Třebaže jsem byl do 33° a posledního stupně svobodného zednářství přijat už velice dávno, v roce 1900, nepojal jsem žádného podezření až do léta roku 1912. Mluvím o své víře, že za lehkovážností a žoviálností naší nejvyšší instituce leží ve skutečnosti tajemství nevýslovné a zázračné, schopné ovládat síly Přírody, a učinit z lidí nejen bratry, nýbrž učinit je božskými. Ale v době, o níž mluvím, za mnou přišel muž, jeden z těch mysteriózních mistrů esoterického svobodného zednářství, kteří jsou jeho očima a mozkem, a kdož existují v jeho samém středu – nepoznaní často ani jeho uznávanými vůdci. Tento muž sledoval mou okultní kariéru již několik let, a nyní mě považoval za hodného podílet se na velkých tajemstvích.
Postupně mě s nimi seznamoval, a od té doby je můj život oddaný hlavně jejich studiu a praxi.
Říkám praxi, protože jejich předmětem není pouhé intelektuální naplnění. Naopak, znalosti o hlavním tajemství bych klidně mohl sdělit třemi slovy, pokud by mi v tom nebránily stejnou měrou přísaha a vlastní zdravý rozum. Praktické užívání tohoto tajemství vyžaduje práci, inteligenci, a – něco více!
V mém vlastním případě, nestačily dva a půl roku zkoumání podle tohoto návodu k tomu učinit mě dokonalým, jen stát se ochotným vsadit asi tři ku jedné, že bych v jakékoliv dané práci uspěl.
V manifestu nejtajnějšího řádu, jehož hlavou je můj mistr, se píše: „V jeho nitru (řádu) spočívají velká tajemství; jeho mozek vyřešil všechny problémy filosofie a života.“
„Vlastní tajemství kamene mudrců, elixíru nesmrtelnosti a universálního léku.“
„Nadto vlastní tajemství schopné realizovat odvěký sen celého světa o lidském bratrství.“
Právě v tomto kritickém bodu se jeho adepti zabývají poslední výše zmíněnou prací. Zamýšlejí přiložit ruku k dílu při rekonstrukci Starého světa, a znemožnit další podobnou katastrofu jakou je současná válka. Zároveň vítají válku, neboť jim poskytla jejich příležitost.
Ale právě teď je mým úmyslem mluvit spíše o elixíru života.
V přírodě není nic a priori nemožného, pokud se nejedná o kontradikci pojmů. Není proto nic nemožného v myšlence prodloužení života a mládí. Již pouhá hygiena dokázala během jedné generace hodně, a následkem toho vydělaly pojišťovací společnosti celé jmění. Pojďme proto blíže prozkoumat povahu problému. Vezměme si lidské tělo, proč chátrá. Každá buňka v těle je v biologickém smyslu teoreticky nesmrtelná. Může se beze ztrát reprodukovat. Samotný zákon zachování hmoty a energie ukazuje, že tomu tak musí být. Všechny změny ve vesmíru jsou kompenzovány jinými změnami.
Huxley ukázal, že jednodušší organismy jsou vlastně nesmrtelné. Rostou, reprodukují se dělením, znovu rostou, znovu se dělí, a tak dále, po celé věky, dokud to nepřeruší nějaká nehoda.
Mnohem komplexnější organismus, člověk, tedy může být, podle toho, co víme, vůči času stejně imunní. Víme alespoň, že životní dráha člověka je značena nešťastnými náhodami, a že jejich suma bývá běžnou příčinou smrti. Jen velmi málo lidí umírá prostě a jednoduše stářím. Tizian ve věku devadesáti devíti let aktivně maloval, a bylo třeba epidemie cholery, aby ho připravila o život.
Klidně by mohla existovat eventualita, že by se člověk, uchránivší se všech nehod, dožil věku nyní považovaného za nedosažitelný. Ale i v dané situaci, máme několik případů lidí, kteří se dožili sto padesáti let.
Položme si však otázku, co způsobuje senilitu. Není třeba velkých neštěstí, jako je skvrnitý tyfus. Jedná se o pomalou degeneraci jedy, nepatrnými, nepozorovanými jedy, které způsobí tu spoušť. Jsou to excesy v organismu dlouho připravované, jako Brightova choroba,[1] cukrovka, dna, revmatismus, arterioskleróza a podobné. Měl bych tudíž požádat čtenáře, aby každé uložení jedu v organismu považoval za nehodu, jednu z těch drobných nehod, jejichž sumou je smrt.
Není to nic nového; jistě, Metchnikoff a druzí mínili, že se nesmrtelnost získá zdokonalením vylučovacího systému. Věřili – a já s nimi částečně souhlasím – že kdyby do těla vstupovala jen čistá výživa, obnovovalo by se denně v dokonalosti, ne v mírných odchylkách, jež z jeho příběhu činí pomalou, ale jistou tragédii.
Je tudíž třeba vyřešit dva problémy: (1) odstranit z těla všechny látky, které mu způsobují zranění; a (2) vyživovat tělo substancí tak čistou, tak stoprocentně vitální, že dokáže člověka zaplavit životem samým, aniž by přitom orgány vůbec zatěžovala.
Tato látka je známá. Dávní mudrci ji popisovali mnohými symboly. Hermés Trismegistus vyryl do své Smaragdové desky o ní toto: „Slunce je jejím Otcem; Měsíc je její Matkou; rodí se z větru a země je její chůvou.“ Každý má jen její část; nikdo ji nemá celou. Umírá při jeho narození a přežívá jeho smrt. Eliphas Lévi ji nazýval „magnetizovanou elektřinou.“ Bible se v souvislosti s ní táže: „Co sladšího nad med, a co silnějšího nad lva?“[2] Vyrábí se rozpuštěním síry v soli. Vyrábí se z rosy na růži či z perly v ústřici.
Všechny tyto hádanky mají jen jednu odpověď, a kdo je dokáže vyřešit nejlépe, je nejmoudřejším člověkem na světě.
Protože tato látka není jen nejsilnější věcí na světě, ale i nejcitlivější; je vládcem lidstva, a přesto naprosto podléhá vůli člověka. Řeknete jí: „Přines peníze,“ a ona poslechne; nařídíte jí, aby vyléčila nemocné, a budou okamžitě zdraví. Myslím, že v mezích proveditelného, neexistuje nic, co by nebylo možné s jejím využitím způsobit.
Schopnosti této látky jsou tak velké, že se znalosti o ní svěřují jen nejvyšším zasvěcencům, a to až po létech služby Řádu. Neboť tato látka je tak vzácná a drahocenná, že kdyby byla její hodnota známá tomuto plemeni bláznů, jehož jsme ozdobou, okamžitě by se pustilo do vzájemného zabíjení, aby ji získalo. Není to jen elixír života, ale i smrti!
Samotná práce omlazování je dlouhý a obtížný proces, a nikdy jsem neměl dost volného času, abych ho mohl podstoupit. Přesto jsem jako pouhý vedlejší účinek jiných experimentů zjistil, že se mi zvýšila vitalita, zlepšilo zdraví, a můj vzhled se celkově změnil, jak ukazují přiložené fotografie. Zkrátka, navrhuji uchýlit se do ústraní ve společnosti jiného zasvěcence, uskutečnit celý proces, a zjistit hranice jeho moci. Nemyslím, že by se hodiny daly vrátit za kritický bod rovnováhy tak, aby to přineslo něco dobrého, že by dospívání mohlo nahradit dospělost. Jsem si jistý, že dokud je tělo bez zranění, může se stát perfektním médiem pro plný proud života a vitality, a že lze nejen zastavit úpadek, ale sterilizovat i jeho pouhé zárodky.
Dnes je, stejně jako tomu bylo dříve, zakázáno zveřejňovat operace či jen obracet pozornost veřejnosti k jejich výsledkům. Jen k zainteresování a povzbuzení těch, kdo by mohli být hodni znalostí v plném měřítku je dovoleno odhalit méně důležité materiály. Vlastníme jistou látku, která má schopnost povzbudit jakkoliv vyčerpaného člověka k nejvyšší aktivitě po celou noc. Ráno je stejně čerstvý, jakoby celou noc prospal. Jen následující večer by měl ulehnout brzy a dlouho spát, protože účinek látky je jen dočasný, a není moudré ji užívat opakovaně, pouze v případě nutnosti.
Jsem ochoten to předvést. Nezaručuji okamžitý úspěch ve všech případech, protože tato látka působí velmi subtilně a dávka vhodná pro každého se musí určit pokusem. Podle mých zkušeností vím, že se pohybuje od 50 do 450 kapek, a nejsem dost dobře schopen posoudit, jakou dávku který daný člověk potřebuje. Z toho, co jsem viděl, snášela její účinek nejlépe dvacetiletá dívka.
Dva či tři pokusy však obvykle stačí a od té doby má člověk nejlepší „pohotovostní dávku,“ jaká kdy byla objevena.
*
Poznámky:
1) Souhrnný název pro některá onemocnění ledvin. – San.
2) Sd 14,18. – San.
*
Úryvek z připravované knihy, která vyjde v budoucnosti v nakladatelství HORUS.
*
Další kapitoly:
Amrita
*
Translation © San
© okultura, MM=
