Epištola k rytířům u připomenutí oudělu jejich
*
Ejhle, popatřil jsem v posledku času svého kolikero prazvláštních oukonů bližními našimi na sobě páchaných, dílcem z nerozumu, a kterak směniti chrám v krám.
Venkoncem je nemálo obtížné učiniti rozhodnutí, alébrž býváme vlečeni hodinami světskými a jest magicky věru nesnadné zlomiti zlovolných siločar této setrvačnosti života našeho.
*
O hoření a chladu vnitřním
Tuto jsem viděl, kolikero zim zpět, jakpak zvnitřku zapálená bytost, rytíř Bou ibn Nay Wárí, srdce hořícího, velmi nadějná od urozenosti, dobrý kov, pro strach a předsouzení mnohá sobě další cesty odepřela. Kteréžto oje a opratě a udítka to byly?
Aj, Synu, máš mnohé moudrosti a bylo ti svěřeno, že nejprve v pícce rozdělati oheň třeba, jinak s tavbou méně ušlechtilých kovů počítati nemožno.
Ku slávě Otce našeho jsme jej společně s tebou zažehli a kopec polínek s Duchem svatým přiložili, a viz! Dílo dobré před našima očima růsti jsme zřeli. Nejen to. Mnohá struska na povrch žhavý vynesena byla, v dál poznána a započtena. Okovy tyto jiní na něj vkládali od kolébky; činíce tak z vlastní pomýlenosti, radosti zvrácené neb zlého outěžku na nich vloženého opět jinými. Čištění a prubování vcházelo čím dále hloub, až jsme narazili na hada zlého a úskočného, co jed potměšilý plival nejprv v myšlení, ku konci už pak i v konání. Jméno toho hada Privatio slulo, neb děliti se nechtěl o předmět magnetismu svého a lupem veskrze pojmouti jej hodlal v moc svou. Fortna opatství thelémského byla takto uzavřena. Nuž, ne v čase strachoty strážci našimi, však zevnitř, bídně a, aj, nemáme zatím vyhlídek k otevření Slávy a vylití Ducha.
*
O umění a duchu lásky
Nedosti tomu tak, viděli jsme více. V požehnaných chvílích snášel se Duch Boží nad ním, a čeho jiní v potu tváře své dobývali, uděloval mu v nadbytku a radost byla v nich s námi, oni nerozuměli svými srdci, kdežto on měl vlohy k iniciaci, jež sic má náležeti všem jedincům našeho druhu, třebaže jen hrstka z nich účinně pocítí její projevení. Mnohokráte jsem, rytíři mí, zdůrazňoval arcidůležitost osobního sblížení s připravovanými matériemi, po vstupu do lesa ovšem tento nevzpomněl rady mé a svoji matérii opustil příklonem k hadímu syčení. Totiž, ustoupení počalo v předmětu lásky a obraz byl nahrazen jiným obrazem. Jak užírající! Vůli vyměniti honce značí stádo medle ztratiti.
Vůli vyměniti honce značí stádo medle ztratiti.
A tušíme, víme & svědčíme, že vystoupivše do stromů, máme stádečka rozhojňovati a množení napomáhati, kterak náš milý Bůh nás k tomu nabádá: Milujte se a množte se.
Mysl tvou, Synu, chci trknout napomenutím Liber Astarte vel Berylli sub figura CLXXV co se týče nedostatku vroucnosti.
A vpravdě! Pluli jsme již kol Sirén, Skyllu i Charybdu zdárně jsme obepluli, netřískli kýlem o Skálu ni vesla ve Vír nořili, a přec prosti ustání s rosou u zraku vidíme ztráceti své druhy nejmilejší. Rytíři! V obranu běžte a nedejte těmto šalebným bytostem již ni srdce jednoho!
Bukanýr ze škuneru John B.
Rojení lapků v lesích a hájích našich, ouhledně pěstovaných i šlechtěných, mnoho zvěstováno byloť. Tu jsme blíže dalšímu z rytířů našich, co se přes devatero hor a lesů vydal a oudy své zavěsil v živel nejistý, v širosti moře nesmírného škuner svůj zakotvil. O velikém vzejití a smutném schodu bukanýra Johna B. jest nám mluviti. Rozumování odvátého rytíře zvučí v slovech: kterak blížiti se Bohu aneb jednoty s nižším božstvem hledati? Samotná Liber Astarte vel Berylli sub figura CLXXV nás má k tomu, bychom se střežili v meditaci:
„V nich spočívá nejúčinnější metoda, kterak může dosáhnouti konce ten, kdo je zcela připraven a očištěn transmutací skutku v oddanost a je posvěcen řádným vykonáváním svatých ceremonií. Přesto se v nich skrývá nebezpečí, neboť Duch je tekutý jako rtuť a hraničí s abysem a je obléhán mnohými sirénami a ďáblíky, kteří jej zavádějí na scestí a útočí na něj, by ho zničili. Proto nechť se má uctívač na pozoru a piluje své meditace akurátně tak, jako by měl člověk stavěti kanál od moře k moři.“
*
O vábení a kořisti lapání bukanýrově
Jeho způsob práce je zajímavý. Při kontaktu s člověkem, jeho novou potenciální obětí, se nejprve podvolí a zabývá se tím, co mu oběť doporučí. Pak se ovšem arci rychle vrací do padlé dráhy své. A když mu to kořist dovolí a tomuto stavu přikyvuje, padá do tenat.
Vrhá se na nás jako na kořist proto, že cítí a ví, že mnoho strpíme oplývajíce klidem, laskavostí, slušností a zdvořilostí. Kdybychom takoví nebyli, nepokoušel by věda totiž, že do tvrdého vejde.
*
Nelida
V souvislosti s tímto způsobem chování nás zaráží, že bukanýrova schopnost kladně působiti na svoje okolí není arci vysoká. Ze zkušeností vím, že mu dělá problém hovořit s neznámými lidmi o čemkoli, co jej nezajímá. Když se pak přirazí k blízkému tématu a snaží se předkládati své názory, často se stává, že někdo nesouhlasí a argumentem jde proti němu. Jeho schopnost obcovat s člověkem argumenty a dojíti k nějakému společnému názoru je nulová. V takových případcích vůbec v diskusi nepokračuje a mlčí.
Myslíme si, že když člověk pevně stojí za svým názorem, znamená to pro něj nějaký problém a vnímáme z něj strach říci něco, co by mohlo pro oponenta býti třeba i přínosné.
Abychom to shrnuli: při jakékoli podobě duchovní práce by nemělo docházeti k tomu, aby si člověk neuvědomoval své pohnutky a hnací moment, který je spustil. V tomto případě soudíme, že je zde obrovská nedůvěra v sebe sama, nějaké hluboké ponížení. Obrazem jeho cíle jest mocný člověk. Společnost mu ovšem jeho moc nepotvrzuje, takže se jí vyhýbá. Zůstává s pocitem zdánlivé moci sám se sebou, nebo s lidmi, kteří jej v jeho výjimečnosti podporují. Pravdivé sebehodnocení je nedosažitelné, strach připustiti si, že je v takové či jiné životní situaci, je velký; a tak jej to, co je součástí jeho stínu, naprosto ovládlo.
U takového typu lidí nás nepřekvapuje, jak nehezky a útočně jednají s blízkými, obzvlášť pak se slušnými a zdvořilými. Svoji slabost projikují právě na ně, přičemž se současně snaží dokázati svoji rozumovou či jinou převahu. Naproti tomu lidé poněkud „od rány“ s tímto typem lidí nebudou míti problém.
*
K bukanýrově mateři i páterovi
Slabá máteř; i dnes za něj nejspíš hrne zlaťáky. Na máteř tedy jeho přístup k ní platí. Jak potom uvažovati o Arcimateři jako archetypu a o mateřském universu vzhledem k němu? Vždyť on přeci vždy někoho sežene, kdo jej podporou obuje… povětšině to žena jest.
Pravděpodobně chybějící páter. Kdo je tedy Mistr Thérion, s nímž je, jak tvrdí, ve spojení?
*
O vytržení a inspiraci
Je-li člověk slabý, neduživý a pln strachu a je-li schopen se dostati do stavu exaltace a vytržení, s čím se tedy setkává, když je zpět ve svém bdělém vědomí?
Nesnaží se „tam“ snad dostávati stále a není to trochu o návyku?
Neměly by takové duševní stavy býti spíše „uzemněny,“ nebo snad „přivedeny dolů na zem?“
Promyslete to.
*
© Fr. Hxrn & .V. & San
