(CD, PN008, Practising Nature, 2005)
Mathias Grassow: Dronament
CD, PN008, Practising Nature, 2005
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
Německý drone-ambientní skladatel Mathias Grassow se tentokrát spojil nejen se svým oblíbeným spolupracovníkem a hráčem na tibetské mísy Klausem Wiesem, ale obklopil se i s dalšími osobnostmi tohoto stylu jako je třeba experimentální kytarista Marcus Reuter (Centrozoon), dále perkusionista a hráč na didgeridoo Carsten Agthe, vokalistka SiRenée a především i původní strůjce celé myšlenky projektu Dronament, Holger Brune.
Materiál vznikal v průběhu posledních dvou let a objevuje se na relativně novém sublabelu značky Databloem, Practising Nature, kde už se objevily dvě alba Grassowa, Opus Posthumum a Opus Posthumum 2.
Na ploše téměř osmdesáti minut najdeme sice jen dvě dlouhé kompozice Al Hayal Part 1 a 2, ale o to hlubší vás ale čeká hudební zážitek. Výrazem skladby mohou připomenout ty silnější momenty z alb jak samotného Mathiase Grassowa, tak i třeba Alio Die nebo již zmiňovaného Klause Wieseho. Deska oplývá velmi vyrovnanou drone náladou, která je ideální k meditaci.
Oproti jiným deskám tohoto typu je více bohatá na různé přírodní zvuky, dokonce jsou zde ke slyšení i zpěvy ptáků. Obě skladby mají v sobě také rytmické pasáže, které jsou zde jemně vpleteny a podtrhují celkový hypnotický dojem tohoto díla. Je to opravdová lázeň různých zvuků, rytmů a hlasů, které sjednocuje mocný a hluboký alfa-tón. Je to rituál, který vás přirozeně vtáhne do silného příběhu vaší přítomnosti. Rozhodně jedno z alb letošního roku, které nenechá nikoho na pochybách o kvalitách Mathiase Grassowa jako nepřehlédnutelné osobnosti na poli ambientní drone scény.
Mathias Grassow se narodil ve Wiesbadenu v Německu v roce 1963. Už od samého počátku pro něj byla hudba hlubokou vášní. V 70. letech hrál na bicí a kytaru a pak – počátkem 80. let – upřel svoji pozornost na klávesové nástroje. Mathias byl rostoucí měrou fascinován flexibilitou a skrytými možnostmi kláves a elektroniky a skládal experimentální elektronickou hudbu na pomezí tradiční německé hudby a new age stylu.
Na konci 80. let se specializoval na syntezátorové drones a myriády forem harmonické hudby (David Hykes) a zkoumal její účinky na lidskou psýché (obdoba staroindické nádá-jógy) používáním svého hlasu, tambur, citer, fléten, kytar, tibetských mís a některých podomácku sestavených nástrojů. Před dvaceti lety potkal přítele, který mu dal knihy Alana Wattse, amerického filosofa, harvardského profesora, zen-buddhisty a psychologa. Během tohoto období Mathias shledal, že jeho život a hudba by mohly mít společný cíl: dovědět se toho více o pravém duchu v hudbě a v životě a předávat tyto zážitky zpět posluchačům. Během let jej stezka vedla od buddhismu k súfismu a mystické stránce křesťanství.
Rovněž se velice silně zajímal o pohanství severoevropských předků (Keltové a Vikingové) a intenzivně ho studoval. Mathias se stále více hroužil do duchovní moci hudby, kterou obzvláště nacházel v harmonickém a subharmonickém zpěvu, dlouhých a hlubokých syntezátorových drones a v severoindické hudbě rág.
Byl ovlivněn slavnými zvuky tibetských mís Klause Wieseho (ex-Popul Vuh) a jejich duchovní silou, jež ho přivedla k zájmu o „duchovní energetický tok“ a „opravdový náboj“ v hudbě.
Po mnoha letech vývoje v Mnichově s Klausem Wiese a v Itálii se otevřel mnohým projektům s talentovanými hudebníky, jakými jsou Rüdiger Gleisberg a Amir Baghiri (CD Arcanum a Lanzarote Spirits).
1993-94 pořádal Mathias řadu koncertů v San Sebastianu a na festivalu Lanzarote ve Španělsku. Další kreativní spolupůsobení a nasávání nové inspirace vedlo k propojování nových muzikantů a labelů.
*
© Josef Sedloň
© okultura, MMV
