(LSM26, Lotuspike Records, 2012, CD)
Craig Padilla and Zero Ohms: When The Earth Is Far Away (CD)
LSM26, Lotuspike Records, 2012
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
Není to tak dlouho, ani ne půl roku, co nám Craig Padilla nabídnul své nové CD The Heart of the Soul, a už tu máme další, mnohem hlubší album s jedním z jeho spolupracovníků užívajícím pseudonym Zero Ohms. Toto CD jakoby uzavírá pomyslnou trilogii hudby vyjadřující odvěkou touhu člověka po cestě do vesmíru mezi hvězdy. Teprve vznik elektronických nástrojů umožnil umělcům vynalézat nové a nové způsoby, jak tento vnitřní výlet uskutečňovat a vznikl tak také hudební styl space music. Díky němu může hudebník i posluchač podniknout nejen výlet do vesmíru a jeho nekonečných prostorů, ale především také do svého nitra, které je také nekonečné.
Craig Padilla se k takovému vyjadřování propracoval přes prvotní obdiv ke kapelám Berlínské školy – jakými byly např. Klaus Schulze, Tangerine Dream či Ashra – a přes new age music se dostal k z těchto kořenů vyrostlému ambientu.
Oproti němu, také amerického hudebníka Richarda Robertse zaujala jako nástroj flétna, kterou slyšel v podání Paula Horna, ale také Iana Andersona z Jethro Tull i dalších. Stala se jeho hlavním nástrojem, a tak k většímu dopadu hudby k ní začal přidávat elektronické zvukové plochy, a tím vše získalo velmi klidnou atmosféru. Ve svém životě i hudbě se řídí filozofií taoismu, tedy neusilování, přirozeností ve věcech a nečiněním. Z toho povstal i jeho pseudonym, do češtiny těžko přeložitelný.
Tak tito dva hudebníci se již potřetí setkali, přibrali si ve dvou skladbách dalšího dlouholetého Padillova spoluhráče Skipa Murphyho a vytvořili šest nestejně dlouhých skladeb z oblasti space music. Zero Ohms vedle různých fléten také přidal syntetizátory a přírodní nahrávky.
Ve skladbách si posluchač prožije jakýsi příběh – odletí, cestuje prostorem, přistane na neznámé planetě a zase se vrátí. Na závěr se spolu setkávají hvězdy a moře, což je vyjádřeno nejen mořským příbojem, ale také krásně na obalu CD.
Jak je obvyklé u tohoto hudebního stylu, přecházejí skladby jedna do druhé a jsou nesmírně klidné, bez využití jakéhokoli rytmu. Nicméně při návratu zpět se po vesmírném spočinutí a zastavení času, doslovném zvukovém rozplynutí, zaplňuje prostor více zvuky, které z nepatrných předchozích nenápadných „ťuků“ v pozadí přerostlou v jemný rytmus, tak trochu v duchu Tangerine Dream od dvanácté minuty. Tato skladba Terraforming je nejdelší na albu (18 minut) a toto rytmické extempore přejde po čtyřech minutách v tichý mořský příboj s neznatelnou ozvěnou flétny.
Ve skladbách na CD je také využito hodně často alikvotních tónů, které působí velmi libě. Nalezení této možnosti u elektronických nástrojů není tak obvyklé. Celé společné dílo těchto hudebníků je velkým pohlazením duše.
*
