Čajová konvice a toroidní universum
„Je to… budoucnost…, nebo… je to… minulost?“
Die Glocke (zvon) je opakujícím se klíčovým prvkem v ději husarského kousku hollywoodské ikony Davida Lynche – seriálu Twin Peaks (2017), který nedávno uvedla stanice Showtime Networks.
Sporrenberg označil Walthera Gerlacha za vědce, který vedl experimenty se zvonem. Gerlach, v té době snad nejgeniálnější experimentální fyzik na světě, byl od začátku roku 1944 v Říšské radě pro výzkum zmocněncem pro jadernou fyziku. Po válce se spolu s Wernerem Heisenbergem a řadou dalších legendárních německých fyziků stal ve Farm Hall terčem zájmu Alsos, přísně tajné americké zpravodajské skupiny, kde byl internován a odposloucháván.
Gerlach psal doktorát v době, kdy byl žákem Friedricha Paschena,[1] objevitele tzv. Paschenovy řady, série spektrálních čar vodíku v infračervené oblasti, které poprvé pozoroval v roce 1908, tedy ve stejném roce, kdy u něj dvacetiletý Gerlach začal doktorandské studium. Během první světové války pracoval Gerlach na bezdrátové komunikaci pro německou armádu pod vedením geniálního Maxe Wiena,[2] který se nevysvětlitelně vytratil z historie a dnes je znám pouze díky tzv. Wienovu oscilátoru-můstku. Wien s Paschenem korespondenčně spolupracoval již v létě 1895.
Na počátku dvacátých let se Gerlach podílel na Stern-Gerlachově experimentu, který podle akademiků dokázal, že magnetické pole omezuje prostorovou orientaci atomových a subatomárních „částic“. V roce 1928 Gerlach napsal článek: Hmota, elektřina, energie: Principy moderních atomistických a experimentálních výsledků atomových výzkumů…[3]
V roce 1946 byl repatriován zpět do Německa a pokračoval v kariéře jako uznávaný profesor, který se stal prvním prezidentem Fraunhoferovy společnosti. Experimentální fyzice se však již nikdy nevěnoval, alespoň ne otevřeně.
Ze všech velkých německých vědců se však v souvislosti s die Glocke nejčastěji objevuje jméno Viktora Schaubergera. Aleister Crowley si možná velmi dobře užil své jako „válečný bůh čtyřicátých let“[4] a naděje a sny milionů lidí byly pošlapány pod jeho hřmotnými vozy, ale žádný účastník tohoto masakru nevyprávěl lidstvu smutnější příběh, než je příběh Viktora Schaubergera. Schauberger byl rakouský lesní inženýr, muž úžasné geniality, který pouze snil o vybudování lepšího světa pro své bližní.
Schauberger nebyl akademik. Jeho učitelem byly zurčící potůčky a vířící řeky starých teutonských lesů. Když Schauberger pozoroval pstruha, který se bez námahy držel v proudu potoka, uvědomil si, že pstruh využívá něco jiného než kinetickou energii. Schauberger usoudil, že zvíře získává energii z molekul vlastního těla jejich „kondenzací“ při extrémních teplotních gradientech, což je jev, jehož výskyt byl nedávno prokázán, ale který v polovině dvacátých let předpověděli Bose a Einstein, a Schauberger, který byl náruživým čtenářem, jej postřehl. Dospěl k závěru, že tento kondenzační proces probíhá při pohybu víru směřujícího do svého vlastního středu.
Na základě pozorování přirozených tornád, vodních i vzdušných vírů a vírů vytvářených galaxiemi Schauberger usoudil, že právě takto se v přírodě uvolňuje energie. Kdyby dokázal hmotu přinutit k tomuto spirálovitému pohybu, který nazval implozí, tím, že ji rychle zkondenzuje a roztočí, dokud se částice atomů „nespojí“, mohl by využít sílu hvězd beze zbytku. Podle Schaubergera industrializace se svými přehradami a znečišťujícími látkami narušila přirozené vírové vzorce vody. Tyto vzorce jsou nezbytné pro rozvoj života. Voda, kdysi životní síla planety, se nyní stala znečišťující látkou vysávající vitalitu této planety.
Schauberger ve svých spisech obhajoval vývoj „biotechnických“ strojů a brzy se dostal do povědomí Adolfa Hitlera. V roce 1934 byl pozván na schůzku s Hitlerem a Maxem Planckem, zakladatelem kvantové fyziky. Schauberger Hitlera varoval, že za stávajících podmínek jeho tisíciletá říše nevydrží ani deset let. Navrhl Hitlerovi zcela nový svět, svět s neomezenou volnou energií, čistou energií založenou na vědě v souladu s přírodou. Hitler, sám mystik, byl Schaubergerovými myšlenkami nepochybně nadšen. Schůzka se protáhla na mnohem delší čas, než který jí byl předtím vyhrazen. Asi po dvou hodinách se Planck, který byl po celou dobu setkání zamyšlený, Schaubergerovi vysmál a řekl mu, že příroda a věda spolu nemají nic společného. O několik let později už se Viktoru Schaubergerovi nikdo nevysmíval.
V roce 1940 Schauberger požádal o patent na generátor energie, který by se dal použít pro letadla nebo ponorky. Schauberger popsal zařízení jako vícestupňovou odstředivku se soustředně umístěnými tlakovými komorami. Samostatný odstředivý systém se spoléhal pouze na malý startovací motor, který uvedl jeho turbínu do chodu na přibližně dvacet tisíc otáček za minutu, ale jakmile se tak stalo, vytvářela si vlastní energii, a když byla připojena k převodovému hřídeli, mohla fungovat jako generátor.
Krátce nato Schauberger napsal svému bratranci, že vynalezl nové letadlo, které nevydává žádný hluk. Ještě na začátku roku 1941 hledal dodavatele, který by mu na vlastní náklady postavil zmenšený model prototypu toho, co nazval „repulzátor“. Plánoval, že ho použije k výzkumu „výroby volné energie“ a k prokázání své teorie „levitačního letu“. V následujících měsících však Schauberger odložil peněženku a SS mu dali ve Třetí říši volnou ruku, ale zapřisáhli ho, že musí v naprostém utajení pracovat pouze pro ně, a prozradili mu, že průmyslový gigant Heinkel krade jeho patenty.
Schauberger byl několik dalších let nezvykle tajnůstkářský ohledně toho, na čem pracoval pro SS, je však známo, že pracoval v okolí Sudet. Při jednom experimentu skutečně vystřelil repulzátor vzhůru takovou silou, že se rozbil o strop hangáru a vážně se poškodil. V červnu čtyřiačtyřicátého roku byl Schauberger povolán do Breslau údajně k odvodu do SS. Měsíc předtím však dostal rozkaz odebrat se do koncentračního tábora Mauthausen, aby si z řad vězňů vybral vlastní tým techniků, kteří měli sestrojit až pět různých typů strojů. V archivu se uvádí, že SS po něm chtěly, aby se přestal piplat s prototypy a začal vážně pracovat na konstrukci.
Schauberger ve svých denících uvádí, že šlo o čističku vody, energetické zařízení schopné vyrábět elektřinu o vysokém napětí, stroj na „biosyntézu“ vodíkového paliva z vody a další stroj, který „přirozeně“ vyráběl intenzivní teplo nebo chlad; pátý stroj byl nazván Fliegende Scheibe neboli létající talíř.
První let Fliegende Scheibe byl naplánován na 6. května 1945. Schaubergerův tým zastavil práce 8. května. Té noci německé ozbrojené síly oficiálně ukončily boje. O několik dní později byl Schauberger zadržen americkými zpravodajskými jednotkami v Leonsteinu. Téměř současně Rusové na druhém konci země, ve Vídni, vnikli do jeho bytu, zabavili vše, co našli, a pak budovu vyhodili do vzduchu pro případ, že by jim něco uniklo. Američané Schaubergera následujících devět měsíců intenzivně vyslýchali a v březnu 1946 ho propustili pod přísahou, že už nikdy nebude pracovat na tzv. atomové technologii.
V roce 1958 bylo Schaubergerovi dvaasedmdesát let a měl nemocné srdce a rozedmu plic. Karl Gerchsheimer, přesídlený Němec, který působil jako agent amerického finančníka Roberta Donnera, přiletěl do Rakouska, navštívil ho v jeho domě a slíbil mu slávu a bohatství ve Spojených státech. Gerchsheimer měl již dříve vazby na zpravodajskou komunitu a NASA. Donner byl napojen na Národní laboratoře pro atomový výzkum v Brookhavenské laboratoři na Long Islandu…
Schauberger, který stále snil o tom, že dá lidstvu svou technologii volné energie, se návnady chytil. Po příjezdu do Ameriky se setkal s odborníky na implozi z Brookhavenské laboratoře, aby údajně posoudili proveditelnost jeho nápadů. Po několikaměsíčním dohadování s nemocným mužem ho Donner nakonec přiměl podepsat dokument, který nebyl přeložen ani do němčiny a který předával konsorciu Donner-Gerchsheimer vše, co kdy Schauberger se svou implozní technologií udělal. Zapřisáhli ho k mlčenlivosti a posadili ho na letadlo zpět do Rakouska. Schauberger zemřel o pět dní později…
Příběhy o Die Glocke se na Západě objevily až na začátku jednadvacátého století, kdy Nick Cook vydal knihu The Hunt For Zero Point. Cook není žádný běžný „ufolog“. Ve skutečnosti byl po celá devadesátá léta jejich protipólem ve funkci leteckého redaktora časopisu Jane’s Defence Weekly, mezinárodního časopisu o obraně, který četli všichni, kdo se pohybují ve vojensko-průmyslovém komplexu, na Východě i na Západě. Po vydání své nesmírně populární knihy psané pro laiky zůstal Cook v letech 2002 až 2008 konzultantem a přispěvatelem časopisu pro letectví a získal čtyři novinářské ceny od Královské letecké společnosti…
Cook se domníval, že Die Glocke byl pokus Němců o vytvoření antigravitačního stroje, jiní spekulovali, že jde o stroj času nebo dokonce o stroj, který je schopen dělat průrvy do vlnové funkce, o což se v současnosti pokoušejí v CERNu…
Za soumraku 9. prosince 1965 byly tisíce lidí svědky oranžové ohnivé koule, která se táhla po fialové obloze ze severní Kanady do západní Pensylvánie. Nad Ohiem svědci viděli, jak se zastavila ve vzduchu, na okamžik se vznášela, a pak změnila směr směrem k Pensylvánii. Asi půldruhého kilometru za Kecksburgem se zřítila do lesa. Armáda spolu se složkami NASA byla na místě zřejmě během několika okamžiků a vyhlásila v Kecksburgu a okolí „prakticky stanné právo“,[5] dokud nebyl objekt převezen na nákladním automobilu pod plachtou. Svědci, kteří objekt viděli, jej všichni popsali jako objekt ve tvaru žaludu, který se nápadně podobal pozdějším popisům Die Glocke. Jediným rozdílem byly neidentifikované nápisy, možná runové vzhledem k zapojení SS do Die Glocke, kolem vyvýšeného pásu na spodní straně kecksburgského žaludu.
Podle popisu incidentu v Kecksburgu z roku 1998, který vyšel ještě před vydáním Cookovy knihy, pracoval Myron (pseudonym) „jako řidič kamionu v cementárně, která patřila jeho rodině v Daytonu v Ohiu. Dva dny poté, co došlo k incidentu v Kecksburgu, obdržela jeho firma velkou objednávku na speciálně glazované cihly z letiště Wright Patterson. Zástupce základny si prohlédl cihly, které měla továrna na skladě, a nakonec objednal 6 500 dvojitě glazovaných opracovaných cihel, které, jak řekl, „byly určeny pro stavbu dvojité stěny štítu kolem nalezeného radioaktivního objektu“. Myron se šel podívat, co mají schované na návěsu ve Wrightu. Popsal „temné obrysy velkého zvonovitého předmětu… možná asi tři metry širokého a bezmála čtyři metry vysokého. Malým otvorem v celtě Myron viděl, že je kovový, jako nějaký bělavý bronz…“[6]
Die Glocke je opakujícím se a klíčovým prvkem v ději nedávného husarského kousku hollywoodské ikony Davida Lynche v seriálu Twin Peaks, který uvedla stanice Showtime Networks. Nikoho by nemělo překvapovat to, že se mainstreamová média, která už nemají žádné opodstatnění pro to, aby vůbec existovala, snaží tuto skutečnost ve svém zpravodajství o Lynchově okultním prozření cíleně ignorovat.
To, že se o něm ještě ani nepsalo na blogu, je možná příznačné pro zombie apokalypsu, před kterou Hollywood sám varuje už léta.
Těmito jevy se Lynch zabývá mimo jiné i v Twin Peaks z roku 2017. Když je Obr neboli Požárník, který je ve Frostově knize představitelem vysokých nordických mimozemšťanů,[7] zobrazen se svým modelem zvonu připevněným na podlaze, jsou na něm vidět promáčkliny, jež pravděpodobně získal, kdy očesával vrcholky stromů a následně dopadl na zem, jak to ohlásili svědci kecksburského incidentu. Zvláštní agent Jeffries objíždí multiversum ve zdánlivě mobilnějším, ale méně funkčním angloamerickém vydání, typickém pro německou versus americkou technologii…
Lynch, stejně jako všichni velcí umělci, nikdy nevysvětlují své dílo, ale zdá se, že i on začíná být netrpělivý s nedostatečnou kultivovaností svého publika v oblasti esoteriky. O Jeffriesově pouti ve zvonu se nedávno nechal slyšet:
„Vymyslel jsem tu část stroje, kde je ta hubička vycházející z toho, co vypadá jako čajová konvice,“ řekl serveru Pitchfork, „ale přál bych si, abych ji býval učinil rovnou, protože si všichni myslí, že je to konvice na čaj. Je to jen stroj.“[8]
Možná by chtěl dodat, že jeho čajová konvice také nevyfukuje kouřové kroužky, ale toroidní vesmír…
Toroidní vesmír poprvé navrhl Arthur M. Young již koncem padesátých let.[9] Young, filosof, spisovatel a vynálezce Bellovy helikoptéry, „příležitostně zaskakoval jako ředitel za Andreje (Henryho) K. Puharicha v jeho sídle na Hawkes Avenue 87 v Ossiningu ve státě New York.“ Puharichovo sídlo lehlo v roce 1978 za podezřelých okolností popelem. Předtím bylo známo jako Krocaní farma, místo některých z nejpodivnějších experimentů na Západě během dvacátého století, z nichž mnohé se týkaly dětí. Ve filmu Hudson Hawk, megarozpočtovém propadáku o alchymii, tajných společnostech, CIA a Vatikánu z roku 1991, se herce Bruce Willise, který hraje Hudsona Hawka, ptají, odkud má tetování jestřába. Odpovídá: „Z Ossiningu v New Yorku…[10] „Hudson Hawk“ říkají místní obyvatelé studenému větru, který vane po řece Hudson.
Bellovy laboratoře byly s Puharichem úzce spjaty také díky jeho šestapadesáti patentům na přístroje, které vynalezl a které zahrnovaly celou škálu oborů od lékařské elektroniky přes neurofyziologii až po biokybernetiku, přičemž mnohé z nich byly určeny jako naslouchadla pro neslyšící… Bell se po celá padesátá léta horečně snažil vyřešit to, co v roce 1957 označil jako Podivný případ kosmického záření ve filmu natočeném ve spolupráci se slavným hollywoodským režisérem Frankem Caprou.[11]
V roce 1964 objevili Arno Penzias a Robert Wilson pomocí supersenzitivního prototypu antény, kterou Bell původně používal k detekci rádiových vln odražených od balónových družic Echo, permanentní záření o vlnové délce 7,35 cm. Určili, že zdroj tohoto záření se nachází mimo naši galaxii, a v roce 1978 jim byla za objev záření kosmického pozadí udělena Nobelova cena. Mnozí se domnívají, že teorie toroidního vesmíru je logickým vyústěním Bellovy práce s kosmickým zářením.
„Předpokládám, že ani netušíte, že telefonní společnost zabila Kennedyho, protože se ji snažil rozprášit, a to oni nikdy nedopustí. Mají všechno pod kontrolou… To, co říkáš do mluvítka telefonu, nikdy není přesně to, co z něj vyjde na druhém konci…“
Tato slova pronesl paranoidní schizofrenik Cecil ve filmu Obhájce pravdy z roku 1989.[12] Je klíčovým, ale nepoužitelným svědkem obhajoby v soudním procesu o vraždě.[13]
Ma Bell je jen hovorový výraz, jímž se snažili zlidštit konglomerát, který měl monopol na komunikace, zejména v Americe, a to od devatenáctého století až do roku 1982, kdy společnost Bell Systems nakonec souhlasila s rozdělením, než aby prohrála antimonopolní řízení, které proti ní v roce 1974 podalo ministerstvo spravedlnosti. Rozdělení Bell Systems vstoupilo v platnost v roce 1984, kdy Bell ztratil kontrolu nad místními telefonními službami ve Spojených státech a Kanadě, ponechal si však dálkové služby a kontrolu nad Western Electric spolu s polovinou Bell Labs. Ve skutečnosti existovaly čtyři hlavní společnosti American Telephone & Telegraph (AT&T), které tvořily Bell Systems.
Bell Operating Companies (BOC) poskytovala místní telefonní služby. Ke dni 1. ledna 1984, kdy vstoupil v platnost prodej Bell Systems, byla rozdělena do sedmi nezávislých regionálních provozních společností Bell, které byly od té doby známy jako Baby Bells.
Předtím byla za všechna zařízení připojená k síti AT&T zodpovědná společnost Western Electric. Všechny telefony připojené k ní, domácí i jiné, musely být pronajaty od společnosti BOC. Telefony, které nebyly dodávány dceřinými společnostmi Bell, musely být nejprve převedeny na místní BOC, která telefon pronajala zpět zákazníkovi za měsíční poplatek a navíc za poplatek za přepojení.
Společnost Western Electric nasadila malou armádu inspektorů, kteří kontrolovali výši napětí v domácnostech, aby zjistili, zda spotřebitelé nepoužívají nepronajaté telefony. Společnost Western Electric byla známá tím, že byla řízena s vojenskou precizností, a dodnes zůstává období jejího rozkvětu zlatým standardem, ke kterému se vedení podniků hlásí. Společnost American Telephone & Telegraph Long Line Company instalovala a udržovala všechny dráty, kabely a mikrovlnná rádiová relé potřebné k poskytování dálkových služeb zákazníkům. Právě tyto její dráty se výrazně nápadně objevují ve filmu Twin Peaks.
Nehledě na jadernou hyperbolu byl tranzistor nejdůležitějším vynálezem dvacátého století. To, že vědci pracující v Bellových laboratořích dostali za jeho vynález Nobelovu cenu, svědčí o tom, že na Západě byly Bellovy laboratoře po druhé světové válce na špičce telekomunikačních technologií.
Ve skutečnosti to byla právě matematická teorie komunikace, dvoudílný článek matematika Clauda Shannona ze společnosti Bell, který vyšel v červencovém a říjnovém čísle časopisu Bell System Technical Journal v roce 1948 a který dal vzniknout teorii informace; variantě von Neumannovy teorie her, která se zabývá kvantifikací, ukládáním a sdělováním informací. Teorie informace se používá v kvantové výpočetní technice, umělé inteligenci, kybernetice, neurovědách, elektrotechnice a při výpočtech týkajících se černých děr…
Možná si Cecil přečetl začátek Shannonova článku…
„Základním problémem komunikace je přenos reprodukované zprávy z jednoho bodu, ať už přesně nebo přibližně, do jiného bodu.“[14]
V létě 1931 Karl Jansky, který pracoval v Bellových laboratořích v Holmdelu v New Jersey, zaznamenal pomocí speciálně zkonstruované rotační antény určené k příjmu rádiových vln o frekvenci 20,5 MHz slabé stálé syčení neznámého původu. Po roce vědeckého zkoumání určil, že zdrojem šumu je střed galaxie. V roce 1933 Jansky publikoval svůj klasický článek Elektrické poruchy zřejmě mimozemského původu,[15] který pochválil nikdo jiný než deník New York Times ve svém vydání z 5. května 1933. Tento článek měl dát vzniknout vědeckému oboru radioastronomie a vědecká komunita se dnes shoduje, že za něj měl obdržet Nobelovu cenu, jenže Bell z nepochopitelných důvodů odmítl financovat další výzkum tohoto tématu a převedl Janského na jiný projekt. Zemřel náhle ve čtyřiačtyřiceti letech na infarkt…
Od té doby získali vědci pracující v Bellových laboratořích celkem osm Nobelových cen, z toho sedm za fyziku. První získali v roce 1937 za prokázání vlnové povahy částic. V padesátém šestém roce získali tři Bellovi vědci nejprestižnější fyzikální cenu za vynález tranzistoru, přestože Němec Oskar Heil „vlastnil několik patentů na zařízení ‚podobná tranzistoru‘ již před válkou“.[16]
V sedmdesátém sedmém roce byla slavná cena rozdělena, byla udělena za lepší pochopení elektronické struktury skla a magnetických materiálů. V sedmdesátém osmém roce byla udělena Penziasova a Wilsonova cena. V roce 1997 se o cenu podělil Steven Chu za vývoj metod chlazení a zachycování atomů pomocí laserového světla. V roce devadesát osm byla Nobelova cena za fyziku opět udělena třem vědcům ze společnosti Bell, tentokrát za objev a vysvětlení frakčního kvantového Hallova jevu. V roce 2009 se o ni podělili dva vědci společnosti Bell za vynález zařízení s nábojovou vazbou; zařízení, které přesouvá elektrický náboj, obvykle zevnitř samotného zařízení, do oblasti, kde s ním lze manipulovat. V roce 2014 došlo ke sdílení ceny v oblasti chemie.
V sedmdesátých letech vytvořil Bell „celosvětovou síť vědců, průmyslníků, spisovatelů a filosofů, kteří byli na špici nového vývoje ve fyzice, parapsychologii, psychologii a dalších oborech“. Na tuto síť složenou ze tří set padesáti odborníků z dvaceti zemí volně dohlížel Ira Einhorn, muž, který vymyslel „Den Země“ a byl nejvlivnějším hipíkem v dějinách. Einhorna pro společnost Bell s největší pravděpodobností získal Arthur Young, který byl blízkým osobním přítelem Henryho Puharicha, Söze z MK Ultra a mentora Iry Einhorna. „Síť [společnosti Bell] byla v roce 1978 předmětem studie Diebold Corporation s velkolepým a poněkud nesrozumitelným názvem Vznik osobních komunikačních sítí mezi lidmi sdílejícími nové hodnoty a jejich možné využití při senzibilizaci operativního řízení, která ji přirovnávala k Neviditelné koleji v Británii sedmnáctého století“, dnes známé jako Královská společnost…[17]
Jestli někdo věděl, co se ve skutečnosti skrývá ve špinavém prádle Ma Bell, byl to Arthur Young. Byl to pravděpodobně nejlepší vědec společnosti Bell; zaměstnávali opravdu mnoho skvělých vědců. Ale určitě byl jejich největším vizionářem. Mnozí k němu vzhlíželi jako ke svému duchovnímu vůdci a guruovi. Lidé jako Puharich a von Neumann nepracovali pro nikoho. Měli své vlastní programy a korporátní oligarchie Západu jim doslova házela peníze, aby se udrželi v jejich vleku. Young do této ligy nepatřil. Kromě vědců pocházejících z Německa nikdo jiný neexistoval. Young musel jít ke společnosti Bell s prosíkem, aby mohl financovat svůj projekt helikoptéry. Nepřišli oni za ním. Co však Young měl a co von Neumannovi, Puharichovi a jim podobným zřejmě chybělo, byl silný morální kompas. V pozdějších letech poznamenal:
„Je to eroze, kterou věda způsobila v našich morálních základech, proti které se snažím bojovat.“[18]
Pro Younga mělo všechno svůj smysl a hodnotu, a jejich poznání bylo pro pochopení vesmíru stejně důležité jako poznání času a prostoru. Vysmíval se vědcům, kteří se domnívali, že jelikož je člověk biologický stroj, jeho automatizovaný stav znamená, že nemá žádný účel. Všechny stroje mají ze své podstaty účel. Poté, co zdokonalil vrtulník, se Young pustil do vypracování „systematické teorie procesu, teorie, která zahrnuje účel nebo první příčinu jako formální složku“.[19]
Youngova teorie procesu začala vznikat již v době jeho vysokoškolských studií na katedře matematiky v Princetonu, odkud odešel v roce 1927, dva roky předtím, než tam nastoupil von Neumann. Už tehdy však sdílel von Neumannův odpor k teorii relativity a determinovanému vesmíru, ne-li přímo k Einsteinovi. O třicet let později vyvinul svůj toroidní neboli koblihový model vesmíru, model, který začíná být teprve nyní oblíbený při vysvětlování problémů v základní fyzice.[20]
„Směřování času bylo zásadní. To tedy vedlo k tomu, že jsem svoji teorii nazval teorií struktury času, a pak jsem předpokládal, že se posunu k teorii procesu, jenže v té době jsem neměl vůbec žádnou představu o jednotlivých fázích nebo konečném počtu fází a zejména o tom, že by fáze měly mít jednoznačné znaky. Pokud lze strukturu zobrazit, ať už jde o obavu, že vše je fixované v časoprostoru, pak tato další dimenze se skládá do sebe, přichází skrze torus, pak se zabývá možností změny, touto růstovostí. Protože tato růstovost není jen odstoupením od neklidu, který začal velkým třeskem, je to růst zevnitř, což vesmír dělá sám se sebou. Vesmír stvořuje bytosti, které mohou růst a pohybovat se, a nakonec reflektovat povahu vesmíru.“[21]
NeuroQuantology je recenzovaný vědecký časopis, který syntetizuje neurovědu s kvantovou fyzikou. Ve své práci publikované v zářijovém čísle z roku 2017 se Dirk Meijer, emeritní profesor farmakokinetiky a cíleného doručování léčiv na univerzitě v nizozemském Groningenu, a jeho spoluautor Hans Geesink, uznávaný odborník na nanotechnologie minerálů, dobrali k postulátu, že vědomí se nachází ve „čtvrté prostorové dimenzi“ mimo mozek a tři dimenze plus čas, které jsou pro člověka zjevné. Ačkoliv je to pro lidské smysly fantasmagorické, „jeho funkční struktura je adekvátně definována geometrií torusu, který si představujeme jako základní jednotku (operátor) časoprostoru“.
Autoři v abstraktu také uvádějí, že mozek se sám o sobě zdá být „zasazen do holografického strukturovaného pole, které interaguje s rezonančními citlivými strukturami v různých typech buněk v našem těle“. Naznačují, že nervový systém je přijímačem, který přijímá frekvence ze stojatých vln rezonujících vesmírem a interpretuje je do smyslového světa, v němž existuje. Je to právě tento překlad „vlnových informací do mozkové tkáně, který napomáhá vysokorychlostnímu zpracování vědomých a podvědomých informací“, o němž je známo, že probíhá v lidské mysli, ale který samotná neurověda nedokáže vysvětlit.[22]
Autoři tvrdí, že „vnořený torus při modelování fraktálních aspektů kognitivního procesu“ je nezbytný pro úplné pochopení neurobiologie. Citují mimo jiné Karla Pribrama, proslulého neurovědce a skutečného otce „fraktálně-holografického vesmíru“, jako důvod, proč „dávají přednost postulátu vnořené torzální modality při modelování poznávání“. Na obrázku jsou jako příklady „rotační geometrie ve všech úrovních reality“ uvedeny ilustrace vesmíru, černých děr, galaxie, magnetického pole Země, geometrie rostlin, geometrie fotonů, elektromagnetismu a DNA. Součástí je i grafika torusu překrytého lidským tělem jako teoretická „vnořená toroidní geometrie lidského těla, srdce a mozku“.[23]
Torus je základní jednotka času a prostoru, rekurzivní fraktál, který je nejmenším možnou částí celého hologramu. Každý torus je propojen v univerzální síti s každým dalším torusem a každý foton torusu obsahuje informaci o celém vesmíru. Ve skutečnosti se může každý torus smrštit na foton, když vstoupí do černé díry, a znovu se rozvinout ve vesmír, když vyjde z bílé díry. Děje se tak současně a neustále, což poskytuje prostor, v němž se vědomí vznáší, neustále se rozpíná a smršťuje…
V Minkowského prostoru neexistuje čas; „koncept ‚nyní/teď‘, krátký interval, který odděluje minulost od budoucnosti, chybí ve všech základních matematických formulacích, a to jak v klasické, tak i v kvantové fyzice“. Jak poznamenal sám Hermann Minkowski, muž, který přidal čtvrtý rozměr, aby byla matematicky proveditelná teorie relativity jeho žáků: „náš skutečný vesmír, který je všemi našimi okamžiky, minulostí, přítomností a budoucností, existuje současně, ale my tuto skutečnost nemůžeme přímo vidět ani zažít. Naše okamžiky prožíváme sériově, jeden po druhém, takže pouze přítomný okamžik je pro nás tím aktuálním.“[24]
Zvláštní agent Dale Cooper čekal v Červeném pokoji pětadvacet let, aby zabil „dvě mouchy jednou ranou“,[25] a nyní nadešel jeho čas. Poryv vzduchu rozvlní červené závěsy a odhalí nekonečnou černobílou krokvicovou[26] podlahu táhnoucí se do tmy. Uprostřed nekonečného černobílého vlnového vzoru stojí bílý kůň, za ním černá prázdnota. Vítr utichá a v Červeném pokoji je opět klid. Naproti Cooperovi se znovu objeví netělesná entita jménem MIKE a zeptá se:
„Je to… budoucnost…, nebo… je to… minulost?“[27]
Čas nemá žádnou moc nad duchem a vůlí člověka
Tento text vysvětluje řadu věcí týkající se vztahu témat, o nichž pojednávají články Černé slunce vychází – Jákobův žebřík – Twin Peaks, s kvantovou nesmrtelností. Problém s lidskou rasou dost možná spočívá v tom, že je mrtvá, přinejmenším podle své vlastní definice smrti.
Vše, na čem jsme od prvních dnů roku 2014 pracovali, bylo pokračováním úvodního prvního dílu Černé slunce vychází.[28] V něm jsme začali kometou Ison (a Ison je anagramem slova Sion), která koncem roku 2013 málem zničila svět.
Orage mi tehdy řekl, že nešlo o kometu. Byla to naše první společná práce. Ne že bych se vás snažil oklamat, jen jsem tehdy ještě nevěděl, že se nikdy nemýlí.
V Knize jaguářího kněze neboli Chilama Balama[29] stojí psáno, že je psáno, že z nebe se otevře cesta z hvězd a na zem sestoupí 13 nebeských bohů a 9 pekelných bohů. Mayové věřili, že konec je začátek a začátek konec, skrze zkázu povstane stvoření a skrze stvoření přijde zkáza. Stane se tak u černé díry. Na rozcestí se pak na obloze objeví obraz.
Království temnot Xibalby[30] by se jednou mělo na zemi manifestovat. Šibalbu obývají okřídlená stvoření mající lidské tělo a netopýří křídla. Tito tvorové sají krev a jsou vůči člověku nepřátelští. Nejzuřivější z nich je Camazotz nebo Camalotz, kame je „smrt“ a sotz „netopýr“, tedy „náhlé krveprolití“. Camalotz je zobrazován jako postava se vztyčeným penisem, který pozabíjel většinu lidstva z druhého stvoření tak, že jim utrhl hlavu.
Mýtus Cthulhu je děsivým odkazem H. P. Lovecrafta. Ten napsal, že Staří spí v bezedných hlubinách oceánů až do doby, kdy je probudí správné postavení hvězd a oni budou opět kráčet po zemi a vládnout nevýslovné říši temnoty. Na jejich návrat čeká kněžstvo humanoidů s netopýřími křídly, kteří vyčkávají ukrytí v temnotě neprozkoumaných útrob zapomenutých jeskyní Země.
Sami Mayové jsou národem zahaleným temnotou. Někdy v devátém století mayská civilizace náhle zanikla a město Cancuén, jejich obchodní centrum v dnešní Guatemale, bylo opuštěno v orgiích násilí. Šlechta z Cancuénu – ostatky jednatřiceti mužů, žen a dětí byly nedávno nalezeny rozsekané na kusy a pohozené v nádrži jejich paláce. Osmdesát metrů dál byl v neoznačeném mělkém hrobě pohřben jejich velký král Kan Maax. Masakr se odehrál kolem roku 800 n. l.[31]
Mayský kalendář – stejně jako příběh o Akakorovi a pravých jménech Jahveho – se zakládal na čísle 13. Kalendář je rozdělen na 13 baktunů. Každý baktun se rovná 144 000 dnů. Když se skončí všech 13 baktunů, kalendář se vynuluje a podle mayského scénáře nastane soudný den. Mainstreamoví archeologové tvrdí, že mayský kalendář začal 11. srpna 3114 před naším letopočtem.
Podle tohoto data stvoření světa by ke zničení Země mělo bývalo dojít 21. prosince 2012. V epilogu knihy Kronika Akakoru však Karl Brugger uvádí:
„Podle Chilama Balama z knih mayských jaguářích kněží začínají dějiny v roce 3113 př. n. l. Německý badatel Wolfgang Cordan zabývající se národem Mayů spojuje toto datum s tajemnou historickou událostí velkého významu.“[32]
Posunutím počátku o jeden rok se posunul o jeden rok i konec a ke zničení Země mělo dojít 21. prosince 2013. Historicky důležitější už to být nemůže; i proto se úřady rozhodly tuto informaci nevědomým masám nesdělovat. Bylo jim řečeno, že se blíží kometa Ison…[33]
Brugger neuvádí, o jakou historickou událost šlo, ale Wolfgang Cordan byl předním odborníkem na mayské hieroglyfy. Historické záznamy uvádějí, že zemřel v roce 1966 ve věku šestapadesáti let při výzkumu v terénu. Dozvíme se z nich také to, že jeho přítel a nejbližší kolega byl zabit o šest měsíců později. Kartotéční lístky ke Cordanově do té doby klíčové a vyčerpávající vědecké práci o mayských hieroglyfech – srovnávacímu slovníku mayských textů – nebyly nikdy nalezeny. Jako by ani nikdy neexistovaly…
Cordan byl hlavním lingvistou velké expedice, kterou tvořilo asi devadesát archeologů z Pensylvánské univerzity, pod vedením Williama D. Coea. Vykopávky začaly v roce 1956 a definitivně skončily v roce 1969. Úsilí, které dodnes nemá v mezoamerické[34] archeologii obdoby, vedlo k odkrytí deseti čtverečních kilometrů tajemného mayského města Tikal, jehož nejimpozantnější stavbou byl chrám označovaný číslovkou 1, chrám obřího jaguára.
Zdá se, že téměř všechny informace o Cordanovi, kromě těch nejběžnějších, byly z akademických záznamů vymazány. Sekundární zdroje neexistují a není k dispozici žádné srovnání Cordonova díla se současným stavem výzkumu mayských hieroglyfů.
Podle očekávání se nikomu nepodařilo nic zjistit o okolnostech Cordanovy smrti, pouze to, že jeho kolega byl krátce poté zavražděn.[35]
Ti, kteří se nechali zviklat projektem Thunderbolt – další internetovou psychopatií, jejímž cílem je degradovat „teorii“ elektrického vesmíru na vtip mezi všemi polovzdělanými – mi vykládají, že nic takového jako černé díry neexistuje. „Jsou součástí pseudovědecké teorie relativity.“ To druhé je pravda tak napůl; to první připomíná člověka, kterého přílivová vlna smetla do zapomnění a jehož poslední slova byla: Nic takového jako tsunami neexistuje!
Černé díry poprvé na přelomu osmnáctého a devatenáctého století teoreticky popsal markýz de Laplace, který dokázal, že Newtonovy gravitační rovnice jsou zcela chybné a že gravitace je ve skutečnosti výsledkem posunu ve fluidním poli. Jeho průlomová matematická práce Analytická teorie pravděpodobnosti (Théorie analytique des probabilities), publikovaná v roce 1812, vedla k zavedení pravděpodobnostních rovnic, a teorie dostoupila vrcholu v německé matematice dvacátého století.[36]
Černé díry jsou vědeckým faktem, a to již téměř sto let. Aby Einstein potvrdil platnost své bláznivé teorie – jejíž matematické základy tento židovský plagiátor ve skutečnosti ukradl Hendriku Lorentzovi, muži, jehož rovnice jsou rozhodující pro pochopení fungování elektromagnetismu – musel vysvětlit Laplaceovy černé díry.
Podle Einsteinovy obecné teorie relativity se v centru černé díry nachází singularita, která je nekonečně hustá. Jakmile něco překročí horizont událostí černé díry, nemůže z této singularity nic uniknout. Nevyhnutelné lze prodloužit tím, že se objekt bude zrychleně vzdalovat, možná i skokem v čase, ale dříve či později dosáhne volného pádu a objekt bude roztrhán na kusy v procesu tak razantním, že jej vědci někdy označují jako špagetizace nebo nudlový efekt.[37] Nakonec je rozdrcen na něco tak hustého, že je to nekonečné.
V roce 1988 našli vědci z Caltechu, temného srdce Jet Propulsion Laboratories, chyby v Einsteinových aplikacích Lorentzových rovnic; Lorentzovy průchozí červí díry se tak staly matematickou pravděpodobností. Umožňují velmi rychlé cestování oběma směry z jedné části vesmíru do druhé. Umožňují také cestování z jednoho vesmíru do druhého… Podle matematiky, na níž JPL staví, je teleportace pro objekt procházející černou dírou mnohem pravděpodobnější než jeho zánik.
Podle Einsteinovy obecné teorie relativity je ve středu galaxie zející černá díra, jejíž existence stojí na esenci všech světů, jež předtím pohltila. Vše hmotné je předurčeno k tomu, aby se jednoho dne přesmyklo přes okraj horizontu událostí a stalo se tak její součástí. Tato černá díra leží na dně moře hvězd jako nezašpuntovaný odtok v dřezu či stále se rozšiřující odvodňovací příkop.
Jenže tenhle židovský cirkusový klaun je opět na omylu, jako by tomu vůbec mohlo být nějak jinak, jak vysvětluje Arthur Young, jeden z nejlepších vědců Bell Systems v knize Esoterická evoluce – učebnice pro nové bohy II – „Čajová konvička“ a toroidní vesmír,[38] vesmír, galaxie a vlastně i existence samotná je toroidní.
Toroidní červí díry. Hvězdné brány
V tomto článku byla jako jeden z hlavních zdrojů použita práce Esoterní evoluce: Vědomí ve vesmíru je měřítkově invariantní a implikuje horizont událostí lidského mozku,[39] a nachází se v něm postulát, že „vědomí v celém vesmíru vzniká prostřednictvím měřítkově invariantního, vnořeného toroidního propojení různých energetických polí, které může zahrnovat kvantovou korekci chyb. V mozku lidského druhu má podobu navrhovaného holografického pracovního prostoru shromažďujícího aktivní informace v ‚horizontu událostí mozku‘, představujícím vnitřní a plně integrální model sebe sama. Tento mozkový supervizní pracovní prostor je vybaven k přeměně integrovaných koherentních vlnových energií na typ atraktorů,[40] resp. stojatých vln, které vedou související kortikální šablonu k vyšší koordinaci reflexe a akce, jakož i k síťové synchronizaci, jak je to vyžadováno pro vědomé stavy…“
V jedné přednášce z osmdesátých let Arthur Young poté, co poukázal na matematické problémy, jež představuje sférický vesmír, odložil glóbus coby svou rekvizitu a řekl k posluchačům: „Za to já zodpovědný nejsem…“ Poté vyrobil velkou bílou umělou koblihu jako novou rekvizitu a řekl: „ale mám tu alternativní vesmír.“
Young vodorovně natočí dvourozměrnou plochu tvořící povrch trojrozměrné koblihy, a je vidět, že na bílém povrchu je nakreslen černý kruh. Když kruh vychází z otvoru v horní části koblihy, rozpíná se; a když vstupuje do otvoru ve spodní části koblihy, smršťuje se, „uzavírá se do sebe“.
Young svým posluchačům vysvětluje, že „svým způsobem je to to, co už věda uznává v takzvané Einstein-Eddingtonově hypersféře. Je tomu však pouze za té podmínky, že vesmír, který máme nyní, se nakonec uzavře sám do sebe. Koncepty spojené s pojmem černé díry, kde máte všechny věci, které se vracejí zpět do této díry a mizí, vyjdou, doufejme, na druhé straně jako bílá díra. Ale podívejte se, že tady funguje koncept, že bílá díra, když se vychází ven, expanduje. A naopak je tu černá díra, když se vrací dovnitř.“[41]
Každý, kdo měl kdy předtuchu nebo prekognitivní sen, neřkuli sám zažil opravdu nadpřirozenou událost, jako je paranormální bouře, v níž jsem žil posledních pár let, ví, že Einsteinova teorie je jen teorie, která je – podle nikoho menšího než kodaňské školy – od prvního dne chybná. Je trestuhodné, že se na univerzitách vyučuje jako věda, a ti, kdo jsou za to zodpovědní, napáchali na lidstvu větší škody, než by kdy dokázal jakýkoli sériový vrah nebo válečník, a je třeba je za to náležitě potrestat.
Slovy Arthura Younga, „teorie relativity popisuje vesmír z hlediska časoprostoru a událostí, událostí rozprostřených v časoprostoru. Můžete si je představit jako tečky na vánočním stromku nebo jako tečky v prostoru. Jenže prostor zahrnuje nejen tři rozměry, nýbrž i rozměr času. Události budoucí jsou v něm stejně jako události současné. Celé je to tedy spíše statický obraz, ale v roce 1927 jsem prožil velmi drastickou osobní zkušenost a čas se nedal znázornit takto strukturován. Čas přinesl překvapení, přinesl nečekané…“
Je toho ještě víc, ale nejde jen o to, že teorie velkého třesku je velká lež a že Einsteinovy rychlostní limity platí jen pro ty nechutně se tvářící akademiky, kteří celý svůj život tráví psaním „elegantních rovnic“ křídou na tabule od světa odloučených univerzit a nikdy nic nevytvořili a ani nemohou zplodit nic jiného než spousty nudných knih, které budou číst zase jen další nechutně se tvářící akademici.
Máme tu ducha ve stroji. Dva měsíce poté, co jsme publikovali Esoterickou evoluci – jejíž hlavní pointou bylo, že ikonický symbol zvonu společnosti Bell Telephone a různých dceřiných společností, které byly ve dvacátém století hybnou silou západní vědy, je ve skutečnosti symbolem Die Glocke neboli nacistického zvonu,[42] přesněji řečeno, tato značka se podobá cejchu, jímž je značkován domácí dobytek – přicházíme se zjištěním, že Rolling Stones, jejichž skladby jsme využili jako námět pro některé z našich nejdůležitějších článků, jako je Paint it Blue,[43] vystřihli v roce 1967 na albu Their Satanic Majesties Request skladbu 2000 Light Years from Home.[44]
Sun turnin’ ’round with graceful motion
We’re setting off with soft explosion,
bound for a star with fiery oceans
It’s so very lonely, you’re a hundred light years from home.
Freezing red deserts turn to dark,
energy here in every part
It’s so very lonely, you’re six hundred light years from home.
It’s so very lonely, you’re a thousand light years from home.
It’s so very lonely, you’re a thousand light years from home.
Bell flight fourteen you now can land
Seen you on Aldebaran
Safe on the green desert sand.
It’s so very lonely, you’re two thousand light years from home.
It’s so very lonely, you’re two thousand light years from home.
To tam nebylo. Vlastnil jsem všechna alba od Rolling Stones, co kdy vyšla, a když jsem provozoval bary na Long Islandu, tak mi chlápek jménem Bruce vyráběl a nahrával kazety z oceli. Mnohokrát jsem poslouchal Satanic Majesties Request a snažil se přijít na to, proč to tak pojmenovali. Nikdy předtím jsem to neslyšel. Aldebaran je údajně hvězda, ke které po válce utekli nacisté; pravděpodobně pomocí Die Glocke.
Napsal jsem knihu o Leviatanovi, který je spojením Lucifera (mužský archetyp) a Bohyně (ženský archetyp), výsledek, ať už je označován jako Drak nebo Syn člověka, je to jediné, čeho se bůh tohoto světa obává. To byla pravda, když jsem knihu psal, ale ta část o Leviatanovi, který je podle knihy 777 od Aleistera Crowleyho mesiášem, ta nikoli.
V ságách je ještě křiklavější pasáž o tom, že Surtr je neporazitelný, protože ovládá Lǽvateinn, zbraň zajištěnou devíti zámky, které musí být všechny odemčeny, aby Lǽvateinn mohl vykonat svou práci, a kterou mu dala záhadná Sinmara, o níž se mnozí badatelé domnívají, že je jeho ženou; a že je to jediná zbraň, která může zabít Víðófnira, kohouta sedícího a kokrhajícího na vrcholku Yggdrasilu. Ten tam také nebyl. Orage o něm nikdy neslyšel a já také ne; a pohanský motorkářský gang, který se nepřehlédnutelně objevil v knize, kterou jsem napsal, nosil na zádech velký obrázek Surtra…
Je toho ještě mnohem víc, mnohem víc, co tu ještě nebylo, ale teď už je, například hudební videoklipy, počínaje videoklipem Total Eclipse of the Heart od Bonnie Tyler,[45] který vypráví příběh o tom, proč jsme tady a z čí vůle jsme sem přišli.
Mojí oblíbenou je Janelle Monae a její skladba Many Moons doprovázená oficiálním videem,[46] vypráví příběh o Jacku Heartovi a malé válce mezi Adamem a NSA o to, kdo bude manipulátorem. Díky bohu, že tu dražbu vyhrála Suzie Scorcher – Sirius znamená Scorcher. Ale nedopadne to dobře pro Emily Empire, která to prostě odmítá slyšet. Vskutku vú dú dú dú.
Pak přišli Imagine Dragons s písní Whatever It Takes, Wave Maidens a další akty. Mezitím se konala spousta doprovodných vystoupení, například Puddles the Clown a Donald Trump the Clown; brzy jsme přišli na to, že máme rádi klauny. Jsou klíčovou definicí v chaos magii. Vodní obr Augelmir byl vysvobozen na konci dubna a od té doby u nás i v údolí Mississippi prší. V samotném Mississippi se lidé vydávají na lodích „ze svého domova k nejbližší cestě na souši a pak zase zpět. Mnozí mají domy pod vodou…“ Ale nečekejte, že vám o tomhle bude Schlomo vyprávět. Říkat pravdu nemá ve smlouvě s Emily Empire.
Možná se ptáte, jak je to možné, jak může být realita tak proměnlivá? David Lynch je varoval, ale opět ho nikdo neslyšel, byli příliš zaměstnáni vysáváním posledních kapek ze svých obětí, než aby si všimli, kde se nacházejí. Lynch samozřejmě nemohl natočit dokument – kvůli tomu byli Karl Brugger a Wolfgang Cordan zabiti a Jack Heart cenzurován. Ale v mnoha případech se k tomu přiblížil, jak jen mohl, použil i iniciály a v jejím případě i skutečné jméno. Není pochyb o tom, že od začátku četl naše stránky, vypůjčil si strach Enrica Fermiho z jeho vlastního vynálezu a proměnil ho v „kometu Ison…“
V seriálu Twin Peaks z roku 2017, osmá epizoda od 16:20 do 41:00 – takto rozhodujících pětadvacet minut, které nám na Facebooku nedovolili vysvětlit ani svým fanouškům – obraz na obrazovce přechází do černobílé. Velkým písmem je tam napsáno: 16. července 1945, White Sands, Nové Mexiko. V poušti se objeví odpočítávání a oslepující záblesk. Zvedá se hřibovitý oblak, zatímco písek kolem něj se mění v rozbouřené moře uvolněné síly, která se v soustředných kruzích neúprosně rozšiřuje směrem ven.
Kamera sleduje rozšiřující se hřibovitý mrak, dokud nevstoupí portálem do neznámého pekla. Ozývají se svištivé exploze a rojí se tam a těkají světelné body. Obraz zasvítí oranžovým zábleskem, a pak se promění v cosi, co vypadá jako miliony drobných spermií nasávaných vírem, pak jakoby rozvířené bublinky v kapalině a končí to opět černobíle blikajícími explozemi.
Světelné body se míhají, až obraz opět nabývá barev a přecházejí v něm ohnivé vlny. Jak se záběr neúprosně posouvá vpřed, objevují se žlutooranžové výbuchy a temný vířící kouř. Ohnivé stěny jsou nejprve barevné, pak černobílé. Cesta portálem najednou končí v obchodu se smíšeným zbožím v roce 1945.
Všechno je černobílé. Je noc. Před skromnou výlohou vpravo, kterou tvoří dveře orámované dvěma okny a telefonní automat u jejího levého rohu, před ní stojí dva benzinové stojany. Dveře na budově se začnou mezi okny rychle míhat, jak se otevírají, po průčelí se míhají stíny a objeví se prašný kotouč, okna se rozsvěcují, je slyšet prskající statickou elektřinu.
Ze dveří vychází elektromagnetický opar doprovázený dramatickou hudbou. V oknech blikají světla, zatímco mlha před nimi se zhmotňuje a dematerializuje ve stále se zvětšujícím mraku. Ozve se zvuk bzučivého elektrického rušení a záblesky zevnitř budovy nabývají na intenzitě. Když mlha zahalí celou budovu, odhmotní se.
Kolem budovy a stojanů se míhají muži v pracovním oblečení. Přenos obrazu je nestabilní. Je slyšet statický šum jako při ladění kanálů na starém tranzistorovém rádiu. Čas běží dopředu a dozadu, jak muži pobíhají sem a tam. Muži zmizí a obchod se rozzáří a pak pohasne. Opět se objeví mlha a s ní i muži. Zahalí je záblesk a obraz potemní.
V prázdném prostoru se v pozici jako na kříži vznáší ženská postava bez vlasů a tváře. Vydechuje proud bublající ektoplazmy. V ektoplazmě jsou vajíčka. V obří černé bublině se vznáší šklebící se tvář BOBa. Kamera zabírá pohled dovnitř ektoplazmatické řeky, opět se řítí ohnivými výbuchy. Z nejjasnějšího z nich vychází kulovitá zlatá kapka.
Záběr se neustále přibližuje, až vejde dovnitř a náhle se ocitne mezi červenými světelnými body. Těch stále ubývá, až je jasné, že se kamera pohybuje po temném a rozbouřeném moři. Z moře vyčnívá monolitická skála, která se tyčí jako velký obelisk nad rozbouřeným oceánem. Na jejím vrcholu je kyklopská pevnost s jediným malým okénkem.[47] Vstupujeme dovnitř.
Na plyšové pohovce sedí obstarožně vyhlížející matróna a zamyšleně poslouchá gramofon. Píše se rok 1945, možná o něco dříve, jako v roce 1931, kdy Rahn našel „Grál“,[48] a scéna je černobílá. Tomu odpovídá i způsob oblékání ženy, dekorace a hudba. Po její pravici je die Glocke (zvon), se dvěma měřiči uprostřed a tlačítkem vpravo od toho dolního. V horní části jsou dva elektrické přívody.
Die Glocke začne vydávat pronikavý zvuk a žena se na něj znepokojeně podívá, když začne přerušovaně blikat. Zpoza něj vystoupí Obr. Chvíli se dívá na zvon a trochu déle na ni a pak se odvrátí, jako by uvažoval o něčem nemyslitelném. Poté, co chvíli zírá do prázdna, jde k přístrojům a alarm vypne. Jde za Die Glocke, a když ho zase uvidíme, ztěžka stoupá po širokém zdobeném schodišti.
Sálem kolem dalšího zvonu kráčí k obří obrazovce a zapne ji. Vidí záběry výbuchu bomby v poušti a obchodu se smíšeným zbožím a toho, co se tam stalo. Vidí obrazy ženy bez tváře v prázdném prostoru, proud ektoplazmy, který vydechovala; a v tomto proudu vidí šikmou tvář BOBa, který představuje ty naše pověstné bytosti, jež nazýváme oni, zakukleného uvnitř černé bubliny…
Obr přejde na pravou stranu obrazovky a my vidíme, že die Glocke je nyní na levé straně. Nahoru vedou dva dlouhé kabely, každý připojený k elektrické zástrčce zasunuté do horní části die Glocke. Obr začne levitovat přímo vzhůru. Do místnosti vstoupí matróna jako diva, její dlouhé šaty se černobíle lesknou. Projde kolem die Glocke a nastaví obrazovku z BOBova obličeje na světelné body řítící se černým prostorem.[49]
Se zatajeným dechem se v očekávání dívá na obra. Ten, když se vznáší ve vzduchu, začne vydechovat zlaté částečky světla, které tvoří vír vycházející z jeho úst. V trychtýři víří zlaté kuličky. Jedna z nich je vyvržena a snáší se dolů k matróně. S nataženýma rukama ji láskyplně přijme, i když si ji prohlíží s velkým zděšením.
Pak ji něžně políbí a z koule se na ni dívá usměvavá tvář dospívající Laury Palmerové, která je bohyní. Pustí ji a ta se vznese vzhůru, aby byla nasáta do rozšířeného konce zlatého zařízení podobného trombónu, které se otáčí na vrcholu velkého klenutého stropu. Projde zlatým trombónem a pak úzkým koncem ven, aby se uložila na obrazovce, na níž je nyní zemský globus.
Zlatá koule se při dopadu na obrazovku zploští a pak se stane součástí obrazu, načež zamíří k Americe. Když se kamera vzdaluje, matróna upírá pohled na obrazovku a Obr se stále vznáší vedle ní a vydechuje zlatý vír. Je jasně vidět, že trombón je připojen ke zlatému Glocke, který funguje jako nasávací ústrojí pro globus. Die Glocke na podlaze má teď nahoře čtyři elektrické zástrčky a od nich vedou čtyři kabely až k velkému klenutému stropu.
Jejich svět skončil v novomexické poušti a vznikl svět umělý, dvourozměrný svět bez podstaty, televizní obraz, který lze nastavit u zdroje, a tím je hora Meru uprostřed rozbouřeného vesmírného oceánu.
Vědomí neumírá se světem, v němž se projevuje. Jednoduše si pro sebe stvoří jiný svět – to je smysl kvantové nesmrtelnosti. V tomto případě však pro něj byl vytvořen jen jeden, protože existuje nerovnováha, a ta přetrvá, dokud nedojde k nápravě, což je úkol agenta Coopera a spol. …
Přednáška pro absolventy
Vzpomínám si, jak jsem v pubertě házel mušky třímetrovým muškařským prutem za svitu měsíce, který se zrcadlil na klidné vodě kanálu. Klidnou vodou se nesla plácnutí, jak se na hladině krmili desetikiloví pstruzi, někdy až tak hlasitě, jako když bouchají petardy na pozadí cvrččí symfonie. To byly zvuky, hudba noci!
Když jsem byl mladší, brávala nás matka k jezeru Byron Lake v Jersey Pine Barrens, kde jsem trávil den ponořen do klidných chladných vod, abych unikl nemilosrdnému srpnovému slunci. Někdy jsme se vydávali po stezce na druhou stranu jezera a sbírali borůvky u menšího rašeliništního jezírka a zvuky cikád vysoko v borovicích byly ohlušující.
Nebylo nic lepšího než se ráno probudit povíváním chladivého vánku z větráku před nástupem dalšího parného letního dne, ať už to bylo v ulicích Brooklynu, kde opar stoupal z betonu jako přelud v poušti, v bažinách Jersey Pine Barrens, kde se po bahnitých březích posetých jejich dírami proháněli nepočetní krabi, nebo později při lovu nepřeberných plodů Velké jižní zátoky na Long Islandu.
Že by se tyto věci ve skutečnosti nikdy nestaly a mé smysly mohly být do takové míry oklamány, není možné, to instinktivně vím. Že už nejsem tou samou bytostí, která je zažila, je mnohem lepší vysvětlení. Jak už v roce 1983 poznamenal Preston Nichols v knize Projekt Montauk: Experimenty s časem,[50] člověk si dokázal vytvořit „vlastní umělou realitu“.
Podle Nicholsových vlastních slov:
„Rainbow technologie se zapne a vytvoří něco, co lze nazvat ‚alternativní‘ nebo ‚umělou realitou‘.“ „Experimentální subjekt je zahalen do elektromagnetické nádoby, která ho vyjímá z časoprostorového kontinua a činí ho neviditelným.“ „Časový referenční bod“ nezbytný k tomu, aby se vyloučilo šílenství, je pak zajištěn pomocí počítačů, které „generují elektromagnetické pozadí (nebo falešné jeviště)“ a „přivádějí do ‚nádoby‘ všechna přirozená pozadí Země – alespoň natolik, aby je přesvědčily o souvislém časovém toku“.[51]
V knize Esoterická evoluce – učebnice pro nové bohy II – „Čajová konvička“ a toroidní vesmír lze vysledovat vývoj této technologie na základě faktů, jež jsou tam o nacistickém zvonu a historii společnosti Bell Telephone uvedeny. Vše, od prvních pokusů Maxe Wiena o synchronizaci dvou kyvadel přes Otto Rahna, který našel grál kdesi na úpatí pohoří Sabarthes pod zříceninami Montseguru, až po mayské proroctví o soudném dni, může dost dobře být jen metaforou. Ve skutečnosti jsme my všichni, včetně mě, možná jen metaforami toho, kým ve skutečnosti jsme, tulpové,[52] které jsme promítli do umělé časové linie v zájmu vyššího dobra skutečného světa.
Když Albert seznamuje Tammy s projektem Modrá růže [Twin Peaks, S03E14, 06:00], vypráví jí o případu Lois Duffyové, která před dvěma agenty FBI zastřelí svého dvojníka, jehož poslední slova byla: „Jsem jako modrá růže.“ Pak se usmál a rozplynul se. Ječící žena v koutě, jak si agenti povšimnou, je rovněž Lois Duffyová, která – jak podotýká Albert – nikdy žádné dvojče neměla. Těmi dvěma agenty byli Gordon Cole a Phillip Jeffries. Tammy správně usoudí, že to, na co by se měla Alberta zeptat, je právě ta modrá růže, která se v přírodě nevyskytuje a není tedy přirozená. Ta umírající žena také nebyla přirozená. Bylo to zjevení. „Tulpa“ [dále i Twin Peaks, S03E16, 41:45].
Cituji text z hnědého papírového pytlíku z upoutávky na hru Silent Hills od Hidea Kojimy,[53] která byla ve skutečnosti upoutávkou na Twin Peaks (2017):
„Šel jsem. Nemohl jsem dělat nic jiného než chodit. A pak jsem viděl, jak jdu sám před sebou. Ale ve skutečnosti jsem to nebyl já. Dávejte si pozor. Ta mezera ve dveřích… to je oddělená skutečnost.[54] Jedině já jsem já. Jsi si jistý, že jediné já jsi ty?“[55]
Inovativní „světelný box“[56] vědců z Chalmersovy technické univerzity umožňuje střídání světla a hmoty tak rychle, že již není možné oba stavy rozlišit. Světlo a hmota se stanou jedním (Phys.org).
Preston Nichols, o němž nepochybuji, že byl tulpou Hugha Everetta III, vědce číslo dvě pod vedením Johna von Neumanna, který je zodpovědný za onen malý experiment s časem, jehož se všichni účastníme, a on dobře věděl, že on není jen on. Zanechal nám tento vzkaz, než jeho tulpa opustila tuto Xibalbu, které vévodí židovští ďáblové nosící místo vidlí pokladny.
Shlédněte video Preston Nichols & Dan Wholey: Snakes a zkuste se nad tímto disidentským počinem zamyslet…
Proč se tak stalo, by mělo být zřejmé, když si uvědomíme, jak funguje Fourierova transformace, která je základem zde používané matematiky.
„Jsou vytvořeny dva grafy; jeden zobrazuje frekvenční oblast a druhý časovou doménu. Diferenciál se pak mapuje mezi oběma doménami a různými permutacemi rovnic se dosáhne tabulky všech jednotlivých frekvencí, které tvoří funkci času, tedy toho, co je definováno jako signál…“
[Nahoře] původní signál (oranžová) je plynule posunut v čase (modrá).
[Dole] Výsledná Fourierova transformace časově posunutého signálu.
Všimněte si, jak se vysokofrekvenční prvky otáčejí v komplexní rovině rychleji než nízkofrekvenční prvky.[57]
Často je snazší vyřešit problém v časové doméně tak, že v ní pracujeme ve frekvenční oblasti.[58]
„Podle legend o projektu Montauk vytvořili Němci v roce 1931 trhlinu mezi časem a prostorem. Od té doby existují dvě Německa. Jedno je na šťastném místě, kde vládne, protože díky své nadřazené technologii vyhrálo válku na celé čáře. Druhé je tato nekontrolovatelná hromada hnoje, neúprosně pohlcovaná svojí vlastní technologií, a v tomto světě se nyní nacházíme…“[59]
V roce 1999 jsem se nadobro rozešel se samotným Nicholsem a celým okruhem Keys of Enoch J. J. Hurtaka v Total Health, včetně své matky, z nichž jsem nikoho kromě Nicholse stejně nebral vážně, totiž když začali brát vážně sérii zpráv na právě ožívajícím internetu s jistým „profesorem Phatem“.[60]
Jen co jsem se začetl do textu, viděl jsem, že pan profesor si myslí, že když bude hojně trousit obskurní a pedantská slova, z nichž mnohá používá nesprávně, může se vydávat za záhadného, ale ne přede mnou. Kromě toho mě nikdy ani nenapadlo, že by Německo skutečně vyhrálo válku a existovalo jako říše na jiné časové ose, dokud jsem nezačal číst řadu článků Black Sun Rising (Černé slunce vychází), jež napsal Orage, a sám si faktické důkazy neprověřil.
Po opětovném prozkoumání sdělení a poté, co jsem byl poučen o Německu, zůstává můj názor na profesora Phatea jako na mlžícího tmáře stejný, nyní ale chápu, proč lidé jako Nichols a špičkoví agenti NSA jako J. J. Hurtak brali vážně jeho tvrzení o tom, že pochází z původní časové linie, v níž slabě vládne Německo pod neustálou hrozbou apokalyptické války s Japonskem, které je druhou velmocí.
V jedné ze dvou zcela ucelených pasáží profesor Phate naříká nad nevyhnutelností takové války:
„A přestože technokraté věří, že budoucnost Německa spočívá v zachování jeho monopolu na výzkum vesmíru a v kolonizaci, nejnovější generace okultních ideologů je na nejlepší cestě k úspěšné propagaci obnovení války s cílem získat posvátnou árijskou domovinu ve Střední Asii…“[61]
Na otázku ohledně pravdivosti se profesor Phate filmu Matrix víceméně vysmívá a místo toho vřele doporučuje film Dark City,[62] protože si je vědom toho, že realitu vytváří samo vědomí, nikoliv stroje. Dále říká, že mu jeho průvodci sdělili, že v důsledku toho, že je ohniskem paranormálních jevů, a proto vysoce nestabilní, transhumanisté na této časové ose ji nakonec zničí a všechno v ní, protože vědomí, které ji projevuje, zahltí informačním přetížením.
Kritického množství, které nazývá singularitou s odkazem na slova, jež použil spisovatel science fiction Vernor Vinge, který si ji zase „přivlastnil“ z Einsteinovy fyziky, bude dosaženo, „jakmile se z křivky stane kolmice, kterou Vinge nazval singularitou. V tomto okamžiku bude tempo změn v oblasti inovací tak rychlé a neudržitelné, že svět, jak jsme ho znali, se stane nepoznatelným a nepředvídatelným.“[63]
Profesor Phate končí svou další zcela souvislou pasáž varováním…
„Jak vám řekne řada akademických odborníků z nejrůznějších oborů individuální a kolektivní psychologie, když je jedinec nebo skupina pod tlakem stresu z neúspěšné snahy přizpůsobit se přívalu neočekávaných změn, má tendenci se nervově zhroutit. Moji spojenci se domnívají, že na této světové/časové linii budeme svědky a/nebo zažijeme katastrofický psychodemografický kolaps, který silně poznamená výše zmíněný úbytek naší existenciální stability.
Chtěl bych upřesnit, že oni netvrdí, že jednu sekundu po půlnoci 1. ledna 2035 (nebo kdykoli jindy) vesmír zmizí v obláčku kouře – a pak se kouř rozplyne. Je to jedna z těch věcí, kdy cesta dlouhá tisíce kilometrů začíná jediným krokem. Až nastane singularita, začne finální neodvolatelné odpočítávání. Jak dlouho to bude trvat, než odpočet dosáhne nuly, můžeme jen hádat. Tento jev má ještě jeden podtext, kterým se musím zabývat později. Jen jsem si myslel, že by to někoho mohlo zajímat.“[64]
Pokud vím, profesor Phate se nikdy nezabýval tímto dalším podtextem. Možná se rozhodl, že pravdě lépe poslouží, když ho uslyší z první ruky. Orage a já jsme se tím zabývali; to nejzásadnější zaznělo v článcích Aleister Crowley, Loki’s Brood & the Fury of Hell (Aleister Crowley, Lokiho plémě a pekelný hněv) část 1 a 2, následovaných články Of Freyja and Lilith, Goddesses and Demons & the Lie of Judeo-Christianity (Freya a Lilith, bohyně a démoni a lež židovského křesťanství) část 1 a 2. S výkladem seriálu Twin Peaks (2017) nám velmi pomohl David Lynch, za což mu patří můj neskonalý dík.
Pro umělce jeho věhlasu muselo být těžké sledovat, jak jeho mistrovské dílo, které mimochodem překonává vše, co kdy vytvořil Leonardo da Vinci, chybně interpretují hlupáci a ignoranti, jimž impérium poskytlo platformu. Orage a já jsme se o to snažili, ale byli jsme vyhnáni a ignorováni ve všech dostupných skupinách na Facebooku, nemluvě o tom, že jsme nedosáhli zveřejnění tam, kde se tak stát mělo.
Lynch dokonce porušil základní pravidlo každého umělce, který se kdy zrodil, když vysvětlil obsah, který do toho vložil, a oněm retardům, kteří psali o jeho díle, řekl, že nejde o čajovou konvici, nýbrž stroj; určitě bych někomu nafackoval. Kristepane, jeho Glocke (Zvon) měl na sobě dokonce ty promáčkliny, k nimž přišel během havárie v Kecksburgu.[65]
Tento podivný cylindrický přístroj vytvářel v éterickém poli obrovský vír protisměrnou rotací rtuťové plazmy, a třebaže mnozí spekulují, že šlo pouze o antigravitační létající zařízení, zdá se, že spíše šlo o primitivní pokus vytvořit umělý portál na bázi „červí díry“, který by mohl proniknout hraniční bariéru. Ať už bylo jeho využití jakékoli, projekt Zvon a jeho konstruktéři těsně před koncem války zmizeli.
Ty, kteří stále nechápou, jak lze vytvořit umělou realitu, bych chtěl požádat, aby věnovali svoji pozornost vývoji společnosti Bell Telephone. V roce 1931 nalezl Karl Jansky[66] mimozemský signál. Bell[67] poté získal Nobelovu cenu za to, když dokázal, že hmota vůbec neexistuje; vše je součástí vlnové funkce. Claude Shannon[68] dokončil dešifrování signálu, a přitom definoval teorii informace. Bell pak světu představil tranzistor,[69] získal další Nobelovu cenu a umožnil vysílat svoji vlastní realitu.
Poté přišli na to, jak využít frakční kvantový Hallův jev, což je řada zlomků vznikajících během procesu „kondenzace“; metoda výroby energie, kterou používal Viktor Schauberger[70] k napájení die Glocke. I za něj získali Nobelovu cenu a poslední Nobelovu cenu za fyziku získali za vynález zařízení s nábojovou vazbou; zařízení, které přesouvá elektrický náboj – můžete to chápat jako duši – obvykle zevnitř samotného zařízení do oblasti, kde s ním lze manipulovat. Tak jsem se dostal k téhle ohavnosti vesmíru a nejspíš i k ní (duši).
Na ten okamžik v roce 2009 si přesně vzpomínám.
Staral jsem se o své věci, omdlel jsem na gauči po půl tuctu předepsaných léků na uklidnění po dalším kokainovém a alkoholovém flámu. Byly tam obě moje dcery, které se o mě – zpětně nahlíženo – pravděpodobně bály, je-li vůbec možné, aby se Selene bála o někoho jiného než o sebe.
Probudil mě elektrický výboj, který jako by projel celým mým tělem a zvedl mě na nohy. Stál jsem tam vyděšeně a oni se mě ptali, co se děje. Řekl jsem jim jen, že se mi něco zdálo, ale věděl jsem a od té doby pořád vím, že jsem nesnil.
Nejdřív jsem si myslel, že jsem zemřel, a celá ta věc se srdcovým klukem [Jack Heart], která právě tehdy začala, byla něco jako Jákobův žebřík, jako ve filmu Jacob‘s Ladder. Ale už nejsem Blázen; a stejně jako agent Cooper Davida Lynche jsem teď a už nějakou dobu plně vědomý…
∞
[1] Louis Carl Heinrich Friedrich Paschen (1865-1947), německý fyzik známý svou prací v oblasti elektrických výbojů.
[2] Max Wien (1866-1938), německý fyzik a ředitel Fyzikálního ústavu univerzity v Jeně.
[3] The Principles of Modern Atomistic and Experimental Results of Atomic Investigations.
[4] Aleister Crowley: Kniha Zákona (Liber AL vel Legis). Horus, Brno 1997, III:46.
[5] Joseph P. Farrell: Reich of the Black Sun: Nazi Secret Weapons and the Cold War Allied Legend, kap. The Kecksburg Acorn Rings The Bell. Viz http://www.bibliotecapleyades.net/sociopolitica/reichblacksun/chapter17.htm.
[6] Ibid.
[7] V ufologii jsou nordickými mimozemšťany humanoidé údajně pocházející z Plejád a podobající se severským Skandinávcům. Kontaktéři je popisují jako dva metry vysoké s dlouhými blonďatými vlasy, modrýma očima a světlou pletí.
[8] Dom Peiter: David Lynch Explains Phillip Jeffries Is Not A Tea Kettle And Why We Didn’t Hear David Bowie’s Voice. Twin Peaks, 23 Sept. 2017, https://welcometotwinpeaks.com/news/david-lynch-phillip-jeffries-david-bowie/.
[9] Arthur M. Young: The Reflexive Universe. Dokumentární video Arthura Blocha, viz https://www.youtube.com/watch?v=neegp54V5wE, 4:52 a dále.
[10] Jack Heart and Orage: Shadow of Nemesis 5: Weird Scenes Inside the Goldmine. Veterans Today, 24 Sept. 2015, viz https://www.veteranstoday.com/2015/09/18/shadow-of-nemesis-5-weird-scenes-inside-the-goldmine/.
[11] The Strange Case of the Cosmic Rays. Režie: Frank Capra, William T. Hurtz. USA, 1957. Viz https://www.youtube.com/watch?v=k_wt5AFjRQo. Ve filmu se mluví o „nukleární magii“, kterou v seriálu Twin Peaks pojednal David Lynch.
[12] True Believer. Režie: Joseph Ruben. USA, 1989.
[13] Wesley Strick: True Believer – The Telephone Company, Columbia Pictures, viz www.youtube.com/watch?v=HxpbGcx1Yic.
[14] Claude Elwood Shannon: The Mathematical Theory of Communication. University of Illinois Press, Urbana 1949, viz http://math.harvard.edu/~ctm/home/text/others/shannon/entropy/entropy.pdf.
[15] Electrical disturbances apparently of extraterrestrial origin.
[16] Jack Heart and Orage: Black Sun Rising. Veterans Today, Part 5.
[17] Lynn Picknett, Clive Prince: The Stargate Conspiracy: The Truth about Extraterrestrial life and the Mysteries of Ancient Egypt. The Unicorn, str. 362-363 (PDF), viz http://www.bibliotecapleyades.net/archivos_pdf/stargate-conspiracy.pdf.
[18] Arthur M. Young: The Reflexive Universe, viz https://www.youtube.com/watch?v=neegp54V5wE, 00:17 a dále.
[19] Ibid., 3:05-3:11.
[20] Ibid., 4:38-4:59.
[21] Ibid., 5:03-7:05.
[22] Dirk K. F. Meijer, Hans J. H. Geesink: Consciousness in the Universe is Scale Invariant and Implies an Event Horizon of the Human Brain. NeuroQuantology, vol. 15, no. 3, Sept. 2017, str. 41-48, 6-1079 ART (prsinstitute.org).
[23] Ibid.
[24] Ibid.
[25] David Lynch, Mark Frost: Twin Peaks, 3. řada, 1. epizoda (5:00-6:00). Showtime Networks, 2017.
[26] Krokev je heraldická figura odvozená, podobně jako štenýř, od stavebních konstrukcí krovu. Základní tvar krokve vznikne tak, že od dolních okrajů štítu jsou rovnoběžně vedeny dva kosmé a šikmé řezy do středu horního okraje štítu.
[27] David Lynch, Mark Frost: Twin Peaks, 3. řada, 2. epizoda (16:00-25:00). Showtime Networks, 2017.
[28] Viz https://jackheart2014.blogspot.com/2014/02/p-margin-bottom-0.html.
[29] Maud Worcester Makemson: The Book of the Jaguar Priest: a translation of the Book of Chilam Balam of Tizimin, with commentary. Henry Schuman, 1951. Viz https://www.sacred-texts.com/nam/maya/cbc/index.htm. Viz rovněž Ralph L. Roys: The Book of Chilam Balam of Chumayel. CreateSpace Independent Publishing Platform, 2012. Sbírka textů připisovaných legendárnímu autorovi nazývanému Chilam Balam, přičemž chilam je kněz zvěstující proroctví orákula.
[30] Šibalba (též Xibalbá) je v mayské knize Popol Vuh podsvětí. Xil znamená „hrůzu“, „děsivé místo“. Je to podzemní říše temnot, jejíchž dvanáct pánů, zlých démonů, se živí lidskou krví a způsobuje různé choroby. Někdy je Šibalba ztělesněna hvězdou a mlhovinou kolem ní, a Mléčná dráha byla chápána jako stezka vedoucí k Šibalbě.
[31] Jack Heart and Orage: Peter Pan Meets Pyramid Head II. Web 16 Apr 2017, https://jackheart2014.blogspot.com/2017/04/peter-pan-meets-pyramid-head-ii.html?spref=fb.
[32] Jack Heart and Orage: Very soon the Gates to a New Dimension will Open. Veterans Today, 4 Sep 2017, https://www.veteranstoday.com/2017/09/04/very-soon-the-gates-to-a-new-dimension-will-open/.
[33] Kometa Ison, podivný příběh o kronice Akakor, ohromující vražda Němce Waltera Cronkita kulometem na pláži Ipanema; Karl Brugger, který dělal tuto reportáž, a expedice Jary, jsou pojednány v článcích Black Sun Rising I, Black Sun Rising II.
[34] Mezoamerika zahrnuje střední a jižní Mexiko (především poloostrov Yucatán a mexické státy Chiapas a Oaxaca), Belize, Guatemalu, severní část Salvadoru a západ Hondurasu; jde o území mezi jižní hranicí mayského osídlení po severní hranice Aztécké říše.
[35] Viz Black Sun Rising III, https://www.veteranstoday.com/2021/07/13/black-sun-rising-iii-updated/.
[36] Richard von Mises, Philipp Frank, Hans Hahn a Otto Neurath.
[37] Viz ESOcast 231 Light: Death by Spaghettification, https://youtu.be/UjPOtdbjsEs, nebo https://t.co/G1H80oKn6G.
[38] Arthur Young: Esoteric Evolution – a Primer for the New Gods II – a „Teapot“ and the Toroidal Universe.
[39] Esoteric Evolution: Consciousness in the Universe is Scale Invariant and Implies an Event Horizon of the Human Brain, viz http://prsinstitute.org/downloads/related/philosophy/consciousness/ConsciousnessintheUniverseisScaleInvariant.pdf.
[40] Atraktor (ang. attractor) je konečný stav systému, do něhož dynamický systém v čase směřuje – je k němu „přitahován“.
[41][41] Přednáška Arthura Younga, viz https://youtu.be/BYEG60e7S54.
[42] Joseph P. Farrell: SS Bratrstvo zvonu. Neuvěřitelná tajná technologie nacistů. Nacisté v NASA, JFK a Majic-12. Horus, Brno 2011.
[43] Jack Heart & Orage: MKUltra, biologické zbraně, kybernetické mutace, dálkově ovládaní otroci a říše zombie, viz https://www.okultura.cz/WordPress/mkultra-biologicke-zbrane-kyberneticke-mutace-dalkove-ovladani-otroci-a-rise-zombie/.
[44] The Rolling Stones: 2000 Light Years From Home, viz https://youtu.be/nRc0yaMW7Mw. Srv. San: UFOkultura: UFO & Rock and Roll, https://www.okultura.cz/WordPress/ufokultura-2/.
[45] Bonnie Tyler: Total Eclipse of the Heart, https://youtu.be/lcOxhH8N3Bo.
[46] Janelle Monae: Many Moons, Official Short Film (HD), https://youtu.be/EZyyORSHbaE.
[47] Podivná bílá pevnost ve stylu antroposofických staveb Rudolfa Steinera trochu připomene tajnou radiovou stanici z filmu Krakatit. Režie: Otakar Vávra. Československo 1948. Srv. San: UFOlklór: II. UFO, vúdú & magické počítače, https://www.okultura.cz/WordPress/ufolklor-2/.
[48] Srv. Otto Rahn: Crusade Against the Grail. The Struggle between the Cathars, the Templars, and the Church of Rome. Inner Traditions, 2006.
[49] V černém prostoru jsou černé lodě, viz koncept alba Black Ships Ate the Sky hudební skupiny Current 93 z roku 2006, v němž nejprve zaznívají slova: „I guide Black Ships home to their Polar Sodom,“ až nakonec se zpěvák se slovy „Maranatha“ ztotožňuje s černou lodí: „And I am Black Ship.“ Nakonec vstoupiv do jejího rozměru se stává dřevorubcem z obchodu se smíšeným zbožím: „A čas černé lodi mě nutí toužit / ukrást tváře z galaxie / Toužím po tvářích z galaxie / Budu zabíjet tváře z galaxie.“ Viz https://youtu.be/ViO0vgm4PX0. Před nimi to byli Human League na albu Travelogue (1980), ve skladbě The Black Hit of Space zaznělo: „A přemýšlel, kam se podělo světlo,“ když „Černá rána vesmíru / toho bez tváře / ta rána, která nesedne… Černá rána vesmíru / Vysává lidskou rasu / kterak může zůstat na vrcholu / Když pohltila všechny obchody,“ a zůstal tu jen ten obchod se smíšeným zbožím s dřevorubci a podivná pachuť z dalšího setkání s vesmírem, který je bez tváře nebo je krade. Viz https://youtu.be/B7q-aoKi530. Sluší se připomenout i „mutanty z Yuggothu“ neboli „Černé muže z UFO“, jak je na svém obrazu White Flag ztvárnil Cleon Peterson. Srv. San: UFOlklór: II. UFO, vúdú & magické počítače, https://www.okultura.cz/WordPress/ufolklor-2/.
[50] Preston Nichols: Montauk Project: Experiments in Time. Sky Books, 1992.
[51] Jack Heart and Orage: Peter Pan Meets Pyramid Head II. Web 16 Apr 2017, https://jackheart2014.blogspot.com/2017/04/peter-pan-meets-pyramid-head-ii.html?spref=fb.
[52] Tulpa je magická podoba, fantóm, vytvořený vtisknutím jasné představy do vizuálního prostoru. Prostor sám zabezpečuje utvoření tulpy do té míry, že je možno ho vidět a považovat za skutečnou bytost.
[53] Srv. Jason Coskrey: Kojima’s terrifying world of the unknown, https://www.japantimes.co.jp/life/2014/09/26/digital/kojimas-terrifying-world-unknown/, nebo Kim Berkley: There Be Monsters: Expanding a Classic Bestiary in Silent Hills, https://artistryingames.com/monsters-expanding-classic-bestiary-silent-hills/.
[54] Srv. Carlos Castaneda: Oddělená skutečnost. Volvox Globator, Praha 2003.
[55] Jack Heart and Orage: Very soon the Gates to a New Dimension will Open. Veterans Today, 4 Sep 2017, https://www.veteranstoday.com/2017/09/04/very-soon-the-gates-to-a-new-dimension-will-open/.
[56] Srv. skleněný box z Twin Peaks: The Return, nacházející se v New York City, z nějž vystupují noční můry. Viz San: Kas mi bigir aneb Něco se blíží aneb Stíny z bezčasí, Obraz třetí: TWIN⋅PEAKS, https://www.okultura.cz/WordPress/kas-mi-bigir-aneb-neco-se-blizi-aneb-stiny-z-bezcasi/.
[57] Zdroj: Wikipedia: Fourierova transformace, https://en.wikipedia.org/wiki/Fourier_transform. Fourierova transformace je integrální transformace převádějící signál mezi časově a frekvenčně závislým vyjádřením pomocí harmonických signálů, tj. funkcí sin a cos, obecně tedy funkcí komplexní exponenciály. Slouží pro převod signálů z časové oblasti do oblasti frekvenční. Signál může být buď ve spojitém či diskrétním čase.
[58] Jack Heart and Orage: LUCIFER in the Temple of the Dog I. Veterans Today, 28 Oct 2016, https://www.veteranstoday.com/2016/10/28/lucifer-in-the-temple-of-the-dog-i/.
[59] Jack Heart and Orage: Titthakara: Nazi Germany’s Secret Installations Beneath Polar Ice Caps. Veterans Today, 21 Apr 2018, https://www.veteranstoday.com/2018/04/21/titthakara-nazi-antartica/.
[60] Srv. Rob Schwarz: ProfessorPhate and the Montauk Timeline Engineers, https://www.strangerdimensions.com/2015/02/10/professorphate-montauk-timeline-engineers/.
[61] Branton: The Montauk – Timeline Engineers? Germans Create Time/Space Rift in 1931. 14 Apr 2018, http://www.zamandayolculuk.com/html-3/time_line_engineers.htm.
[62] Smrtihlav. Dark City. Režie: Alex Proyas. USA / Austrálie, 1998.
[63] Branton: The Montauk – Timeline Engineers? Germans Create Time/Space Rift in 1931. 14 Apr 2018, http://www.zamandayolculuk.com/html-3/time_line_engineers.htm.
[64] Ibid.
[65] Podrobně viz Joseph P. Farrell: SS Bratrstvo zvonu, str. 187, 311.
[66] Karl Guthe Jansky (1905-1950) byl americký fyzik a radioinženýr, který v srpnu 1931 objevil rádiové vlny vycházející z Mléčné dráhy. Je považován za jednu ze zakládajících postav radioastronomie. Byl českého původu.
[67] Alexander Graham Bell (1847-1922).
[68] Claude Elwood Shannon (1916-2001), byl americký elektronik a matematik, zvaný „otec teorie informace“. Je zakladatelem teorie návrhu digitálních elektrických obvodů, v roce 1948 jako první představil lineární model komunikace, též zvaný Shannonův a Weaverův model komunikace.
[69] Ten však postavil podle prototypu německého prototranzistoru z roku 1940, který vyvinul Telefunken. Viz Joseph P. Farrell: SS Bratrstvo zvonu, str. 62, 64.
[70] Viktor Schauberger (1885-1958) byl rakouský lesník, vynálezce a spisovatel. Viz Joseph P. Farrell: SS Bratrstvo zvonu, str. 118, 121, 156, 281, 332.
