(Valley Entertainment, VE 15207, CD)
Méav Ní Mhaolchatha with Anúna: Celtic Dreams
CD, Valley Entertainment, VE 15207 CD, 2006
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
Jedna z nejvychvalovanějších a hudebně nejvýznamnějších skupin, Anúna, založila tradici kombinace irských klasických písní, keltské a historické sakrální hudby a natočila jedno z vůbec nejkrásnějších CD.
Anúnu založil v Dublinu působící skladatel Michael McGlynn v roce 1987. Méav Ní Mhaolchatha nahrála doposud dvě velmi úspěšná alba a kritiky uznávaná, sólové CD z roku 2002 pod svým jménem a v roce 2004 to bylo Silver Sea.
Pro ty, kdo jsou zvyklí na divoce rytmické a veselé irské soubory, toto album rozhodně nebude. Přináší právě ten druhý, zasněný nebo místy až smutný pól písní. Všechny skladby spojují dvě jména – jednak je to komorní sbor Anúna, jehož členstvím prošlo velké množství zpěváků, kteří se potom stali slavní i v cizině, a dále je to zpěvačka Méav (abychom to dlouhé jméno zkrátili). Anúna působí již 20 let a z toho v letech 1995 – 1998 byla jejich členkou též Méav. Hlavní opory sbory Michael a John McGlynnovi sestavili toto album z jejích nejlepších nahrávek té doby. Ze 13 skladeb je jen jedna instrumentální s Ulsterským orchestrem, tkerý doprovází ještě jednu skladbu. Ostatní jsou sborové, většinou doprovázené pouze harfou Anne Marie O´Farrellové a ve všech kromě jedné zpívá sóla Méav. Polovina skladeb je tradičních nebo aspoň na tradiční irské texty. Asi nejznámější, nejhezčí, nejveselejší, ale také nejkratší je modlitba sv. Godrika k svatému Mikulášovi (St. Nicholas). Další krásnou skladbou je Moře (The Sea) adaptované ze staré irštiny a doprovázené jen flétnou. Krátký, prostý, přírodní text je zpíván čistými, průzračnými hlasy sboru Anúna a vy přímo vidíte vlny a oblohu a vychutnáváte si tu krajinu. Další tradiční píseň Ardaigh cuan vyjadřuje těžkými harmoniemi smutek, který na vás přímo dolehne.
Velmi melancholické.
Ostatně většina písní je smutných – ať je to o lodním neštěstí, smrti ve válce nebo zhrzené lásce mladé dívky.
Z toho všeho snad jen vybočuje dětská píseň Geantraí. To, že vybočuje, nesmíte chápat tak, že snad trčí mezi skladbami. Naopak je výběr proveden velmi citlivě a celé album má jednotnou náladu, nebo spíše vyvíjející se náladu. Hlas Méav je vysoký, křišťálově jasný, ale není nepříjemně pronikavý. Má tak nějak ohlazeny právě ty hrany a působí sametově. I v těchto vysokých polohách hlasu dokáže dávat Méav do písní hlubokou citlivost a výraz. Nejtěžší je v těchto polohách umět ztišovat, ztrácet se a zase objevovat. S doprovodem harfy, který se nevnucuje, ale se zpěvem pojí, jsou písně velmi melancholické.
Skutečně mi vyvolávají náladu této irské krajiny s množstvím jejích stínů, sychravosti podzimní krajiny.
© Jiří Mazánek
© okultura, 2006 & 20=
*
