Orfeův sestup do podsvětí. Výbor z orfických textů
236 stran, ed. Krištof A. Erhart, Pavel Mervart, Praha 2011, vydání první, brožované
ISBN 978-80-87378-82-3*
Tento výbor představuje průřez doposud nejlepší edicí orfických zlomků a svědectví, kterou sestavil španělský odborník na problematiku orfismu Alberto Bernabé. Orfismus je obtížně definovatelný fenomén starověkého řeckého náboženství, v jehož rámci vytvořil jakýsi organizovaný útvar, jehož učení uchovávala sekta, nebo společenství stejně smýšlejících stoupenců. Následovníkům Orfea bylo přisuzováno označení Bakchos (Dionýsův epitet). Dokonce se výslovně zakazovalo pohřbívat „nezasvěcené“ (totiž „ty, kteří se nestali Bakchy“). Výraz „stát se Bakchem“ navíc předpokládá průběh přechodového rituálu, v němž zasvěcený prodělá změnu svého stavu a vstoupí do stavu jiného, mezi ostatní zasvěcené – „mysty a bakchy“.
Myšlenky orfismu se mísily se starým pythagoreismem na jedné a orgiastickými kulty Dionýsa na druhé straně. Nikdy nevytvořil svébytný náboženský systém, současně však platí i to, že se prolínal do ostatních náboženských proudů té doby, ovlivňoval je a sám jimi byl ovlivňován. Patrně docházelo (nebo minimálně alespoň jednou došlo) k tomu, že z této symbiózy vzešla i komunita, kteří sami sebe nazývali „orfiky“, jako tomu bylo ve starověké Olbii.
V knize najdeme zlomky (fragmenta), tematicky rozdělené na tři okruhy. První tvoří zlomky orfických teogonických a kosmogonických představ; druhý zlomky týkající se orfických představ eschatologických a třetí text y zlatých pohřebních plíšků, které pravděpodobně představují vlastní orfické básně.
Do druhé části jsou zařazena svědectví (testimonia) zanechaná antickými autory. Povaha dochovaných orfických zlomků je dvojí: část tvoří přímé citace orfických posvátných spisů, druhou část pak nepřímá líčení a svědectví antických autorů.
Dalším celkem, který zachycuje teogonické dění podle Orfea, je verze známá podle jmen domnělých tradentů Hierónyma a Hellaníka.
Konečně dalším velkým okruhem orfických theogonií jsou tzv. Posvátné řeči ve 24 rhapsodiích, které se jako celek nezachovaly, ale hojně je citovali a komentovali novoplatónští autoři.
Zbytek oddílu Zlomky je věnován duši člověka a jejímu posmrtnému osudu. Poslední část zlomků pak tvoří tzv. orfické zlaté plíšky, objevené v hrobech na území takřka celého řeckého světa. Texty, které se na nich zachovaly, popisují cestu duše nebožtíka do podsvětí a obsahují instrukce, jak se chovat, aby tato cesta proběhla bezpečně a duše se dostala do správných podsvětních oblastí, vyhrazených pro zasvěcené.
V oddílu Svědectví jsou zařazeny zlomky obsahující texty antických autorů, kteří popisují jisté myšlenky, či praktiky jako orfické a odvolávají se na tradici mýtického Orfea, na jeho spisy, činy, uvádění kultů a specifických předpisů týkajících se jednak samotného způsobu života, jednak obřadní praxe. Druhý oddíl je pak věnován postavě Orfea, jeho genealogii, životu, cestě do podsvětí, smrti a posmrtnému osudu.
Výbor se snaží položit základ pro bádání v oblasti zvané orfismem. Měl by sloužit prvnímu bližšímu seznámení čtenáře s primárními texty, není však textově-kritickou filologickou studií; kopíruje strukturu Bernabého edice.
Z theogonické části vystupuje mnohem drastičtější způsob kastrace Úrana Kronem, který mu přirození neusekne srpem, nýbrž mu je ukousne. Je rovněž pozoruhodné, že báseň v papyru Derveni přikládá význam Noci (Nox) jakožto počáteční bohyni, s níž si musí poradit Zeus, když chce převzít vládu nad světem. Na počátku všeho je zde Chronos (Čas), z nějž se narodí Chaos (Propast) a Aithér. V něm Chronos zrodí vejce, z něhož vystoupí mnohačetná a oboupohlavní bytost Fanés, jehož jméno je odvozeno z řeckého slova fair „zjevovat se“ a jenž je rovněž nazýván dalšími jmény a přídomky – Prvorozený (Prótogonos, který se rovněž nazývá Zeus a Pán, přičemž to poslední jméno evokuje veškerenstvo), Érikepaios, Métis (praktická moudrost) či Erós. Fanés je přitom zároveň synem, manželem a otcem Noci, jíž předá vládu nad světem symbolizovanou žezlem.
Zeus se kromě své manželky Rhey, která je totožná s jeho sestrou Démétér, s níž má Koré (totiž Persefonu). Z ní se mu incestním spojením narodí syn Dionýsos, jemuž předá vládu ještě jako dítěti. Dionýsa však roztrhají, rituálně uvaří a snědí Títáni. Uchová se jen jeho srdce, které zachrání Athéna a Zeus z nej vytvoří nového Dionýsa. Títány pak v záchvatu hněvu Zeus sežehne svým bleskem a z jejich popele se zrodí lidé, kteří mají podvojnou přirozenost – títánskou náchylnou k přemíře a božskou dionýsovskou, s níž se mají také co nejvíce identifikovat.
*
„(Na počátku) všechny věci byly dohromady“. Proto nebyly Chaos nebo Noc po celý čas bez konce.
I bohové přísahají na vodu a jednou z nejstarších je Styx.
Fanés zrodil dalšího strašlivého potomka ze svého posvátného lůna, Zmiji strašlivou vzhledem, s vlasy na hlavě a s tváří krásnou napohled, avšak zbytek, od krku dolů, měl podobu hrozného hada.
Zeus spolkl Fanéta, takže se stal bezmezným.
Pronásledoval svou matku Rheu, která odmítla sňatek s ním a proměnila se v hada. I on se proměnil v hada, spoutal ji takzvaným Hérakleovým uzlem a spojil se s ní, symbolem podoby tohoto spojení je Hermova hůl.
O dceři Dia, již měl se svou matkou Rheou, nebo s Démétrou, která měla dvě oči tak, jak je to přirozené, dvě na čele a tvář zezadu na šíji a která měla rovněž rohy. Proto Rheá zděšená nad svou nestvůrnou dcerou od ní utekla, aniž by jí nabídla svá prsa (thélé), takže je zasvěcenci nazývána Athéla, avšak obecně Persefona a Koré, přičemž není totožná s Athénou, která má své jméno do toho, že je panna (koré).
My lidé jsme v jakémsi vězení a člověk se z něho nesmí vyprošťovati ani utíkati.
Toto je dílo Paměti. Když máš zemřít do výstavného Hádova domu, napravo je pramen, u něho se tyčí bílý cypřiš. Sem sestupují duše (psýchai) zemřelých a osvěžují se chladným douškem (psýchontai).
K tomuto prameni nechoď nikterak blíže!
Dále nalezneš, jak z jezera Paměti vytéká chladivá voda. Nad ní jsou strážci. Ti se tě budou se zkoumavým věděním ptát, co hledáš ve stínu temného Hádu.
Řekni: „Jsem synem Země a hvězdného Nebe. Jsem vyprahlý žízní a zmírám. Nuže, dejte mi ihned napít studené vody z jezera Paměti!“
A zeptají se podsvětní královny a dají ti napít z jezera Paměti, a jakmile se napiješ, půjdeš i ty po svaté cestě, po níž kráčejí i jiní zasvěcenci a bakchové.
*
Vypijte do dna tuto knihu nakladatele Pavla Mervarta, abyste okusili ambry a upamatovali se na svůj počátek.
*
© San
© okultura, MMXII
