Klonování a křížení člověka s mimozemskými vetřelci nebo pod jejich auspiciemi podle H. P. Lovecrafta a v pop-kultuře
Koncem března 1997 vzplanula na noční obloze velkolepá kometa Hale-Bopp a s jejím příchodem se vlna mimozemských spekulací, kterou náhodně zahájil H. P. Lovecraft, změnila ve smrtící příval.
Třicet devět stoupenců kultu Nebeské brány (Heaven’s Gate) se zaradovalo nad zprávou odvysílanou na středních vlnách v rozhlasovém pořadu Coast to Coast komentátora Arta Bella, že v ohonu komety byl spatřen podivný neidentifikovaný objekt, který pravděpodobně představuje mimozemskou kosmickou loď, UFO. Byl to pro ně signál, aby se připravili na konec, neboť šlo o znamení, že se mimozemšťané vrátili a sekta se musí zbavit svých tělesných schránek, aby se s nimi mohla setkat.
V prostorném sídle ve španělském stylu o rozloze devět tisíc metrů čtverečních v kalifornském Rancho Santa Fe se kultisté oblékli do splývavých černých košil, černých tepláků a zbrusu nových černých tenisek Nike. Na rukávech měli odznaky Star Treku „Away Team“, čímž napodobovali mezihvězdné cestovatele ze svého oblíbeného sci-fi seriálu. Podle rozkazů svého vůdce, jímž byl Marshall Herff Applewhite Jr., konzumovali koktejl z drog, vodky a jablečného pyré, na hlavu si nasadili igelitový pytel a hromadně umírali ve skupinách, dvě byly o patnácti lidech a jedna o sedmi. Před koncem poslední dva muži, kteří měli zemřít, rozložili těla kultistů na palandy a matrace a zakryli jim obličeje fialovými rubáši. Pak se i oni připravovali na smrt v sídle vyzdobeném plakáty Akt X a E.T., ačkoli už nebyl nikdo, kdo by jim obličeje přikryl fialovým rubášem. Byla to největší hromadná sebevražda v dějinách Spojených států.
Když úřady našly těla jednadvaceti mužů a osmnácti žen ve věku od šestadvaceti do dvaasedmdesáti let, zprvu si myslely, že jde o mladé muže, protože všichni měli krátké vlasy, hladkou pleť a neměli žádné identifikační pohlavní znaky. Někteří z mužů byli dokonce vykastrováni, aby překonali svou lidskost.
Jiný kultista vysvětlil zvláštní systém víry Nebeské brány a přirovnal ho k transportnímu systému ve sci-fi seriálu Star Trek, který např. kapitán Kirk používá se slovy „Transportuj mě, Scotty“:
„Pro nás je to jako jít do simulátoru. Trénovali jsme na simulátoru… [a] teď je čas přestat. Hra skončila. Je čas uvést do praxe to, co jsme se naučili. Sundáme si helmu virtuální reality … vrátíme se z holopaluby do reality, abychom byli, víte, s ostatními členy na lodi na nebesích.“[1]
Členové sekty Nebeská brána věřili, že když spáchají sebevraždu, jejich duše vystoupí do UFO, které se táhne v závěsu za Hale-Boppovou kometou a odnese je do jakéhosi ráje, „nadlidské úrovně“, která slouží jako přestupní stanice na cestě do ještě vyšších úrovní mimo tento vesmír. Někteří prohlašovali, že UFO je ve skutečnosti Sitchinova dvanáctá planeta Nibiru, zatímco jiní tvrdili, že pouze ohlašuje její blížící se příchod. Když se na internetu objevila fotografie, která toto UFO údajně zobrazovala, kult začal jednat. Astronomové později potvrdili, že údajné UFO na fotografii komety Hale-Bopp není nic jiného než hvězda.
Jedním ze zajímavých dopadů objevení se komety Hale-Bopp v roce 1997 byl zjevný nárůst počtu pozorování neidentifikovaných létajících objektů (UFO) těsně před, během a po jejím průletu. Ve skutečnosti bylo jen ve Velké Británii v letech 1996-1997 podáno Ministerstvu obrany něco kolem 1035 hlášení očitých svědků o UFO. Po celém světě byla zveřejněna i další hlášení očitých svědků, některá včetně „důkazů“.
Jeden takový příklad se objevil v listopadu 1996. Na snímku se objevil rozmazaný, mírně protáhlý objekt viditelný v blízkosti komety. Tento snímek pořídil Chuck Shramek z Houstonu v Texasu pomocí digitálního formátu CCD. Na snímku se na jedné z hvězd v pozadí objevily hroty, které jí dodávaly vzhled „podobný Saturnu“.
Shramek zavolal do rozhlasového pořadu Arta Bella Coast to Coast, aby oznámil, že našel „objekt podobný Saturnu“, který následuje kometu Hale-Bopp, poté, co jeho počítačový program pro pozorování oblohy hvězdu nezaznamenal. Ačkoliv později byl „objekt podobný Saturnu“ na základě porovnání s Palomar Sky Survey identifikován jako hvězda SAO 141894, mezi ufology se rozšířila fáma, že objekt je ve skutečnosti obrovská kosmická loď.
Mnozí vědci, včetně Alana Halea, tvrdili, že Shramek musel při konfiguraci svého softwaru udělat chyby, které vedly k záměně, to však nebránilo nadšencům pro UFO, aby rychle dospěli k závěru, že kometu musí sledovat mimozemská loď. Jedním z nejznámějších zastánců této teorie byl tehdejší profesor politologie na Emoryho univerzitě Courtney Brown. Brzy poté se objevil i další zjevný snímek UFO. Art Bell tvrdil, že získal snímek objektu od anonymního astrofyzika, který měl jeho objev potvrdit.
Podle astronomů Oliviera Hainauta a Davida Tholena z Havajské univerzity se údajný snímek ve skutečnosti ukázal být upravenou verzí jedné z jejich vlastních fotografií komety. Ačkoli se technicky nejedná o příklad pozorování UFO, někteří se dokonce pokoušeli tvrdit, že kometa Hale-Bopp je podvod vytvořený za účelem odvedení pozornosti od „Nibiru“ nebo „planety X“. Tato planeta je údajně obrovská a její těsné přiblížení změní rotaci Země a někdy v budoucnu způsobí globální apokalypsu. Jedním z hlavních zastánců této mystifikační teorie byla Nancy Liederová, která se sama označovala za médium a také tvrdila, že přijímá signály od mimozemšťanů prostřednictvím implantátu ve svém mozku.
Poprvé předpověděla konec světa v květnu 2003, ale jak víme, nic se nestalo. Přesto řada konspiračních webových stránek nadále varovala před příchodem Nibiru, přičemž většina z nich jej spojovala s rokem 2012 a koncem mayského dlouhého sčítacího období. Vědci často vyvraceli tvrzení Liedera a dalších ohledně existence planety Nibiru.
Nebeská brána začala vznikat v roce 1975, v době, kdy se teorie o antických astronautech dostávala do popředí zájmu veřejnosti a únosy do UFO si získávaly pozornost veřejnosti. Na začátku, stejně jako na jeho konci, mimozemšťané nasytili média a získali velký podíl legitimity. Applewhite a jeho choť Bonnie Lu Trusdale Nettlesová, známí jako „Bo a Peep“ nebo „Ti a Do“, nakonec dokázali na vrcholu kultu přilákat přes dvě stě až jeden tisíc stoupenců. Jejich filosofie byla podivnou směsicí křesťanství, gnosticismu a science fiction, což byl dokonalý recept pro tisíciletou skupinu čekající na spásu v létajícím talíři.
Applewhite a Nettles zastávali názor, že Ježíš Kristus byl poslem této vyšší úrovně, jehož vyslali mimozemšťané, aby zvěstoval jejich příchod, a reakcionáři ho pro jeho radikální učení zavraždili. Pouze následováním Kristovy cesty a osvobozením se od všeho lidského lze vystoupit do létajícího talíře a do „nadlidské úrovně“. I když je to bizarní, vyvolává to silné paralely s povídkou H. P. Lovecrafta Šepot v temnotách, první povídkou o únosech mimozemšťany. Ačkoli neexistuje žádný důkaz, že by si kult Nebeské brány z této povídky nějaké detaily přímo vypůjčil, je dnes již zřejmé, že velká část teorie o dávných astronautech, kterou Nebeská brána podporuje, pochází v první řadě od Lovecrafta.
V této povídce Lovecraft popisuje, jak rasa mimozemšťanů, Mi-go neboli houby z Yuggothu, terorizuje učence Henryho Akeleyho v jeho domě na vermontském venkově. Mimozemšťané si nepřejí, aby se o jejich přítomnosti vědělo, a Akeley má podezření, že ho „zabijí nebo odnesou ze Země tam, odkud přišli“.
Stvoření pocházela z planety zvané Yuggoth „na okraji sluneční soustavy, která však byla pouhým obydlím strašlivé mezihvězdné rasy, jejíž konečný zdroj musel ležet daleko mimo Einsteinovo časoprostorové kontinuum nebo největší známý vesmír“.
„Yuggoth… podivná temná planeta na okraji sluneční soustavy… Na Yuggothu jsou veliká města – řady terasovitých věží, postavených z černého kamene… Slunce tam nesvítí o nic víc než hvězda, ale oni nepotřebují světlo. Mají jiné, jemné smysly a v jejich velkých domech a chrámech nejsou okna… Smolně černé řeky, plynoucí pod mysteriózními kyklopskými mosty – postavenými starší rasou, která vyhynula a byla zapomenuta dřív, než Cizinci přišli na Yuggoth z nekonečné prázdnoty – by z kteréhokoli člověka učinily Danta nebo Poea, pokud by zůstal při smyslech tak dlouho, aby pak mohl vyprávět, co viděl…“[2]
Yuggoth je planeta, kde mimozemští Mi-go založili kolonii. Město Mi-go spočívá na samém okraji propasti, v níž přebývá prastará a strašlivá entita, jíž se obávají dokonce i Mi-go. Na Yuggothu Mi-go těží zvláštní kov známý jako tok’l užívaný při výrobě nechvalně známých „mozkových válců“, má však i jiná rituální využití.
V krátké povídce Objevení ghoorické zóny – 15. března 2337 [3] z roku 1977 píše Richard A. Lupoff o Yuggothu, že je hypotetickou planetou X neboli Devátou planetou – tehdy předpovězené kvůli nepravidelnostem oběžných drah Neptunu a Pluta, a v současnosti, tj. v roce 2017, kvůli oběžné dráze řady transneptunických těles. Lupoffův Yuggoth je kolosální planeta, dvojnásobku velikosti Jupitera a více než šesti set Zemí. Planeta pulzuje, chvěje se a září „slabě purpurovým svitem“, vycházejícím z lávy vylévající se v důsledku tektoniky, „podobno strašlivému srdci“.
„Yuggoth samotný visí přímo nad hlavou, oplzle odulý a zploštělý, jeho povrch vyplňuje celá nebesa… a celou tu dobu pulzuje, pulzuje, pulzuje podobno strašlivému srdci, tepe a tepe.“
Rychlost otáčení je osmdesát tisíc kilometrů za hodinu, proto tedy je Yuggoth na pólech zploštělý. Planeta má četné měsíce jako jiná podobná obří tělesa v našem slunečním systému, patří k nim měsíce Nithon a Zaman, a dvojměsíc Thog a Thok – všechny názvy intertextuálně zvolil Lovecraftův nadšenec na palubě lodi Chonsu,[4] tj. Poutník, směřující k této planetě, postava jménem „Sri Gomati“ z Lovecraftovy sbírky sonetů Houby z Yuggothu (1929-30).
O měsících Thog a Thok se toho ví velmi málo, ačkoliv se říká, že Thog prý je svět černý jako noc. A na povrchu Thoku je bájná ghoorická zóna – zelení zalitá kaverna obsahující zatuchlé jezero, v němž „se šplouchají odulí shoggoti“.
Povídka H. P. Lovecrafta Šepot v temnotách je i ústředním bodem skladby Weird Tales: Electric Frost/Golgatha/Altar of Melektaus od skupiny Electric Wizard.[5] V textu písně stojí:
„Ze starobylého Yuggothu černé paprsky vyzařují, omamné kyklopské propasti Zla.“
Mimozemšťané se postupně přibližují k Akeleymu, odříznou mu všechny únikové cesty, a nakonec ho odvedou ze Země, oddělí mozek od těla a přemístí jeho vědomí do válce, aby jej mohli dopravit na Yuggoth, Lovecraftem ztotožněným s „novou planetou Pluto“, která byla objevena právě v době, kdy povídku psal. Vzhledem k tomu, že někteří spekulovali, že objekt za kometou Hale-Bopp je buď Nibiru, nebo jakési „taxi“ k němu, byly paralely s Nebeskou bránou nepřehlédnutelné.
Jestliže se Nebeská brána soustředila na přítomnost, jiné kulty hledaly spojení se svými cizími bohy hlouběji v minulosti. Jak uvidíme, jeden takový kult nakonec vyvolal veřejné pobouření, když prohlásil, že naklonoval člověka, protože mu to řekli dávní mimozemšťané. Sekty samozřejmě nejsou fenoménem poslední doby a jsou součástí náboženské krajiny tak dlouho, jak dlouho existují náboženství. Některé dokonce dovedly svou víru do nebezpečných extrémů, jako například Chrám lidu Jima Jonese v Guyaně, jehož 938 členů spáchalo v roce 1978 hromadnou sebevraždu. Sekty věnované uctívání vesmírných bytostí se však rozhodně staly moderním fenoménem, který vyrostl v polovině dvacátého století z paranoie z moderních technologií a vesmírných závodů. Někteří členové satanistické komunity zašli tak daleko, že fiktivní mýty H. P. Lovecrafta brali doslova a uctívali Staré, jako by byli skuteční. Jiní zase uctívali létající talíře.
V 70. letech, kdy „Bo“ a „Peep“ založili Nebeskou bránu, nebyly kulty UFO už ničím novým. Existovaly téměř od počátku moderní éry UFO a pokračovaly i v jednadvacátém století jako technologická víra přetvářející zastaralá náboženství do moderních forem. Jednou z takových skupin byla Společnost Aetherius, která věřila, že klíč k lidskému osudu mají v rukou Venušané. Jiné skupiny, jako například Kristovo bratrstvo a Sdružení Sanandy a Sanat Kumary, zastávaly názor, že UFO mají kvazi-božské schopnosti, a na druhé straně fundamentalističtí křesťané začali věřit, že UFO jsou projevy ďábla.[6]
Nejúspěšnějším z čistě UFO kultů byla skupina Unarius (celým názvem Unarius Academy of Science), která uctívá létající talíře a očekává jejich návrat. Založili ji v roce 1954 Ernest a Ruth Normanovi, kteří se považovali za inkarnace židovsko-křesťanských archandělů Rafaela a Uriela, a Unarius je zkratka pro Univerzální artikulované interdimenzionální porozumění vědě. Podle této skupiny mají lidské bytosti evoluční poslání hledat vyšší úrovně vědomí za pomoci komunikace s mimozemskými bytostmi, které jsou ve skutečnosti lidmi žijícími na jiných planetách. Unarius Academy of Science přilákala mezi svým založením a smrtí Ernesta Normana v roce 1971 pouze malé množství příznivců. Poté se pod vedením zapálené Ruth Normanové (Uriel) rozrostl do celosvětové sítě „studijních center“, která se rozprostírala po celém světě od Floridy až po Polsko. Jejich členové uctívají vědce Nikolu Teslu za jeho pokusy postavit energetickou přenosovou věž, která podle Davida Hatchera Childresse způsobila tunguzskou událost v roce 1908.
Skupina Unarius, převlečená do vědeckého hávu, popírala, že představuje náboženství nebo filosofii, a prohlašovala, že její učení o reinkarnaci a mimozemském životě jsou ověřitelná fakta nové vědy o životě. Unariáni věřili, že lidstvo z tisícileté duchovní regrese zachrání jen mimozemští spasitelé z Plejád, souhvězdí známého především jako „sedm sester“ noční oblohy. Mělo se tak stát v roce 1974, ale když se tak nestalo, bylo datum přesunuto na rok 1975, pak na rok 1976 a nakonec na rok 2001, kdy měla na ztraceném kontinentu Atlantida přistát první mimozemská loď z planety Myton. Unariáni se domnívali, že podle „vesmírného vědce“ Alta z planety Vixall nastane v roce 2001 doba, kdy Zemi přijdou zachránit „vesmírní bratři“. Důvodem bude to, že v roce 2001 ti jedinci, kteří po mnoho a mnoho let pracovali na probuzení člověka; ti jedinci, kteří působili ve vesmírných společnostech a pracovali tiše, v zákulisí, pomohou změnit psychologický proud, atmosféru planety Země, pokud jde o realitu vesmíru obývaného jinými lidskými bytostmi na dalších planetách pozemského typu.
Unariáni se na příchod mimozemšťanů připravili, ale byli velmi zklamáni. V průběhu desetiletí před prorokovaným návratem mimozemšťanů trpěli vysokým úbytkem členů a toto neúspěšné proroctví náboru jistě příliš nepomohlo. Když bytosti z planety Myton nedorazily, vůdci oznámili, že s nimi navázali „mentální kontakt“, a mimozemšťané prohlásili, že nedorazí, dokud lidstvo nebude připraveno přijmout realitu mimozemských bytostí. Vzhledem k tomu, že mimozemšťané v našich médiích převažují, je otázkou, jak moc je ještě potřeba je přijmout.
Unariáni však byli v podstatě futuristickou skupinou, která používala mimozemšťany jako rekvizitu pro zbožštění své podivné formy vědy. Tvrzení, že jejich plán je milion let starý, z nich ve skutečnosti nedělá náboženství starověkých astronautů. Zvláštní kulty místo toho využívaly mimozemšťany jako bohy, kteří mohou členům skupiny poskytnout božský původ a povznést je nad běžnou masu lidstva prostřednictvím odhalených znalostí o lidské minulosti. V tom se tyto skupiny jen málo lišily od raných hebrejských skupin, které si nárokovaly smlouvu s Bohem, nebo od mormonství, jež tvrdilo, že se mu dostalo zvláštního zjevení od archanděla.
Nuwaubiáni jsou jedním z takových kultů, který čerpá spíše z díla Roberta Templa a Zecharii Sitchina než z UFO literatury. Nuwaubiáni jsou afroamerický kult, který vznikl v 60. letech 20. století ze súfí skupiny napodobující úspěchy Islámského národa. Postupem času se jejich náboženství stávalo stále výstřednějším a začalo se hlásit k víře ve starověké astronauty a k historii Země prezentované Zechariou Sitchinem. Nuwaubiáni zastávají názor, že Afroameričané jsou ve skutečnosti indiáni, kteří v dávné minulosti přišli z Núbie, ale jejichž vzpomínky na předky jsou potlačovány bílou kulturou. Vůdce Nuwaubiánů, Malachi Dwight York, tvrdí, že je představitelem Annunaki, kteří stejně jako Sitchin přišli na Zemi v dávné minulosti a vytvořili lidstvo pomocí genetického inženýrství. Učí, že Nuwaubiáni se mohou stát bohy, budou-li následovat jeho učení a začnou komunikovat s Annunaki, kteří se, stejně jako u Sitchina, vrátí, aby nastolili zlatý věk.
Nuwaubianů je asi pět set a na venkově v Georgii fungují jako samostatný národ s vlastními pasy a řidičskými průkazy. Pod názvem „Sjednocený nuwaubský národ Maurů“ si nárokují svrchovaná práva, která náleží indiánským skupinám. Jako kroj používají staroegyptský oděv a znaky indiánů z plání, jako jsou čelenky z peří, a mluví vlastním jazykem muskogee. Ačkoli se jedná o afrocentristické hnutí poskytující černošskou reakci proti bělošské kulturní hegemonii, Nuwaubiové jedinečným způsobem spojují afrocentristické názory se starověkými astronauty a mimozemskou genezí. Nuwaubiáni byli obviněni z několika trestných činů, včetně podvodu a obtěžování dětí.
Raëliánská revoluce však byla zdaleka nejúspěšnější, nejznámější a nejkontroverznější z religiózních skupin opírajících se o uctívání starověkých astronautů. I ona má kořeny v 70. letech 20. století a spojila třeštění ohledně starověkých astronautů s hnutím UFO v závěrečné apoteóze. Raëliánské hnutí spojuje všechna zmíněná hlavní témata ve finálním zúčtování s vědou a společností.
13. prosince 1973 navštívil francouzský automobilový závodník a novinář Claude Vorilhon (*1946) francouzskou sopku, když se před ním snesla mimozemská kosmická loď. Z lodi vystoupila čtyřmetrová světle zelená humanoidní bytost s mandlovýma očima a tmavými vlasy a promluvila k němu plynnou francouzštinou. Tvor vzal Vorilhona na palubu lodi a vysvětlil mu záhady vesmíru. Mimozemšťané mu přikázali, aby založil hnutí, které bude poselství mimozemšťanů šířit a dali mu nové jméno Raël.
Vorilhonův únos se odehrál jen několik let po vydání knihy The Interrupted Journey (Přerušená cesta) z roku 1966, která popisuje děsivý a nedobrovolný „únos“ Betty a Barneyho Hillových. V letech následujících po vydání knihy se po světě přehnala skutečná vlna mimozemských únosů. Vorilhonův únos se však mnohem více podobá setkáním George Adamského s bytostmi z Venuše v padesátých letech, kdy přátelští Venušané jednali s Adamským jako s kosmicky rovnocenným, nebo i s Georgem Kingem ze Společnosti Aetherius, který tvrdil, že ho Venušané přišli jmenovat velvyslancem Země u galaktické rady. Tehdy, stejně jako zde, byli mimozemšťané dobrotivými, milujícími bytostmi, které chtěly působit jako přímluvci v procesu záchrany lidstva. Vorilhon posunul model Adamského a Kinga o krok dál a přidal bohaté a strukturované pozadí čerpané z třeštění ohledně starověkých astronautů, které zachvátilo Evropu o několik let dříve, než se stalo hlavním proudem ve Spojených státech díky dílu Roberta Charrouxe, Louise Pauwelse a Jacquese Bergiera,[7] od nichž Erich von Däniken převzal mnoho svých myšlenek. Je příznačné, že Charroux, Pauwels a Bergier byli francouzští autoři, jejichž názory byly v době Vorilhonova únosu ve Francii dobře známy. Ačkoli to nelze potvrdit, není bezdůvodné předpokládat, že Vorilhon tato díla alespoň zběžně znal. Raëliánské webové stránky oficiálně podpořily Charrouxovo dílo Masters of the World (Vládci světa) z roku 1967 i Dvanáctou planetu Zecharii Sitchina,[8] takže víme, že knihy tohoto typu nebyly Vorilhonovi neznámé.
Předsedající biskup Raëliánského hnutí v USA, biskup Ricky Roehr, s tím však nesouhlasil a sdělil, že neví, jaké knihy Raël četl před setkáním s mimozemskou bytostí, ale domnívá se, že není jisté, zda mohl být vystaven starověkým astronautickým dílům nebo beletrii H. P. Lovecrafta:
„Pochybuji o tom, protože Raël žil na francouzském, silně rurálním venkově a chtěl se stát pouze automobilovým závodníkem.“
Když byl Vorilhon na palubě kosmické lodi, mimozemšťan mu sdělil, že Bible je vlastně záznamem činnosti mimozemských tvorů na Zemi. Tito tvorové si říkali Elohim, tedy ti, kteří sestoupili z nebe, a pozdější generace si toto slovo mylně spojily s Bohem; proto je Bůh Bible ve skutečnosti mimozemský Elohim. Mimozemšťané Vorilhonovi při setkáních během následujících pěti dopolední řekli, že geneticky zkonstruovali lidstvo k obrazu svému, a přáli si, aby lidstvo bývalo zůstalo v blažené nevědomosti o vědě, aby je tato nezkazila a nezabila. Pak si to rozmysleli a udělali z lidí vědce. Mimozemšťané odkázali lidstvu civilizaci a dali mu nástroje k poznání veškerého vědění. Dále zastávali názor, že lidstvo by mělo být řízeno „geniokracií“, tedy vládou géniů, aby vytvořili dobrou vládu. To vše se dalo dokázat pozorným čtením Bible, přičemž si všimli, že pasáže jako „Bůh stvořil nebe a zemi“ ve skutečnosti znamenaly, že planetu objevili mimozemšťané zvaní Elohim. Příběh o vyhnání Adama a Evy z rajské zahrady nebyl ničím jiným než tím, že mimozemšťané vyprovodili lidstvo ze svého zoologického laboratorního prostředí ve Svaté zemi poté, co se projevila agresivní povaha lidí a stala se pro mimozemšťany příliš velkou zátěží.
Odhalili také nejzazší tajemství existence. Podle nich je Země je pouhým atomem nekonečně velké bytosti, jejíž vlastní planeta je atomem v jiné, ještě větší bytosti. Tento proces pokračuje nekonečně dlouho směrem vzhůru. Každý atom na Zemi byl sám o sobě planetou plnou inteligentního života, jejíž vlastní atomy byly ještě menšími planetami, a tak dále a dále, až do nekonečna. Navíc podle Raëla „neexistuje žádný ‚Bůh‘, ale Elohim, naši Stvořitelé… Neexistuje rovněž žádná autonomní duše, která by po smrti vylétla z těla, ale genetický kód, který umožňuje přístup k věčnému životu.“ Tento genetický kód se pro Raëliány stane obsesí.
Mimozemšťan dále Raëlovi sdělil, že má důležitý úkol, který musí splnit. Podobně jako Mohamed pro islám a Joseph Smith pro mormonství byl Raël vybrán, aby přijal nadiktované poslání vyšší moci. Byl pověřen vytvořením nového náboženství, které by šířilo slovo mimozemských bohů a připravilo svět na jejich příchod. Měl vybudovat velvyslanectví pro vesmírné cestovatele v srdci Jeruzaléma, až nastane ten správný čas. Mimozemská bytost Vorilhonovi sdělila, že mimozemšťané se nemohou ukázat masám lidstva, protože se obávají, že lidstvo není připraveno přijmout jejich realitu. Dále se obávali, že přistání jejich plavidla na určitém místě by znamenalo podporu buď kapitalistické, nebo komunistické vládě, a tomu se chtěli vyhnout.
Mimozemšťan mu také řekl, že oplodnili jeho matku a vymazali jí vzpomínky na tuto událost. „Měla přítele. Myslela si, že její přítel je můj otec,“ vysvětlil Raël. Poloviční mimozemšťan Raël měl jedinečnou kvalifikaci k tomu, aby založil svou víru, kterou pokřtil jako Raëliánskou revoluci. Svou víru oznámil v roce 1974 v knize Poselství předané mimozemšťany (The Message Given by ExtraTerrestrials). V tomto roce přestal závodit v automobilových závodech, aby se mohl věnovat svému hnutí, které má podle jeho slov padesát pět tisíc stoupenců ve čtyřiaosmdesáti zemích. Odborníci však tvrdí, že členů je jen asi dvacet až třicet tisíc, z nichž většina žije ve frankofonních zemích Evropy, v Quebecu a v Japonsku.
Raëliánská organizace přilákala mnoho stoupenců, kteří hledali náhradní víru, jež by dokázala začlenit materialistickou vědu do duchovního systému. Zdálo se, že raëliánství takovou víru nabízí, a díky svému odvolávání se na dávnou minulost plnou mimozemských bytostí nabízelo historické bohatství, kterému se UFO kulty jako Unarias nemohly zcela vyrovnat. Unarias a jemu příbuzné kulty se stále více jevily jako vědeckofantastické relikty svižné budoucnosti padesátých let. Naproti tomu Raëlův systém víry nabízel stále stejnou naději na budoucnost, která byla vlastní hnutí UFO, ale mírnil ji odvoláním na slavnou minulost díky teorii starověkých astronautů. Podle jednoho raëliánského biskupa naši primitivní předkové mávají „praporem tradice“ a tvrdí, že minulost je vždy lepší. Nic nemůže být falešnějšího. Naši předkové byli primitivní a barbarští. Jediné, co bychom se měli od většiny našich předků naučit, je co nedělat.
Nicméně minulost byla stále důležitá, protože to byla doba, kdy na Zemi přišli mimozemšťané a stvořili lidstvo, slavná první doba stvoření. Raël tak syntetizoval apel Ericha von Dänikena na tajemnou a podivuhodnou minulost s kvazináboženskou evokací návratu mimozemšťanů od Zecharii Sitchina.
Tyto proudy tvořily dohromady centrum raëliánského náboženství a toto náboženství bylo pro vědce velmi přitažlivé. Dokonce i někteří vědci propadli raëliánskému kouzlu, protože v teorii starověkých astronautů viděli mýtus o stvoření, který je uspokojivější než kosmická nicota ateismu, materialismu a evoluce. Raëliáni mezi své členy řadí vědce z několika oborů.
Raël dále dal svému hnutí rysy organizovaného náboženství. Otevřel kultovní centra, vedl semináře a vyučoval techniky „smyslové meditace“ k probuzení mysli. Raëlova víra podporovala volnou lásku a sexuální zkoumání. Začal nosit výraznou bílou uniformu podobnou těm, které se nosí v Hvězdných válkách (Star Wars); vlasy si svazoval do účesu Jediů. V kombinaci s pečlivě zastřiženými černými vousy působil dojmem papeže z roku 3000. Kolem krku nosil přívěsek s novým logem své skupiny. Od mimozemšťanů prý „obdržel“ symbol své víry, Davidovu hvězdu, do níž je unikursálně vepsán hákový kříž, symbol, který znamenal nekonečno nebo slunce tisíciletí předtím, než ho Hitler přejal pro nacismus. Symbol byl však v roce 1991 změněn, když byla svastika nahrazena vírem. Zdá se, že židovští představitelé v Jeruzalémě nebyli příliš nadšeni z toho, že poskytli prostor pro velvyslanectví UFO skupině, která jako svůj symbol používá svastiku. V roce 1997 Raël získal od Elohim „svolení“ ke změně symbolu, pokud by to usnadnilo stavbu ambasády, na niž získal 7 milionů dolarů. Tato změna však příliš nepomohla. Izraelští představitelé mu stále odmítali poskytnout pozemek pro velvyslanectví. Prozatím se musel spokojit s UFOlandem, mimozemským zábavním parkem hnutí v Kanadě.
V následujícím roce začali Raëliáni rozdávat kondomy studentům středních škol v Quebecu poté, co místní školní rada odmítla instalovat do škol automaty na kondomy. Tvrdili, že chtějí školní radu probudit k odpovědnosti, čímž pravděpodobně mysleli podporu raëliánského „smyslného“ zkoumání. Média se tohoto příběhu o raëliánské smyslné meditaci chytila a v devadesátých letech dvacátého století přinesla oplzlé příběhy o kanadské sexuální UFO sektě.
Raëliánská revoluce však měla mnohem zlověstnější aspekt než jen přívlastky sexuální a UFO, které veřejnost viděla. V zákulisí Raëliáni pracovali na tom, aby se z vědecké fikce stala vědecká skutečnost. V roce 1968 Erich von Däniken napsal:
„Před neurčitými věky objevila naši planetu neznámá vesmírná loď… Kosmonauti uměle oplodnili ženské příslušnice tohoto [předlidského] druhu, uvedli je do hlubokého spánku, jak praví staré legendy, a odletěli. O tisíce let později se vesmírní cestovatelé vrátili a našli roztroušené exempláře rodu [sic] homo sapiens. Několikrát zopakovali pokusy s rozmnožováním, až nakonec vytvořili tvora dostatečně inteligentního na to, aby mu vštípili pravidla společnosti.
Nebo jinak, přímočařeji: „Předložil jsem spekulativní myšlenku, že ‚Bůh‘ stvořil člověka podle obrazu svého s pomocí umělé mutace.“
Je zřejmé, že existují nápadné paralely mezi von Dänikenovými myšlenkami zapsanými v roce 1968 a Raëlovým popisem z roku 1974, jak Elohim (o nichž von Daniken rovněž hovořil) stvořili lidstvo pomocí genetického inženýrství. Ještě nápadnější je, že stejný argument se znovu objeví v díle Zecharii Sitchina Dvanáctá planeta z roku 1976, které Raël převezme a přirovná Sitchinovy Annunaki ke svým vlastním Elohim. Sitchin a von Däniken tudíž poskytli Raëlově víře důležité mytologické pozadí.
Autoři píšící o starověkých astronautech však nikdy své spekulace neposunuli na vyšší úroveň. Své teorie neuskutečnili. Raël byl v tomto jiný. Povzbuzen narozením prvního dítěte ze zkumavky začal Raël chovat představu, že mimozemšťané nejsou jedinými tvory, kteří stvořili život.
Elohim ho zřejmě ponoukli, že i lidé by měli stvořit život podle obrazu svého. Poté, co se v roce 1997 narodila ovce Dolly, první klonovaný savec na světě, a ukázalo se, že je vědecky možné vytvořit genetické duplikáty živých dospělých zvířat, začal Raël jednat. V rozhlase se doslechl, že papež odsoudil klonování lidí, a tak se rozhodl dosáhnout vítězství v oblasti vztahů s veřejností tím, že se veřejně postaví proti katolické církvi, kterou považoval za nepřítele své víry. Založil na Bahamách fiktivní společnost, veřejně prohlásil, že chce naklonovat člověka, a už to jelo:
„Za minimální investici 3 000 dolarů z amerických fondů nám to zajistilo mediální ohlas v hodnotě více než 15 milionů dolarů… Ještě teď se směju. I kdyby se projekt zastavil na tomto místě, byl by to naprostý úspěch.“
Jako ospravedlnění Raëliáni uvedli, že klonování je důležitým principem jejich víry. Jako uctívači vědy považovali pokrok ve vědě za náboženskou povinnost. Podle raëliánských názorů bylo klonování jediným možným způsobem, jak dosáhnout nesmrtelnosti zvěčněním genetického kódu jedince a „nahráním“ vzpomínek do nových těl.[9] Protože žádná věčná duše neexistovala, věda by tímto našla její náhradu.
Raël už před lety angažoval francouzskou chemičku a raëliánskou kolegyni Brigitte Boisselierovou, aby pomohla připravit hnutí na dobu, kdy se klonování stane skutečností, a on chtěl být v čele této nové vědy, aby se zavděčil Elohim a dokázal, že se lidstvo skutečně vyvinulo podle obrazu svých mimozemských předků. Když se narodila Dolly, byli připraveni: „Raël nám řekl, že se to stane,“ řekla Boisselierová v roce 1998 časopisu Discover, „takže když jsme se tu zprávu dozvěděli, nebyli jsme šokováni; byli jsme organizovaní.“ Pouhý měsíc po oznámení narození Dolly založili Raëliáni společnost Clonaid, první společnost na světě zabývající se klonováním lidí, jejímž vědeckým ředitelem byla Boisselierová. Během šesti měsíců se o klonovací služby za cenu 200 000 dolarů za klon přihlásilo více než sto lidí. Skupina také založila společnost Clonapet, která vytváří genetické repliky zvířat.
O klonování člověka se pokoušelo i několik dalších výzkumníků, kteří nebyli Raëliány, ale zpočátku nebyli tak dobře financováni ani organizováni jako oni. Přestože v době založení Clonaid vědci zodpovědní za Dolly ještě nezveřejnili podrobnosti své práce, Boisselierová si byla jistá, že dokáže použít stejnou techniku k vytvoření člověka.
Zhruba řečeno, proces klonování spočívá v tom, že se ze středu dospělé buňky odstraní jádro, tedy část obsahující genetický materiál, DNA, a vpraví se do vaječné buňky stejného druhu, jejíž vlastní jádro bylo odstraněno. Poté vědci vajíčko vykoupou v chemikáliích a rozkmitají elektrickým proudem, aby se vajíčko začalo dělit a vyrostlo v embryo. Pokud vše půjde dobře, vyroste z něj genetický duplikát dospělého jedince, jehož DNA obsahuje. Bohužel se to stává jen zřídka a většina klonů buď zemře, nebo se narodí deformovaná z dosud ne zcela objasněných důvodů. Navzdory hlubokým rizikům pro klonované dítě, nemluvě o psychických problémech, s nimiž by se každý klon setkal, biskup Roehr uvedl, že Raëliáni považují za svou povinnost zahájit snahy o klonování ze stejného důvodu, proč zastánci IVF [oplodnění in vitro], transplantací orgánů, krevních transfuzí, chirurgie a bezpočtu dalších postupů v posledních desetiletích podporovali nové technologie. Tuto technologii bude třeba vyvinout stejně jako IVF atd. a až bude vyvinuta, bude mít jen pozitivní zdravotní důsledky, totiž zdravý, nemocemi neohrožovaný věčný život! A první krok v oblasti klonování lidí se uskutečnil.
Klonování se již podařilo a v budoucnu bude rozvinuto do technologie, která nám poskytne život věčný. Nakonec budeme schopni přenést svou paměť do nového plně vyvinutého klonu sebe sama (nikoliv jen dítěte), a dosáhnout tak života věčného.
Společnost Clonaid zřídila laboratoř ve staré střední škole v Západní Virginii a začala pracovat na pokusu o vzkříšení mrtvého jedenáctiměsíčního dítěte, jehož rodiče si zoufale přáli klon svého dítěte. V roce 2001 byla společnost Clonaid podle svých slov jen několik týdnů od naklonování člověka, když se do věci vložila federální vláda. Dne 27. března 2001 doručil Úřad pro kontrolu potravin a léčiv Spojených států amerických do laboratoře společnosti Clonaid dopis, v němž skupinu varoval, že porušuje předpisy FDA. Později v tomto roce zahájila velká federální porota v Syrakusách ve státě New York formální vyšetřování společnosti Clonaid a skupiny Raëliánů. Poté, co si velká porota vyžádala telefonní záznamy a další dokumenty, FDA provedla razii v klonovací laboratoři a nařídila zastavit veškeré snahy. Boisselierová poté předstoupila před Kongres a přečetla plačtivý dopis muže, který věnoval společnosti Clonaid 500 000 dolarů na oživení svého mrtvého syna.
Úřad FDA tehdy nepotvrdil, jak daleko Raëliáni ve svých pokusech pokročili, ale ti pokračovali ve své práci na neznámém místě, aby se dostali mimo dosah zákona. Dne 27. prosince 2002 se svět probudil s šokující zprávou, že skupina naklonovala člověka.
Na tiskové konferenci v Miami na Floridě se toho rána Brigitte Boisselierová, odhrnula si mnohobarevné vlasy a oblečená do černého saka a přívěsku se symbolem Raëliánů, postavila k mikrofonům, aby světu oznámila, že se v neznámé zemi narodil první klon, dítě „Eva“. Zároveň oznámila, že bývalý vědecký novinář z ABC News Michael Guillen povede tým vědců, kteří věc zdokumentují a potvrdí, že dítě „Eva“ je klon.
„Je velmi důležité si uvědomit, že mluvíme o dítěti,“ řekla Boisselierová.
„Není to nějaké monstrum nebo výsledek něčeho nechutného. Je to velmi zdravé dítě s velmi šťastnými rodiči.“
Boisselierová však odmítla poskytnout fotografii nebo jakýkoli důkaz, že dítě existuje, natož že je klonem.
Do druhého dne přišly reakce z celého světa. Bioetici, tradiční náboženské skupiny i vědci oznámení o klonování odsoudili. Bílý dům vydal prohlášení, v němž uvedl, že prezident Bush „je stejně jako většina Američanů přesvědčen, že klonování lidí je hluboce znepokojující, a rozhodně podporuje legislativu zakazující klonování lidí“. Kongres se pustil do práce na federálním zákazu reprodukčního klonování lidí, ale debata se zastavila na tom, zda bude povoleno tzv. terapeutické klonování, tedy vytváření klonových buněk pro náhradní orgány. Nakonec, v návaznosti na zákaz klonování platný ve čtyřech státech, vláda Spojených států zakázala reprodukční klonování lidí na území Ameriky, údajně z důvodu ochrany posvátnosti lidského života a ochrany potenciálních klonů před zdravotními komplikacemi. Jiní vědci, kteří nebyli spojeni s raëliánstvím, jako například Dr. Panos Zavos a Dr. Severino Antinori, však pokračovali ve snahách o klonování v jiných zemích, které tento postup dosud nezakázaly. Do roku 2005 se v Jižní Koreji podařilo naklonovat lidská embrya, ne-li celé lidi.
Raëliánský biskup Ricky Roehr řekl, že zákazy klonování ze strany vlád USA a jednotlivých států jsou pokrytecké: Kdyby vládám skutečně tolik záleželo na ochraně posvátnosti lidského života, nedělaly by z každého vynálezu či objevu další zbraň. Vynalezli auto, udělali z něj tank. Když byl rozštěpen atom, udělali z něj bombu. Z biologických objevů se staly biologické zbraně. Z chemických objevů se staly chemické zbraně. Seznam je dlouhý. Nikdy to nejsou vědci, ale vlády, které používají technologie špatným způsobem. K těmto technologiím – včetně klonování – dojde.
Tak to samozřejmě musí být, neboť ve skutečnosti je to věda, kterou náboženské UFO kulty uctívají, věda převlečená do hávu polobožských mimozemšťanů. Není to věda, která je zlá, pouze vlády, které ji používají. To samozřejmě vybízí k otázce dobra a zla, která je sama o sobě rozhodně západním fenoménem. Ačkoli UFO skupiny tvrdí, že jejich morálka a víra pochází z hvězd, je překvapivé, jak velmi západní jejich dichotomické vidění ve skutečnosti je. Opět se zde objevuje dobro a zlo křesťanských pověstí zabalené do hávu dobré vědy a zlých vlád.
Skeptici však rychle poukázali na to, že společnost Clonaid nepředložila žádný důkaz o existenci lidského klonu, i když slibovala, že do měsíce se narodí další čtyři klonované děti. V lednu 2003 Boisselierová změnila názor. Testy DNA klonovaného dítěte se již provádět nebudou. S odvoláním na floridskou žalobu, která hrozila odebráním klonovaného dítěte do péče, Boisselierová oznámila, že rodiče testování DNA nepovolí. Slibované testy nebyly nikdy provedeny, dítě nebylo nikdy spatřeno a Raëlova snaha o klonování byla všeobecně odsouzena jako podvod, jehož cílem bylo dosáhnout co největší publicity, což bylo to jediné, o co Raël ve skutečnosti usiloval, když v roce 1997 zahájil snahy o klonování.
Zajímavé je, že poté, co většina vědců a médií usoudila, že tvrzení o raëliánském klonování je podvod, Raëliánské hnutí od své dřívější podpory dr. Boisselierové ustoupilo. Navzdory tomu, že Raëliáni v následujících týdnech společně s doktorkou vystupovali v diskusních a zpravodajských pořadech o klonování, popřeli, že by její práci sponzorovali, a biskup Roehr na adresu skeptiků, kteří o raëliánském klonování pochybovali, uvedl:
„Skeptici“, na které se tu odvoláváte, „mají pravdu v jedné věci, kterou uvádíte. Raëliánské hnutí nikdy žádný klon nevytvořilo. To dr. Boisselierová a její soukromá společnost tvrdí, že se jim to podařilo.
Raëliánské hnutí se nikdy ani nepokusilo někoho naklonovat. A ani to netvrdilo. Dr. Boisselierová je raëliánská biskupka a je vědkyně. Raëliánské hnutí nikdy finančně nepodporovalo a ani nebude podporovat její soukromou společnost. Když byly transplantace orgánů nebo transfuze krve »okrajovou« technologií té doby a víme, že mezi těmito odvážnými vědci byli křesťané a židé, myslíte, že se média ptala »proč křesťané vyvíjejí tuto groteskní technologii?«. Nebo by tvrdila, že »Židé ničí posvátnost života!«?“
Britské noviny později uvedly, že jim Boisselierová sdělila, že „sekta“ založila novou společnost Stemaid, která má léčit stárnutí pomocí fetálních kmenových buněk, kontroverzních buněk, které se diferencují na všechny druhy tělesných tkání a které by podle některých názorů šlo přimět k regeneraci částí těla. Boisselierová rovněž oznámila, že se blíží narození „druhé generace“ klonovaných dětí. Svůj objev kmenových buněk plánovala oznámit na vědecké konferenci v Londýně, ale ta byla zrušena poté, co organizátoři zjistili, že použila falešné jméno, aby se na konferenci dostala. Boisselierová pokračovala každých několik měsíců v oznamování příchodu dalších klonovaných dětí, vždy bez důkazů.
Faktem však zůstává, že tvrzení Raëliánů ovlivnilo národní politiku USA a celosvětovou debatu o etice klonování. Vlády a náboženské skupiny po celém světě reagovaly na události, které se odehrávaly v Miami na Floridě, podle časového harmonogramu stanoveného náboženstvím UFO. Poprvé se mýtus Cthulhu H. P. Lovecrafta stal důležitým aktérem vládní politiky. Od Lovecraftovy krátké povídky přes Jitro kouzelníků k Erichu von Dänikenovi, a poté až k náboženským kultům UFO typu Nebeské brány a Raëliánského hnutí se mytologie mimozemšťanů, maskujících se jako bohové v dávné minulosti, stále více rozrůstala.
Nyní, v jednadvacátém století, jsou důsledky Lovecraftovy „pouhé zábavy“ hrozivější než kdy jindy. Zásadní otázky o tom, kdo a co tvoří lidskou bytost, jaké typy lékařských zákroků lze a nelze provádět, jsou stále častěji nahlíženy prizmatem, v jehož plochách se odráží chapadlovité stvoření zvané Cthulhu.
Inspektor Legrasse, který je v povídce Volání Cthulhu mezi prvními, kdož posbírali ucelený materiál o fenoménu plném snů, vizí, vidin, nepokojů, orgií a vzpour odehrávajících se od 22. března do 2. dubna 1908, ale pokračujících až k roku 1926, kdy v Paříži ztřeštěný malíř jménem Ardois-Boonot vystavil na jarním salónu rouhačskou Krajinu snů, poskytl zápis z výslechu „hysterických osadníků“ v oblasti lagun a močálů jižně od New Orleans:
„… byli … to všechno lidé velice nízkého, rasově smíšeného a duševně méněcenného typu… většinou námořníci a kromě černochů a mulatů … hlavně obyvatelé Západní Indie a portugalské Bravy z ostrovů Cape Verde… bylo jasné, že tu jde o cosi daleko hlubšího a staršího než negerský fetišismus, [ale] drželi se s překvapující jednotou ústřední myšlenky své hnusné víry.
Jak vypověděli, vzývali Velké Starce, kteří žili celé věky před příchodem lidí a kteří přišli na tento svět z nebes. Velcí Starci už jsou mrtví, někde v nitru země a pod mořem, ale jejich mrtvá těla předala svá tajemství do snů prvního člověka, který vytvořil víru, jež nikdy nezanikla. Byla to tato víra a zatčení vypověděli, že vždycky existovala a navždycky bude existovat, ukryta ve vzdálených pustinách a temných místech po celém světě, dokud velký kněz Cthulhu nevzejde ze svého temného domu v mocném městě R’lyehu pod vodami a nepřivede svět znovu pod svoje jho. … Tento kult nikdy nezahyne, dokud hvězdy nebudou opět ve správné poloze, a tajní kněží vyjmou velkého Cthulhu z Jeho hrobu, aby oživil Své poddané a znovu ustavil Svou vládu nad světem … Až budou hvězdy připraveny, zavolá a tajný kult zde bude připraven, aby ho osvobodil. … Za starších časů vyvolení lidé hovořili ve snech s pohřbenými Velkými, ale pak se cosi přihodilo. Velké kamenné město R’lyeh se svými monolity a hrobkami zmizelo ve vlnách; a hluboké vody, nasycené primárním tajemstvím, jímž nepronikne ani myšlenka, přerušily toto spektrální spojení. Avšak vzpomínka nikdy nezemřela a velekněží tvrdili, že město [geometrie onoho snového místa… je abnormální, ne-eukleidovská a ohavně vzdálená všem sférám a dimenzím, jaké máme my] znovu povstane, až hvězdy budou správné. Potom ze země vzešli černí duchové země, plesniví a temní, plni temných pověstí nasbíraných v jeskyních pod dnem zapomenutých moří.“[10]
Onen čas mezi 22. březnem do 2. dubnem nějak oživil příšernou hrozbu, která začala ohrožovat duši lidstva. Snoubení se Starými či Velkými Starci se odehrává v rovině imaginace, dodejme však, že oživené či aktivované imaginace, která umožňuje prolínání obou sfér či světů, jejich a toho lidského, ale rovněž i mísení psýchy, z nějž vzcházejí monstrosní, nově utvoření jedinci, spíše „mimo-lidé“ než „nadlidé“, a
„bude snadné poznat, kdy nastane ten čas, protože lidstvo si bude počínat stejně jako Velcí Starci; svobodní a divocí, mimo dobro a zlo, zákony a mravnost budou zavrženy, lidé budou křičet a zabíjet se a radostně hýřit. Tehdy je osvobození Velcí Starci naučí novým způsobům, jak křičet a zabíjet a hýřit a radovat se, a celá země vzplane zkázou opojení a svobody.“[11]
Výše mezi řádky čteme v podání prastaré víry slavnostní příslib vzkříšení mrtvých – „oživí Své poddané“ – a dojde k tomu v čase zjeveném „duhovým vířením tekutých zálivů“, což evokuje věk nejistoty, tekuté časy, v nichž povstane „duhové spříseženectví“ hnětoucí tekutou modernitu,[12] a objeví se zprávy „o závratném letu na ohonu komety zavíjejícím se vesmírem“,[13] což evokuje a připomene všechny excesy vyskytnuvší se před, při a po průletu komety Hale-Bopp.
Z korespondence mezi Lovecraftem a jeho přítelem, spisovatelem Jamesem F. Mortonem, vyplývá, že předkem Cthulhu jest božstvo Nug, jež samo o sobě jest potomkem Yog-Sothotha a Shub-Nigguratha. Lovecraft vypracoval barvitý rodokmen, v němž sám odvozuje původ Cthulhu od Shaurash-ho, ghúla Yogashe, hada K’baa a Ghotha Norníka. Toho má ostatně na mysli reverend Abijáš Hoadley (Hrůza v Dunwichi), když mluvil o lidech, kteří zaslechli „prokleté hlasy Azazela, Belzebuba a Beliála nad puklinou vedoucí do podzemí“ a on „sám … slyšel zcela jasně kázání ďábelských mocností Hory“ a „které dozajista přicházelo tam od těch slují, jež umí jenom černé kouzlo najít“.[14]
Ostatně i starý Whateley s pýchou říkal:
„A dybyste věděli vo horách, co vim já, nedělali byste si v kostele už žádnou veselku nebo pohřeb. Já vám něco povim – jednoho dne, lidi, uslyšíte Lavinino děcko řvát otcovo méno z vrchu Strážný hory!“[15]
Wilburův otec, samotný Yog-Sothoth, je nablízku lidstvu „ukrytému v čase“, stojí-li na „stezkách mimo čas a prostor“, avšak předaleko, nejsou-li hvězdy a země připraveny a dlí nikoli v prostorech, které známe, nýbrž mezi nimi.
A Šalomoun, když se jeho srdce naklonilo k bohům cizím,[16] obrátil se „k Astarot, bohyni Sidonské, a k Moloch, ohavnosti Ammonské… Tedy vystavěl Šalomoun výsost Chámosovi, ohavnosti Moábské, na hoře, kteráž jest naproti Jeruzalému, a Molochovi, ohavnosti synů Ammon“.
Povídka Hrůza v Dunwichi se poprvé objevila ve fantasy magazínu Weird Tales v roce 1929. Příběh obsahuje ideu proměny nebo radikální změny – tj. člověka ve stvůru a člověka-stvůry v nicotu. Během jednoho odpadnutí od přítomnosti se degenerovaná rodina zarytých konzervativců spolčí s bytostmi tam vocaď. Učiní tak v noci o sabatu na oněch kamenných kruzích v neproniknutelném houští a tam usilovali o to, aby sem přivedli to, co existuje „mimo veškeré oblasti síly a hmoty, prostoru a času.“
Jejich matka, Lavinia, čarodějnice, zanechala po sobě dva potomky, z nichž jeden je viditelný – ten druhý nikoliv (alespoň prozatím). Původně její otec rozšířil usedlost, aby se daly obydlet i další prostory („Starý Whateley … se jako podivín choval pouze v tom, že v upravované části domu zatloukl všechna okna deskami…“). Ono rozšíření je nutné, aby se skryla hrozba toho, co roste uvnitř. Po nocích se tam rozléhalo tlučení, jak se Starý Whateley snažil rozšířit své impérium.
Ústřední premisou této povídky (podobně jako předtím v Případu Charlese Dextera Warda) je pohlavní styk „boha“ či „monstra“ – zde Yog-Sothoth – s ženou. Nutkavě se nám připomíná De nuptiis secretis deorum cum hominibus Aleistera Crowleyho, tedy O tajných svatbách bohů s lidmi, v níž se setkáváme s podobnou dvojicí: Bestií a Babalon. Hned v úvodu nabádá „… abychom naše bratry našeho řádu vedli k zasvěcení, jehož jméno značí zrození ke světlu. Jsme, arci, schopni osvětlit nejtemnější z míst země a moudře uvážit, co bytuje v říši zla.“ Motiv tohoto nebesko-pozemského incestu je však převzat z povídky Velký bůh Pan od Arthura Machena a Lovecraft se s tím vůbec netají, když při jedné příležitosti nechává Armitage vyprávět:
„Prý incest!“ brblal si polohlasně Armitage. „Bože můj, jsou to ale prosťáčkové! Ukažte jim Velkého boha Pana od Arthura Machena a oni si pomyslí, že jde zas jen o další z dunwichských skandálů. Ale co tedy Wilbura zplodilo? Která prokletá bytost bez těla, ať už vzešlá z naší země o třech rozměrech, nebo odjinud?“
Postupně se onen reprezentativnější z obou synů, Wilbur, se začíná zabývat zakázaným věděním a tajnostmi. Tyto svazky jsou uskladněny v knihovně Miskatonické university – ta je Lovecraftovou kreací. Wilburovo deformované torzo a trup – nemluvě o jeho ďábelské noze – jakož i jeho pátrání po nesvatého učení vede k podezření.
Pozoruhodný profesor, dr. Armitage, je jaksi rozrušen Whateleyho přáním bádat ve starých arkánních textech. Mnohé z nich jsou v latině a patří k nim i poznámky alžbětinského astrologa Johna Dee. Zmaten odmítnutím dr. Armitage se Wilbur rozhodne příštího dne vloupat do knihovny. Při rozuzlení mladý Whateley umírá, když se pokusil vyluštit nesvaté arkánum ve svazku v této ‚bodleiánské‘ knihovně.
Doktor Armitage – zabývající se přítomností satyrů v Nové Anglii – se rozhodne vyrazit na průzkum na venkov. Posbírá sebou skupinu přátel. Mezitím Wilburův bratr poprvé vyrazil z domu – po smrti své matky a dědečka. Doktor Armitage se pak rozhodne prozkoumat, co znamená toto zkažené dědictví. V dramatickém vyvrcholení – přerušovaném hojně interpunkčními znaménky a Lovecraftovou náklonností k americkému nářečí – dojde k finálnímu výbuchu událostí.
Objeví se tam i další Whateley („Curtis… – z nezdegenerované větve…“), jehož pozoruje pár novoanglických rolníků, kterak se noří do éteru. (V této scéně jsou mimo očekávání lidské smysly zcela omráčeny! „Curtis se zapotácel a byl by se zhroutil, kdyby jej několik mužů nezachytilo.“) Nejprve si povšimnete toho, jakým způsobem je stvůra popsána: vstupuje do něj i antropomorfismus. Sestává totiž ze svíjející se nelidské ‘masy’ hadovitých výrůstků, trubic, chapadel či chobotů.
„Větší než stodola… všude se svíjej chapadla… má to tvar jako vejce, ale pořádně velký, tucty noh, co vypadaj jako jak prasečí rypáky, co se při došlápnutí zavřou… je to celý roztřesený jako sulc, celý z rozkmitanejch chapadel namačkanejch na sebe… všude obrovský vypouklý oči… deset nebo dvanáct tlam nebo chobotů to má nalepenejch po stranách, velký jako komínový roury, a včecko se to hýbe a otevírá a zavírá… celý je to šedivý, jakoby s modrejma a rudejma kruhama… a Bože na nebesích – nahoře to mělo obličej…!“ (Nelze jinak, než že to připomíná rakovinu). Vznášelo se to rozvalené bez viditelné podpory – a přesto nad všemi těmi úponky, přísavkami a rypáky (nebo živými komínovými rourami) vidíme pozoruhodné oči. Přecházejí v tvář – nebo přesněji, půltvář, která prodlévá nad Whateleyho sulcem. Vypadá jako otáčející se disk.
„Ach, ach, můj Bože, ono to má obličej – nahoře to má obličej… ten obličej s červenýma očima a kudrnatejma bílejma vlasama, bez brady, jako měli Whateleyovi… Byla to chobotnice, stonožka, něco jako pavouk, ale mělo to nahoře lidský obličej, a vypadal, jako by patřil těm čarodějníkům Whateleyům, akorát že byl daleko, daleko větší…“
Jistě chápete, že toto stvoření zplozené příbuzenským křížením s Velestarými, míšením ras, Galtonovou dysgenikou a inferiorním okultismem právě opouští tuto planetu. On/‘to’ odchází vyhledat Velestaré za hvězdami, “nikoli v prostorech, které známe, ale mezi nimi…”) – vrací se domů.
Lovecraft pak dále mluví ve svých dílech nejenom o hrozných tvorech v podzemí, které (Charles Dexter) Ward vyvolal z nedokonalých solí a udržoval naživu ke služební a rituální potřebě (!), k čemuž se vyjadřuje jedna bezvýznamná věta ze starých Curwenových údajů a jíž použil Simon či Jedediáš Orne v onom zlověstném zadrženém dopisu mrtvému čaroději: „Zajisté, že nic než nejdivější ohavnost vzešla z toho, co H. vyvolal z věci, kteréž dokázal získati jen část“, ale především o Těch tam vocaď, Hlubinných, Velkých Starcích (o nichž mluvila již Helena Petrovna Blavatská, jejichž emisary byli Koot Humi a Morya; části jmén Koot nebo Khut Humi se objevují v Liber AL vel Legis, především III:35.
Jedná se zejména o „číslo“ 000, jak jej zmiňuje např. Liber XXVII: – „Nic ve svých třech podobách“ – kde 0 = Ajin [70]. Je to také číslo „Velkých“ [Velestarých], nebo „Padlých“, kteří spadli na zem [z cizí hvězdy]), číslo Cthulhu a jiných pošetilostí, jež měly být ku štěstí lidstva raději zamlčeny.
„Jenom voni tam vocaď můžou přivíst a ovládnout další. Jenom voni, velestaří, protože se chtěj vrátit,“ rce starý Whateley.
Lovecraftova povídka Věc na prahu se řadí k těm základním v mýtu Cthulhu.
„Chce být mužem – aby byla úplným člověkem – proto se ho zmocňuje. Vycítila v něm směsici jemně fungujícího mozku a slabé vůle. Jednoho dne jej vytlačí úplně a zmizí s jeho tělem – zmizí, aby se stala velkým mágem jako její otec – a ponechá jej osudu, v ženské schránce, jež ani není úplně lidská. Ano, nyní už ví, co to je innsmouthská krev“.[17]
Dále tam čteme i toto:
„Obcovali také s těmi věcmi z moře – bylo to příšerné.“
O neslýchaném mezidruhovém křížení vypráví i Lovecraftova povídka Stín nad Innsmouthem. Matt Eliott, první důstojník kapitána Obeda Marshe,
„mluvil o jednom ostrově východně od Othaheite, kde byla hromada kamennejch rozvalin, starších, než aby kdokoli o tom věděl, něco takovýho jako ta na Ponape v Karolinách, ale s vytesanejma obličejema, který vypadaly jako velký sochy na Velikonočním ostrově. Byl tam blízko malej sopečnej ostrov, kde byly jiný rozpadlý zbytky s jiným vytesáváním – všechny poničený, jako by byly kdysi potopený v moři, a všude na nich zobrazení strašlivejch příšer…
Matt říkal, že domorodci tam … okázale nosili náramky a obroučky na pažích a hlavách ze zvláštního zlata, pokrytý obrázkama příšer, podobnejch těm, který byly vytesány na rozvalinách onoho malýho ostrova – něco jako rybám podobný žáby nebo žábám podobný ryby, namalovaný ve všech možnejch polohách, jako by to byly lidský bytosti. …
Setkávali se s těma tvorama na tom malým ostrůvku s divnejma rozvalinama a ty hrozný obrazy žaborybích příšer měly asi ty tvory představovat. Možná, že to byl ten druh tvorů, kterej je ve všech pověstech o mořskejch pannách, a tak to začalo. Maj různý města na mořským dně a odtud vyvřel ten ostrov. Zdá se, že v těch kamennejch stavbách některej z těch tvorů byl živej, když se ostrov náhle vynořil nad hladinu. A tak se Kanakové dovtípili, že tam dole něco je. Dorozumívali se posunkama, hned jak přestal bejt vyděšený, a netrvalo dlouho a uzavřeli s nima dohodu. …
Víte, mohli žít jak na vzduchu, tak ve vodě – myslím, že se jim říká obojživelníci. Kanakové jim řekli, že lidi z ostatních ostrovů se o nich dozvěděli a chtěj je zničit, ale tvorové řekli, že jim je to jedno, protože oni mohou vyhladit celý lidský pokolení, jestli je budou otravovat – to znamená všechny ty lidi, který nemaj určitý znaky, který měli ti zatracení Starci, ať už je to kdokoliv. Ale protože nechtěj nikoho trápit, neukazujou se, když někdo ostrov navštíví.
A pokud jde o páření s s těma ropucho-rybama, Kanakové se tomu vyhejbali – ale nakonec se naučili změnit svůj názor na věc – zdá se, že lidi si vytvořili určitej vztah k těm vodním stvůrám – všechno živý přišlo kdysi z vody a jen málo je třeba, aby se zas vrátilo zpět. Ty tvorové řekli Kanakům, že z jejich spojení se naroděj děti, který zprvu budou vypadat lidsky, ale časem se budou víc podobat těm tvorům a nakonec se vrátěj do vody a připojej se k těm tam dole. A to je nejdůležitější, mladý příteli – ty, co se změněj na ryby a vrátěj se do vody, nikdy neumřou. Ty tvorové nikdy neumíraj, jen když sou násilně zabitý. …
Všichni z tý skupiny pravověrných – Dagonova řádu – a děti nikdy nezemřou, a vrátěj se k matce Hydře a otci Dagonovi, odkud všichni pocházíme. Iä! Iä! Cthulhu fhtagn! Ph’nglui mglw’nafh Cthulhu R’lyeh wgahnag, fhtagn – “[18]
Zlo z hvězd je rovněž předmětem podmořských kultů. Německý svazek nazvaný Unter See Kulten pojednává o bezmezných hrůzách prodlévajících ve vodstvech. Podle všeho existovaly dvě rozdílné verze této knihy. Z tradičního podání vyplývá, že gróf Gauberg jej napsal před mnoha staletími a že většina kopií této knihy byla v sedmnáctém století zničena. Další se domnívají, že skutečný titul této knihy zněl Das Geheimnis der Unterseerunen a k jejímu vydání došlo ve Vídni roku 1908.
Podle tohoto zdroje byla kniha překladem yuggothských glyfů nalezených na největším ostrově Ponape (známý též jako Pohnpei) ze Senyavinských ostrovů, a dále na Velikonočním ostrově; u Stonehenge nalezl část z nich německý okultista Guido von List. Kniha byla později zfilmována pod názvem Geheimnisse Einer Unterseewelt (někdy také Untersee Kulten), ve filmu jsou vylíčeny mnohé z tajných polynéských rituálů a následně byl ve většině zemí zakázán. Obsahem knihy jsou podrobnosti o způsobu života těch z hlubin, čítaje v to i popis zvláštního měkkýše, jejž ti z hlubin připravují jako pochoutku a jeho schránku ke stavbě svých obydlí.
Ironií osudu je, že právě snahy Raëliánů o naklonování člověka mohou přinést naplnění slibu, který Lovecraft dal ve své fikci před desítkami let, když nechal šíleného arabského básníka Abdula Alhazreda zpívat svůj tajemný kuplet, jehož význam nabývá zlověstných odstínů, čteme-li jej ve světle debaty o klonování:
„Není mrtvé, co navždy může žít,
a sama smrt smí po aeonech mřít.“[19]
ϖ
[1] Jason Colavito: The Cult Of Alien Gods. H. P. Lovecraft And Extraterrestrial Pop Culture.
[2] H. P. Lovecraft: Volání Cthulhu 2. Příběhy a novely z let 1927-1930. Sebrané spisy svazek III. Plus, Praha 2012.
[3] Richard A. Lupoff: The Discovery of the Ghooric Zone – March 15, 2337. Chrysalis 1977. Znovu otištěna byla v edici Tales of the Cthulhu Mythos z roku 1990, za redakce Jima Turnera.
[4] Chons byl antropomorfní staroegyptský bůh doložený v Textech pyramid z doby Staré říše jako pomocník panovníka při jeho posmrtném výstupu na nebesa. Srv. též Ankh-ef-en-Khonsu.
[5] Electric Wizard: Weird Tales/Electric Frost/Golgotha/Altar of Melektaus, viz https://youtu.be/gLWMqO0hFEg.
[6] Srv. články na téma UFOlklór.
[7] Jacques Bergier, Louis Pauwels: Jitro kouzelníků. Úvod do fantastického realismu. NS Svoboda, Praha 1990.
[8] Zecharia Sitchin: Dvanáctá planeta. Citadella 2014.
[9] Srv. H. P. Lovecraft: Šepot v temnotách.
[10] H. P. Lovecraft: Volání Cthulhu. Zlatý kůň, Praha 1990, str. 27-28.
[11] Tamtéž, str. 28.
[12] Srv. Zygmunt Bauman: Tekuté modernita. Mladá fronta, Praha 2002. Zygmunt Bauman: Tekuté časy. Život ve věku nejistoty. Academia, Praha 2008.
[13] H. P. Lovecraft: Volání Cthulhu, str. 32.
[14] H. P. Lovecraft: Hrůza v Dunwichi. Zlatý kůň, Praha 1990, str. 17.
[15] Tamtéž, str. 18.
[16] 1Kr 11,4n.
[17] H. P. Lovecraft: Stín z času. Příběhy a střípky z let 1931-1937. Sebrané spisy svazek IV, 472 stran, Plus, Praha 2013, str. 290.
[18] H. P. Lovecraft: Stín nad Innsmouthem. Zlatý kůň, Praha 1990, str. 26n.
[19] H. P. Lovecraft: Volání Cthulhu. Zlatý kůň, Praha 1990, str. 28.
