(CD, AD21Music, ad204, 2011)
Max Corbacho: Ars Lucis
CD, AD21Music, ad204, 2011
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
Když jsem ve své recenzi na albu Breath Stream tak trochu přirovnával Maxe Corbacha ke Steve Roachovi, tak rozhodně ne v počtu vydaných alb, kterých Roach vyprodukoval několik za rok. Corbacho na tomto albu pracoval v letech 2008-2009, aby s ním přišel na trh až ke konci tohoto roku.
Tentokrát se inspiroval gotickou bazilikou ve francouzském městě Saint Denis. Jak jistě většina z nás ví, tak středověké katedrály měly být velkolepou oslavou Boha a zároveň vytvořit u návštěvníka pocit pokory, úplné maličkosti lidského tvora před nekonečností Boha. Toho se dosahovalo obrovskou výškou staveb, které byly štíhlé a klenuly se množstvím sloupů a oblouků strmě vzhůru.
Nebylo jednoduché takovéto chrámy postavit, geometři museli dobře spočítat všechny statické parametry, aby se stavby nezřítily.
Dalším důležitým znakem bylo to, že v katedrálách a bazilikách byla vynikající akustika nejen pro mše a kázání, ale také pro zpěv a hudbu, jejíž dopad na posluchače byl mocný a přispíval tak k udržení víry a strachu z velikosti boží. Dodnes nejsme schopni takového akustiky dosahovat.
O tom všem jsem se rozepsal hlavně proto, že Corbacho byl okouzlen právě architekturou této baziliky a jeho skladby se snaží určitým způsobem ji vyjádřit. Jistě pochopíte, že k zobrazení té monumentálnosti opět využil pomalé, táhlé melodie bez jakéhokoli rytmu.
Světlo a harmonie.
Sedm skladeb (mystické číslo) má až na tři výjimky délku každá kolem čtvrt hodiny. Začíná vstupní branou, Light-Matrix Portal, kde hudba naznačuje táhlé, vzhůru se zvedající oblouky, takže stoupá a postupně jakoby mizí v nekonečnu, zatímco se již zvedá oblouk další melodie. Ze spíše hlubších a středně vysokých tónů jen občas trochu vyvstávají neostré vyšší, ale nejsou nijak zdůrazněné. Následuje chrámová předsíň, v níž cítíme z hudby otevřený prostor a před námi se otevírající mohutnost celé stavby.
U další skladby, Vzestupného pilíře (Pillar Ascension), se melodie zvedají vzhůru a po nich se tak trochu jako břečťan vinou jemné ozdoby zakroucených ornamentů vyjádřené jakoby kroužícími tóny. Ve všech skladbách nás určitý ostinátní akord, spíše v hlubším rejstříku, udržuje stále jakoby v prostoru, takže vzniká takový pocit vzdušnosti, velkoleposti. U tří kratších, asi pětiminutových skladeb, jako je např. čtvrtá skladba, Safírová okna boční lodi (Transept Sapphire Glass), je vytvořen dojem proudu světla, u Extatického chóru (Choir Ecstasy) zase neurčitý cluster tónů nás zcela do sebe vtáhne a u nejkratší skladby Meditace na základní kámen (Keystone Meditation) je tak trochu zhuštěně obsaženo vše v jednom. Závěrečná, nejdelší skladba, Zázrak struktury (Mirabilis Structura), v sobě opět obsahuje vše, ale předávané v dlouhých, časových úsecích. Ve všech skladbách jsou tóny velmi nezahalené a zastřené, aby nepůsobily příliš ostře a jasně, případně nepříjemně. Celkově je album zvukově velmi jednotné, drobné nuance jednotlivých skladeb budete schopni vnímat až při pozorném, vícenásobném poslechu.
Z Maxe Corbacha nám zcela jistě roste nejen hvězda španělského ambientu, ale i světového.
A co říká o svém novém albu sám Max Corbacho?
„Světlo a harmonie: o tom je toto nové, čistě atmosférické dílo. Nikoliv oslepující světlo zvenku, nýbrž světlo filtrované vysokými okny z barevného skla v klenbě katedrály, lámající se a transformované do mnohobarevných drahokamů, přenášející to, co je materiální, k tomu, co je duchovní. Jako lehoučký sen zazní hlavní téma ve skladbě Light-Matrix Portal, kde nás provází jemné víření akordů, jakoby se nesoucí gotickou klenbou, výsostným prostorem. Jemně se tak labyrintem šíří mystická, delikátní vůně kadidla, spirálou vzhůru až k patce klenby. Představuji album různými zvukovými prostředky a vy si připadáte jako při rozjímání v katedrále z 13. století.
Slovy mého přítele Bruno Sanfilippa: »Jako když se postavíte v galaktické katedrále, modravé, čisté, rozpínající se.«”
© Jiří Mazánek
© okultura, MMX
*
