[81] Meera Senthilingam: Malaria bug may give mosquitoes a super sense of smell. New Scientist, 15 May 2013. Viz https://www.newscientist.com/article/dn23543-malaria-bug-may-give-mosquitoes-a-super-sense-of-smell/.
[82] Toxoplasma Gondii. Parasites In Humans; Find The Nastiest Parasites In Humans. 2010. Viz http://www.parasitesinhumans.org/toxoplasma-gondii.html.
[83] Vic Norris: Hypothesis: Bacteria Control Host Appetites. Journal For Bacteriology. American Society For Microbiology, 2013. Viz http://jb.asm.org/content/195/3/411.full. Viz rovněž https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2016/cislo-5/za-vsechno-nemuze-mikrobiom.html.
