Mýtus a konspirační teorie
*
Nové Švábsko (Neuschwabenland) je zeměpisný název vztahující se k oblasti Antarktidy v Zemi královny Maud. Německo ji začalo zkoumat již v roce 1939 a pojmenovalo ji po lodi z této expedice, Schwabenland, jíž se tohoto jména dostalo podle historické německé země Švábsko.
Třetí německou antarktickou expedici (1938–1939) vedl Alfred Ritscher (1879–1963), kapitán Kriegsmarine. Hlavním důvodem bylo nalézt v Antarktidě oblast pro německou velrybářskou stanici za účelem zvýšení produkce tuku. Dalším cílem bylo provést průzkum možných lokalit pro německou námořní, resp. ponorkovou základnu.
Nicholas Goodrick-Clarke ve své knize Černé slunce[1] uvádí, že „už na začátku 50. let začaly v německých nacionalistických kruzích kolovat pověsti, že létající talíře, objevující se už na sklonku druhé světové války, jsou ve skutečnosti německé superzbraně, které byly vyvíjeny a testovány již ve Třetí říši. V květnu 1945, když Německo kapitulovalo, byla prý tato technika přemístěna do bezpečí v Arktidě, Jižní Americe a Antarktidě.“
Hojná pozorování UFO byla tudíž spojována s tajnou přítomností nacistů v odlehlých a nedostupných oblastech světa. Kořeny mytologie o nacistických létajících talířích spočívají v úzce spřízněném mýtu o přeživším Hitlerovi.
Dobře zdokumentovanou událostí je v této souvislosti vynoření německé ponorky U-530 v časných hodinách 10. července 1945 u argentinské námořní základny v Mar del Plata[2], tedy dva měsíce po německé kapitulaci! Poručík Otto Wermuth, kapitán U-530, věřil, že bude v Argentině dobře přijat. Tato událost vyvolala mnoho spekulací. Bez ohledu na zprávy o Hitlerově sebevraždě, kterou měl spáchat 30. dubna, mnozí uvěřili, že ponorka U-530 odvezla Hitlera, Evu Braunovou, Martina Bormanna a další z Německa, a přistála s nimi buď na pobřeží Patagonie nebo v Neu Berchtesgaden v Antarktidě. 16. července uveřejnil Ladislas Szabo, maďarský emigrant žijící v Argentině, v argentinských novinách La Critica detailní líčení[3] Hitlerova domnělého útěku včetně úkrytů v Zemi královny Maud v Antarktidě. Převzala jej celá řada předních listů z celého světa, mj. Toronto Daily Star z 18. července 1945 s titulkem Hitler na antarktickém ledu.
Dohady se ještě rozmnožily, když se 17. července vynořila v Mar del Plata ponorka U-977 pod velením nadporučíka Heinze Schaeffera[4]. Záhadné dlouhé plavby ponorek a neznámé pohyby v době před jejich kapitulací dlouho po konci války[5] živily dohady, že tyto ponorky tvořily součást „tajemného konvoje“, který dopravil Hitlera a další nacistické pohlaváry s pomocnými silami do tajného úkrytu v Antarktidě. Mytická moc těchto příběhů o německých základnách létajících talířů v Andách a Antarktidě závisela na celosvětové vlně zájmu o UFO. Byla hlášena tisíce pozorování nad Severní a Jižní Amerikou, Evropou a Asií. Studená válka, závody supervelmocí v dobývání vesmíru a záplava science fiction vyvolaly poptávku po těchto příbězích. Opakující se panika, že americká vláda zatajuje informace o UFO, vytvořila psychický prostor, ve kterém byl fenomén UFO propojen s konspirační teorií. Podle ní se jak Američani, tak Rusové snažili popřít, že UFO jsou stroje vytvořené lidskou rukou a pilotované německými nacisty.
Britský autor W. A. Harbinson napsal pětidílnou sci-fi sérii Projekt Saucer[6], v jejímž třetím svazku pod názvem Genesis (1980) líčí, jak geniální americký letecký konstruktér John Wilson po řadě předchozích konstrukčních vývojových etap (tajemné vzducholodě v USA v letech 1896-1897; kauza tunguzského meteoritu; spolupráce s Robertem H. Goddardem na přelomu 30. let) odjíždí roku 1935 do Třetí říše, aby tam nabídl své služby, zatímco sleduje vlastní cíle. Využívá lidských i materiálních zdrojů totalitního státu a s nasazením otrocké síly vězňů nacistických koncentračních táborů, pracujících ve dne v noci, vznikají v Harzu a Durynsku obrovské podzemní továrny, kde se realizuje jeho zvrácený génius. Pod patronací SS konstruuje v ohromných skalních tunelech v Kahle létající talíř. Na konci války ničí jediný funkční exemplář a s pomocí SS generálů Hanse Kammlera a Artura Nebe prchá i s konstrukčními plány UFO do předem vybudované pevnosti v Antarktidě. Tam vzniká nový řád, fungující hlavně pomocí čipů implantovaných do mozků lidských robotů (únosy indiánů nízkého vzrůstu z povodí Amazonky), rozšiřující se pomocí vyspělé technologie létajících talířů po celém světě (únosy dalších „mozků“ pro práci na základně v Antarktidě) v průběhu padesátých až sedmdesátých let dvacátého století.
Mrazivá futuristická vize, do níž W. A. Harbinson vplétá obrovské množství pravdivých detailů a reálných osob, předestírá paranoidní obraz totality zaváděné Johnem Wilsonem, kde dochází k manipulaci osob a vyšetřování, nezákonných akcí mužů v černém, únosům osob v UFO, mazání osobních vzpomínek, diktátu národním vládám po celém světě a mnoha dalším frustrujícím událostem.
Létající talíře vyvolávají mnoho otázek. C. G. Jung vykládal jejich tvar připomínající mandalu jako symbol jáství a absolutní celistvosti (srv. Tajemno na obzoru. O fenoménech UFO a mimozemských jevech. Nakl. Tomáše Janečka, Brno 1999). Ale jejich zářivý povrch a neskutečná rychlost poukazují na estetiku obrněné nepřemožitelné identity, hluboce zakořeněnou fašistickou představu o technice, mužství a sexualitě. Mytologii nacistických létajících talířů podtrhuje symbolika třpytivých ledových pustina Antarktidy, kde výhradně mužské vojenské komunity zdokonalují v hangárech létající talíře, aby si znovu podmanily svět.
Do kin dorazil i pop-kulturní sci-fi film Iron Sky (Finsko, Německo, Austrálie, 2012), jehož námětem je významný průlom v antigravitaci, který ke konci 2. světové války učinil generál SS Hans Kammler. Z tajné základny postavené v Antarktidě byly v roce 1945 vypuštěny první nacistické vesmírné lodě k založení vojenské základny Schwarze Sonne (Černé slunce) na odvrácené straně Měsíce. Základna slouží k vybudování mohutných válečných UFO, které mají ve správném okamžiku zaútočit na Zemi a ovládnout ji. Je rok 2018: nacistická invaze je na cestě a svět spěje ke zkáze.
[1] Nicholas Goodrick-Clarke: Černé slunce. Árijské kulty, esoterický neonacismus a politika identity. Eminent, Praha, 2006, str. 192n.
[2] NARA 1985. Records relating to U-boat warfare, 1939-1945. Washington: National Archives and Records Administration (Guides to the Microfilmed Records of the German Navy, 1850–1945 (2)).
C. Blair: Hitler’s U-boat war: the hunted, 1942–1945. Random House, New York 1998.
[3] L. Szabo: Hitler est vivant. SFELT, Paris 1947.
[4] H. Schaeffer: U-boat 977. W. W. Norton & Co., New York 1952. Dále viz pozn. č. 2 a 3.
[5] Srv. jejich chronologický výčet in Jacques Bergier: Tajní agenti proti tajným zbraním. Orbis, Praha 1971.
[6] W. A. Harbinson: Projekt Saucer I: Inception (1991); Projekt Saucer II: Phoenix (1995); Projekt Saucer III: Genesis (1980); Projekt Saucer IV: Millennium (1995); Projekt Saucer V: Resurrection (1999).
