(CD, gterma059, gTerma, 2019)
David Parsons: Chakra
CD, gterma059, gTerma, 2019
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
David Parsons je novozélandský hudebník, který začal nahrávat zhruba od roku 1975 pro malou kalifornskou firmu. Do té doby vytvářel hlavně filmovou hudbu. Tehdy nastupovala new age music a rozvíjely se větší možnosti syntezátorů, což ho vše zaujalo, obzvláště po návštěvě Indie, kde ho nadchnul zvuk sitáru. Ten si dovezl a zkoušel na něj vyluzovat aspoň nějaké tóny. Jeho zájem o Orient a asijskou tradiční hudbu se mu bohatě vyplnil, při pracovní cestě po těchto zemích, kam byl vyslán vydavatelstvím Celestial Harmonies. Vznikly z toho úžasné antologie islámu, Tibetu, Arménie, Vietnamu, Kambodži atd., a myslím, že jedny z nejlepších, bohatě textově vybavených nahrávek.
Vedle toho ovšem David Parsons nadšen vývojem syntezátorů vytvořil velké množství nahrávek, které dnes zařazujeme do hudebního stylu ambient. Za všechny bych zmínil skvělé 2CD Yatra z roku 1990 a CD Tibetan Plateau inspirované tibetskou rituální hudbou, jejíž samply v ní využil.
Nyní mám před sebou nejnovější CD Chakra od švédského vydavatelství gterma, u něhož je to už třetí nahrávka. Dostala se do rukou tomu pravému, který se prací s čakrami zabývá již léta, sám natočil CD na čakry a napsal o nich několik knih. Dalo se předpokládat, že uslyšíme sedm skladeb, ačkoli každý znalec ví, že čaker je šest, jak je psáno i v nejstarší tantrické knize o nich. Sahasrára se nachází již v úrovni nebytí. Ovšem dnes je to móda, takže i Indové natáčejí sedm skladeb, protože se předpokládá, že oni to vědí nejlépe.
Obvykle skladby začínají od spodní čakry, múládháry, ale Parsons kupodivu od sahasráry. Snad to má vyjadřovat postupný sestup do pozemské úrovně bytí.
Všechny skladby jsou postaveny na drone music, takže mi album místy velmi připomíná Mathiase Grassowa. Jejich délka je mezi 9-10 minutami.
Sahasrara jako první je překvapivě rytmická a nad dronem je velmi prostý motiv.
Mnohem povedenější je druhá skladba Ajna (Ádžňa). Dominuje jí masitý, dvojtónový drone, kolem kterého krouží opět jednoduchá melodie. Vytváří hypnotický účinek. Do sjednocené atmosféry se potom mísí zvuk rituálních zvonků drilbu s recitací manter tibetských mnichů. Nálada mi trochu připomíná skladbu Manasarovar z 2CD Yatra. Ta byla ovšem ke konci dost rytmická.
Třetí skladba Vishuddha přináší opět drone, do něhož něco recitují nesrozumitelné ženské hlasy. S přestávkami se objevuje jednoduchý, jednotónový motiv.
Čtvrtá skladba Anahata by měla být na srdeční čakru. Je velmi harmonická a později se opakující ostinátní, rytmický drone na dvou tónech, vyvolává pocit plynoucí vody.
Pátá skladba Manipura začíná hlubokým, tajemným dronem připomínajícím tibetské mísy Klause Wieseho, a třepetavým vysokým dronem, který je nad ním. Celé to má spád, běží to vpřed a s pomlkami vyvolává pocit nádechů a výdechů. Později se objevuje i jemný flétnový sample alikvotního zpěvu. Nakonec vše mizí ve fade-out.
Šestá skladba Svadhisthana, která je spojena s živlem vody, jako by svým zvukem vystupovala z hlubin oceánu. Jde spíše o šumění než o hudbu. Z dálky se ozývá opakující se motiv jako při ladění v orchestru. Občas se přidají temné údery nebo vyšší třepetavý drone. Nejvíce mi to připomíná vzdálený zvuk městské dopravy.
Poslední skladba Muladhara, spojená se živlem země, začíná vrčivým zvukem, jako když se utahuje šroub, dronem na jednom tónu, občasným flétnovým alikvotním zpěvem, hlasy, a to celé vytvoří po celou dobu přetrvávající rytmus vyvolávající pocit tíhy a pomalé chůze jakoby slonů. Ale celé to jde nádherně dohromady i s občas se opakujícím jednoduchým motivem. A má to poklidnou náladu odpoledního odpočinku. Po půlce nastoupí naléhavý rytmus a zesilující drone dává celé skladbě melodičnost. Nakonec se vše rozplyne.
Je slyšet, že Parsons si dal s tvorbou skladeb opravdu práci a neseskládal je z už přednahraných samplů. Každá má svou náladu a je to zajímavá hudba. Zároveň je jednotné i celé album, nepůsobí roztříštěně.
Jde o velmi poctivou práci, která se u ambientní hudby ne moc často slyší. Abyste to ocenili, je třeba soustředěný poslech.
Trochu bych se jen zamyslel nad fotkou sochy Buddhy uvnitř bookletu, který s čakrami nemá nic společného.
*
