Analyzuje povahu kreativní magické síly v člověku a vysvětluje, jak ji probudit a používat, a naznačuje všeobecné, stejně jako zvláštní cíle, jichž se tímto nabývá. Sexuální magie zahalená do symbolismu.
*
LIBER A´ASH
vel
Capricorni Pneumatici
sub figura CCCLXX
*
Publikace ve třídě A.
Imprimatur:
N. Fra. A ... A...
*
0. Sukovitý dube Boží! Ve tvých větvích sídlí blesk! Nad tebou visí slepý sokol.
1. Jsi sežehnutý a černý! Naprosto osamělý v onom ohnivém keři.
2. Vzhůru! Narudlé mraky visí nad tebou! To je ta bouře.
3. Na obloze je planoucí rána.
4. Vzhůru.
5. Zmítáš se v sevření bouře po aeony a aeony a aeony. Svoji mízu jsi však nevydal; nepadl jsi.
6. Teprve až na konci vydáš všechnu svoji mízu, až veliký Bůh F.I.A.T. usedne na trůn onoho dne Buď-s-námi.
7. Neboť dvě věci už jsou zde, a třetí věc se započala. Isis a Osiris zanechali krvesmilstva a cizoložství. Horus, trojnásobně ozbrojen, vyskakuje z dělohy své matky. Harpokratés, jeho dvojče, je v něm ukryt. SET je jeho svatá úmluva, již zjeví na veliký den M.A.A.T., jehož výklad podá mistr chrámu A ... A..., jehož jméno jest Pravda.
8. V tom tedy nyní poznáváme magickou moc.
9. Je jako dub, který sílí sám sebou a vzdoruje bouři. Bičován nepohodou, zjizvený a troufalý jako mořský bukanýr.
10. A také se pne, jako když ohař táhne řemen.
11. Je pyšný a vyjevuje převelikou jemnost. Arci, a také veselí!
12. Ať tak mág jedná během svého vzývání.
13. Má si sednout a vzývat; ať ho přitáhne spolu s touto prudkostí; ať ho nechá vyjít během příštího vzedmutí a stahu; ať mu rychle stáhne kapuci z hlavy a zaměří jeho baziliščí oko na pečeť démona. Pak ať se zvedá nahoru a dolů jako satyr v tišině, dokud mu Slovo náhle nevyrazí z hrdla.
14. Potom však ať nepadne vyčerpáním, i kdyby byl člověkem nadesettisíckrát; vždyť to, co jej zaplavuje, je nekonečné milosrdenství Otce-Matky všehomíra, jehož on jest nádobou.
15. A ani se nenech ošálit. Je snadné rozpoznat živou sílu od mrtvé hmoty. Není nic snadnějšího než rozpoznat živého hada od mrtvého.
16. A budiž tomu tak i co se týče slibů. Buď neústupný, však ne tvrdošíjný. Pochop, že poddajnost jóni a prodlužování lingamu jsou jedno a totéž. Jsi oběma; a tvůj slib není nic než ševelení větru na hoře Meru.
17. Tedy uctívej mne, kterýž jsem Oko a Zub, Kozel Ducha, Pán Stvoření. Jsem Oko v trojúhelníku, Stříbrná hvězda, kterou uctíváte.
18. Jsem Bafomet, kterýž jest osminásobným Slovem, jež má být v rovnováze s Trojicí.
19. Není žádného činu nebo utrpení, které by nebyly hymnem na moji počest.
20. Všechny svaté předměty a všechny symbolické věci jsou mými svátostmi.
21. Zde jsou zvířata, jež jsou mi zasvěcena; kozel, kačer, osel, gazela, muž, žena a dítě.
22. Každé tělo je mi zasvěceno; ani se jich nedotkněte, leda během mé eucharistie. každé pusté místo je mi zasvěceno; kam se člověk stáhne v mém jménu, tam do něho vskočím.
23. Jsem skrytý bůh, a ten, kdo mě opanuje, je ohyzdnější než já.
24. Přesto dávám více než Bakchus a Apollón; mé dary předčí olivu i koně.
25. Kdo mne uctívá, musí mne uctívat mnohými rituály.
26. Jsem skryt se všemi úkryty; i když je Nejsvětější Starý cupován a vláčen po tržišti, ještě stále jsem skryt a v ústraní.
27. Ty, jež miluji, mrskám přemnohými pruty.
28. Vše mám za svaté; sám nic neposvěcuji.
29. Neb není svatosti, kde nejsem.
30. Neměj strachu, když vpadnu s lítou bouří; poté jsou mé žaludy odváty větrem daleko pryč: a vpravdě povstanu znovu a kolem mne budou mé děti, takže pozvedneme náš háj na Věčnost.
31. Věčnost je bouře, jež mne kryje.
32. Já jsem existence, ona existence, která neexistuje, leda skrze svoji vlastní existenci, která je mimo existenci existencí, a koření hlouběji než Strom Ničeho v Zemi Ničeho.
33. Nyní už poznáš, kdy jsem v tobě, kdy je má kapuce přetažena přes tvoji lebku, kdy je má síla víc než vzdutý Indus a neodolatelnější než obří ledovec.
34. Pročež, když jsi v bazaru obnažen před prostopášnou ženou, vysilován její lstivostí a úsměvy, tak jsi úplný a ne již jen pouhou částečkou před symbolem milovaného, třebaže by šlo o nikoho menšího než Pisachu nebo jantru či dévu.
35. A ve všem stvoříš nekonečné požehnání a další článek nekonečného řetězu.
36. Tento řetěz sahá od věčnosti k věčnosti, vždy v trojúhelnících – cožpak není trojúhelník mým symbolem? – vždy v kruzích – není symbolem Milovaného kruh? V něm je veškerý pokrok zásadní iluzí, neboť každý kruh je stejný a všechny trojúhelníky jsou stejné!
37. Ale pokrok je pokrok, a pokrok je vytržení, trvající, oslňující, jsou to spršky světla, vlny rosy, rusé vlasy Veliké Bohyně, kytice růží, jež se vinou kolem jejího hrdla, Amen!
38. Proto se pozdvihuji, jakož jsem i pozvedán.
Opanuj se uvnitř, neb já jsem vládce, který dovršuje. Vposledku budiž konec tak vzdálený jako hvězdy, které leží v pupku Nuit, ukrať svůj život tak, jako jsem já na konci zabit; v oné smrti, jež jest životem, v onom klidu, jenž jest matkou válečné vřavy, v oné temnotě, která třímá světlo ve své dlani, buď jako harapanna, co si vytrhne kroužek z chřípí.
39. To proto je počátek rozkoší, i konec je rozkoší, a rozkoš je vprostřed toho, stejně jako Indus je vodou v jeskyňkách ledovce, je vodou ve velehorách i mezi kopci, za branami hor i na širých pláních, je vodou i při ústí, jímž vtéká do nedohledného moře, arci, do nedohledného moře.
(Výklad této knihy bude poskytnut na požádání nositelům stupně Dominus Liminis, každému adeptovi.)
*
Prvně vyšlo v Revue HORUS, Solstitium Hiemis 1992 e.v.
Translation © San
© okultura, MMVII
