“Je zapotřebí především velká citlivost: dívat se na všechno na světě jako na enigma… Žít ve světě jako v obrovském muzeu podivných věcí.”
– Giorgio de Chirico
Před několika týdny jsem sestavil seznam celovečerních filmů, které lze považovat za filmy s charakteristikami románu Thomase Pynchona, aniž by byly natočeny podle některé z Pynchonových knih. Příspěvek vyvolal několik návrhů na další kandidáty, včetně doporučení sledovat televizní seriál Jima Gavina Lodge 49, americkou produkci, který běžel dvě sezóny v letech 2018 až 2019, než byl kvůli nízké sledovanosti zrušen. Po zhlédnutí seriálu mohu říci, že se mi velmi líbil a je velmi pynchonovský, což nepřekvapuje, když nejenže posuňkem odkazuje na název druhého Pynchonova románu Pláč Lóže 49, ale také si z něj vypůjčuje děj.
Lodge 49 představuje jedinečnou směs alchymie, surfování, tajných společností, kosmického inženýrství, čištění bazénů a kryptoměn, do níž jsou navíc vpleteny písně tolik postrádaných Broadcast. Seriál je důsledně vtipný, humor je další nezbytnou pynchonovskou ingrediencí, zatímco epizody jsou plné odkazů na Pynchonovu tvorbu (nebo korespondencí s ní): dvě z hlavních postav jsou bývalý surfař a bývalý námořník; zaniklá letecká a kosmická společnost Orbis je vytvořena podle vzoru Pynchonova Yoyodyne z románu V. a Lot 49; je tu výlet do Mexika, návštěva aukce a zmínka o výstavě Remedia Varo (opět Lot 49); jsou tu dokonce odkazy na antarktické záhady (V.), dutou Zemi (Mason and Dixon) a raketu V-2 (Gravity’s Rainbow). A to jsou jen některé z věcí, které jsem náhodou zachytil jako první divák. Pro malý televizní seriál je to neobvyklé území, i když se americká televize v posledních letech uvolnila a umožňuje eklektičtější škálu materiálu.
Název Lodge 49 (Lóže 49) odkazuje na celosvětovou síť lóží, které tvoří Starobylý a dobrotivý řád Rysů, něco mezi zednářským řádem a okultní kabalou, kterou založil jistý Harwood Fritz Merrill, skotský alchymista, spisovatel a badatel. (Merrillův životopis a historie Řádu rysa je podrobně vylíčena v jeho článku [PDF].) Alchymie je v seriálu trvalým tématem, ale většinou zůstává v pozadí, doslova tak je tomu v Lóži 49 (Long Beach, Kalifornie) a Lóži 1 (Londýn), kde jsou stěny vyzdobeny grafikami alchymistických rytin. Bylo by lákavé identifikovat všechny tyto obrázky, ale většinu z nich lze nalézt ve vynikající obrazové knize Alchymie a mystika od Taschen (Alchemy and Mysticism), takže je jednodušší odkázat zvědavce na tento svazek. Zdálo se také, že tisky jsou zde spíše proto, aby poskytly vhodnou dekoraci, než aby byly významné samy o sobě, s jedinou pozoruhodnou výjimkou [viz níže Cabala, Spiegel der Kunst und Natur: in Alchymia (1615)].
Ještě zajímavější byl výskyt několika obrazů, které se zdály být významné, i když stejně tak mohly vyvolat spekulace diváků. Filmová a televizní dramata se dnes natáčejí s plným vědomím toho, že každý detail může být na obrazovce zachycen a podroben zkoumání posedlých diváků, což režisérům a designérům nabízí možnost začlenit detaily, které nemusí mít žádný zvláštní význam, ale jsou tam jen proto, aby podnítily internetovou diskusi. Těžko říct, jestli právě o tohle Gavinovi a spol. šlo, zvlášť když předčasně zkrácený seriál obsahuje tolik nedořešených konců a nevysvětlených momentů. Ale paranoia je zčásti hledání významu, který mimo mysl paranoika nemusí existovat, takže malá míra obav z toho, že si s námi tvůrci Lodge 49 hrají, se zde zdá být oprávněná, stejně jako přidání celkového Pynchonova faktoru. Přes všechnu výše zmíněnou pynchonovštinu je seriál lehký na paranoiu, která je v Pynchonových románech konstantou, tak proč nepěstovat trochu paranoie i v samotném publiku?
První obraz se nachází v kanceláři Glorie (Jocelyn Towne), personální manažerky v továrně Orbis, která má být brzy uzavřena, a je umístěn tak, že jej nelze přehlédnout. Identita tohoto obrazu mě na chvíli zmátla; věděl jsem, že jde o symbolistický obraz, který jsem už někdy viděl, ale můj původní odhad (Alexandre Séon?) byl mylný. Je to Odysseus a Kalypso (1882), netypické dílo Arnolda Böcklina. Později se dozvídáme, že Gloria je nenaplněná umělkyně, ale i kdyby nebyla, je to neobvyklá volba obrazu pro takovou obyčejnou kancelář.
Další obraz je k vidění na konci téže epizody po objevení tajné místnosti v Lóži 49. Tento obraz vidíme po celý zbytek seriálu, ale ve scénáři je zmíněn pouze jednou, když ho někdo označí za »emblém Pravé lóže«, aniž by to blíže vysvětlil. Obrázek je ve skutečnosti frontispis od Juliena Champagneho z knihy Tajemství katedrál (1926) od Fulcanelliho, podivné knihy napsané pseudonymně jinak neznámým autorem, který se prohlašoval za skutečného alchymistu. (Další podrobnosti viz Pauwels a Bergier: Jitro kouzelníků nebo The Fulcanelli Phenomenon od Kennetha Raynera Johnsona). Jinými slovy, ideální volba pro seriál, ale u Lodge 49 je to asi poslední obraz, který bych čekal, že se objeví v televizním dramatu. Vzhledem k souvislostem mezi Orbisem a Lóží 49 stojí za zmínku, že frontispis, jak se objevuje v knize, má pod sebou nápis: »Sfinga chrání a řídí vědu«.
Na začátku druhé série se Connie probudí v pokoji pro hosty v Lóži 1, kde je na stěně obraz Giorgia de Chirica Hádanka jednoho dne (1914). Zatím jsme viděli symbolistické umění a spoustu alchymistického umění, tak proč nemít také něco z metafyzické školy? Mám podezření, že to byl jen nahozený příspěvek dekoratéra, ale pokud ano, je to dobrá volba.
Nejedná se o obraz, ale o významný detail, kterého si nemohu nevšimnout, vzhledem k tomu, že mě sem přivedla četba. Šestá epizoda druhé série patří k těm nejlepším pro své časové křížení mezi Lóží 49 a závodem Orbis, jak vypadají v současnosti, a jak vypadaly na začátku šedesátých let. (Je zde také prodloužená sekvence ozvučená písní The Book Lovers od Broadcasting). Jakmile Jackie Loomisová (Cara Mantella) vešla do kanceláře plné modelů experimentálních raket, věděl jsem, že někde v místnosti bude V-2, a tady je na příborníku za ní. Není to však jediný odkaz na Gravity’s Rainbow. V téže epizodě se také dozvídáme něco o tajemné Skupině Parabola, o kabale Lóže 49 v Orbisu, jejíž plány nasměrovat své alchymistické objevy do výroby zbraní jsou ozvěnou prolínání válečnictví a parapsychologie v první části Pynchonova románu. A pokud jde o parabolu, The Parabola Allegory (Alegorie paraboly) je shodou okolností alchymistický rosikruciánský text…
Od neznámého obrazu Arnolda Böcklina až po umělcův nejslavnější obraz… nebo jeden z nich, protože v letech 1880 až 1886 namaloval pět verzí Ostrova mrtvých. Böcklin obraz popsal jako »snový obraz«, takže je příznačné, že jej vidíme viset na zdi kliniky Ludibrium, instituce zabývající se studiem spánku a snů. Naše pozornost má být upřena na psací stroj, ale umístění obrazu je opět sugestivní a jedná se o obraz s dlouhou historií, během níž byl používán jako symbolická ikona.
Naděje, že by se mohla objevit třetí řada Lodge 49, zřejmě pohasly, takže všechny otázky a záhady zůstanou nezodpovězeny. Nebo možná ne… v manifestu nové nakladatelské společnosti Jima Gavina je zmíněna možnost, že se objeví »výstřední projekty inspirované světem Lóže 49«. Mezitím je určitou útěchou, že série vykazovala vysokou úroveň a že ji nepostihne úpadek, k němuž často dochází, když série běží příliš dlouho. Masová zábava se vždy brání všemu, co je příliš originální nebo chytré, takže musíme být vděční, že věci jako tato vůbec mohou proklouznout přes strážce prahu. Jak zpívá Trish Keenanová v písni The Book Lovers: »Přečtěte si nápis na dveřích / Není to pro každého«.
∴
