Horečnaté sny (ii)

Steve Roach, Byron Metcalf & Jennifer Grais: Holding the Space: Fever Dreams II (CD)

7 skladeb, Timeroom Editions, TIM00013, 2004
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Vydejte se k poslechu jedné z nejúžasnějších tribal-ambientně-atmosférických nahrávek, jaké kdy byly vytvořeny. Na albu Holding The Space, druhém pokračování série Fever Dreams, současný zvukový čaroděj Steve Roach předkládá heroickou dávku mocných sonických textur prosycených archetypální silou z prastarých hlubin kolektivního nevědomí.
Nadechněte se a ponořte se do ohromující směsice bravurně zvládnutých syntetických světů a mnohovrstevných rozechvívajících grooves, augmentovaných velmi rychlými perkusemi Byrona Metcalfa a skvostným vokálem Jennifer Grais. Tato holotropní nahrávka pulzuje životem a duchem a každého z nás vyprovází na cestu do našich hlubin k objevení (nebo odkrytí) toho, jaké možnosti jsme byli předurčení ztělesňovat.

Rytmické ambientní atmosféry se silnými tribalistickými vlivy pokračují v tématu, které otevřelo album Fever Dreams. Takt je plný prostoru a hloubky – překvapivě svěží a moderní, zároveň však olbřímí se starými postupy a perkusemi. Hudba znovu plyne bez nějaké zřejmé melodie – syntezátory a kytary s efekty se dmou a hladce kloužou mezi hypnotizujícími rytmy. Styl se překvapivě změnil ve srovnání s Fever Dreams už hned v úvodu, protože zde zaznívá nadčasový bědující a kvílející ženský hlas úžasné Jennifer Grais. V mezihře slyšíme ve třetí skladbě Opening the Space didgeridoo vyrobené z agáve a lidský hlas, který otevírá úplně nové horizonty mentální představivosti – nová hloubka a barva vyvolávají vzájemná nevědomá osobní a archetypální spojení a emoce.

Holotropní „pohyb všemi směry (k celosti)“ – což řečí zvuků znamená mísení dvojznačných zvuků z různých kultur, dob, vědomí a inspirací, které povzbuzují posluchače (a stejně tak i praktikujícího) k „hlubokému dýchání, pozornému naslouchání, jež se neustále prohlubuje“. Album je tonálně méně útočné než Fever Dreams, nálada se mění od pulzujících, dech beroucích temp – jako v Energy Well, kde se prostor kolem vás zdá roztáčet, až po hluboce konejšivé a ukolébávající rytmy Holding The Space. Působí to dobře proto, že struktura je vystavěna z hypnotických repeticí, jež prolínají celým albem, ovšem lidský prvek a podání je strhující.

Podobný přístup jako u Fever Dreams – kolážový obraz (snad i podobenství k zamyšlení) různých mikrokosmů, prastarých motivů, textur a galaxií, jež jsou záměrně vágní, foto-impresionistické. Podobně jako u hudby i zde se nachází hlubší význam, můžete tu najít více „stránek“, více informací a máte palčivý dojem, že se za tím skrývá cosi podstatného. Poznámky zahrnují Stevova vysvětlení stran účinků, které na něj a na projekt mělo dílo „pionýra vědomí“ Stanislava Grofa a dvoustránkový výňatek z knihy Psychologie budoucnosti, která nás vede k hlubšímu porozumění povahy horečnatých snů, jež zakoušíme. Obraz se nyní zdá být dokonalý – vize, kterou by bylo možno zakusit ve stavu „holotropního vědomí“.

V sedmi skladbách slyšíme znovu Byrona Metcalfa hrajícího na velký buben, chřestítka a hliněné nádobíčko, přidal se Mark Seelig na flétnu a Jennifer Grais se svým tklivým hlasem. Steve sám hraje na skoro dva metry dlouhé agávové didgeridoo, smíchal hybridní grooves, duchovní atmosféru, kytarové atmosféry a syntezátorové zvukové světy. Hluboce introspektivní hudba – s jasnou vizí, přesto ponechává poměrně hodně prostoru vašim vlastním představám. Bude-li III této trilogie pokračovat v tomto duchu, máme se na co těšit.

Zaujalo-li vás Fever Dreams I., myslím si osobně, že tohle CD je ještě lepší. Pokud fandíte ambientní hudbě s výrazným rytmem, trialistickými podtóny a hluboce intelektuálním pozadím – pak je toto určeno právě vám. Není to CD k vytváření nějaké klidné atmosféry – nýbrž ke zkoumání vlastní filosofie, různých mytologií, zkušeností a emocí. Je jemnější než I. opus – ale má větší prostor. Potěší vás, chcete-li se seznámit hlouběji s ambientní hudbou, ale nejste ještě připraveni na něco méně strukturovaného.

*

Translation © San
© okultura, MMIV