Al Gromer Khan: Tibet Shakti
CD, 844616, RASA Music, 2014
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
Německý hudebník Al Gromer Khan je nám znám především jako ambientní skladatel, využívající vedle syntezátorů také indický strunný nástroj sitár, který v zemi jeho původu léta studoval, aby potom obdržel ke svému německému jménu též přídavek Khan, řadící ho do linie následovníků kompetentního učitele. Jeho alba, která si později vydával ve vlastním vydavatelství Rasa Music, se od počátku vyznačovala tím, že měla sloužit k čaji, soustředění a rozjímání.
Tentokrát si zvolil za jediný nástroj tibetské mísy. Je to těžký úkol vedle úžasného množství skvělých nahrávek jeho německého kolegy, zesnulého mistra Klause Wieseho. Byl jsem tedy zvědavý, čím překvapí. A překvapil.
Na albu jsou tři skladby. Jejich jednotlivé názvy skládají dohromady slovo samathá či šamatá. To je sanskrtský výraz pro meditaci, která má sloužit k dosažení klidu.
V Jóga sútrách je psáno, že je třeba se soustředit na jeden předmět a od něj mysl vůbec neodklonit, stále ji k němu navracet. Tím předmětem může být dech, mantra, verš z Písem, tělo, obrazec nebo i kámen – v tomto případě zvuk tibetských míst. Podaří-li se pozornost udržet, je dosaženo pravého soustředění.
Ke hře zcela jistě využil dřevěné hůlky obalené plstí, aby dosáhl měkčího zvuku. To se mu u první skladby nepodařilo, nebo si s tím při mixování nevyhrál. Alikvótní tóny se nepříjemně spolu skládají a místy rvou uši. Ještě že je tato skladba nejkratší, jen přes osm minut. Obě další jsou každá kolem půl hodiny a je jasně slyšet, že byly sejmuty lépe. Nicméně, pro zkušeného hráče na mísy je jasné, že Al Gromer Khan hraje více na jiné nástroje, protože při nasazení hůlky na jinou mísu do ní vždy udeří, místo aby začal jemně kroužit. Při silném shlukování zvuku z toho potom vzniká nepříjemný úder, který ruší plynulý tok doznívání, a tím odvádí posluchače od soustředění. To se podařilo nejvíce odstranit v poslední skladbě. Takže výsledný dojem je na závěr velmi zklidňující.