(CD, AQ550, Aquamarin, 2010)
Klaus Wiese: Allah Infinity
CD, AQ550, Aquamarin Music, 2010
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
Poslední album Klause Wieseho vyšlo in memoriam. Těžko říci, zda je měl připravené k vydání nebo někdo dodělal mix, informace o tom v bookletu není žádná. Zdá se, že bylo využito více nástrojů a ty byly smíchány dohromady tak, že to posluchač nerozezná.
Jediná, asi 62 minut dlouhá skladba, vede k silnému vnitřnímu transu. Její zvuk je velmi temný a drží se v hloubkách. Mohu se jen domnívat, že je využito samplu tibetských mís ve spodních oktávách. Zároveň se do valícího se zvuku občas přidávají další hluboké tóny.
Nad tím je jakýsi svist vyššího zvuku vznikajícího jakoby třením – možná je to další sampl tibetských mís. V pozadí tušíte jakousi melodii, která se tím vším proplétá. Celé je to nesmírně statické, ale zároveň při pozorném, nepřerušovaném poslechu zjistíte, že se skladba nepatrně vyvíjí a někam směřuje.
Zvuk vás jednak drtí, jednak přivádí ke koncentraci. Musíte se však do něj ponořit a pak zjistíte, že je to Wieseho způsob, jímž vyjadřuje nesmírnost a nekonečnost Alláha, jeho moc, jež vše drtí a rozpouští. Když pustíte své já, svou individualitu, pochopíte a zažijete trans. Myslím si však, že se to ne každému podaří. Všechny ty zvuky k tomu mají přispívat, není to jako zvuk generátoru, jemuž se to tak trochu místy může podobat. Proto by se toto CD dalo také zařadit do industriální hudby, ale jeho zvuk nedráždí. Na konci zní jak hluboké, tak vysoké tóny jinak, jakoby harmoničtěji.
Hodně příznivců Wieseho asi lituje, že se již nedočkají žádného nového alba. Těm zanechal vzkaz v bookletu: „Vše nastává v ten pravý čas, v Bohem určené hodině.“
*
© okultura, MMX
© Jiří Mazánek
