(Argo, Praha 2016)
Karel Dvořák: Soupis staročeských exempel
296 stran, Argo, Praha 2016, vydání druhé, rozšířené a opravené, vázané
ISBN 978-80-257-1767-7
Karel Dvořák (1913-1989) zahájil svou odbornou kariéru jako literární historik, avšak práce na díle F. L. Čelakovského a K. J. Erbena, jakož i zájem o lidovou slovesnost, jej dovedla k folkloristice. Jeho dlouhodobým zájmem se stala středověká vyprávění obsažená v literární i folklorní tradici své doby. Jejich reprezentantem byla exempla, vyprávění čerpající z různých žánrů používaných středověkými kazateli jako názorné ilustrace jejich kázání. Z těchto žánrů jej zajímala především pohádka, takže připravil soubor neobyčejně čtivých středočeských pohádek vybraných z exempel nazvaný Nejstarší české pohádky (Argo, Praha 2001).
Soupis staročeských exempel (Index exemplorum paleobohemicorum) je příručkou pro folkloristy, ale rovněž i ty, kdož mají zájem o utříděný a snadno přístupný přehled, pro nějž excerpoval prameny od počátků české literatury až po dobu husitskou a držel se dodnes používaného systému amerického medievalisty F. C. Tubacha, který obohatil přibližně o tři sta nových typů exempel, když vycházel pouze z latinských a staročeských pramenů, které byly vydány tiskem, přičemž si byl vědom, že mnoho materiálu zůstalo ještě v rukopisech. Jako časovou hranici zvolil předhusitské období, protože husitští kazatelé exempla odmítali a v pozdější době byla jejich původní podoba značně pozměněna.
V průběhu 80. let se Dvořák ke své práci vrátil a pracoval na druhém, rozšířeném vydání, které přeložil do němčiny. V roce 1987 kontaktoval Dvořáka student pomocných věd historických Kamil Boldan a s jeho pomocí ji výrazně rozšířil o přibližně 230 nových exempel. Bohužel těsně před dokončením druhého vydání Soupisu autor v roce 1989 zemřel. Zbývalo ještě napsat předmluvu a vytvořit rejstřík. Rukopis zůstal uložen u Dvořákovy rodiny a léta čekal na vydání. Naděje se objevila, když medievistka Anežka Vidmanová napsala v roce 2000 chybějící předmluvu, folkloristka Dagmar Klímová sestavila rejstříky, a po intermezzu představujícím neúspěšný pokus o vydání ve Finsku se čekalo dalších patnáct let , když se v Klementinu sešli nyní už renomovaný historik knihtisku Kamil Boldan, Jiří Král, zeť Karla Dvořáka, a Jan Luffer. Soupis tak nakonec spatřil světlo světa v nakladatelství Argo, takže máme nyní možnost číst a studovat výjimečné příručkové dílo, které má býti hloubavým čtenářům průvodcem po nejstarších českých pohádkách obecně, konkrétně již zmíněných Nejstarších českých pohádkách, ale svým způsobem vás může přivést i k vlastní práci Jana Luffera, tj. Katalogu českých démonologických pověstí.
*
Podivoval jsem se nad tím, proč jsou názvy exempel uváděny v angličtině, když se vycházelo z latinských a staročeských pramenů, a kniha je přes svůj akademický charakter v češtině, a tedy i určena českým čtenářům. Ve světle toho zamrzí, že hned v prvním exempelu (str. 55) označeném 1* čteme „archipriest“, i když správně jest „archpriest“. V tomto ohledu jsem anglická znění raději dále nezkoumal a čtenáři doporučuji přehledný, rozsáhlý a dobře sestavený Věcný rejstřík (str. 279), který mu pomůže lépe se v knize orientovat nebo vyhledat přímo hledaný předmět zájmu, případně sáhnout po Jmenném rejstříku (str. 275).
*
© San, vMMxviii
© okultura.cz
