(CD, gterma041, gTerma, 2014)
Gleisberg & Grassow: Ad Lucem (CD)
gterma041, gTerma, 2014
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
*
Nejnovější album Mathiase Grassowa vydal opět label gTerma, a tentokrát si po delší době vybral za spolupracovníka také německého hudebníka Rüdigera Gleisberga. Ten není žádným nováčkem, protože sólově nebo ve spolupráci s jinými již vydal kolem 25 alb. Studoval hudbu a literaturu, poté klasickou kytaru, ale jako většinu ambientních hráčů ho zaujaly klávesové nástroje a elektronika, na které potom „přesedlal“. Jeho vlastní styl se začal rýsovat již v hudbě k divadlu a filmům, po čase si také založil vlastní nahrávací studio a působí jako učitel hudby. Podíváme-li se na názvy jeho alb a samozřejmě si je i poslechneme, je nám jasné, že smyslem jeho tvorby je pozitivně přispívat k tomu, aby lidé byli přivedeni k vyšším hodnotám.
To je jasné i při této spolupráci s Mathiasem Grassowem, který ve své hudbě sleduje tutéž linii. Název tohoto alba v latině, Ad Lucem, znamená Ke světlu. Tím je opět symbolicky naznačena duchovní cesta člověka a jeho směrování k nejvyšším hodnotám. Odpovídají tomu i určitým způsobem názvy jednotlivých skladeb a jejich hudební obsah. Vše zde ve vesmíru je projevené ve dvou polaritách. Jsou tu síly pozitivní i negativní, světlo i stín. V tomto smyslu je třeba chápat i hudební vyjádření.
První skladba Arcane je tajemstvím, něčím lákavým, překvapujícím, co nás čeká. A my si samozřejmě myslíme, že to bude pouze příjemné a pozitivní. Nejdelší, čtvrthodinová skladba alba je nesmírně klidná, je jakýmsi plynutím, dronem, na němž se jen občas zvedají mírné vlny a tajemně zašeptají ženské hlasy. Jsme ukolébáni, nabíráme síly. Ostatní skladby jsou 12minutové, až na poslední o poloviční délce.
Druhá skladba Cicada je již mohutným zvukovým proudem, který vás pohltí a nese jako běžný světský život. Obsahuje v sobě mnoho nerozeznatelných zvuků, jakoby vzdálený hluk toho, co nás obklopuje. Hudebně je to takový hodně „nakrmený“ drone. Potom přijde ústřední skladba alba Ad lucem. Sevřený drone jako by symbolizoval vytažení ke světlu právě z té temnoty, co nás obklopuje. Občasné mizející zvuky, jako přesýpané přes síto, jsou záblesky světla, k němuž chceme. Není to však tak snadné, jsme deptáni okolním světem. Abychom mu nepodlehli, je tu další skladba Mirabile dictu, která nám má říci, že to za to stojí, že cíl je úžasně nádherný. Drones se postupně v polovině projasňují a objevuje se zde množství světlých míst a nakonec to přeroste v jakýsi andělský chór, v němž jsou slyšet modlící se hlasy. Tím jsme povzbuzeni do předposlední skladby Sapere aude, dala by se přeložit jako Měj odvahu vykročit k moudrosti. Vše je plné zářící, jasné hudby i s hlasy, v ní skrytými. Cítíme radost a pozitivní energii, vše plesá a oslavuje. Je to vskutku óda. Tento drone mohutní do převažujícího společného sboru, a potom fade out.
A přijde poslední, nejkratší skladba Nova incognita, Nová neznámá, kde po počáteční jakoby nejistotě nasává zvukově prosté zklidnění, ale opět nové seznamování se s neznámým. Ve zmatku tápeme, než si uvědomíme pevný, stále znějící drone, který nám má být oporou. To vše ale bude ještě nějakou dobu trvat, než si zvykneme a splyneme v jednotu s tím novým proudem.
Na celém albu nebylo použito žádného rytmu, vše byly jen plynoucí proudy drones. Oba hudebníci dokázali, že jejich dílo je smysluplné a povznášející.
*
