(CD, gterma020, gTerma, 2012)
Mathias Grassow: Bloodmoon
CD, gterma020, gTerma, 2012
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
Tyto nahrávky Mathiase Grassowa vznikaly v letech 2009–2010 a znovu je nyní vydal Johan Rehn z gTermy. Protože se pochopitelně ke smyslu skladeb nic nepíše, lámal jsem si hlavu nad tím, co mají vyjadřovat.
Na první pohled by se zdálo, že jde jen o určitou fázi měsíce, ale do toho mi nezapadaly náměty či názvy dalších skladeb. Také fotografie v bookletu se nezabývaly měsícem. Po dlouhém hledání jsem objevil malou poznámečku samotného Grassowa o skandinávských mýtech, kterými se ostatně již delší dobu zabývá i na jiných albech.
Tyto mýty vyprávějí příběhy o tajemných lesních bytostech. Jednou z nich je pohádková postava sámského folklóru stallo, jíž je věnována nejdelší, více než půlhodinová skladba. Je to tvor podobající se člověku, ale mnohem silnější, který se živí lidským masem. Je ale nemotorný a přihlouplý, takže se dá obelstít.
Horší je to s huldrou. To je krásná dívka s dlouhými vlasy, většinou nahá, která láká muže nebo je i unese k pohlavnímu styku. Když ji pěkně uspokojí, dobře se jim odmění, avšak když ne, tak je většinou zabije. Problém je, že zatímco zepředu vypadá jako žena, zezadu je to dutý strom. Tyto příběhy si vyprávějí zemědělci, když večer sedí kolem ohňů po celodenní práci. Jak je vidět, v celém světě myslí lidé na to samé.
Závěrečná skladba Krvavý měsíc, podle níž je celé album pojmenováno, má název podle zvláštního druhu zatmění měsíce, který má skutečně takovouto barvu. Asi to bude souviset s navázáním na ty kruté příběhy s lesními bytostmi.
Čtyři skladby alba jsou pochopitelně založeny na drones a přecházejí jedna do druhé. První, Touha (The Longing), má v sobě určité napětí čekání, vyvolané tím, že se celou dobu nic neděje a stále slyšíte rotující drones, trochu podobný zvuku letícího letadla. To neznamená, že se v něm nic neděje, ale je to takřka neznatelné.
V druhé skladbě Domains Of The Stallo je větší tajemno. To umožňují občasné vyšší táhlé zvuky a syčení. Takto nám to zůstane v podstatě celou půlhodinu, jen se zvuk zintenzivní a napětí vzroste. To vše se na konci prolne do třetí skladby Call Of The Huldra (Volání huldry). Zde se objeví varhanní rejstřík syntetizátoru a jakési vnitřní zjednodušení zvuku a zklidnění, klouzání drones po sobě a libá harmonie. Ta se rozroste až do jásavého chorálu. Ten se ztiší na jediný tón a táhlé vytí, kterým se přejde do poslední skladby Bloodmoon. Toto asi tříminutové lkaní se náhle zvukovým clusterem převalí do syrových drones, který v sobě nese jakési utrpení zvyšované řezavou melodií v něm obsaženou. Tu začne ve 12. minutě omývat nový, hladký proud. Nicméně bolest měsíce trvá až po závěrečný fade-out.
Toto album je velmi zajímavé, i když jistě ne pro každého. Chce to pochopit uvažování autora a pak se do hudby lépe ponoříte. Fotografie Johana Rehna v bookletu vám to jistě přiblíží.
