Zuzana Antares: Kniha kouzel. Magie jako součást života
100 stran, Spiral Energy, Brno 2012, vydání první, brožované
ISBN 978-80-86954-05-9
*
Už první stránky této knihy – máme na mysli novoæonské reklamy, námi už v minulosti ražené, včetně těch, jimiž jsme sem přispěli – pozornému čtenáři napoví, že mezi námi panuje jistá duchovní shoda či naladění a autorka patří do okruhu spřízněných.
Cílem magie jistě nemá být „splnění obvyklých přání“ a „vnitřní připravenost duše k magii je (opravdu) jiná“ než kdykoliv jindy, neboť „současnost klade na člověka (tak) náročné požadavky, které jej tlačí do vypjatých situací, takových, které bychom si jistě sami nevybrali – mít svobodnou volbu – a jsou překážkou duševní pohodě“, pokud se jimi ovšem necháme ovlivnit (rozuměj: zmagnetizovat).
Požadavkem jest, aby mág vnímal magično v obyčejných dějích i předmětech okolo sebe. Dokud totiž neoživí sféru kolem sebe (neanimuje ji), nemá pák k obrácení „rozumářského“ chodu soukolí své mysli.
„Mysli magicky!“, toť první požadavek.
Za první stavební kámen magického konání tu máme dosazen rituál – soubor úkonů nabitých symbolickým významem. Je třeba říci, že ritus má jaksi obrazně a zvukomalebně řečeno končit v řiti. Pečlivě požit, stráven, rozmělněn, zažit a nakonec vymeten ven za rachotivého vymítání poskytne jakožto všelék onu správnou službu: proměnu samotného mága. Antritt jest totiž počátek i konec. Ohavné se stalo thaumaturgickým nosičem sil, jež této proměně napomohou. Jakpak by tedy hovno mohlo býti chováno v opovržení, je-li médiem královského nachu? Co asi pomazalo hlavu Davida rukou Samuelovou v onom „králopravení“, na nějž tu patříme, vidouce plútónský roh hojnosti nad jeho hlavou a jemuž dopomohl k úřadu tomu prorok Zadok (Cadok, tedy cadik), Spravedlivý?
*
Polemizoval bych snad s vývodem „ve jménu boha, v nějž nevěřím“ (str. 11) – otázka pak zní, jaké jest jméno toho boha, v nějž nevěřím? Ex nihilo nihil fit? Nadto je mi záhadou, který z malých bohů je tu míněn, když zřejmě nejde o Boha?
Ano, černá jest nejlepší: „Ale ty, ó můj Miláčku, jsi černý, protože černá jímá vše“, kterak praví naše thelémské knihy.
Zuzana místy dští vtipem: „Mějte ale na paměti, že na vyhlédnuté křižovatce (tří cest) by neměla jezdit auta.“ Být poražen autem při rituálu značilo by být samovolně poražen, tedy svojí vůlí! Taktéž mág vyzbrojený vařečkou mi evokuje „hihňavý Chaos“…
Uniká mi smysl „kouzel na lásku a vztahy“. Klasik praví: „Tebe chtít, ó Pane, jest konec, nikoliv počátek.“ Nezná-li kdo základní protiřečení si slov „mág“ a „láska“, nechť se vypraví do říše vyprávění a přečte si Citové zasvěcení, román Joséphina Péladana (Symposion, Hugo Kosterka, Praha 1903).
K sexuální magii snad tolik, že pokud někdo přejímá sílu, je tomu, kdo tuto sílu vyslal, podřízen, což má být polemika s tvrzením na str. 55. Krom toho okulturní jev, „že i moderní magické řády a skupiny jsou tvořeny převážně mužskými členy“, by si zasloužil hlubšího zkoumání a rozboru.
*
Chtít, aby se něco nedělo, nestačí. Usilujeme o filtry a nápoje? Arci, pak jsme jen druhy milkující Kirké. Naše novoæonská reklama by potom mohla znít asi takto: „Chceš-li kouzla, máš mít kozla!“ nebo „Přát si znamená prát se.“
Usilujeme o povznesení? Spějme k oproštění. Pak jsme přáteli JK a Syny Božími.
Broje proti venezianismu nemohu nevyslovit námitky proti tzv. finanční magii, stejně jako jsem byl proti magii peněz. Chcete snad jedněmi ústy horovat óru a následně holdovat óbu? Mít na rtech svatý grál a v ústech pachuť zlata? To jaksi nejde dohromady.
*
Občas lidové kouzlo cinkne o podstatu jiného magického umění. Tak např. kouzlo se skleničkou jednomu připomene Deeovo tzv. skrying, tedy patření do křišťálové koule za účelem spatření skrytých jevů.
*
Více pozornosti snad mohlo být věnováno reprodukci některých vyobrazení, zejména těch na str. 42, kde je zřejmé, že jde o tzv. pérovky a snadno mohly být posazeny do černobílého provedení.
*
Slovo ku konci? Snad tedy ono „hrou ke zkušenostem“ přivede všechny adepty k čistému nazírání magie a jejímu nasazování. Aby totiž náhodou nedošlo k „Totaleinsatz“.
*
© San
© okultura, MMXII
