Tato formule1 má ten nejvšeobecnější rozměr, protože se pod ní skrývá vše, jenže v magickém ceremoniálu je vzhledem k malému pochopení využívána jen zřídka.
V jednom smyslu přichází vrchol této formule ještě před formulací Jodu. Přitom Jod je nejbožštějším aspektem této síly – ostatní písmena jsou jen krystalizací téže věci. Je třeba pochopit, že zde mluvíme o celém ceremoniálu uvažovaném jako jednota, nikoliv jen o oné formuli, při níž je Jod invokovaným bohem, He archandělem a tak dále. Abychom porozuměli ceremoniálu skrytému v této formuli, musíme se na jednotlivé funkce čtyř zbraní zaměřit podrobněji, než jsme až dosud učinili.
Vznikem Jodu dochází k formulaci této první stvořitelské síly, to jest onoho otce, jemuž se říká „sám sebou počatý“ a o němž se praví: „Tys utvořil svého Otce a obtěžkal Matku svoji.“ Přidání tohoto He k Jod je svatbou Otce s velkou a rovnocennou Matkou, která je reflexí Nuit, stejně jako on Hadita. Plodem jejich spojení je syn Vau, jenž je jejich dědicem. Konečně se také objevuje dcera He. Ta je jak dvojčetem Vau, tak i jeho dcerou.2
Jeho posláním je ji vykoupit ji tak, že se stane jeho nevěstou; následkem toho je dosazena na trůn své matky a jenom ona dokáže svým mladistvým objetím znovu probudit kmeta Otce Všehomíra. Těmito složitými rodinnými vztahy3 je symbolizován celý běh universa. Vidíme, že tento vrchol je (přece jenom) až na konci. Jde o druhou polovinu této formule, jež symbolizuje Veliké dílo, které jsme se zavázali dokončit. Jeho prvním stupněm je dosažení poznání a rozmluvy se Svatým andělem strážcem, jenž uskutečňuje adept Vnitřního řádu.
To, jak tito snoubenci-dvojčata znovu vstupují do dělohy matky, jest ono zasvěcení, o němž se píše v Liber 418 a jímž se dosahuje přijetí do Nejvnitřnějšího řádu A ... A ...
O posledním kroku nám není dovoleno mluvit.
Teď už lépe pochopíme, že vymyslet praktický magický ceremoniál, který by korespondoval v tomto vznešeném smyslu s tetragrammatonem, je obtížné, ne-li nemožné. Při takovém ceremoniálu by jenom samotné purifikační rituály trvaly několik inkarnací.
Je tedy třeba se vrátit ke zjednodušenému pohledu na tetragrammaton a zapamatovat si jenom to, že konečné He je trůnem ducha, tedy Šin pentagramu.
Jod představuje rychlou a násilnou kreativní energii; za ním následuje klidnější a reflexivnější, nicméně právě tak mohutný proud vůle, neodolatelná síla široké řeky. Tento stav mysli následuje rozšířené vědomí, které proniká celým vesmírem a nakonec dojde ke krystalizaci, kdy se objevuje lesk vnitřního světla. Takové proměny původní vůle můžeme pozorovat v průběhu invokací, pokud jsou patřičně vykonány.
Zvláštní nebezpečí každé z nich jsou zřejmá – u té první jde o plácnutí do vody – rána do prázdna; u té druhé o upadnutí do snění nebo stavění vzdušných zámků, a pokud jde o třetí, o ztrátu koncentrace. Chybný krok v kterémkoliv z těchto bodů vyústí v nesprávné provedení čtvrtého nebo k němu nedojde vůbec.
Ve výrazu, který je použit v XV. kapitole: „Rozohni se“ atd., je popsáno pouze první stádium; pokud však právě tohle proběhne patřičným způsobem, to další už musí následovat jakoby z nutnosti. Tolik pokud jde o to, co je napsáno o formuli tetragrammatonu.
*
Poznámky:
1 Jod He Vau He, Nevyslovitelné jméno (Jehova) Hebrejců. Tato čtyři písmena se vztahují ke čtyřem „živlům“ v tomto pořadí: oheň, voda, vzduch, země.
2 Pro zasvěcence je zde ukryto ještě další, daleko hlubší mystérium.
3 Formule tetragrammatonu, jak je běžně chápána, končí nástupem dcery, což je tedy opravdu degradace.
*
Aleister Crowley: Magie v teorii a praxi. 3. kapitola.
© okultura, MMII
